„Když sem spadnete, už se nevydrápete.“ Jak se žije v bruntálském ghettu

Ze 17 tisíc obyvatel Bruntálu je zhruba třetina Romů. Část z nich žije v místním ghettu. Zde má většina obyvatel základní vzdělání, 80 procent jich nemá stálé zaměstnání. Několik romských podnikatelů zajišťuje sezonní práce. V zablácené době předvánoční jsou skoro všichni doma. S koronavirovou pandemií bojují statečně tím, že ji ignorují. O žádném nakaženém, neřkuli zesnulém ve svém okolí nikdo neví. Reportáž přináší Deník N.

Václav (jméno je smyšlené) prosí, abychom ho nefotili, nenatáčeli, nejmenovali. Zve nás domů, do vzorně uklizeného i slušně zařízeného bytu... Děti Václava a Hany chodí do běžné školy… Dcera chodí do třídy, kde jsou tři další romské děti. „Myslím, že dřív nás nedávali do normálních škol, abychom nevystudovali, nebyli z nás právníci a nemohli jsme hájit naše zloděje, příživníky, vrahy a nevinný. Protože takhle nás všechny snáz dostanete do kriminálu,“ komentuje Václav. Teď už je ale prý jiná doba. Stát dává Romům mnohem víc příležitostí, ale lidi prý pořád ne. „Vy, lidi, nás furt rádi nemáte.“ 

Učitelé ve škole jsou prý celkem fajn, většina dětí ale podle něj dcery a syny Václava a Hany ignoruje. „Jako by nebyly ve třídě, i když je učí, že rasismus je špatně. Jedna učitelka mi řekla, ať jsem ráda, že si naší holky nevšímají, že by jí taky mohli ostatní ubližovat. I kdyby měla kamarádky, sem je rodiče nepřivezou. A domů k sobě naše děcka taky nikdo nepozve,“ říká Hana. 

Václav si bere slovo: „Jak sem přijde někdo nový, třeba cigáni z Přerova, hned je problém. Hlavně drogy. Proto jsem chtěl odejít, aby moje děti vyrůstaly někde jinde, v nějakým normálním prostředí.“ 

Ptám se, proč nejde. Zírá na mne nevěřícně. „A vy mi pronajmete byt? Najděte mi bílýho majitele bytu, který to pronajme Romákům s pěti dětma.“ 

Sklapnu. 

Celý text naleznete zde