„Děti jsou naše budoucnost. Děti budou také ti, kteří nás budou provázet stářím. A pokud nechceme prožít pokročilý věk v pekle, měli bychom děti také vychovávat a vzdělávat. Letošní rok, chtělo by se říci konečně, můžeme s dětmi díky pandemii strávit opravdu spoustu času. Takže, co se děti s námi, dospělými, naučí? Zaprvé lhát se má a pořád,“ píše Julie Hrstková pro Hospodářské noviny.
 |
Julie Hrstková (repro ČT) |
Hrstková také píše:
A když to nevyjde, potom se má lhát znovu. A ani se nemusí lhát nějak profesionálně a kvalitně. Stačí prostor na sociálních sítích. Ve chvíli, kdy se ministr zdravotnictví zaštiťuje výbuchem jaderné elektrárny, aby posléze stačilo jedno jednání ministrů, i malé dítě chápe, že lhaní je matka i otec moudrosti. A že lež může mít krátké nohy, ale přesto dojde docela daleko.
Lhaní je prostě fajn. Druhým poučením, jež předáváme dětem, je, že dohoda, kompromis, win win strategie a obecně cokoliv, co by naznačovalo, že jsou lidé schopni se domluvit, v praxi neexistuje. Vládě nikdo nemůže vyčítat, že neví, co má dělat s pandemií koronaviru... Nicméně jedna věc je, když vláda a její ministři, kteří mají politickou odpovědnost (a proto je také volíme), řeknou, snažíme se, děláme to a to, děláme to proto a děláme to tak dlouho, než čísla ukážou, že… A druhá, pokud vláda dojde ke konsenzu, tedy rozhodnutí, a ministr vnitra z postele okamžitě tweetuje, že on chce zavřít všechno a všechny a jiní ministři mu to nechtějí dovolit. Potom svým dětem ukazujeme, že nejlepším způsobem, jak se domluvit, je mít hodně velkou palici, která ostatní přesvědčí natolik, že nebudou mít sílu žalovat na ostatní.
Celý text naleznete zde
3 komentářů:
Bohužel, lhaly nám vlády v mnoha věcech. Velkou privatizací to začalo a koronavirem končí? Tomu asi nikdo neuvěří, že příští vláda bude složena ze samých Mirků Dušínů.
Kompromis NEVEDE k win-win!
dohoda, kompromis, win win strategie a obecně cokoliv, co by naznačovalo, že jsou lidé schopni se domluvit, v praxi neexistuje píše paní Hrstková, a není úplně jasné, zda to myslí ironicky nebo jak vlastně.
Každopádně je to formulované zmatečně, neboť kompromis je něco docela jiného nežli situace win-win. Kompromis zpravidla vede k čemusi, co se nazývá kočkopes neboli to nejhorší z obou alternativ. V porovnání s win-win jde spíše o "lose-lose".
Nemám péči o děti, že by si nevšimly, že dohody se uzavírají a že lidé jsou schopni se domluvit. A také si všimnou, k čemu ty dohody vedou. Třeba všechny ty povolební dohody druhého s třetím a čtvrtým ...
Lhaní od začátku až do konce. Nebo se tomu moderně říká dezinformace?
Ale není to jen monopol vlády. Stačí si přečíst články v různých médiích a hned pochybujete, zda je to jen hloupost autora či úmysl. Stačí jen kouknout na komentáře včerejšího poklesu počtu nakažených o 2000. Kdyby koukli na vedlejší graf, kde je pokles počtu testů o 10 000 přestali by jásat a názor by otočili o 180°. Počty mrtvých denně překročily 150.
Takže lhaní je běžná vlastnost politika. A v normální době to nemá zas tak hrozné následky. Ale oblbování občanů v době krize je trestuhodné. A vede k nebezpečným situacím, politickým bouřím a spoustě mrtvých.
Vrátí se to politikům jako bumerang.
Místo aby občanům vysvětlili vážnost situace, tak se budou kočkovat mez sebou a zatloukat jako školáci, co rozbili okno u muničního skladu Molotovovým koktejlem a doufají, že to ještě chvilku nebouchne.
Okomentovat