Dnes v době pandemie a nástupu umělé inteligence lze konstatovat, že dochází ke stále většímu nahrazování rutinní manuální práce stroji (viz např. Jak pandemie pomáhá nahrazovat lidskou práci roboty). Strach z tohoto vývoje nutně musí mít především nekvalifikovaní dělníci. Problém, který měli luddité, je tedy dnes mnohem závažnější.
 |
| Bořivoj Brdička (youtube.com) |
Potíž je v tom, že dovednosti současných robotů nejsou uloženy přímo v nich, ale jsou sdíleny v cloudu, takže fyzické zničení některých nemůže jejich schopnosti ohrozit. V případě snahy ovlivňovat myšlení lidí prostřednictvím jejich přístrojů, je situace podobná. Stroj, na němž běží algoritmus celý systém řídící (např. Facebook), nelze fyzicky zničit. Jediným možným účinným způsobem je nezákonná cesta hackerského útoku. Tomu, kdo k tomu má potřebnou kvalifikaci, však zatím určitě nahrazení nehrozí.
Je zřejmé, že každý investor si snadno spočítá, kdy se mu vyplatí si na rutinní činnosti pořídit drahý stroj, který ale pracuje 24 hodin denně a nežádá žádnou mzdu. Asi není náhodou, že právě sektor IT a AI patří v současné době k nejvíce ziskovým. Hodně se mluví o potřebě zdanit práci strojů. My v sektoru školství jsme zatím přesvědčeni, že nahradit učitele hned tak možné nebude, ale jsme si vědomi nutnosti se stroji spolupracovat. I ta čtvrtina je velmi zajímavou oblastí pro investice. Stojíme ale před potřebou v důsledku technologického vývoje zásadním způsobem modifikovat výukové cíle žáků směrem k potřebným kompetencím.
Jsme svědky další paradigmatické změny ve vývoji lidstva (od kapitalismu k dataismu). Přitom existuje více různých snah technologický pokrok ovlivnit. Bohužel tyto snahy mají rozdílné cíle a mohou někdy jít i proti sobě. Je zřejmé, že bez nějaké koordinace se nepodaří snahy sjednotit a vyvinout účinný tlak. Zdá se, že odbory snahu bránit v technickém pokroku nepraktikují a zabývají se hlavně tím, aby jimi organizovaní zaměstnanci měli co nejlepší podmínky a nejvyšší mzdu. Důsledkem je zaměstnávání neorganizovaných dělníků, kteří ale musí být levnější než stroje. Je stále zřejmější, že nutnou podmínkou nějakého významnějšího odporu je masivnější zapojení lidí. Jenže to zase vyžaduje z jejich strany pochopení situace, tedy mnohem vyšší míru digitálních kompetencí napříč celou společností. S tím, jak bude kapitál stále méně závislý na lidské pracovní síle, se bude snižovat též vliv odborového hnutí, a lze tudíž mluvit o nové paradigmatické změně, která by snad mohla zaktivizovat občanskou společnost ke kolektivní obraně.
Jak vidno, všechny tři komponenty snažení luddistů ze začátku 19. století mají i po 200 letech určitý smysl a lze je promítnout do problémů současnosti. Připustíme-li, že hnutí ludditů přispělo k tomu, že se nakonec podařilo zlepšit podmínky zaměstnanců tak, že je pro nás dnes nepředstavitelné, aby někdo měl 16hodinovou pracovní dobu a zaměstnávány byly i děti, pak má asi smysl se o něco podobného pokoušet i dnes. Z tohoto úhlu pohledu tedy asi přece jen jsem neoludditou.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat