„Situace je samozřejmě politizovaná, vidíme to i v zahraničí. V Polsku došlo mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby k výraznému uvolnění situace a restriktivních opatření, k volbám pak přišlo více starších voličů, kteří podporovali vládní stranu Právo a spravedlnost. Snaha zalíbit se své voličské základně byla vidět i u naší vlády. Před volbami by to udělala asi každá vláda, otázkou ale je, jestli by to dělala takovou formou a v takovém rozsahu. Nejdřív šlo o ekonomické pobídky různým skupinám obyvatel. Později, když se situace začala zhoršovat, vláda nekonala a není asi náhoda, že nouzový stav byl vyhlášen až těsně po volbách," říká sociolog a ředitel ústavu STEM Martin Buchtík v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
 |
| Martin Buchtík (repro ČT) |
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Nebyly chyby vlády právě tím hlavním důvodem, proč mnoho lidí virus nepovažuje za hrozbu? Nemyslím jen fakt, že jsme měli v létě asi nejvolnější režim v Evropě, ale také chaotický dojem z rozhodování, časté změny opatření, i způsob, jak komunikuje premiér, když na veřejnosti mluví páté přes deváté.
První nešťastný krok se stal už na jaře. Na začátku byla třeba jednoznačná změna, v pořádku. Vláda se ale i potom vydala cestou zákazů a příkazů, které byly velmi restriktivní. Veřejnost si zvykla, že co není zakázáno, je dovoleno. Pozdější apely vlády i dalších autorit na nějakou osobní rozvahu a zodpovědnost pak nezafungovaly tak, jako například v Německu nebo jinde. Veřejnost není loutka, kterou si můžete vodit zleva doprava. Platí, že pokud chcete korigovat nějakou změnu, potrvá to přinejmenším stejně dlouho, jako když jste ji zaváděli. A to ještě za předpokladu, že komunikujete systematicky, konzistentně, jednotně a jasně. Což se úplně neděje. Nejsem přitom nějak ostrý kritik vlády. V takových situacích se postupuje vždycky zmateně. Lidé ale zkrátka čekají na nějaký pokyn, příkaz, rozkaz a nelze se divit, že jakoukoli mírnější formu domluvy nebude velká část veřejnosti brát jako relevantní.
Jenže teď se hraje o čas a je potřeba, aby lidé přijali apely k zodpovědnosti hned.
Záleží také na tom, jestli se nestane nějaká velmi emotivní nebo velmi očekávaná událost. Na jaře bylo emotivní událostí prvních pět nakažených v republice. Vzpomeňme si na tiskové konference, kdy sám premiér popisoval stav jednotlivých pacientů. Mezi prvními pěti a prvními pěti stovkami pacientů už pak nebyl rozdíl. Teď už je nový normál, že jsou tisíce nakažených. Emotivní by byla událost vyššího řádu, například kolaps nemocnice.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat