Kromě zdravotníků jsou možná nejsledovanějšími hrdiny aktuální pandemie. Veřejnost diskutuje o distanční výuce, o schopnostech pedagogů učit on-line, ale i o tom, jaký vliv bude mít odloučení od spolužáků a učitelů na vzdělání a sociální vazby dětí. Jací ale učitelé na českých základních a středních školách jsou? Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.
 |
| Marie Gottfriedová (linkedin.com) |
"Nejsem jen zprostředkovatel informací, neměl bych být Wikipedie. Ano, znalosti a rozhled v oboru musím mít, ale úkolem učitele je být spíš porodní bábou. Můžu pomáhat myšlenkám na svět a nechávat vznikat různé věci, posouvat žáky, motivovat, být oporou a podporou, moderně se tomu říká koučovat nebo facilitovat," vysvětluje učitel dějepisu a základů společenských věd na škole da Vinci v Dolních Břežanech Pavel Fiala.
Podobně vidí svou úlohu i ředitelka Základní školy Trmice Marie Gottfriedová: "Učit pro mě znamená inspirovat, zapalovat, otevírat dveře a říkat: Vyber si, jdi a ničeho se neboj. Čeká tě spousta krásných věcí a zážitků, ale objevit je musíš ty sám."
Čeští učitelé jsou často víc administrativními pracovníky než inspirujícími pedagogy. "Dnešním učitelům často chybí radost z práce. Necháváme se příliš semlít pedagogickou úředničinou a ta v nás utlouká jiskru a šarm. Zpracováváme výkazy, plníme tematické plány, píšeme hodnocení a zprávy, vyplňujeme dotazník a v tom všem se ztrácí to podstatné − práce s žáky a vlastní kreativní proces učení," potvrzuje Marie Gottfriedová.
Některým učitelům rovněž chybí důvěra v sebe sama. Hodně si jich nevěří, a nemálo se jich dokonce svých žáků i bojí. To do značné míry souvisí s profesní přípravou na pedagogických fakultách, která je stále ještě příliš jednostranně orientovaná na oborové znalosti, méně už na didaktiku, vývojovou psychologii či třídní management.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat