V čase okolo 28. října se v médiích pravidelně objevují ankety s otázkou, co dospívající vědí o výročí založení republiky. Obvykle v nich rezonuje sdělení, že učitelé probírají podrobně pravěk, ale na moderní dějiny čas nemají. Situace ovšem rozhodně není tak beznadějná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Reportáž přinášejí Lidové noviny.
 |
| Pavel Martinovský (linkedin.com) |
Podle odhadů didaktika Jaroslava Pinkase je v pedagogické komunitě pouze pět procent inovativních učitelů: „Kdyby měl pedagog učit a ještě bádat v archivech, jezdit na exkurze a organizovat studentské projekty, mělo by se to logicky projevit na finančním ohodnocení. Za ty platy, jaké mají, je pochopitelné, že takto komplexní práci dělají jen nadšenci.“
Optimističtější názor má Pavel Martinovský, předseda Asociace učitelů dějepisu, který tvrdí, že aktivních dějepisářů je minimálně deset procent. „Hlavní problém není ve finančním ohodnocení, ale v tom, kolik učitelů se striktně drží toho, co je v učebnici. A přitom by nemuseli. Mohou si sami určit, jak konkrétní téma pojmou. Slýchám to i od čerstvých absolventů pedagogických fakult, že prý co je v učebnici, to musí odučit.“
Martinovský se domnívá, že lpění na textech z učebnice může být určitá obrana proti případné rodičovské kritice. „Někteří učitelé mi říkali, že si rodiče stěžovali, proč děti nevědí tohle či tamto, a vedení školy se zastalo rodičů. Pokud se vám tohle stane několikrát, pak si umím představit, že asi učitel raději učí jen podle učebnice. V asociaci jsme nedávno debatovali o tom, jak pomoci. Za ideální považujeme rychleji probrat nejstarší etapu dějin a na 19. a 20. století vyčlenit dva roky.“
Celý text naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat