„Musím říct, že toto médiím neodpustím. Vláda situaci nezvládá, ale média neustálým rozdmýcháváním hysterie nesou stejnou vinu. To média stvořila popírače covidu-19 i zavírače všeho. Vadí mi neustálá manipulace s čísly a jejich dezinterpretace. Počet testovaných, počet nakažených, počet zemřelých, počet na JIP, počet volných ventilátorů atd. Pořád dokola. Společnost nemluví o ničem jiném, ale přitom ani většina zdravotníků není schopna z těchto čísel vyvodit relevantní závěry. Natož laická veřejnost,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jan Bláha, přednosta oddělení Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
|
Jan Bláha (vfn.cz) |
Bláha v rozhovoru také říká:
Je asi podstatné říci, že u nás nezemřel nikdo jinak úplně zdravý pouze na covid-19. Všichni měli nějaké významné základní onemocnění nebo patřili do nejrizikovější skupiny, tj. obézní diabetici s hypertenzí. Tato skupina dobře nedopadá a řekl bych, že všichni bychom si z toho měli včas vzít jasné varování, že dbát o životosprávu a svou tělesnou kondici není rozhodně ztráta času.
Jinak mnohokrát denně všemi zdůrazňované číslo, kolik lidí s covidem-19 zemřelo, je příkladem určité manipulace. To číslo děsí, ale přitom nic neříká. Když si srovnáme týdenní úmrtnost za poslední roky, letošní rok zatím nijak nevybočuje. Denně zemře v ČR asi 300 lidí, polovina z nich na kardiovaskulární onemocnění a čtvrtina na onkologická. Měli bychom se tedy ptát: kolik z těch, kteří zemřeli s covidem-19, mělo současně závažné onemocnění srdce či zhoubný nádor? Pokud tři čtvrtiny, tak při zatím stejné týdenní úmrtnosti jako v minulých letech není covid-19 nejspíš to nejhorší, co lidstvo kdy potkalo a potká.
Tím určitě nechci situaci nijak zlehčovat a je mi líto všech, kterým někdo z blízkých zemřel. S covidem-19 i bez něj. Chci jenom říct, že jedno číslo je jenom číslo, pokud k němu není odpovídající vysvětlení, a že statistika je někdy jen hra s čísly...
Jsme připraveni, jak nejlépe umíme. Věříme, víme, že to zvládneme, protože jako intenzivní péče jsme se vždycky něčemu a ze dne na den museli přizpůsobovat. Jsme zvyklí neustále reagovat na změny a přizpůsobovat se jim. Pro nás tedy nakonec současná situace zase až tak stresová naštěstí není. Děláme svou práci, akorát že ve skafandrech.
Celý rozhovor naleznete
zde
0 komentářů:
Okomentovat