Otevřený dopis ministru školství: Ministerstvo hodilo mateřské školy „přes palubu“

„Zlepšete svou komunikaci nejen směrem k veřejnosti a rodičům, ale i zaměstnancům ve školství, ať víme, že se o nás zajímáte a nekřivdíme Vám přísnou kritikou. Jste ministr školství, máte se aktivně zajímat o problémy, se kterými se setkávají všechny stupně škol. V současné nelehké celospolečenské situaci neplatí, ´kdo nic nedělá, nic nezkazí´,“ píše v otevřeném dopise ministrovi školství ředitelka mateřské školy Stašov Stanislava Vodičková. Přinášíme celý text otevřeného dopisu. 

Vážený pane Plago, 

přístup Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) k mateřským školám během stupňující se epidemiologické situace (tedy zejména v září a říjnu letošního roku) mě, jako ředitelku jedné z mateřských škol (MŠ), přinutil napsat tento otevřený dopis. 

Vaše ministerstvo buď záměrně hodilo nejnižší stupeň vzdělávací soustavy „přes palubu“ nebo jste trestuhodně zapomněli, že epidemiologická opatření jsou kromě vysokých, středních a základních škol potřeba řešit i v mateřských školách. Poslední pomyslnou kapkou pro mě bylo zjištění, že ministerstvo po uzavření škol (kromě mateřských a speciálních) přestalo evidovat počty infikovaných pedagogů a dětí, jako kdyby mateřské školy nespadaly pod Vaše ministerstvo nebo Vás pracovní podmínky a zdravotní stav pracovníků na nejnižším stupni vzdělávání jednoduše nezajímají. 

Nicméně nečinnost, případně chaotická či nedostatečná aktivita, má další aspekty, které bych zde chtěla svým jménem, a věřím, že i jménem dalších ředitelek mateřských škol, zmínit. 

1. Chod mateřských škol zůstal bez jakéhokoli omezení, ačkoli katastrofický nárůst nových případů nakažení ve společnosti exponenciálně rostl. Zatímco snahou vlády bylo eliminovat kontakty, v mateřských školách pokračovaly nerušeně dál, a to jak mezi dětmi, tak mezi rodiči a pedagogy. Rozumím tomu, že stát zdůvodnil neuzavření mateřských škol zachováním ekonomiky země, aby pracující rodiče měli zajištěnou péči o své děti. Tím nepřímo dal signál, že v MŠ jde hlavně o službu pro rodiče, nikoli o vzdělávání dětí. Přesto se MŠMT ohání ve svých odpovědích na podněty a prosby ředitelů omezit docházku jen pro děti zaměstnaných rodičů diskriminací dětí v omezení jejich práva přístupu ke vzdělání. V nouzovém stavu celé země, kdy si stát může dovolit znemožnit vykonávat živnost celé řadě podnikatelů, právo předškolního dítěte na prezenční vzdělávání nemůže být nadřazeno právu ochrany zdraví. I kdyby nešlo právně vymáhat po nepracujících rodičích, aby děti nepřiváděli do školek, očekávala bych alespoň Vaši morální podporu v podobě výzvy a žádosti směrem k dotčeným rodičům, aby uvolnili kapacitu školek a tím nejen usnadnili organizaci provozu školek, ale především snížili možnost šíření epidemie. K velkému zklamání mě i řady mých kolegyň žádná taková iniciativa ze strany MŠMT a především od Vás, pane ministře, nepřišla. 

2. V praxi je velmi těžké až nemožné vyloučit z předškolní docházky dítě, které vykazuje mírné příznaky onemocnění bez teploty. Nelze se dobře opřít o zákon o ochraně veřejného zdraví, protože popírání rodičů jakýchkoli zdravotních problémů dětí není výjimkou. Rodič tvrdí, že dítě doma nekašle, nemá střevní problémy, nesmrká. Z výpovědí dětí se dovídáme, že maminka mu ráno podala lék proti teplotě, průjmu apod. Pokud ředitel přesto neustoupí ze svého požadavku, aby dítě rodič nepřiváděl do školky, protože během pobytu ve školce vykazuje projevy nachlazení nebo zdravotní nepohody, nechá si dítě doma jeden nebo dva dny a opět jej přivede, nedoléčené. Na tento velmi rozšířený problém, v této době ještě citlivější, poukazují ředitelé již dlouho, ale bez jakékoli účinné rady a pomoci ze strany MŠMT. Navíc děti předškolního věku jsou v případě příznaků onemocnění Covid-19 posílány na odběry až v posledních dnech. Nikdo tak neví, jaký vliv na šíření epidemie mají předškolní děti, ale že je tento vliv jedním ze zásadních, dokazují případy šíření nemoci mezi personálem řady škol a jejich postupné uzavírání. 

3. Dalším klíčovým problémem je nedostatek odborného personálu, neboť řada pedagogických a nepedagogických zaměstnanců je v pracovní neschopnosti, karanténě nebo má děti školního věku, na které přirozeně čerpají OČR. Návrh, abychom výpadek kvalifikovaného personálu nahradili rodiči a dobrovolníky z řad veřejnosti a studentů je zcestný. Jen neznalá osoba si může myslet, že výchovně vzdělávací práci zvládne každý laik a jen to vypovídá o tom, že na učitelky mateřinek, ačkoliv často vysokoškolsky vzdělaných, je pohlíženo jako na hlídačky dětí. Tento postoj veřejnosti podporuje MŠMT svým nezájmem o problémy a aktuální podmínky pedagogů v preprimárním vzdělávání. 

4. Jedinými kompenzačními pomůckami, které mateřské školy obdržely, byly respirátory pochybné kvality a úrovně ochrany. Respirátory nebyly doručeny přímo do škol, ale do obcí s rozšířenou působností. E-mailem z kraje ředitelé škol dostali informaci, že si je musí vyzvednout na určeném místě hned druhý den, jinak budou vráceny a školy nic nedostanou. K respirátorům chyběl jakýkoli návod k použití a pochybuji, že kdokoli na školách dokázal čínské znaky přeložit, aby věděl, jaký typ ochrany poskytuje a jaká je doba použitelnosti. 

5. Na konkrétní dotazy ředitelů ke konkrétním situacím dostáváme obecná vyjádření, která jsou jednoduše zkopírovaná ze zákonů. Ani jednou jsem nezaslechla apel z Vašich úst, aby se ministr zdravotnictví zabýval a sledoval výskyt onemocnění u dětí a pracovníků v předškolním školství. Pediatři nevykazují počty nemocných dětí do žádných statistik. Až v posledních dnech z nařízení hlavní hygieničky dochází k nařízenému testování i nejmenších dětí. Na sociálních sítích se vyjadřují k problematice nedostatečného testování bezpříznakových dětí pediatři, učitelé, ale nikde jsem nezaznamenala, že byste se zajímal o dění a šíření epidemie ve školkách vy, či vyzval rodiče, ať chrání pedagogy a nechají dobrovolně děti, které přišly do styku s nemocí, testovat. Jsou k dispozici jen alibistická vyjádření typu: celá epidemie není záležitostí MŠMT, to mají v kompetenci jiná ministerstva a hygiena. 

Souhlasím s výzvou premiéra, kterou směrem k Vaší osobě pronesl v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky před poslanci a kamerami. Zlepšete svou komunikaci nejen směrem k veřejnosti a rodičům, ale i zaměstnancům ve školství, ať víme, že se o nás zajímáte a nekřivdíme Vám přísnou kritikou. Jste ministr školství, máte se aktivně zajímat o problémy, se kterými se setkávají všechny stupně škol. V současné nelehké celospolečenské situaci neplatí, „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. 

S přáním pevného zdraví 

Mgr. Stanislava Vodičková 

Mateřská škola Stašov