Dne 20. 10. 2020 Městský soud v Praze zrušil na návrh studenta právnické fakulty O. Duchka zákaz prezenční výuky na vysokých školách v Praze, který dne 18. 9. 2020 vydala Hygienická stanice hlavního města Prahy. Z hlediska vývoje epidemie kvůli rozsudku nic nehrozí – vláda už mezitím zakázala prezenční výuku v celé republice (od 14. 10. 2020) způsobem, který (zatím) žádný soud nezrušil. Rozsudek však přesto stojí za komentář. Před měsícem se totiž na České škole pod článkem První den v rouškách ve třídě. Učitelé museli řešit spory s rodiči diskutovalo mj. o povinnosti státních orgánů zdůvodňovat svá rozhodnutí. Kdyby úředníci věděli, že občané jsou zvyklí trvat na správném a úplném odůvodnění přijímaných opatření, možná bychom se v dnešním průšvihu ani neocitli.
 |
| Oldřich Botlík (eduin.cz) |
Navrhovatel namítal především nepřezkoumatelnost napadeného opatření, neboť to neobsahuje žádné důvody, proč Hygienická stanice přikročila de facto k uzavření právě a jen vysokých škol, a ne škol středních nebo základních, nebo proč je stále možné pořádat divadelní nebo hudební produkce. Namítal dále, že v odůvodnění též není uvedeno, proč je de facto uzavření vysokých škol účinnějším opatřením než uzavření škol nižších stupňů nebo např. restaurací, barů, obchodních center, sportovišť atp. Ty totiž v době vydání zákazu zůstávají, byť omezeně, (limit počtu účastníků, povinnost zakrytí dýchacích cest) otevřeny veřejnosti. Navrhovatel uvedl, že Hygienická stanice se těmito otázkami a dále poměřováním zájmů, doložením nezbytnosti a předpokládanými účinky zákazu nezabývala ani okrajově.
Soud tuto argumentaci uznal a konstatoval, že zmíněné nařízení Hygienické stanice hlavního města Prahy je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a tudíž nezákonné. Uvedl, že „jen řádné odůvodnění rozhodnutí, ze kterého jsou zřejmé skutečnosti rozhodné pro jeho vydání, umožňuje jeho přezkum, tedy jeho kontrolovatelnost, a vylučuje libovůli při jeho přijetí“.
Píšu o této záležitosti ze tří důvodů. Prvním je kvalita diskuse na České škole. Běžně se zde totiž objevují názory, že podobná opatření stát zdůvodňovat nemusí. Jedna ukázka za všechny (v tomto případě šlo o opatření zaváděná Ministerstvem zdravotnictví): „V zákoně je napsáno, že je má zavádět v nezbytně nutném rozsahu, jak píšete, nikoliv, že má tento rozsah dostatečně zdůvodňovat. Musíte se asi příště zákonodárcům připomenout, aby s vámi počítali.“ Soud si ale zjevně myslí něco jiného. Pokud je zapotřebí vysvětlovat diskutujícím na pedagogickém webu pravidla, na nichž stojí demokratická společnost, pak se ve svém vzdělání nejspíš vyhnuli něčemu zásadnímu.
Za druhé chci upozornit na omezování přístupu veřejnosti k informacím v různých oblastech života společnosti. O zpřístupnění informací souvisejících se státní maturitou a s jednotnými přijímačkami usiluji od roku 2015. Za tu dobu jsem obdržel z Cermatu i z ministerstva školství (většinou po zákonné lhůtě) řadu zamítavých rozhodnutí, která byla později zrušena jako nezákonná, protože nebyla přezkoumatelná. Díky pandemii se nyní ukázalo, že data získaná za prostředky státního rozpočtu jsou bezdůvodně zadržována nejen ve školství, ale také ve zdravotnictví. Tlak, který ve zdravotnictví vyvinula například Pirátská strana nebo Hlídač státu, snad už začíná nést ovoce, neboť nový ministr zdravotnictví přislíbil nápravu. Jak ovšem vysvětlím dále, v tomto resortu přichází bohužel pozdě.
Zadržování informací majících zásadní význam pro klíčová rozhodnutí totiž škodí nám všem. Faktický monopol státní správy na taková data umožňuje státní správě držet pod pokličkou nevalnou kvalitu procesů provázejících její rozhodování. Sice se jí to stejně nakonec většinou nepodaří, ale výrazně tak ztěžuje možnost dospět ke kvalitním řešením. Abych dal příklad z jiné oblasti: Seznam získal přístup k otevřeným datům o jízdních řádech až po několika letech sporů díky Ústavnímu soudu. Data potom velmi rychle vtělil do své aplikace Mapy.cz. Dokáže si někdo představit, že by něco podobně užitečného a uživatelsky vstřícného vytvořil Cermat z dat o plošných zkouškách? Anebo Ústav zdravotnických informací a statistiky z dat souvisejících s covidem? Právě z tohoto důvodu nestačí, když mají data k dispozici jen orgány státu: bez tlaku zvenčí je využívají jen zčásti a omezená dostupnost zdrojových informací rozhodně nepodporuje důvěryhodnost kroků, které státní správa činí.
Dostupnost všech relevantních dat podnítí také vytváření vzájemně si konkurujících interpretací a modelů, zásadním způsobem zkvalitní diskusi a usnadní potírání hoaxů. A co je možná nejdůležitější ze všeho, vynutí si zásadní zkvalitnění práce exekutivy. Řekněme, že by všechna relevantní data o průběhu pandemie covidu u nás byla veřejně dostupná. A vláda by navíc věděla, že každé své rozhodnutí v souboji s pandemií musí odůvodnit tak, aby obstálo před soudem. Pak by českému premiérovi stěží mohla projít výmluva, že na konci léta promeškal rozhodující okamžik pro potlačení navracející se epidemie, protože se včas nedočkal „člověka s matematickým modelem“.
rozsudek Městského soudu v Praze naleznete zde
Citovanou diskusi na České škole naleznete zde
5 komentářů:
Učitelé mají mj. učit žáky kritickému myšlení. K němu je zapotřebí dostatek ověřených informací, v případě coronaviru a covidu ověřených vědecky. Všechny tyto informace by měly být předloženy občanům současně s opatřeními, která výrazně zasahují do jejich života i jejich zdraví tělesného a duševního. Omluvitelnou výjimkou může být pouze zcela nečekaná situace, která nastala např. na jaře. Učitelé by měli být mezi prvními, kdo dnes tyto informace požadují a vrcholné ústavní orgány jsou bez výjimky a výmluvy povinné je veřejnosti poskytnout. Pokud se odborníci neshodnou, což logicky platí v tomto případě, pak je povinností těchto orgánů zajistit jednání různých názorových skupin odborníků a požadovat po nich, aby dospěli k závěru (zahrnujícímu i princip předběžné opatrnosti), na kterém se shodnou. Stejně tak je povinností veřejnoprávních médií, která si platíme, aby o výsledcích takových jednání nestranně informovala. Nic z toho se zatím ani v náznaku nestalo. Taková situace je potom živnou půdou pro vznik zcela protichůdných fám a obcházení nařízených opatření. Ztrácí se i důvěra v ústavní systém a dochází k projevům nesnášenlivosti mezi protivnými stranami.
Názorně se dosud ukazuje, jak důležité je rozlišení mezi odborností a vzděláním. Je evidentní, že odborníci se v řadě věcí neshodnou, což je v tak složité kauze pochopitelné. Každý prezentuje svůj postoj kategoricky, lidé si mohou jen podle svých často iracionálních preferencí vybrat, komu budou věřit, a jejich víra pak často "hory přenáší". Odbornost je nepominutelná, vzdělání je však důležité proto, aby jedna skupina odborníků naslouchala pozorně těm dalším, ne je a priori ignorovala a ponižovala. To nemá s odborností a vzděláním nic společného. Totéž se týká i novinářů. I ti, kteří jindy píšou velice věcně a racionálně, se najednou uchylují k pamfletickému slovníku: "kibic", falešní léčitelé, výmluvní mudrlanti, "obyčejní klauni, politické mrtvoly". Odborníci všech "táborů" by měli mít za prvotní úkol vzájemně si naslouchat. Protože to je hlavní znak vzdělání. A v tomto případě, kdy shoda odborníků neexistuje, nabývá vzdělání mimořádné důležitosti. Každý totiž musí svá tvrzení co nejprecizněji v dialogu obhájit. Čas na to byl: celé léto.
Je mi předem jasné, že se mí zdejší "sympatizanti" do mne opět "pustí", jak jsou zvyklí. Chtěl bych je ale předem ujistit, že nejsem ani zavilý přívrženec roušek a všech dalších omezení a ni stejně zavilý odmítač téhož. Jednoduše nevím, protože potřebné informace nemám. Na rozdíl od jara bych už rád jednal ne jen na základě předběžné opatrnosti, strachu a příkazu, ale též na základě racionálních, tedy i objektivních argumentů, vzešlých z jednání odborníků, jak jsem o něm výše psal. Mám právo i povinnost, zejména jako učitel, to požadovat.
Pokud mi bude někdo spílat, prosím ho, aby mi poskytl potřebné informace, včetně zdroje, kde je získal. Současně uvedl i informace sdělující opak a doložil, včetně logického vysvětlení, proč jedněm dává přednost před jinými. Vše bez apriorní dehonestace zdrojů typu "zubař" či "koronasektář".
Dodatek k výše uvedenému:
Do 13:30 jsem vydržel sledovat tiskovou konferenci vlády k dalším opatřením týkajícím se kauzy Covid-19. Plně do této chvíle potvrdila to, co jsem napsal. K objektivnímu posouzení situace by se jí musel zúčastnit i zástupce týmu odborníků (viz příspěvek 10:45), ne jen ministr zdravotnictví, i když je epidemiolog (i mezi nimi jsou různé názory).
Tisková konference se až do uvedené chvíle netýkala medicínských předpokladů, pouze se věnovala jejich důsledkům. Předpklady byly odbyty jako samozřejmost konstatováním pana premiéra, že údajně "všichni pochopili, že covid-19 není "chřipečka". Přitom si lze snadno zjistit, že chřipka může mít různý průběh, od "chřipečky" až po život ohrožující "chřipajznu". Podobně to je i s jinými onemocněními, i infekčními. Tvrzení pana premiéra není žádný argument, opírá se jen o jeho autoritu, ne o fakta. Tisková konference sugerovala divákům představu, že o podstatě kauzy covid-19 je, kromě již zavedených a nyní zaváděných opatření, všechno naprosto jasné. Ve skutečnosti není!!! Podstata vysvětlena nebyla. Objektivně nikdy. Ministr zdravotnictví by se neměl divit "nekázni" občanů. Sám totiž v této věci patří mezi její významné původce.
Děkuji vám za oba komentáře, pane Lippmanne.
Není pochyb o tom, že přinejmenším úvodní vystoupení členů vlády na dnešní tiskové konferenci připravili mediální poradci (taky jsem nevydržel dívat se do konce). Totéž se týká například i jiné akce, televizního „pohřebního“ vystoupení R. Prymuly (mám na mysli to s černými „havrany“ stojícími v pozadí). Není na tom samozřejmě nic špatného, ale člověk se pak dozvídá, co vlastně – podle názoru mediálních poradců – chtějí slyšet ti voliči, o něž se vláda opírá.
Pečlivé korektní zdůvodnění vládních kroků slyšet zjevně nechtějí. Mají u nich zabrat věci, jimiž se členové vlády u bystřejších voličů znemožňují: například když se premiér chlubí, že v říjnu objednával u majitele firmy Linet nemocniční postele, což by v normální zemi udělal subalterní úředník Ministerstva zdravotnictví někdy na začátku června.
Občanům, jimž to nevyhovuje, nezbývá ovšem mnoho jiných možností, než je napadání nelegálních kroků státní správy u soudu. Proto jsem velmi ocenil aktivity právníka Ondřeje Dostála, který na jaře uspěl s návrhem na zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví. A ze stejného důvodu jsem rád, že uspěl i návrh na zrušení zákazu prezenční výuky, který vydala Hygienická stanice hl. m. Prahy.
Do stejného soudku ostatně patří i úspěšná správní žaloba maturanta napadající chybějící odůvodnění rozhodnutí, jímž ministerstvo školství zamítlo jeho žádost o přezkum výsledku v maturitním testu z matematiky. Protože nové ministerské rozhodnutí trpí – podle jeho i mého názoru – stejnými vadami (což už je vrchol arogance ústředního orgánu státní správy), podal proti němu správní žalobu znovu.
Tak určitě - informace by měly být ověřené, aby bylo myšlení náležitě kritické. Tak tedy Lippmannova teze o epidemiologovi Prymulovi mi vychází nepravdivá. Je totiž vakcinologem.
Simona Carcy: "Tak určitě - informace by měly být ověřené, aby bylo myšlení náležitě kritické. Tak tedy Lippmannova teze o epidemiologovi Prymulovi mi vychází nepravdivá. Je totiž vakcinologem."
Wikipedie: "Roman Prymula (* 4. února 1964 Pardubice) je český epidemiolog a politik, který se věnuje zejména problematice imunizace a vakcín."
Simona Carcy geniálně objevila kruciální problém diskuse o coronaviru. Nevím teď, kde je pravda, a nedá mi to spát. Je mi hanba, že jsem na tento problém nepřišel sám. Ale na druhé straně musím vysoce ocenit, že zřejmě vrozená skromnost nedovolí Simoně Carcy pochlubit se svou pravou identitou.
Okomentovat