„To, jak se teď učíme, posouvá dál nejen děti, ale i nás učitele. Klady má i přítomnost rodičů, kteří mají přímo před očima, jak se jejich děti zlepšují. Je to bomba,“ pochvaluje si učitelka prvňáčků Zdena Zlatníková. Rozhovor přináší MF DNES.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Můžete přiblížit, jak složitá je výuka prvňáků v době koronaviru?
Bylo by pro ně samozřejmě jednoznačně lepší, kdyby byli ve třídě a měli denní kontakt s učitelem a spolužáky. Ale připravili jsme pro ně online výuku, na kterou si nyní teď všichni zvykáme, a můžu říci, že se to zatím docela daří. Děti se na hodiny moc těší, jsou rozděleny do několika menších skupinek a každá tato skupina pracuje dvacet až třicet minut denně.
Může mít tato generace do budoucna handicap, obzvlášť pokud by školy byly zavřené déle?
Pokud mají děti pravidelnou přípravu a pravidelnou účast na výuce, myslím si, že to pro ně nebude výrazný problém. Pokud si na to jednou zvyknou, klidně by tak mohly pokračovat. Na druhou stranu od kolegyní, které učí 2. třídu a loni měly distanční výuku, vím, že letos 1. třídu pořád malinko dohánějí, hlavně psaní písmen a čtení. Ale každá třída je jiná a záleží i na tom, jak se do výuky zapojí rodiče. Pak děti nemusí mít žádný skluz.
Jak hodnotíte distanční výuku z pohledu učitelky?
Pokud si splníme podle osnov to, co si máme splnit, tak si myslím, že je super, že to v této složité době můžeme alespoň nějak učit. Když to nejde jinak, tento typ výuky má něco do sebe. Učíme se my učitelé, ale i děti. Není to na škodu, tím projít, pro všechny je to škola života. Navíc to dětem může dát i nějakou počítačovou gramotnost.
Celý rozhovor naleznete v MF DNES
18 komentářů:
Asi žiji na jiné planetě.
posouvání jest skvělé,jako v tanečních -krok sun krok
každý posun jest obohacující ten vpřed i ten vzad: tam zpět tam zpět
všem příznivcům i odpůrcúm posouvání bych doporučil k četbě klasiku "krok vpřed-dva kroky vzad!"
Ovšem pozor!
To, že se připravuje setrvání distanční výuky v době pocovidové, je jasnej fejkňůs! Nic takového jako věta Pokud si na to jednou zvyknou, klidně by tak mohly pokračovat. ("to" = distanční výuka) by určitě nezaznělo a nikdo nic takového neplánuje!
A ty řeči o posouvání Overtonova okna si nechám.
"Děti se na hodiny moc těší, jsou rozděleny do několika menších skupinek a každá tato skupina pracuje dvacet až třicet minut denně."
No taky bych se těšil, kdybych pracoval půl hodiny denně. Holt ŠVP jsou našlapány k prasknutí??? Je potřeba to ještě proškrtat!!!
Pan Vaněk
No jéje. Když se proškrtají o 80 %, bude plán na redukci ŠVP na polovinu překročen o 60 % (pro nematematiky: 0,8/0,5 = 1,6 = 160 %) a rozklene se duha nad vzdělávacím systémem. Uchráníme děti od toho, aby se naučily spoustu zbytečných vědomostí a dovedností...
Uchráníme děti od toho, aby se naučily spoustu zbytečných vědomostí a dovedností...
Uchráníme hlavně ty, které jsou proti učení beztak do značné míry imunní. Rozhodně neuchráníme ty, které (nebo jejichž rodičové) usilují o získání vzdělání.
A tak se nerozklene duha nad vzdělávacím systémem, ale zato široká propast mezi jednotlivými kategoriemi žáčků.
A myslíte, že pak už rovnostáři dostanou rozum?
Paní Silvie
No ano, rozdíly se prohloubí, už se prohlubují. Za viníka se prohlásí školství, resp. učitelé, protože "neumí...". Peníze potečou do organizací, které o tom budou hodně psát a mluvit.
Řešení se najde ve stlačení úrovně těch lepších dolů, tedy až na soukromé základní a střední školy provozované vlivnými lidmi - oni a jejich klienti si prosadí svoje. Ideologicky se to zdůvodní tak, že žádní "lepší" nejsou (to už se používá i tady v diskuzích).
Myslím, že těm řečem o rovnosti sami jejich hlasatelé nevěří. Možná pár naivků mezi podporovateli dole, ale ti vlivní ne. Nejsou takoví hlupáci, aby neviděli rozpor mezi proklamacemi a budoucími dopady činů.
Pokud někdo umí až teď rozlišit od důležitých a nedůležitých vědomostí a dovedností, tak proč o odstranění těch nedůležitých nebojoval dřív?
Mimochodem by mě zajímalo, které jsou ty nedůležité...už teď se nesmí děti učit vyjmenovaná slova nazpaměť....stále jim visí ve třídách a ony si musejí stále dokolečka ověřovat, jestli jisté slovo je nebo není vyjmenované pohledem na "podporu paměti" nedivím se, že je to nebaví..my jsme zalovili v paměti a bylo...i při blackdownu nebo jak se tomu říká.
Tak se tomu říkalo , těm velkým tahákům - podpora paměti - časem se ty děti budou ptát, co to je tam paměť...a budou to spojovat jen s PC.
No, proti gustu žádný dišputát ...ale pak se rodičové diví, jak pak to, že děti ty vyjmenovaná slova nemají ukotvena:-)
Nedůležité vědomosti mimochodem trénují i tu paměť. podívejte se na zástupy dospělých, kteří neváhají zaplatit za tento trening...tam se šprtají nesmyslné algoritmy...jasně je to složitější a chápu jejich princip.
A malý test:
Ný, natý, itý,...jak je to dál a co to je?
A víte, co je Tsiafajavona? to všechno jsme dosud nepoužila, ale jsme ráda, že to vím:-)
Za rozdíly mezi lidmi prosím může příroda!!
Ale jejich vybalancovávání je to dobrý manévr, jak přerozdělovat peníze do kapes šikul, které mají bezostyšně prořízlohu hubu a není jim nic hamba...
Prostě neomarxismus jak vyšitý.
Takže kupředu levá!!
...nedivím se, že je to nebaví...
Bingo.
Když si kdejakou prkotinu musí hledat, tak práce "neodsejpá", je rozbitá do izolovaných a v podstatě skutečně nudných úseků - koho by nakonec bavilo pořád jen něco gůglit.
A když nic nevíte, nemůžete ty neexistující znalosti propojit s tím, co jste právě zjistila, a místo světla pochopení dostanete leda tak cestu temnou krajinou s maličkou bodovou baterkou.
Zdaleka to neplatí jen o češtině.
Když si kdejakou prkotinu musí hledat, tak práce "neodsejpá"
V mojí branži si studenti musí zvyknout, že to k té vysoce ZAJÍMAVÉ práci patří. Málokdo nosí v hlavě všechny potřebné údaje (postupy, jména špeciálních tříd a atributů, atd. apod.) a tak jedno z oken, která máme při práci permanentně otevřená, opravdu je Google (nebo něco podobného, manuál, katalog).
Nicméně spoléhám na lidskou paměť: když něco vygůglím pětkrát, pošesté už to VÍM. A také doporučuji studentům nespoléhat (haha) na lidskou paměť, a vytvářet si svoji osobní databázi. Pro začátek třeba z již vyřešených úloh a postupů, jak to vyřešili.
Doufám, že se shodneme, že něco nevědět (napoprvé) není hanba. Vědět, kde to neznámé hledat, je v podstatě prkotina. Ale uvědomit si, CO vlastně nevím a co že to hledám - to patří mezi dovednosti, které chci studentům vštípit. Drilem, jak jinak.
Není to dovednost samozřejmá a použijí ji i mimo svůj obor.
Nicméně spoléhám na lidskou paměť: když něco vygůglím pětkrát, pošesté už to VÍM.
Nemyslím, že bychom se v tomto nějak lišili.
NĚCO se najde (u nás fyzikářů třeba konstanty i některé vzorce) a něco VÍTE. Vědět všechno nelze a nevědět nic po x-tém opakování nesvědčí o životaschopném IQ.
Zbytek jsou detaily, specifika předmětu.
Fakt si nejsem vědom toho, že bych požadoval, aby žák věděl něco napoprvé. To bych tam nemusel být, kdyby už na začátku všechno uměli.
uvědomit si, CO vlastně nevím a co že to hledám - to patří mezi dovednosti, které chci studentům vštípit
Ano - a k tomu je dobré nezačínat pokaždé úplně od nuly, mít nějakou základní mřížku znalostí Z dřívějška, aby se člověk aspoň trochu orientoval. Jinak je to "uvědomění si" mnohem těžší.
Pracovní návyky jsou zásadní. Naprostá většina mých žáků se fyzikou živit nebude, ale získané návyky mohou ve své budoucí práci využít velice dobře.
Abych dal příklad:
Mám rád problémové úlohy. V jedné z nich žák 2. ročníku řeší hypotetické přistání kosmonauta na Venuši. Najít si může spoustu věcí, ale předpokládám, že pojmy jako "teplota", "tlak", "hybnost" nebo "rychlost" už chápe z minulých ročníků, jinak by se v rozumném čase nikam nedostal. Zrovna tak předpokládám, že aspoň vzdáleně tuší, že existuje něco jako stavová rovnice plynu.
Pokud netuší, tak samozřejmě neví, že ji má hledat.
"Pracovní návyky jsou zásadní. Naprostá většina mých žáků se fyzikou živit nebude, ale získané návyky mohou ve své budoucí práci využít velice dobře."
Tesat do kamene. Ano, vo tom to je.
Okomentovat