„Dřív jsme počítali s tím, že se dítě s tím hrdinou nějak ztotožní, půjde s ním tu cestu a bude ji prožívat. Myslím si, že na to dnes děti nemají trpělivost. Pod vlivem nových technologií sledují spíš situace než souvislosti, baví je vtip, ale už je tolik nezajímá, proč je hrdina v potížích a jak se z nich dostane. Ten dramatický vzestup je zkrátka nebere,“ říká v rozhovoru pro online deník Aktuálně dramaturgyně Marcela Pittermannová, která v barrandovských ateliérech strávila téměř třetinu svého života a spolupracovala na desítkách pohádek v Česku i zahraničí.
Pittermannová v rozhovoru také říká:
Asi největší odklon z osobního hlediska vidím v tom, že dnešní pohádky nemají tak velký morální tah. Dříve měly určité poselství, například člověk, aby uspěl, musí být dobrotivý a statečný, to znamená dát babičce chleba nebo pustit rybu z háčku zpátky do vody. Člověk musí čelit zlu a překonávat překážky za přispění těch lidí, kterým pomohl. Pohádka je v podstatě učebnice denní morální praxe, v které se píše, že lidé mají být navzájem vlídní a přátelští, mají uznat chyby a také to, že dobro nakonec vždy zvítězí nad zlem...
Myslím si, že ano, a je to i dané vlivem nových technologií. Pohádka už také nemá tak výsostné postavení. Dříve se dávala každou sobotu od půl druhé odpoledne, byla to událost. Dnes je to jen jedno z tisíců vizuálních představení. Děti navíc mohou sledovat kanály na YouTube a tak dále. Jsou tedy dost zahrnuté vizuálními vjemy - špatnými i dobrými - a nelze jim říct "na tohle se budeš koukat a na tohle ne", nedá se to uhlídat. Pozoruji to u svých pravnoučat, která mi sice vždy, když jdeme do kina na novou českou pohádku, řeknou "jó, dobrý babi", ale já už v nich ty diváky starých dob nepoznávám. Dívají se, ale není to pro ně taková událost jako pro děti před těmi 40 lety. Nesoustředí se, pořád potřebují akci a pořád je musíte něčím zaměstnávat.
Celý rozhovor naleznete zde
10 komentářů:
Pohádka bez příběhu = digitální demence => cesta získat do 30ti let Alzheimera.
Troška Trošky spolehlivě zdementní i pražskou kavárnu.
Mizerná krátkodobá paměť. Dítě si nepamatuje o co před chvílí šlo.
Nečte nic delšího než sms. Řodiče nemají na komunikaci čas, natož číst pohádky. Ve škole doplňuje pracovní listy. Vytvořit větu nemusí. Nutit je naučit básničku je pro učitele profesní sebevražda. Ve škole se zkoumá a objevuje.
Ale zlepšení jaksi není.
To pozorujeme léta, ale reformátoři školství takové detaily neřeší. Hlavně aby bylo dítě kreativní a vzdělávalo se učitelstvo.
No a pak kvalita pohádek. Pokud hvězda v pohádce hned na začátku prohlásí, že to trvá spoustu světelných let, pomyslím si něco o inteligenci scénáristy a o inteligenci štábu. Zvlášť u veřejnoprávní televize.
Pokud dětem už v dětství podsouváme do mozku pomocí médii blbosti, nemůžeme se divit, že budou blbí i jako dospělí.
Hoší než nenaučit, je naučit blbost.
No jo, pohádky jsou už dneska jen pro střední a starší generaci.
Pánové/dámy. Zkuste si dnes přečíst Verneovky (nebo Robinsona) v originále. Je to prakticky nečitelné, protože je to strašně dlouhé, popisné a plné nesmyslů. Jejich širokou popularitu zařídil režisér Zeman a ne to, že by minulé generace nějak zázračně četly. Také zjistíte, že poválečné edice těchto knih byly velmi předělané (zkrácené, změna jazyka atd.). To samé se děje i dnes a je to přirozené.
Pokud si pustíte všechny pohádky z před '89, pak zjistíte, že většina je jich k ničemu. Je mezi nimi jen několik málo perel, které se v TV hoblují kolem dokola aty se srovnávají se současnou tvorbou. Také zatímco před 40 lety byla 1 pohádka na den (Večerníček), dnes jich máte mnoho. Nelze udržet tak vysokou laťku v takových kvantech (což samozřejmě bezduché scénáristy neomlouvá).
Nenadávejte prosím na současnou mládež, nebyli jsme lepší. Už v Antice se takhle nadávalo a z toho logicky vyplývá, že starší si své mládí přebarvují na růžovo a nastupující mládí vidí černě. Nedělejte ze sebe zapšklé starce, jak to ostatně můžeme vidět v TV (např. zrovna dneska).
Je zde hned několik omylů najednou.
- Omyl 1. - Pohádka není nějaké vyprávění před usnutím pro děti. Původní pohádky byly promyšlenými naučnými příběhy nejen pro děti. Lidé myslí v obrazech, proto jim potřebné ponaučení bylo podáváno obrazně.
- Omyl 2. - Pohádka má dobrý konec. Inu, nemusí mít. Viz pohádky bratří Grimmů, které odpovídají původním verzím pohádek mnohem více, než uhlazené podání. B. Němcové.
Ostatně, i Erbenovy balady nejsou zrovna klidovou četbou.
- Omyl 3. - Každý rok na Vánoce musí být v TV nová pohádka. Proč a k čemu? Vánoce jsou svátky rozjímání a vnitřního usebrání, ne dobou čučení do telebedny.
Vnímat romantiku, položit se do příběhu (i situace) zasnít se, zastavit se. To dnešní děti neumí, pardon, jen ty které mají debilní rodiče a ti jim nečtou, nepovídají si s nimi a neučí je ,co je krásné , správně a co ne....Nejsou to všichni , ale je jich čím dál víc. Nebojte inkluze ve škole to nahradí:-)
A taky bychom si mohli s dětmi občas i zazpívat:-)
Vozím vnuka v kočárku ulicí, kde všichni co tam bydlí už umí, co mu zpívám.
Je zde hned několik omylů najednou.
Omylů?
Nebo jen jiné "interpretace" pohádek? Jiného pohledu na svět?
- Omyl 1. - Pohádka není nějaké vyprávění před usnutím pro děti. Původní pohádky byly promyšlenými naučnými příběhy nejen pro děti. Lidé myslí v obrazech, proto jim potřebné ponaučení bylo podáváno obrazně.
To platilo kdysi, když pohádky vyprávěl krajánek, který přišel ze světa.
Kéž by platilo, že dnes budou pohádky ASPOŇ vyprávěním pro děti před usnutím.
Svým maturantům kladu léta na srdce, aby jednou četli svým dětem pohádky před spaním.
Ne pustili mp3, nebo co v té době bude.
Ale sami si našli večer chvilku, vzali do rukou knížku a přečetli svým dětem pohádku. A třeba si o ní povyprávěli.
Tak se vychovává láska ke čtení, tak vzniká zájem o to sám se naučit číst, tak se pěstuje dětská fantazie, ale hlavně tak vzniká nenahraditelná rovina vztahu mezi rodičem a dítětem. Ve společných chvilkách vyprávění a sdílení.
- Omyl 2. - Pohádka má dobrý konec. Inu, nemusí mít. Viz pohádky bratří Grimmů, které odpovídají původním verzím pohádek mnohem více, než uhlazené podání. B. Němcové.
Ostatně, i Erbenovy balady nejsou zrovna klidovou četbou.
Směšovat Erbenovy balady a pohádky? V kontextu debaty o pohádkách pro děti? Proč?
Balady jsou pro dospělé. Ti vědí, že vodník může zabít i vlastní dítě. Máme to snad vyprávět dětem?
Dospělí dnes nečekají na horor od krajánka, nebo od bratří Grimmů. Mohou si na Netflixu dopřát masakrů, upírů a oživlých mrtvých víc než od Erbena.
Ale pohádky pro děti by dobrý konec měly mít.
"Pohádky nemají děti naučit, že existují bubáci a draci. To děti samozřejmě vědí.
Pohádky je mají naučit, že nad drakem lze vyhrát."
A speciálně v českém prostředí mají dětské verze pohádkových příběhů dlouhou tradici v pohádkově správných zakončeních. Podle mého názoru je to jedině dobře.
- Omyl 3. - Každý rok na Vánoce musí být v TV nová pohádka. Proč a k čemu? Vánoce jsou svátky rozjímání a vnitřního usebrání, ne dobou čučení do telebedny.
Ehm.
A víte, že ta televize se dá také vypnout?
Nová pohádka se vysílá na Štědrý den. To je den příprav na (často opulentní) štědrovečerní večeři a pak nervózního čekání dětí na zazvonění zvonečku. Následného radostného juchání a zkoušení nových hraček.
Usebrávat se a rozjímat mohou dospělí a starší po celý advent a od prvního svátku vánočního až do tří králů.
Dětem ale přejte jejich den radosti.
Koneckonců a proč by se nemohlo rozjímat o morálním ponaučení v nové pohádce? Nebo jakékoliv pohádce.
Při vší úctě ke křesťanským hodnotám, příběh o narození Ježíše Krista je také svého druhu "pohádka".
Okomentovat