„Ať už si toto přečte více či méně učitelů, nevracejte se v příštím roce do úplně stejných kolejí. Udělejte, prosím, znovu ze školy něco, co je v dnešním světě relevantní. Protože v aktuálním stavu, kdy jsem měl možnost pracovat doma a v tomto režimu jsem byl daleko zdravější (fyzicky/mentálně) a produktivnější, nemohu shledat fyzickou docházku do školy a plnění v osnovách stojící učební látky jakkoli prospěšnou. Děkuji. Věřím vám, že uděláte vše, co je ve vašich silách, aby byl následující rok lepší, než ten předchozí,“ píše Vojtěch Starý, který letos maturoval na Gymnáziu Jeseník.
 |
| Vojtěch Starý (facebook.com) |
Netvrdím, že je memorizace špatná. Aby člověk dokázal vyjádřit své myšlenky, je potřeba naučit se pravopis našeho (krásného) českého jazyka. Aby se člověk dokázal orientovat v základních ekonomických otázkách, je potřeba základní znalost matematiky. Dnes extrémně důležité cizí jazyky dostávají od škol poměrně velký prostor. Také IT kompetence dostává čím dál větší pozornost, což nelze hodnotit negativně. V neposlední řadě bych chtěl vyjádřit respekt a úctu ke všem učitelům, kteří svému povolání dedikují svůj čas a energii a snaží se ze školy udělat opravdu místo vzdělání, místo, jakým by škola měla být, kterým je však čím dál méně.
Ráno jsem si udělal zhruba dvouhodinovou sportovní/meditační rutinu, která mi hodně pomáhá soustředit se a jsem fyzicky i psychicky v mnohem lepší kondici. Tuto rutinu bych normálně v rámci dojíždění nebyl schopen realizovat, přitom je start dne ta nejdůležitější část – formuje naši výkonnost a soustředěnost ve zbytku dne a konvenční školský systém se o tyto věci vůbec nezajímá. Nezajímá se o to, co je v životě člověka skutečně důležité, pouze plnit osnovy, psát testy, dostávat známky a to celé až k maturitě, po jejímž složení člověka škola vyvrhne do dalšího stupně vzdělávání.
Celý text naleznete zde
114 komentářů:
Je na čase,aby do školství přestal žvanit každý, kdo se prošel kolem školy a začalo se konečně jednat s pedagogy!
Ale jako maturitní sloh - úvaha na téma "Koronavirus a psychické zdraví"- to zase není až tak špatné.
"Je načase, aby škola začala připravovat na život"
"Ráno jsem si udělal zhruba dvouhodinovou sportovní/meditační rutinu, která mi hodně pomáhá soustředit se a jsem fyzicky i psychicky v mnohem lepší kondici. Tuto rutinu bych normálně v rámci dojíždění nebyl schopen realizovat, přitom je start dne ta nejdůležitější část – formuje naši výkonnost a soustředěnost ve zbytku dne a konvenční školský systém se o tyto věci vůbec nezajímá."
Mohu chlapce upozornit, že konvenčního zaměstnavatele, se kterým se velmi pravděpodobně v "životě" setká, nějaká potřeba zaměstnance dvě hodiny meditovat, také nebude zajímat.
paní Evo, chlapec si bude moci diktovat podmínky u zaměstnavatele. Je jiná doba. Samozřejmě vučení si nebudou moci diktovat, protože trhu tolik nenabízí jako člověk, který medituje 2h ráno, umí jazyky, tvoří názory. Je Vám asi jasné, kdo bude výkonnější či společnosti prospěšnější. A tento chlapec může jednou významně promlouvat do chodu školství. Nyní se počítá se strategií 2030+, každému je jasné, že se čeká až odejde stará garda učitelů, která lpí na tom, co chlapec v textu kritizuje. To, že školství nefunguje nelze smést ze stolu tím, že o školství neví krom učitelů nikdo nic. Studenti, rodiče, obecná veřejnost by měla zvednout prapor smysluplnosti ve školách diskusí, které se budou učastnit i kantoři.
je jiná doba.....souhlas
Samozřejmě vyučení si nebudou moci diktovat......nikdo si nemůže diktovat,kromě hvězd šoubyznysu
protože trhu tolik nenabízí....nabízí to,co umí
jako člověk, který medituje 2h ráno, umí jazyky, tvoří názory......ten nabízí jiné znalosti někdo medituje 2hodiny ráno v parku a jiný 2 hod večer v hospodě,jazykofobie u nás jest nesmyslná,výzkumy ukázaly že cizí jazyk ve své profesi uplatní cca 10% a při svém hobby také do 10%
tvořit názor může i absolvent zvláštní školy
Je Vám asi jasné, kdo bude výkonnější či "společnosti prospěšnější"= slovník socialismu,dnes je prospěšný státu pouze ten,který legálně pracuje a platí daně
A tento chlapec může jednou významně promlouvat do chodu školství...bohužel nejspíše ano
Prosím autora a všechny, kteří mají podobné názory, aby vystoupili do politiky a své názory a vize, které mohou být i smysluplné a rozumné, proměnili ve skutky. Musí ale převzít zodpovědnost. A to není jednoduché.
Milý mladý muži,
pokud jste (tedy dle vlastního názoru, ještě by to chtělo slyšet názor např. Vašich vyučujích) byl v průběhu distanční výuky efektitvnější než při výuce normální, patříte mezi řádově jednotky procent gymnaziálních studentů.
Zajímáte se o otázky "ekologie, společnosti a školství", jste tedy takovým mládežnickým eduínem. Pro ty je jistě ideální cokoli, co se co nejvíce liší od školy klasické. Zkuste ale uvážit, že společnost (ta, jak se o ni zajímáte) potřebuje nejen pracovíky v NGO a mladé politiky či žurnalisty, ale také strojaře, stavaře, chemiky, lékaře, farmaceuty, ekonomy, zdravotní sestry, řidiče a spoustu dalších profesí.
Rovněž zkuste uvážit, zda mladý aktivista na gymnáziu je etalonem mládeže.
Nejsem češtinář, ale přesto: Pokud u vás na gymnáziu jenom memorujete data a názvy knih (možná přece jen trochu nadsazujete, aby Vám to v médiích otiskli, co říkáte?), ale neřeknou vám nic o myšlenkách autorů, je to jistě špatně. Mohu Vás ale ujistit, že ani vaše gymnázium není etalonem všech gymnázií.
To, že školství nefunguje, je v první řadě způsobeno zhroucením výuky na II. stupni ZŠ, v téměř absolutním odstranění zodpovědnosti žáka za svůj výkon. S tím mladý muž nenavrhuje dělat nic.
Nevěřte na to, že přijde zázračná metoda, po které se budou všichni žáci s nadšením vrhat do práce, den po dni, rok po roce. Fakt ne.
"Děkej jen to, co se ti zrovna chce" by zabilo jakoukoli systematickou práci. Zabíjí i tu školní.
"Děkej jen to, co se ti zrovna chce" by zabilo jakoukoli systematickou práci. Zabíjí i tu školní."
Víte, byl jsem hned na několika školách, které by vás usvědčily z nevědomosti nebo ze lži. Nevím, co je horší. Nemá to souvislost ani se světem. Znám několik desíte lidí, co ve své práci dělají, jen co chtějí. Mne nevyjímaje. A to platilo, i když jsem učil ve škole. Základní i vysoké.
Pane Čapku,
věřím, že zrovna Vás super bavilo stát dozory na chodbě, vyplňovat třídnici nebo sedět na poradě. Když to píšete, jistě je to pravda.
Ale co jsem si všiml, většinu učitelů tohle nebaví. Nás baví učit.
"Znám několik desítek lidí, co ve své práci dělají, jen co chtějí. Mne nevyjímaje. A to platilo, i když jsem učil ve škole. Základní i vysoké."
No a podle toho jste také dopadl.
Paní Adamová, vy jste opravdu hodně popletená. Ještě jsme nepoznal nikoho, kdo tak důsledně obrací všechno na hlavu a vaše hejty začínají vypadat pomateně. Kdybych napsal, že mám dvě nohy, napíšete, že to je málo. Když napíšu, že mám jednu nohu, budete se mi posmívat, že kulhám. Jakmile uvedu, že mám nohou víc, odhalíte mě jako mutanta. Je to směšné a průhledné.
Právě jsem napsal, že mnoho lidí - nejen já - dělá v podstatě jen to, co chce. To lze považovat za vrchol pracovní kariéry v mnoha oborech. Jsou lidé, co nemají šéfa, nemají pracovní dobu, nemají danou náplň práce, protože místo toho je jen jejich rozhodnutí a volba. Samozřejmě, všichni tito lidé platí daně, dodržují pravidla silničního provozu a podobně, ale ve svých kariérách jsou svými vlastními pány. Pokud jste tohle nezdědili se jmením, ale začali od nuly, tak na to musíte tvrdě pracovat. Nikdo vám nic nedá jen tak. Pokud mají takoví lidé to štěstí, tak ještě navíc inspirují druhé a jsou pro ně vzorem. Je jedno, jestli inspirujete sto lidí nebo tisíc, důležité je být ve svém díle svobodný a bez kompromisů. Samozřejmě s tím přichází i závist a nevraživost, ale napsat k tomu "podle toho jste dopadl" je tak mimo, až je to legrační. Víte o mě kulový, ačkoliv studujete moje cv, blog a všechno. To je už diagnóza, paní Adamová, to není jen tak obyčejná pavlač. Asi je chyba, že vám odpovídám. Nechci vás ve vaší nemoci podporovat.
Ale no tááák, zase jste si nechtěně naběhl na vidle, viďte? S Vámi je totiž docela legrace, Vy se totiž ve své nabubřelosti nedokážete uhlídat.
A buďte si neustále vědom toho, že dokud budete dehonestovat slušné lidi na svém blogu, do té doby budu vyzobávat každé Vaše naběhnutí si na vidle. Nic jiného si totiž nezasloužíte.
A víte, jaký je mezi námi dvěma základní rozdíl? Já učit můžu, Vy školit MUSÍTE.
Paní Adamová, hlavně si udělejte ze svého hejtování záslužnou činnost. Možná tomu i sama uvěříte. Stejně jako domovní důvěrnice alias bonzačka, co to taky dělá pro dobro všech :-) Víte jaký je mezi námi rozdíl? Vy učit musíte a to ještě ani neumíte pořádně, nikdo není na vaše názory zvědavý a nikoho nezajímáte. Zatímco já můžu učit na mnoha školách nebo lektorovat nebo dělat ředitele nebo si školu založit nebo cokoliv mě v oblasti vzdělávání napadne. Pamatujete výše? Dělám si, co chci. A vaše poslední věta je jen důkazem, jak málo víte a jak se ty vaše hejty drží jen jedné formule: vaše přání je otcem vaší myšlenky. Byť jen žlučovité.
P.S. Vlastně mě napadl jeden příklad. Kdysi jste někde napsala, že moje knihy jsou jen ve výprodeji. Moderní didaktika šla už do 7 vydání, knihy z Grady jsou vyprodané všechny a neuplyne dlouhá doba, co mě někdo prosí, jestli nějakou tištěnou verzi ještě nemám. To víte, ne každý má rád e-publikace /pokud tedy víte, co to je/. Navíc protože dostávám procenta, mám dobrý přehled, jak se moje knihy prodávají. Tak jsem vás žádal, abyste napsala, jakou moji knihu a kde jste ve "výprodeji" viděla. A tahle vaše lež je dobrý příklad vašich hejtů: lži a nesmysly. Je vůbec někdo, kdo vás bere vážně? Třeba i v té vaší škole? Vlastně vám dávám tak trochu terapii, abyste se trochu probrala a vzpamatovala.
Paní Adamová, pane Čapku,
všimli jste si, že se tady čerstvý maturant pokusil učitelům dát "zpětnou vazbu", že ho to možná stálo hodně odvahy a úsilí, protože to velmi pravděpodobně není zkušený novinář ani "expert", že tady šel " s kůží na trh"...
A že vy se pod jeho textem pouze vzájemně osočujete a napadáte? Nepřipadá vám to trapné a nemístné?
Pane Portwyne,
Vy sice autora nazvete "milým mladým mužem", ale pak ho s despektem "zaškatulkujete". Co o něm víte? Pravděpodobně vůbec nic.... Ale stačí Vám to na tu "škatulku", že?
Myslím, že učitelé by měli mít k žákům a jejich tvorbě, informacím, odvaze a myšlení mnohem víc respektu!
Pane Komárku, omlouvám se, Samozřejmě jsem si vědom, že to pro studenta muselo být obtížné, respektuji ho a navíc vím, že má pravdu.
Jenomže všiml jste si hned prvního postu paní Karvaiové? Prý: "Je na čase,aby do školství přestal žvanit každý, kdo se prošel kolem školy a začalo se konečně jednat s pedagogy!" Takže student má "přestat žvanit"? Jak pak můžete v této atmosféře psát něco věcného? A pod tím následovalo další znevažování jeho slov...
Já jsem ale napsal věcný příspěvek, než se do mě - ne poprvé, ne po desáté - pustila E. Adamová. Opravdu váhám, zda na její nesmysly reagovat, nebo je tu nechat jen tak trčet, ať mluví samy za sebe svou hloupostí. Něco mi říká, abych ty osobní útoky nenechal být, jindy je ignoruji. Takže ano, vím, máte pravdu. Je to trapné a vím, že mě to snižuje téměř na stejnou úroveň. Ale nejsem zase úplně povaha, která by nastavovala druhou tvář. Jen na vysvětlenou.
Pane Komárku,
učiním výjimku a odpovím.
Autor "šel s kůží na trh"? Ale jděte :o)
Vyšlo to u EDUinu, který si s chutí do učitelů kdykoli kopne a který jakékoli kritice učitelů bude tleskat.
Pan Starý si šel pro jistý úspěch u souvěrců.
Kdyby to napsal profesionální žurnalista, bylo by tam v podstatě totéž. Prostě mediální mainstream; k mainstreamu žádné odvahy potřeba není. Pravda, když to porovnám s tím, co píší třeba v LN, tak tohle je aspoň slušné.
Proto jsem mu odpověděl taky slušně a reagoval jsem na to, co sám napsal. Netuším, co bych o něm měl dále chtít vědět - co má rád k večeři, zda má papouška a které z 57 pohlaví si zvolil, je mi jedno. Na článek to nemá sebemenší vliv.
Toť vše, co chci říct, další "hejty" ((c) pan Čapek) budu ignorovat. S rozhodčím se, jak známo, nediskutuje.
Pane Čapku,
je možné, že jste to pochopil jaksi globálněji, nicméně v mé větě "Dělej jen to, co se ti zrovna chce" bylo slovo "zrovna" důležité.
Nepopírám, že by děti měly znát smysl toho, co se učí (byť si nejsem jist, zda skutečně dohlédají, co budou potřebovat za 10 či 15 let). Mluvím o situaci, kdy děti vůbec nerozporují smysl výuky daného tématu, ale v té chvíli neovládnou svoje pubertální pudy, protože k tomu nebyly vychovány. Pak výuka není efektivně možná.
Představa, že třináctileté dítě bude vždy mít rozum dospělého, je... no, jak to napsat. Netvrdím, že jste to sem napsal Vy.
Jde i o to, že když Vy nebo já se vykašleme na práci, protože se nám zrovna nechce, máme problém. Když se na práci vykašle žák 7. třídy, tak co? Tak nic. Přinejhoším čáry na papíře.
No a ty děti nejsou tak hloupé, aby to nevěděly. Podle toho to leckde vypadá.
Ale jo, jen mne ignorujte, pane Čapku, ale znovu Vám opakuji, že dokud budete na svém blogu dehonestovat slušné lidi, do té doby Vám nedám pokoj. Alespoň trošku pocítíte na své kůži, jak se asi cítí lidé, na které jste si zasedl a kteří se proti Vašim výpadům nemohou bránit.
Panu Komárkovi a především ostatním diskutujícím se samozřejmě omlouvám, ale v případě Čapka není zbytí.
Pane Portwyne. Děláte jednu chybu, ale zásadní. Nevymaníte se nikdy z obrazu té základní školy, kterou všichni známe, která tu přežívá, ale je to právě ta mizerie. Když v ní práci nevymáháte, někteří žáci se na to vykašlou. Učitelé frontálkou dávají najevo, že na názorech žáka nezáleží. Vymáhají vědomosti pomocí testů, chyby penalizují špatnými známkami. Prostě tradiční česká škola, bez radosti, bez zábavy - a proto často i bez práce žáků.
Ale vysvětlete mi jedno: jak to, že když přijdu do jisté veřejné pražské sídlištní školy, nic podobného tam není třeba. Žáci si najdou svou práci sami, sami ji vypracují a jsou za ni odpovědni. Bez hrozeb, bez postihů, bez vymáhání. Včetně těch pubertálních žáků, jak o nich píšete. Jenomže puberta není jen období vzdoru, ale například i období vypjatého cítění spravedlnosti. Takže tam, kde se ve špatné škole bouří proti nucené práci (nekázní, apatií, lhostejností), v jiné škole stejní žáci chápou svoji roli a ujímají se jí. Nepotřebují "rozum dospělého" protože tohle chápe i rozum zdejších prvňáčků: ujmu se práce, dokončím ji a jsem za ni hodnocen tak, abych byl příště lepší. Není to otázka peněz ve školství, počtu žáků ve třídě ani rodičů. Je to pouze a výhradně věc vzdělávání v té škole a práce učitelů s těmi žáky.
A ta vaše chyba je, že si to asi nedovedete představit. A když se řekne škola a žák, tak tam vidíte jen ten smutný důsledek toho mizerného vzdělávání v českých školách. Což opravdu špatné je, ale nevypovídá to nic o škole jako takové, ale jen o té typické veřejné škole naší, české. Ale věřte mi, že kousky toho, co píšu, lze objevit i v takové škole - jen musíte mít otevřené oči. Často stačí jeden, dva učitelé a tohle se jim podaří také... třeba jen v jejich hodinách, kam nedohlédnete.
"Nevěřte na to, že přijde zázračná metoda, po které se budou všichni žáci s nadšením vrhat do práce, den po dni, rok po roce. Fakt ne".
Pane Portwyne, přesně o tohle jde. Základním problémem českého školství je podfinancování celého systému. Zázračná metoda opravdu neexistuje, ale jde o to, aby do systému vstoupili mladí kantoři a všichni kantoři byli dobře zaplaceni. Většina kantorů už má plné zuby ultralevicových experimentů aktivistů všeho druhu a barev v českém školství. Průmyslová revoluce 4.0 nepotřebuje kecky a okecávače naprosto zbytečných oborů. Nepotřebuje absolventy, kteří umí pouze referáty, nesmyslné diskuse, prezentace. Potřebuje zdatné odborníky - střední a vysokoškolské kádry do technických a přírodovědných oborů. Některým pánům aktivistům to ne a ne dojít.
"Průmyslová revoluce 4.0 nepotřebuje kecky a okecávače naprosto zbytečných oborů."
Nic (skoro) proti tomu zbytku...
Jen teda ze ta "průmyslová revoluce 4.0" je sama produktem kecku a okecavacu...
Pane Čapku,
já si to představit dokážu.
Jenže taky vím, že třída není homogenní hmota, ale souhrn jednotlivců.
A když se JEDNOMU jednotlivci nechce pracovat, ale vyxírat, a učitel nemá páku, jak mu zabránit otravovat ostatní, tak je úplně jedno, že 29 ostatních pracovat chce.
Ten jeden Vám hodinu rozseká na hadry. A nejen Vám - i spolužákům.
Pokud učitel zaujme 29 žáků a jednoho ne, fakt to není chyba toho učitele.
Hodina s návštěvníkem zvenčí nebo s videokamerou není normální hodina. (Tajná videokamera je nezákonná.)
V Dánsku nám ukazovali vypolstrovanou místnost, kam mohou umístit nezvladatelného žáka. Rodiče mají povinnost si jej vyzvednout. No, asi je české školství nějak přes železnou oponu naočkovalo, jinak by tam tu záchytku nemuseli mít.
NE, "když se JEDNOMU jednotlivci nechce pracovat, ale vyxírat, a učitel nemá páku, jak mu zabránit otravovat ostatní, tak je úplně jedno, že 29 ostatních pracovat chce."
To vůbec není jedno. Protože v dobře vedené třídě pak má JEDEN učitel volné ruce na práci s JEDNÍM žákem. A to je lehce zvládnutelná situace. Ještě se mi nestalo, abych pak nevěděl, v čem je zakopaný pes a nedovedl to napravit. Navíc komformita ve třídě hraje v učitelův prospěch. Jo, když se učí frontálně, učitel mele výklad, promítá pitomosti nebo čmárá na tabuli a podobné věci, tak mu při řešení byť jen jednoho jediného žáka "práce stojí". Ale v té třídě se nepracovalo ani předtím.
Pokud žák "otravuje" jiné, má učitel řadu možností, jak tomu zabránit. Má totiž páky. Ale podle mých zkušeností, pokud učitel učí blbě, není to otázka "jednoho" žáka.
Móóóc pěkné komentáře pane Čapku, hezky se snažíte. Je jen škoda, že už je za Vámi ve Vaší digitální stopě tolik smradu.
"Nepotřebuje kecky a okecávače naprosto zbytečných oborů. Nepotřebuje absolventy, kteří umí pouze referáty, nesmyslné diskuse, prezentace."
Přesně tak! A tohle všechno je vlastně právě u učitelů, kteří jedou frontální výuku a výklad. Protože co jiného je výklad než "referát" a "prezentace". Jsou učitelé, kteří jedou prezentacemi 90% svých hodin. A nejen na VŠ. Právě tihle gymnaziální uspávači hadů jsou "kecky a okecávači".
Jenom je třeba vědět, že dobrý učitel opravdu nemá jednu, spásnou metodu. Měl by mít sto, dvě stě, tři sta metod, kterými didaktizuje učivo. PAk se výuka opravdu spíše podobá vědecké práci, technické dílně i burze nápadů. Ale nemít tyhle metody po ruce - to je ten základní problém.
Žáci si najdou svou práci sami, sami ji vypracují a jsou za ni odpovědni
A jistě si ji i sami opraví a oznámkují. Učitele na nic nepotřebují.
Tohle by měl Velmistr střelit Plagovi. Škola bez učitelů, to je jejich ideál. Žáčkové to všechno zmáknou sami a žádné prachy na vejplaty se nemusí shánět. Snad ještě tak školníkovi a ředitelovi (v jedné osobě) ...
Jen teda ze ta "průmyslová revoluce 4.0" je sama produktem ...
Velice správná a potřebná poznámka, pane Janecek. Obávám se, že pár lidí to neprokouklo.
Okecávačů je ve školství spousta, jen ti učitelé jaksi chybí.
Články většiny autorů, kteří nemají přímý kontakt se školskou realitou, jsou zbytečné. Zobecňování minima zkušeností gymnazisty na celé školství trochu mimo.
Bohužel jsou tu stále omílány floskule z hoaxů aniž by autoři chápali podstatu věci. Nejprve je třeba porozumět problematice a pak psát článek. Ne naopak.
Některé výzvy autora nejsou od věci, ale asi neprojdou. Některé jsou vyloženě naivní.
Máte-li střední školu, kde se učí kvůli zkoušení a známkám, pak se nedivte, že je většina učiva strukturovaná tak, aby ho bylo možné snadno otestovat. Z toho pak pramení ty memorování a termíny, letopočty apod. Bohužel, nebo bohudík, zde covidová distanční výuka tvrdě narazila, neboť všechny postupy, termíny, letopočty, poučky a shrnutí lze doma do testu velice snadno opsat.
Výuka by se tudíž mohla, vzhledem k "poučení z krizového vývoje", pohnout směrem k více badatelské a tvůrčí činnosti, s termíny, poučkami a postupy jako nezbytným vedlejším produktem, ale nepohne se, alespoň ve většině ne. Staré psy novým kouskům nenaučíš a mladí jsou tak zahlcení přemírou různých inovativních a revolučních metod, že se v tom neorientují, natož aby si vybudovali nějaké konsistentní filozofické paradigma, kterému by si svou výuku přizpůsobili a jehož by se drželi.
Je to stejné jako se "školeními". Dostanete pár zaručených metod, které se někdy někomu osvědčili a záhy zjistíte, že jsou vesměs na jedno použití, protože potřebujete pevný ideový základ na kterém lze výuku postavit jako celek a kterého se držet. Nestačí být inovativní, tvůrčí a progresivní. To je pak člověk jako motýl, který z kytky na kytku přelétá a žádnou dobře neobslouží.
Pokud žák "otravuje" jiné, má učitel řadu možností, jak tomu zabránit. Má totiž páky.
A jaké páky konkrétně učitel má?
Prosím nepište "zaujmout jej". Ten žák nechce pracovat, on chce prudit. Někteří lidé prostě takoví jsou.
Na domluvu rodičů žák nereaguje nebo rodiče nespolupracují. Takže jaké páky ten učitel má? V konkrétní hodině.
Mimochodem - pokud děti pracují, učitel stejně má být v akci. Má chodit po třídě, sledovat jejich práci, pomáhat, je-li třeba.
Když se zabývá jen jedním ze 30 dětí, tak těch dalších 29 zanedbává.
Ještě drobná paralela:
Když je dobrý učitel, budou všichni žáci pracovat s nadšením. Když jednoho nepřesvědčí k práci, je to mizerný učitel.
Když je dobrý lektor, bude k němu chodit 100 % oslovených. Když se jednomu nechce, je to mizerný lektor.
Když je dobrý psycholog, přesvědčí všechny posluchače. Když jednoho nepřesvědčí, je to mizerný psycholog.
Ta tvrzení jsou víceméně totožná, jen se variují tři profese pracující s lidmi, první dvě velmi podobné.
Jsou tvrzení pravdivá, nebo je to kravina?
se nedivte, že je většina učiva strukturovaná tak, aby ho bylo možné snadno otestovat
Pokuste se vysvětlit, k čemu by bylo učit žáky něco, o čem se nedá zjistit, že to umějí.
Paní Silvie
Když já jsem zvyklý to s každým nejdřív zkusit po dobrém, jak by jistě pan Čapek také doporučil.
Když podáte několikrát pomocnou ruku a žák stejně jen provokuje, tak už máte celkem jistotu, co je zač. Pravda, s dospělými bych tolik trpělivosti neměl, ale v těch třinácti...
Pane Portwyne: "A jaké páky konkrétně učitel má?"
Tohle je na knihu, pár jsme jich napsal. Těch pák je mnoho a záleží na příčině. Hlavní je se žákem mluvit a zjistit, kde ta příčina je. Tomu nastavit řešení (ať se to týká obtížnosti, nudy, atraktivitě práce apod.) Represe nepomůže, intervence musí být vedena promyšleně. Tohle bez znalosti žáka ale není na internetovou diskuzi. Ale dobrá rada je: mít respekt a být neformální autoritou tím, jaký učitel je.
PP: "Ten žák nechce pracovat, on chce prudit. Někteří lidé prostě takoví jsou."
Ne, nejsou. Takovými se stávají ve škole, která s nimi špatně pracuje.
PP: "Na domluvu rodičů žák nereaguje nebo rodiče nespolupracují."
To vždycky s každým problémem žalujete rodičům? Proč? Pokud s žákem pracujeme dobře, škola nemusí rodiče nutně potřebovat. S nimi je naše působení lepší, ale i bez nich je možné.
PP: "pokud děti pracují, učitel stejně má být v akci. Má chodit po třídě, sledovat jejich práci, pomáhat, je-li třeba."
To opravdu ano. Ona intervence s žákem je sice soustavná, ale v řádu minut. A tyhle minuty při kvalitní výuce učitel má - a má jich dost pro všechny. Ale rozhodně neplatí, že když žák nemá stálou pozornost učitele, "je zanedbáván".
PP: K vaší paralele: "Když je dobrý učitel, budou všichni žáci pracovat s nadšením. Když jednoho nepřesvědčí k práci, je to mizerný učitel."
Ve skutečnosti - když je dobrý učitel, budou žáci pracovat s nadšením. Když jednoho nepřesvědčí k práci, bude dělat svou co nejlepší práci tak dlouho, dokud s ním nedosáhne pokroku a ta "nadšená" třída je jeho velkým pomocníkem. Zbytek je argument ab absurdum. Myslel jsem, že diskutujeme seriózně...
PP: "Když já jsem zvyklý to s každým nejdřív zkusit po dobrém, jak by jistě pan Čapek také doporučil."
Přesně tak!
PP: "Když podáte několikrát pomocnou ruku a žák stejně jen provokuje, tak už máte celkem jistotu, co je zač."
Ono také záleží, v čem spočívá ta "pomocná ruka", zda náhodou třeba vaši kolegové neničí vaše usilí a nedělají vše pro to, aby se vaše "pomocná ruka" nejevila ironicky a zbytečně. Ale ani to není důvod pro to přestat....
"... mladí jsou tak zahlcení přemírou různých inovativních a revolučních metod, že se v tom neorientují, natož aby si vybudovali nějaké konsistentní filozofické paradigma, kterému by si svou výuku přizpůsobili a jehož by se drželi."
Navíc jsou mladí zahlceni kvantem "inovativních", nepřehledných a didakticky nekvalitních učebnic, které jim v dané situaci rozhodně nepomohou. Zmatečné RVP a ŠVP jim nejsou schopny dát jasnou odpověď, co by měly děti skutečně znát a zvládat. A nekvalitní školení, zvláště ta financovaná z šablon, tomu nasazují korunu. Ještě k tomu mám tu zkušenost, že na školení typu "Záázračné metody" a "1000 metod pro každý den" se pak lepí i někteří starší učitelé, kteří se ani po letech k nějakému vlastnímu systému výuky nedokázali dopracovat.
Výuka by se tudíž mohla, vzhledem k "poučení z krizového vývoje", pohnout směrem k více badatelské a tvůrčí činnosti
Copak o to, nic prodi "badatelskému pojetí" výuky, ale badatelská činnost v přírodních vědách potřebuje větší míru spolupráce žáků a je citlivější např. na vandalismus. Hodně záleží na konkrétní třídě.
Jak se používá badatelská metoda třeba ve výuce angličtiny, netuším.
Staré psy novým kouskům nenaučíš a mladí jsou tak zahlcení přemírou různých inovativních a revolučních metod, že se v tom neorientují, natož aby si vybudovali nějaké konsistentní filozofické paradigma, kterému by si svou výuku přizpůsobili a jehož by se drželi.
No, my se scházíme co měsíc nad novými metodami a jsme prakticky samí staří psi (a staré feny, abych nebyl nařčen z diskriminace). Ale třeba je to jinde jinak.
Je to stejné jako se "školeními". Dostanete pár zaručených metod, které se někdy někomu osvědčili a záhy zjistíte, že jsou vesměs na jedno použití, protože potřebujete pevný ideový základ na kterém lze výuku postavit jako celek a kterého se držet. Nestačí být inovativní, tvůrčí a progresivní. To je pak člověk jako motýl, který z kytky na kytku přelétá a žádnou dobře neobslouží.
Souhlas s kritikou "metod na jedno použití", efektivnější jsou rady zkušených kolegů, člověk taky na všechno nemůže přijít sám.
S těmi idejemi bych se ale držel při zemi. Nebo u Komenského (který neřekl, že si děti mají furt jen hrát :o) ), ony ty jeho obecné zásady jsou nepřekonané.
Hlavní je se žákem mluvit a zjistit, kde ta příčina je.
No, tohle je samozřejmě první, co většina učitelů vyzkouší.
Ale dobrá rada je: mít respekt a být neformální autoritou tím, jaký učitel je.
Takže konkrétního nic.
Pokud máte respekt a jste neformální autoritou pro 29 dětí a pro jednoho ne, tak bych spíše dal na tu většinu.
Ne, nejsou. Takovými se stávají ve škole, která s nimi špatně pracuje.
A pokud to dělá dítě před nástupem do školy?
Pozoroval jste někdy předškolní děti při hře?
To vždycky s každým problémem žalujete rodičům? Proč? Pokud s žákem pracujeme dobře, škola nemusí rodiče nutně potřebovat. S nimi je naše působení lepší, ale i bez nich je možné.
Ale no tak, pane Čapku... Proč to podsouvání?
Celkem logicky pokud dítě nepracuje, jak má, a nedá si říct, škola kontaktuje rodiče.
Klientské pojetí "tady je máte a vychovejte nám je" je jistě pohodlné, ale nefunguje. Děti nejsou automaty.
Ona intervence s žákem je sice soustavná, ale v řádu minut. A tyhle minuty při kvalitní výuce učitel má - a má jich dost pro všechny.
Pokud se učitel musí např. věnovat jednomu dítěti, jehož ego je tak hypertrofované, že nesnese nebýt středem pozornosti, tak ty minuty pro ostatní nemá. Ono když každému dáte minutu, je to minut 30.
Seriózně se diskutovat snažím. Nicméně argument, že učitel je ve výchově všemocný, prostě neberu.
Stejně jako není všemocný psycholog nebo lektor.
Když se ale argument ad absurdum (absurdní ve všech třech případech) změní na "dobrý učitel proti sobě nemá postavit většinu třídy, dobrý lektor má zaujmout většinu posluchačů a dobrý psycholog má na svoji stranu získat většinu diskutujících" se snad shodneme, ne?
Ono také záleží, v čem spočívá ta "pomocná ruka", zda náhodou třeba vaši kolegové neničí vaše usilí a nedělají vše pro to, aby se vaše "pomocná ruka" nejevila ironicky a zbytečně. Ale ani to není důvod pro to přestat...
No já hned věděl, že chyba musí být v učitelích.
Je jedno, v jakém učiteli, ale v žákovi (tedy v jeho rodině, abych nebyl nespravedlivý) v žádném případě být nemůže. Nikdy.
Occamova břitva
Je-li v přirozeně heterogenním kolektivu školní třídy 29 dětí, s nimiž se učitel domluví, přičemž ty děti na ZŠ nejsou a nemohou být stejné, a opakované pokusy s jedním dítětem se domluvit selhávají (u všech učitelů), je samozřejmě možné hledat různá vysvětlení, např. že učitel je vlastně špatný a všichni učitelé minulí i současní jsou špatní a těch 29 případů byla náhoda a tady se to konečně ukázalo.
Ale daleko jednodušší vysvětlení je, že chyba je na straně výchovy onoho dítěte v rodině.
Ze zkušenosti nevylučuji ani případ, kdy rozumní rodiče mají dítě, které se nějak "zvrhlo", přičemž jiné dítě/děti z rodiny funguje bezproblémově. Jak k tomu dojde, je na jinou diskuzi. Lidská psychika je tak komplexní, že vše predikovat u jedince prostě nelze.
PP: "Ten žák nechce pracovat, on chce prudit. Někteří lidé prostě takoví jsou."
RČ: Ne, nejsou. Takovými se stávají ve škole, která s nimi špatně pracuje.
Zajímavé.
Pane Čapku, máme tomuto výroku rozumět tak, že "prudit" jste naučil až ve škole, kde s Vámi špatně pracovali?
Protože jste v tom fakt "dobrej", tak by mě zajímalo, jestli je to talentem, nebo jste selfmademan?
:-)
Teď vážně.
Právě takové výroky jsou ukázkou diletantství a "knížecích rad".
Teorie o tom, že dítko přichází do školy jako "nepopsaný list", už dnes působí poněkud trapně.
Ale i kdyby tomu tak bylo.
Učitel samozřejmě má pomáhat žákovi a snažit se odhalit příčinu jeho problémů, či chování a nespolupráce.
Ale nemůže a v některých případech by dokonce ani neměl suplovat práci jiných odborníků.
Nemůže si hrát ani na sociálního pracovníka, ani na odborného dětského psychologa, či psychiatra nebo dokonce neurologa.
Nese především plnou zodpovědnost za bezpečí a zdraví VŠECH žáků ve třídě.
Kromě toho, v každé společnosti přece existuje určité procento sociopatických jedinců. I oni někde chodili do školy...
Vlastně pardon. Já zapomněl.
"Žáci - prudiči" prostě vůbec nejsou. A když, tak sociopaté se z nich stali až ve škole a kvůli učitelům, kteří s nimi špatně pracovali.
Jak je ten svět hnedle jednodušší, když nám ho odborníci správně vysvětlí...
Paní Karvaiová to zreflewktovala v prvním vstupu jednoduše a geniálně!!
Pane Starý, jděte studovat, co Vaše srdce ráčí ! Vy dle mého představujete jen zlomek mladé generace.
"konvenční vzdělávací systém klade důraz na mechanickou memorizaci faktů"
Pane Starý, vy si děláte nějaký výzkum, že toto máte odvahu tvrdit!!!??!!
Petr Portwyn: V podstatě vám uniká jedna zásadní věc. I kdyby byl takový jedinec ve třídě, který je naprostý asociál a nehne s ním ani Komenský (o čemž stejně pochybuji), ptám se: no a co?
Má snad kvůli tomu učitel učit hůře? To je argument jako noha, někdy ale slyštelný ve sborovnách: ony jsou státní přijímačky nebo státní maturity TAKŽE musíme stále jet frontálky, výklady, prezentace.... Což je samozřejmě hloupost. PRÁVĚ PROTO a PŘESTO učitel musí učit co nejlépe a frontální výuky se zbavit!
A analogicky: i kdyby byl ve třídě mezi žáky samotný Babinský, není to žádné alibi učit bídně. Nějaká nerovnice: "jeden žák ničí mou dobrou výuku" je nesmyslná. Buď tedy není výuka tak kvalitní, když ji jeden žák dokáže tak narušovat nebo si učitel poradí, má třídu na své straně a ta má rozhodující vliv na tom, co se ve třídě děje. Není prostor pro alibismus a plané výmluvy.
Pokud by ten prudič byl pouze jeden, dá se vzít v potaz argument pana Portwyna, ale podle výzkumů je přeci těch žáku ve škole "nespokojeno" daleko více. A vztah ke škole mají naši žáci jeden z nejhorších viz HBSC survey. Nedokážu určit zda je to frontální výukou či něčím jiným, ale nemělo by to v učitelích zbuzovat minimálně snahu hledat příčiny?
Ještě víc mě však udivuje, že pokud učitelé dostanou určitou zpětnou vazbu od studenta, je pak v komentářích zesměšňován a dehonestován. Jak mám potom věřit učitelům, že studenty vedou k diskusi a "tvorbě" vlastního názoru...
P.Portwyn, badatelská metoda například v cizím jazyce může být metoda, kdy začnete s příklady, na jejichž bádání/analýze v původním textu vypracujete koncept/pravidlo/poučku/termín. Například v gramatice předložíte nejprve příklady jevu v kontextu a posléze jev zobecníte. Na počátku je tedy otázka, jak to funguje, resp použijeme to, když chceme vyjádřit co, pak procvičení a použití, které vychází z porozumění kontextu i jevu.
To samé se slovní zásobou. Nepředkládáte žákům hotový koncept, tj. slovíčko plus výklad/překlad (fragment), nýbrž zkoumáte různý význam slova v kontextu původních textů, na čehož základě dospějete k různým výkladům významu a instancím vhodného použití.
K těm idejím. Komenský nestačí. Jedna z těch idejí, zásadní a téměř zcela nepochopená, je páně Lippmannova myšlenka rozdílu mezi odborností a vzděláním (CO). Druhým podobným paradigmatem je např. otázka PROČ chcete, aby se žáci váš předmět učili. Kvůli známkám, hodnocení, jako přípravu na test, kvůli objevování té části světa, kterou se předmět zabývá a posléze propojení znalostí s větším obrazem atd., (opět odbornost versus vzdělání, mimochodem).
Dalším paradigmatem je JAK, tvůrčí versus mechanický přístup k výuce, teoretický versus praktický přístup, přijímání sdělení učitele versus zapojení nejen myšlení, ale i emocí a vůle do procesu. Plnění nádob, nebo sázení semínek. Učitel musí pracovat s nějakým filosofickým základem, protože omezí-li se na slepý transfer učiva z učebnic dle různých právě aktuálních osnov, pak je sledovač něčích jiných předžvýkaných idejí, které se navíc dle vůle úředníků periodicky mění, a přestává být svobodnou tvůrčí bytostí s vlastní hlavou.
Jak mám potom věřit učitelům, že studenty vedou ...
Asi to budete muset věřit jenom těm učitelům, co něco takového dělají. Což ale nejsou všichni. Já teda určitě ne.
A taky napsat takovýhle článek je něco trochu jiného, nežli diskuse ke konkrétnímu problému. Mohu se studentem diskutovat, jak lépe naprogramovat to či ono, ale nechystám se řešit se studenty, jak má vypadat škola.
nechystám se řešit se studenty, jak má vypadat škola.
možná je to chyba, já bych je určitě nepodceňoval...
pokud učitelé dostanou určitou zpětnou vazbu od studenta
Pokud sérii prefabrikovaných hesel a la EDUIN chcete nazývat "zpětnou vazbou", pak je to smutné. Protože to svědčí o povrchnosti jak autorově, tak Vaší.
Pokud jako zdroj relevantních úvah o "přípravě pro život" Vám slouží čerstvý maturant, pak
Vám asi není pomoci. Protože pak zřejmě Vám stejně jako jemu chybí znalost reálného života a odstup.
Pokud nechápete, že každý, kdo veřejně vystoupí se svým názorem, riskuje zákonitě, že jeho názor bude OPRÁVNĚNĚ podroben kritice a dost možná i shledán naprosto hloupým, a tuto ZPĚTNOU VAZBU nazýváte dehonestací a zesměšňováním, pak stejně jako on raději zvažte, zda své názory chcete tomuto riziku vystavovat.
Ono totiž součástí diskuse a "tvorby" vlastního názoru je právě i tato zpětná vazba, která nemusí být zrovna vždy mazáním medu kolem úst a jásáním nad každou pitominou, kterou žák vypustí. (Když nechcete dostat ránu na tvář, tak nevstupujte do ringu.)
Myslím, že kolegové byli ještě docela mírní, nejspíše s ohledem právě na věk a malou zkušenost autora.
(Osobně bych si tipnul, že se nejspíše seznámil s nějakým mentálním či "filosoficko-životním" stylem či učením a proto nyní cítí potřebu "otevřít oči" všem kolem. Ale to je jen pouhá spekulace.)
BTW: Fakt bych od alespoň gymnazisty očekával, že když už se chce vyjadřovat k výuce a vzdělávání, tak si aspoň zjistí, že už nemáme "osnovy".
Na druhou stranu je smutným faktem, že to neví ani mnozí politici a novináři.
Je to samozřejmě a nepochybně velká chyba. Je třeba se žáky řešit, jak má vypadat jejich škola, jejich třída a jejich výuka. Jen arogantní hlupák si by si mohl myslet, že vzdělávání funguje jen jednosměrně. Učitel musí zapojit žáky do mnoha voleb, které se jejich výuky (a školy) týkají. Nejlepší na tom je, že právě to zapojení kvalitu vzdělávání zlepšuje. Ale chápu strach těch, kdo učí špatně, s žáky o své výuce nebo škole komunikovat a "řešit" to. Doslechli by se nemilé věci. Lépe je si nalhávat, že žák není partner - a jsme u samotného jádra problému. Je až legrační, jak se zde v diskuzi kdekdo odkope... a sám ukáže na sebe a svoji nekompetentnost prstem.
Tajný, s Vámi se asi něco děje. :-)
Už asi potřetí během týdne jste napsal text, se kterým mohu souhlasit více jak z poloviny.
Ale pozor "páně Lippmannova myšlenka rozdílu mezi odborností a vzděláním" nemá být chápána jako konflikt, ale jako souběh "odbornosti a vzdělávání". Slůvko "rozdíl" by asi bylo vhodné nahradit třeba slovem "spolupráce", nebo "vzájemné doplňování".
Z Vašeho textu tento význam neplyne, tak to raději upřesňuji.
Jen arogantní hlupák si by si mohl myslet, že vzdělávání funguje jen jednosměrně.
Souhlasím.
Je až legrační, jak se zde v diskuzi kdekdo odkope... a sám ukáže na sebe a svoji nekompetentnost prstem.
Také souhlasím.
Pokud jako zdroj relevantních úvah o "přípravě pro život" Vám slouží čerstvý maturant, pak Vám asi není pomoci.
Pokud diskutujeme, tak jak například na anglických či amerických "high school" nebo univerzitách, tak důležité jsou argumenty, ne ten kdo je podává. V diskusi jsme si rovni, studenti i vyučující. Škoda, že to hodně českých učitelů nereflektuje.
Když nechcete dostat ránu na tvář, tak nevstupujte do ringu.
Pokud považujete diskusi za souboj v ringu, pak nám není opravdu pomoci...
Pan Čapek
Má snad kvůli tomu učitel učit hůře?
Nerozumím otázce - vůbec. Jak "má"? Nemá a nechce. Učí stejně - ale ty ostatní děti otravuje prudící spolužák. Vám nevadí, když se snažíte něco vymyslet a někdo vedle Vás pokříkuje a hází po Vás papírky?
To je argument jako noha, někdy ale slyštelný ve sborovnách: ony jsou státní přijímačky nebo státní maturity TAKŽE musíme stále jet frontálky, výklady, prezentace...
Pane Čapku, já jsem tady něco takového tvrdil? Souvisí to s článkem?
Ne? Tak proč to sem taháte?
Není prostor pro alibismus a plané výmluvy.
Mně to spíš připadá jako alibismus pro rodiče, kteří kašlou na výchovu svých dětí, a pro experty, kteří se takovým rodičům podbízejí.
Dokonalou výmluvou jsou pak tvrzení typu "moje dítě nemůže za to, že se chová takhle, to je chyba učitelů!". Přičemž to, že se dítě tak chová i mimo školu, se zdůvodní tím, že jej učitelé zkazili. Nebo že zkazili jeho rodiče, když je dítě mladší 6 let. Hlavně nikdy, za žádných okolností nedat ani gram zodpovědnosti za výchovu rodinám.
To je populismus - jak říkáte Vy - jak noha.
Pane Portwyne, tak jasněji.
vy jste psal:
"A když se JEDNOMU jednotlivci nechce pracovat, ale vyxírat, a učitel nemá páku, jak mu zabránit otravovat ostatní, tak je úplně jedno, že 29 ostatních pracovat chce. Ten jeden Vám hodinu rozseká na hadry. A nejen Vám - i spolužákům."
A to je dle mého názoru nesmysl, pokud učitel pracuje kvalitně. Takže později už jsem jen specifikoval různé postupy a myšlenky a nemám chuť je ještě více dekonstruovat a rozebírat z nich jednotlivé miniaspekty, které vy oponujete. Zase až tolik se nenudím.
Kardinální nesmysl pro kvalitního učitele a indikátor špatné práce školy / učitele bylo to vaše první, řekněme základní trzení. Howgh.
Pan Tajný
Nepředkládáte žákům hotový koncept, tj. slovíčko plus výklad/překlad (fragment), nýbrž zkoumáte různý význam slova v kontextu původních textů, na čehož základě dospějete k různým výkladům významu a instancím vhodného použití.
Na základce?
To je otázka, ne kritika.
Druhým podobným paradigmatem je např. otázka PROČ chcete, aby se žáci váš předmět učili. Kvůli známkám, hodnocení, jako přípravu na test, kvůli objevování té části světa, kterou se předmět zabývá a posléze propojení znalostí s větším obrazem atd., (opět odbornost versus vzdělání, mimochodem).
Pane Tajný, a vy znáte aspoň jednoho jediného učitele, kterého nezajímá předmět, ale známky? já ne. Každý učitel se snad snaží o objevování té části světa, kterou se předmět zabývá a posléze propojení znalostí s větším obrazem atd.
Bojujete s chimérou, kterou jste podle mého názoru vykonstruoval podle aktivistických předsudků.
Je možné, že někdo takový existuje, to ano, ale v měřítku školství je to naprosto marginální. Ne že by občas někdo neučil špatně - ale že by nechtěl, aby žáci pochopili, tomu nevěřím. Spíš se o pochopení snaží špatným způsobem.
Já s Vámi v zásadě souhlasím, že to má vypadat tak, jak to píšete Vy: objevování, odvozování atd. Nesouhlasím ale s názorem, že učitelé to tak nechtějí.
Mám návrh. Zkuste učitelům položit prostou otázku "Dáváte přednost tomu, aby žáci láku pochopili, nebo se domníváte, že to není důležité?" Nedávejte k tomu žádná hesla, žádné útoky na "školu" a "systém", žádné výzvy, prostě nechte otázku, jak je.
No a tím zjistíte, co učitelé chtějí.
Pan Čapek
Rozsekání hodiny na hadry = zpomalení výuky (musíte zopakovat to, co nebylo slyšet, musíte asociála pacifikovat, to prostě stojí čas). Dáte-li badatelský způsob, musíte nahrazovat zničené vybavení. Musíte chránit ostatní žáky, aby mohli pracovat.
Jinak učíte stejně, ale tohle prostě stojí čas.
Podle Vašeho názoru nesmysl, podle učitelů z praxe nikoli. Nechme publiku, ať si udělá vlastní obrázek.
Pro pana MP
Řekněme, že kdyby to nebyl článek jak opsaný ze stáda podobných komentářů mediálního mainstreamu a aktivistů, byla by teze o vlastním názoru uvěřitelnější.
To, co se dostalo panu Starému, byla velmi laskavá a věcná kritika. Nikdo jej neurážel - což se tedy o druhé straně říci nedá.
Vím, že "sněhové vločky" se hroutí z čehokoli, co není nadšeným obdivem, ale doufám, že pan Starý k nim nepatří.
Pokud považujete diskusi za souboj v ringu, pak nám není opravdu pomoci...
Ó nikoliv. Jak už jsem onehdy uvedl, oponent není můj nepřítel, ale partner při hledání pravdy.
Proto jsem napsal svou větu " (Když nechcete dostat ránu na tvář, tak nevstupujte do ringu.)" do závorek, jak Vám jistě neuniklo. Jistě, mohl jsem uvést vhodnější příměr.
Třeba "Když nechcete být mokrý, nechoďte na déšť." nebo "Když se učíte plavat, nejspíš si občas loknete a zakuckáte se."
Ale popravdě, byl jsem zvědavý, jestli se zaměříte na tu nejméně důležitou věc z mého příspěvku. :-)
důležité jsou argumenty, ne ten kdo je podává.
Naprosto souhlasím. V obecné rovině.
Například pokud budeme s žáky diskutovat o klimatických změnách, nebo o třeba o prospěšnosti vlákniny v potravě.
Ale pokud se mnou chce diskutovat o "přípravě pro život" čerstvý absolvent střední školy, který, při vší úctě, o životě jako takovém toho ještě moc neví, pak se nezlobte, když se na jeho názory budu dívat s jistou měrou nedůvěry a pochybností.
Asi jako když mi začne vyprávět třeba o výchově dětí.
(Anebo kdybych já začal psát o lovu ryb, protože jsem viděl tchána chytat pstruhy.)
Jistě, znám maturanty, kteří mají o čem mluvit. Například jednu dívčinu, která od patnácti let měla na svých bedrech kromě studia také dva mladší sourozence a rozvedenou matku - alkoholičku.
Ta ale určitě neměla ráno čas na "zhruba dvouhodinovou sportovní/meditační rutinu".
I proto její názor pro mne má podstatně větší váhu.
A o to právě jde. Píšete:
V diskusi jsme si rovni, studenti i vyučující.
Jenomže to je jen povrchní zjednodušení.
Rovni si jsme v tom, že máme všichni stejné právo vyslovit svůj názor. A také "právo" vyslechnout kritiku tohoto názoru, pokud možno slušně, nevulgárně formulovanou.
Ale těžko si můžeme být naprosto rovni ve znalostech, jejich šířce i hloubce. A tedy i ve významu, který má v diskusi ten který názor.
Pokud má pro Vás i stejnou váhu jakýkoliv názor, kýmkoliv vyslovený, pak ač je mi to bohužel líto, ale pro mne tím ztrácí váhu názor Váš.
Pokud při debatě například o opatřeních přijímaných v boji proti koronaviru jsou si podle Vás rovni MUDr. Prymula a třeba Tomio Okamura, anebo, ať opustíme český rybník, má pro Vás stejnou váhu názor doktora Fauciho, jako prezidenta Trumpa, který chce vpravovat lidem do žil chlorové bělidlo, protože "v diskusi jsou si rovni", pak nemám už moc, co bych dodal.
S žáky o obsahu výuky i o jejích změnách diskutuji vcelku pravidelně. (Občas musím bohužel opatrně volit slova, protože některé kroky vedení MŠMT mohu jen obtížně vysvětlovat, natož obhajovat.) Jejich názory mne zajímají. Je to pro mne nezbytná a cenná zpětná vazba i zdroj informací.
Ale o tom, co je skutečná příprava pro reálný život, si s mnohem větším gustem a hlavně přínosem podiskutuji raději s abiturienty tak po deseti letech od maturity.
Naprostý souhlas s poster.restante.
1/...Ale pozor "páně Lippmannova myšlenka rozdílu mezi odborností a vzděláním" nemá být chápána jako konflikt, ale jako souběh "odbornosti a vzdělávání". Slůvko "rozdíl" by asi bylo vhodné nahradit třeba slovem "spolupráce", nebo "vzájemné doplňování"...
ano, na tom jsme se s panem Lippmannem i shodli v dikusi.
Na jiné diskusi jsme se zamotali do problému - co je to příprava na život. A v podstatě jsme se shodli, že se tohle dá jen těžko napsat, popsat a napasovat do školství. Neexistuje žádný univerzální recept. je třeba mít ty dovednosti typu: umět pracovat, umět se stále učit, umět se "poprat" s životem, překonávat překážky, spolupracovat a zároveň si poradit sám.....
A k tomu samozřejmě patří i určité penzum znalostí. Bez toho to totiž prostě nejde.
Naše školství však brání mnoha rozvojům kompetencí nebo dovedností, říkejte si tomu jak chcete. Máme tak svázané ruce předpisy a odpovědností, že děti do mnoha věcí pustit nesmíme nebo na vlastní nebezpečí. Ochranitelský přístup dnešních rodičů )ne všech, zaplať Bůh) a nastavení společnosti zcela vylučuje nabýt ve škole kompetencí jako - poper se s tím, překonej překážku, hýbej se i když se ti nechce, udělej sám.... A teď nemám na mysli jen činnosti v ochranném pásmu školy, je třeba ty děti pustit samy do světa. zeptejte se jich, od které třídy např. samy chodí do školy a ještě k tomu si nesou svou školní tašku!
Pane Portwyne, zkuste řčíst s porozuměním nebo začnu věřit, že úmyslně manipulujete.
1) Nikde netvrdím, že je nesmysl, že vás takový žák stojí čas a energii. Kde to píšu? Podle mě je alibistické a nesmyslné tvrdit, a opět vás cituji: "je úplně jedno, že 29 ostatních pracovat chce" a podle mě je jen ukázka vaší nechopnosti, že "jeden Vám hodinu rozseká na hadry". Nechtěl jsem to napsat tak napřímo, ale máte viditelný problém s chápáním textu, takže to nebudu už nijak balit do dárkového balení. A svádět to na rodinu, já nic já muzikant, to je právě ten alibismus a pokrytectví.
2)Tvrdíte: "To, co se dostalo panu Starému, byla velmi laskavá a věcná kritika". To je prostě lež jako věž. Budu jen citovat, nic jiného:
a) Je na čase,aby do školství přestal žvanit každý, kdo se prošel kolem školy a začalo se konečně jednat s pedagogy!
b) A tento chlapec může jednou významně promlouvat do chodu školství...bohužel nejspíše ano.
c) Pan Starý si šel pro jistý úspěch u souvěrců.
d) Okecávačů je ve školství spousta, jen ti učitelé jaksi chybí. Články většiny autorů, kteří nemají přímý kontakt se školskou realitou, jsou zbytečné. Zobecňování minima zkušeností gymnazisty na celé školství trochu mimo. Bohužel jsou tu stále omílány floskule z hoaxů aniž by autoři chápali podstatu věci. Nejprve je třeba porozumět problematice a pak psát článek. Ne naopak.
Takže si to shrneme: pan Starý má "přestat žvanit", je to jen "chlapec", který "bohužel" může promlovat, šel si pro "jistý úspěch", "okecával", "nemá kontakt s realitou" a "nerozumí problematice", "nechápe podstatu věci" a pdoodobně.
Jestli tohle je "laskavá a věcná kritika", tak vy jste "laskavý a moudrý člověk". Ale není pravda ani jedno. Jestli takto jen manipulujete, zkreslujete nebo úmyslně lžete, je lhostejné. Vyjde to nastejno. To vaši "souvěrci" vám možná dopřejí falešný pocit úspěchu, ale podle mě by vás spíše mělo štvát, kdo vám přitákává a kdo vás už nebere vážně. Tohle uplakánci, věčně držkující vyhořelí učitelé nebo trapní elitáři, to jsou už dlouhou dobu ty vaše vrány, co k vám sedají. Tak si to s nimi užijte.
"Pokud sérii prefabrikovaných hesel a la EDUIN chcete nazývat "zpětnou vazbou", pak je to smutné. Protože to svědčí o povrchnosti jak autorově, tak Vaší."
Já bych, pane PR, nebyl tak příkrý k autorovi. V jeho letech bych asi také nechápal, že jsou mé jalové názory (které jsem bezpochyby měl) jen zneužívány nějakou neziskovkou v její prospěch. Tento typ zneužívání je totiž velmi efektivní - podívejte se, milí zatuchlí konzervativci, jak tu naši mládež a ten dnešní svět nechápete. A autor zatím bez pracovních zkušeností a zkušenosti se studiem VŠ nám nezištně radí: "Udělejte, prosím, znovu ze školy něco, co je v dnešním světě relevantní." Marketing samozvaných inovátorů a permanentních - poslední dobou bohužel většinou levicových - revolucionářů.
"Nejlepší na tom je, že právě to zapojení kvalitu vzdělávání zlepšuje. Ale chápu strach těch, kdo učí špatně, s žáky o své výuce nebo škole komunikovat a "řešit" to."
Já nejsem učitel, ale jsem rodič. A zapojení dětí do 12 let do formování výuky si nepřeji. Děti nemají zkušenosti, nevědí, co všechno neumí a co budou potřebovat a nechápou fungování světa. Dítě není sice ani sluha, ani obětní beránek učitele, ale rozhodně není ani jeho partnerem. To je jen snaha některých tvůrců kultu dítěte, převrátit tisíce let fungující princip výchovy a vzdělávání a princip mistrovství (ovšem nikoliv sedmdesátera sedmera umění) a učňovství a existenci autorit. Ve skutečnosti jde o projevy kombinace nedospělosti a frustrace těchto věrozvěstů.
"Doslechli by se nemilé věci. Lépe je si nalhávat, že žák není partner - a jsme u samotného jádra problému. Je až legrační, jak se zde v diskuzi kdekdo odkope... a sám ukáže na sebe a svoji nekompetentnost prstem."
Ano, věrozvěsti světlých zítřků na sebe ukazují prstem ukázkově. Nejen na svoji nekompetentnost, ale často také na svoji aroganci a neschopnost jednat s lidmi.
P. Portwyn: "Na základce?"
Ano, na druhém stupni to jde. Na prvním, pokud je cj učen, je potřeba připravit půdu.
"Pane Tajný, a vy znáte aspoň jednoho jediného učitele, kterého nezajímá předmět, ale známky?"
Otázkou není jak předmět chápe učitel, nýbrž zda strukturuje výuku tak, aby bylo poznávání samotné důležitější, nebo aspoň stejně důležité jako známky. Zjednodušeně.
pr. Asi stárnu, příště nepřekvapím.
Vzdělání a odbornost. Příliš odbornosti na zš a sš na úkor obecného vzdělání rovná se fach-idiocie. Zbytečná úroveň odbornosti ubírá obecnému vzdělání.
Jen malou poznámku. Mezi odborností a vzděláním je přirozený rozdíl jako podmínka "souběhu", spíše bych řekl syntézy tvořící význam a smysl. Vzdělání bez odbornosti není možné, jednotlivé odbornosti by bez vzdělání, tedy celkového pohledu na svět nevznikly. Všechny mají kořeny ve filosofii, což se bohužel dnes zdá být zcela nedůležité. Poznání se tím vykořenilo. Odbornost přišla ze světa jako celku. Odbornost a vzdělání nemohou bez sebe být a naše poznání je ohroženo, jsou-li neorganicky od sebe oddělovány, nerozlišujeme-li je či je vzájemně zaměňujeme.
Ještě nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by tak často používal slovo frustrace. Frustrace sem, frustrace tam, frustráti sem, frustráti tam. Ať to dává smysl nebo ne, tak nějak se pořád dere ven. Plyne z toho tak očividný důsledek, až je ho trapně naplno říkat. Chytrému napověz...
A "na svoji aroganci a neschopnost jednat s lidmi", to je opravdu legrační, kdo tohle píše... dneska je to zkrátka jedno veliké "zloděj křičí chyťte zloděje" :-D
"Pokud diskutujeme, tak jak například na anglických či amerických "high school" nebo univerzitách, tak důležité jsou argumenty, ne ten kdo je podává. V diskusi jsme si rovni, studenti i vyučující. Škoda, že to hodně českých učitelů nereflektuje."
No, jenže o tom, jestli je argument dobrý, či nikoliv, zase nemůže rozhodovat někdo, kdo nemá znalosti a zkušenosti. A proto to také v Americe vypadá tak, jak to vypadá.
Pro mě je obohacující názor třeba ředitele banky na řízení banky, ale už velmi si vybírám, jestli mám brát vážně jeho názory na školství, nebo na virovou pandemii. V dobách, kdy bylo důležité co člověk ví a umí a ne to, jak umí prezentovat, jaké má názory na Churchila, BLM, Mee too, homosexuály, globální oteplování a nelegální migraci a jak drzé má čelo, se zastarale lpělo na tom, že záleží nejen na tom, co člověk říká, ale také kdo to říká, protože právě v těch ověřených znalostech, zkušenostech a dovednostech, byla skryta ta hodnota, kterou většina respektovali. Dnes se vyrábí kult nevědění, kult tvorby názorů, kult čapkových softskilů a jiných nesmyslů, ale hodnota stále vzniká z téhož - z práce a ze skutečných hlubokých znalostí a vědomostí - byť se to frustrátům všeho typu nelíbí a bojují proti tomu seč jim síly stačí. A protože nám někteří hodnotu nevyrábí, musíme přesouvat ekonomiku z dobrovolné směny k čerpačsko-dotační nedobrovolně vnucené spotřebě nesmyslů - ve stylu "o tom, co potřebuješ a co je pro tebe dobré, rozhodneme my". cílem frustrátů a povrchních pseudovzdělanců levicového střihu je především zničit onen respekt většiny k vědění a poznání, protože oni chtějí určovat, co si kdo má o čem myslet - byť to skrývají pod pláštík "slušné diskuse" a "demokracie".
Problémem je, že nejde o spor hardskil vs softskil, jedno bez druhé nemůže fungovat, ale to nejspíše nikdy nepochopíte...
A k diskusi, nerozporuji, že např. diskuse mezi prof. Grygarem a zastáncem placaté Země je blbost. Není to však to samé, jako když maturant po 12 letech ve škole hovoří o způsobu výuky.
Trefa do černého, MP. A pan Doležel řekl pro jednou správně, že "Pro mě je obohacující názor třeba ředitele banky na řízení banky, ale už velmi si vybírám, jestli mám brát vážně jeho názory na školství, nebo na virovou pandemii." To platí zejména o něm samém. Pan Doležel by nám asi řekl několik zajímavostí o ekonomii, ale brát nějak serioznějí jeho myšlenky o vzdělávání a vzdělání (tedy z oblasti pedagogiky a psyxhologie, což jsou podle něho okecávací obory), to opravdu nejde.
A pro mě je na tom zajímavé jen jedno: že se někdo s tak malými znalostmi pedagogiky, pychologie a dalších oborů (jako etopedie, didaktika a další), občas tak hezky shodne s konzervativními, vyhořelými a i jinak nepoučenými lidmi. Znamená to, že když někdo zastává "lidové" a neodborné názory, má logicky blízko k zastáncům osnovového školství, testování, odmítání žáka jako partnera a podobných konzervativních názorů? Historie to zná často: nevzdělanost a nevraživost k moderním poznatkům vědy šla s konzervativními názory dost často ruku v ruce.
"Zbytečná úroveň odbornosti ubírá obecnému vzdělání."
Dobrých 30 % žáků, a to zejména chlapců, má v 9. ročníku všeobecného vzdělávání plné zuby. Tak jim toho vy chytráci pokud možno ještě co nejvíce servírujte na středních školách. Ti hoši už vyloženě touží po tom, dělat něco praktického a mnozí se právě na odborném vzdělání teprve tzv. chytí.
Vraťme se k podstatě - co potřebujeme pro život a co ne?
Pokud je mi známo, škola je primárně vzdělávací instituce. Soft skills si pěstujeme (učíme se) od narození do smrti. Škola je má podporovat a rozvíjet. Primárně má učit vědomosti. Protože pokud vědomosti nechceme, pak nechceme ani školu.
Pan Tajný
Otázkou není jak předmět chápe učitel, nýbrž zda strukturuje výuku tak, aby bylo poznávání samotné důležitější, nebo aspoň stejně důležité jako známky.
No ale to je totéž. Učitel učí tak, jak předmět chápe.
Pane Tajný, sám učíte. Vy myslíte během výuky na to, jak budete evaluovat? Já na to teda nemám čas. Zabývám se tím, jak to vysvětlit, abych nekecal blbosti, a zda to chápou.
Podle mne "podle známek" předmět nestrukturuje v podstatě nikdo (náhodnou existenci jednotlivého trotla nevylučuju). Ještě jednou - nepopírám, že někdo učí třeba nezajímavě nebo tomu nerozumí. Ale nevěřím tomu, že když si normální (ne-exotický) učitel dělá přípravu, myslí na známky.
Pane Čapku,
chcete-li soudit něčí schopnosti, co třeba začít u sebe?
Jako psycholog jste měl velkou příležitost v této diskuzi, kterou jste začal slušně, získat můj souhlas v lecčems, co jste napsal. Vždyť jsme se ani nehádali... Odpovězte si sám, nakolik jste byl úspěšný.
A po takovém výkonu chcete posuzovat kvalitu jiných?
(Pokud byste nechtěl získat partnera v diskuzi na svoji stranu, bylo by to selhání ještě větší.)
Chlapec je, pokud se tedy necítí nějakým jiným z 57 pohlaví. To žvanění - je otázka, zda to nebylo míněno na někoho jiného. Pro jistý úspěch si šel, protože eduínům napsal totéž, co píší eduíni.
Když porovnám výroky na jeho adresu s tím, jak třeba pan Snirch nebo pan Botlík jednají s paní Adamovou, tak kritici byli skutečně mírní. Nebo s tím, k čemu jste během diskuze se mnou přešel Vy.
Řeči o "vyhořelých učitelích", vránách a "držkování" si nechte pro své obdivovatelky, těm s tím možná imponujete. Pro mne je to pavlačové pokřikování a to mne nebaví.
V "diskuzi" obsahující především nadávky odmítám pokračovat.
"Dáváte přednost tomu, aby žáci látku pochopili, nebo se domníváte, že to není důležité?"
Tento zajímavý dotaz nabídnul pan Portwyn 6. července 2020 17:51.
Soudím, že záleží na předmětu a na konkrétním probíraném tématu. A samozřejmě na učiteli - tam asi pan Portwyn směřoval hlavně.
Za sebe říkám, že většinou "pochopení látky" nepovažuji za důležité. Důležité je, aby žáci dělali zadanou práci.
Učím programování. Navzdory názorům laiků a osob mimo obor, programování je úplně obyčejné řemeslo. Nepříliš náročné na inteligenci. Pokud vím, věnují semu převážně ajťáci, což je poněkud specifická kasta, ale to není vina toho programování.
Mí studenti se učí programovat tím, že programují. Learning by doing. Dostanou velice přesné zadání, co má jejich program dělat. Navazuje na věci, které zvládnuli před týdnem, před měsícem, před rokem, takže celkově může ten jejich kýžený program být dost rozsáhlý a dost složitý. Ale ta konkrétní jedna věc, kterou mají vyřešit na dané hodině, je malá a jednoduchá.
Ukážu jim prostředky, které k tomu mohou použít. Ukážu jim, kde najdou další podobné prostředky, kdyby chtěli experimentovat. A očekávám, že tyto (nebo jiné) prostředky použijí.
Co je na tom kde k pochopení?
Použiji analogii z výměny kola při defektu. Vysvětlím, že matici je třeba povolit. Ukážu, že se to dá udělat francouzákem nebo hasákem nebo kleštěma. Chci, aby to student udělal, a to se všema maticema, které jsou na kole, aby kolo vyměnil a matice zase vrátil a utáhnul.
A teď to pochopení. Nezáleží mi na tom, aby student chápal principiální rozdíl mezi francouzákem a hasákem. Nezáleží mi ani na tom, aby si student pamatoval, jakými různými nástroji to může provést, pokud to v případě potřeby provede tím svým jedním oblíbeným.
Bude-li se student zajímat a pídit, tím lépe. Jak to udělat rychleji, jak to udělat snáze, jak to udělat standardně. Něco mu řeknu, něco mu ukážu a na něco mu ukážu odkaz. Ale to jsou třešničky na dortu. Prvořadé je, aby student vykonal zadanou práci. Aby příště student věděl, že už to dělal, že to udělat umí, a aby k tomu příště nikoho dalšího nepotřeboval.
po roce 89 se naše ekonomika radikálně změnila,tehdy stát vlastník,plánovač a náčelník ekonomiky potřeboval 20% vš,50%sš.30% zš vzdělaných,dnes s naší ekonomikou nemá stát nic společného,vlastníky a náčelníky jsou zahraniční korporace a banky,dnes je zájmem státu zaměstnanost= aby se lidi uživili=platili daně + nechtěli dávky.....
dnešní náčelníci potřebují 10-15% vš prac síly,max 30% sš síly a min 50% zš síly....
z toho vyplývá,že méžeme směle zrušit část vš technik a maturitní soš školství přeměnit v multioborové učňáky
Pane Portwyne, nevím proč se čílíte po mé "velmi laskavé a věcné kritice"?
A o té "velké příležitosti v této diskuzi... získat váš souhlas" nemám iluze. Není to možné ze tří důvodů. Váš odborný aparát není natolik rozvinutý, nemáte vůbec představu o reálné podobě kvalitního vzdělávání a hlavně nerozumíte nebo nechcete rozumět čtenému textu a stále si ho jen převracíte na hlavu. A já nejsem naivka, tak raději nechte na té hlavě.
"To platí zejména o něm samém. Pan Doležel by nám asi řekl několik zajímavostí o ekonomii, ale brát nějak serioznějí jeho myšlenky o vzdělávání a vzdělání (tedy z oblasti pedagogiky a psyxhologie, což jsou podle něho okecávací obory), to opravdu nejde."
Dovolím si citovat samotného Mistra:
"Tihle lidé, co tu plivou na odborníky z praxe si neuvědomují, že aprobacím odzvonilo a všechno poměřují optikou školy z osmdesátých let. Vůbec si neuvědomují (nebo úplně přehlížejí) zejména čtyři věci:
1) že učitel z praxe přináší kvalitu spojení se životem, o kterém si běžný učitel (z pajdáku do školy) může nechat jen zdát,
2) že být absolventem pedagogické fakulty nepřínáší žádný bonus do učitelské profese, ale často spíše naopak,
3) že jsou stovky oborů na školách, které ani nikdo jiný než odborník učit nemůže, neboť těch několik aprobací je nepokryje,
4) že se svět netočí kolem učitelských platů a pro mnohé je důležitá ona práce sama."
"A pro mě je na tom zajímavé jen jedno: že se někdo s tak malými znalostmi pedagogiky, pychologie a dalších oborů (jako etopedie, didaktika a další), občas tak hezky shodne s konzervativními, vyhořelými a i jinak nepoučenými lidmi. Znamená to, že když někdo zastává "lidové" a neodborné názory, má logicky blízko k zastáncům osnovového školství, testování, odmítání žáka jako partnera a podobných konzervativních názorů? Historie to zná často: nevzdělanost a nevraživost k moderním poznatkům vědy šla s konzervativními názory dost často ruku v ruce."
No, já jsem se o studium psychologie ani nikdy nepokoušel, minimálně proto, že mám jisté výhrady k její vědeckosti a za daleko významnější pro porozumění chování lidí považuji neurobiologii, psychiatrii a teorii her. Psycholožky, jako je třeba Nováčková, ale třeba i Dobeš, doktorka Foučková, či doktorka Říhová, hrdé majitelky zlatého bludného balvana v kategorii jednotlivců, dokládají velikou nevraživost k "moderním poznatkům vědy", neboť jejich inovativní vhledy skutečně zaslouženého ocenění ve vědecké komunitě nezískaly. Tedy zatím. Vy jste se, Mistře, o studium psychologie pokoušel, tak byste nám mohl sdělit, proč to nedopadlo. Příliš zkostnatělá kurikula? Příliš málo svobody v interpretaci, která je u vás leckdy velmi svérázná? Spikli se proti vaší velikosti školometi?
Já vám rozumím, že se snažíte vzbuzovat dojem, že rozumíte všemu, žel to, o čem se zde diskutuje, není didaktika, ani psychologie, ale co žáci mají umět - tedy obsah vzdělávání a pak také ověřování kvality dosaženého vzdělání, případně pak nastavení vzdělávacího systému. Do vašich sněhových koulí, metod pěti prstů a sedmdesátera sedmera umění vám nemám nejmenší ambici zasahovat. Jenom si jako absolvent studia matematiky dovoluji podotknouti, že mám veliké pochybnosti o tom, že tyto metody mohou jakkoliv přispět k matematické gramotnosti žáků, stejně jako mám jisté pochybnosti o tom, že kvalitní didaktik může kvalitně učit i obory, kterým vůbec nerozumí - což je další z vašich mouder.
Jistě, existují i páni profesoři psychologie, vzdělaní ještě v časech, kdy se psychologie dala nazývati vědou. Bohužel, psychologie byla tak říkajíc první na ráně při té masifikaci vzdělání metodou zhasnutí. A výsledkem jsou Mistři sedmdesátera sedmera umění a hodnocení "za snahu".
nevěřím tomu, že když si normální (ne-exotický) učitel dělá přípravu, myslí na známky
Asi se tímto hlásím mezi exoty. Když dělám přípravu hodin, pečlivě promýšlím dávkování zadání, aby úkol na dvouhodinovku (A) nebyl příliš snadný, a na druhou stranu aby (B) se za tu dvouhodinovku dal stihnout.
Varianta "A" (příliš triviální úkol) je ještě celkem přijatelná, protože ověřuje, zda lemplové dávají pozor. Varianta "B" se krutě neosvědčila. Původní představa byla, že když to student nestihne na jedné dvouhodinovce, dodělá to příště. Jenže lemplové na to hřešili a nedodělali to nikdy. Moje poučení: lempl musí tu pětku dostat HNED.
nerozumíte nebo nechcete rozumět čtenému textu a stále si ho jen převracíte na hlavu
Inu, příznak mizerného lektora. Mělo se věřit, že Mistrovi čtenáři tohle nedělají ...
Pane Doležele, nevím, jak to je ve vašem světě, ale v normálním světě je to takto: "doktorát zde tedy představuje nejvyšší možný stupeň vysokoškolského vzdělání dosažený studiem (8 v ISCED) a je požadavkem pro práci na univerzitě jako profesor, pracovník ve výzkumu, či vědec, v mnoha oborech."
Já mám doktorát, dokonce z té samé univerzity, kde se ho už roky snažíte dosáhnout vy. Když píšete: "Vy jste se, Mistře, o studium psychologie pokoušel, tak byste nám mohl sdělit, proč to nedopadlo.", tak se zesměšňujete. Nejen, že to dopadlo, ale dopadlo to nejlépe, jak mohlo. Víc dosáhnout nelze. A ještě pro vaše info: na rozdíl od doktorátu pedagogiky v Olomouci na Karlovce u psychologie jsem školomety skoro nepotkal (tedy mezi učiteli, u kterých jsem skládal zkoušky). Proč vám to všechno píšu? Vlastně nevím. Asi to stejně nepochopíte. Jo, a zapomněl jste napsat, že oponent (jaké překvapení, když je to oponent :-) ) měl při obhajobě disertační práce výhrady. Možná časem pochopíte, že je to v jeho popisu práce. Bez toho by totiž ani nebylo co obhajovat. Mnohem důležitější je hlasování komise. Tak hodně štěstí u té vaší obhajoby, pokud k ní vůbec někdy dojde. Pak snad budete moci konečně vědecky pracovat. Ale ve svém oboru - a opět - kterým není pedagogika ani psychologie.
A malý dodatek: to, že nerozumíte zmíněným oborům ukazujete stále.
Když píšete. že "o čem se zde diskutuje, není didaktika, ani psychologie, ale co žáci mají umět - tedy obsah vzdělávání a pak také ověřování kvality dosaženého vzdělání, případně pak nastavení vzdělávacího systému", to je samozřejmě pedagogika, pedagogický výzukum, konkrétně teorie výchovy a školský management a další podmnožiny pedagogiky.
Nemá cenu ani obecně s vámi probírat, jaké názory zastávám, pokud jste to nepochopil, ale pokud si pamatuji, až jsem přímo vám citoval, že jsem PROTI jakémukoliv hodnocení "za snahu". To je ale jedno, nemůžete myslet na všechno. Jenom to ukazuje "sílu" té vaší argumentace a matematického myšlení: zesměšňovat pravý opak toho, co tvrdí váš oponent.
P.S. Nevadí mi, že mi říkáte mistr. Vězte, že i jako učedník byste byl nevyhovující.
P. Portwyne, podívejte, já to zkusím ještě jinak. Kdysi jsem pracoval jako externista v jednom prestižním vzdělávacím ústavu. Přišel jsem do třídy a než jsem pořádně začal, padla otázka, zda se to bude známkovat, před tím, než vůbec došlo k možnosti práci, ať už poutavou nebo nudnou, zahájit. Když to nebylo na známky, dvě třetiny třídy se vzápětí "vypnulo". Když ano, nebo to dokonce bylo něco k maturitě, tak se bedlivě naslouchalo a zapisovalo a zpracovávalo. Do diskuze se zásadně nevstupovalo, čekalo se pasivně na použitelné a hodnotitelné poznatky.
S tímto studijním nastavením k nám přichází celkem dost žáků do prváku. Někteří to do konce roku překonají, pochopí o co nám jde, začnou být aktivní a pracují s vnitřní motivací. Některým to zůstane; už je ten "mus" tak hluboce zažraný do duše, že se stane částí osobnosti. Jiní přichází s otevřenou myslí, během práce se ptají na to, co je zajímá, co by ještě chtěli vědět, diskutují a písemky či prověrky berou spíše jako tvůrčí výzvy, neboť jsou tak záměrně vytvořené. Nějaké známky řeší spíše kvůli rodičům. Hodnocení, průměry, maturitu začnou brát vážně až ve čtvrťáku.
Tak mi řekněte, kde a v čem je rozdíl.
Mistře, to, že vám na pedagogické fakultě UK dali doktorát za obhajobu práce na téma klimatu školní třídy, to víme. Ale řeč není o doktorátu z psychologie, nýbrž o tom, že jste nedostudoval magisterský stupeň. Ono, kdo trochu zná ten postgraduál, tak tuší onen zásadní rozdíl mezi studiem magisterským a doktorským. Na magisterském odpadá mnohonásobně více studentů, protože se po nich chtějí znalosti a tyto znalosti se ověřují. Proto také psychologa - ať už školního, tak poradenského, může vykonávat pouze absolvent magisterského studia psychologie a zákonodárci přesně věděli, proč toto zavádí.
Wikipedie:
"Psycholog je označení pro absolventa akreditovaného pětiletého magisterského oboru psychologie (případně tříletého bakalářského a dvouletého navazujícího magisterského studia). V České republice je takovýto studijní program psychologie akreditován na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci, na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a od studijního roku 2012/2013 i na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně byla akreditace v květnu 2013 pozastavena s platností do 31. 10. 2014 a na dostudování stávajících studentů, od 1. prosince 2014 byl akreditován nový tříletý bakalářský obor bez navazujícího oboru magisterského."
Paragraf 19 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících uvádí doslova: "Psycholog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu psychologie."
Rozumím vaší snaze se vydávat za psychologa, nota bene školního, ale postgraduální studium z vás skutečně psychologa nedělá. To je stejné, jako bych třeba paní Strakovou považoval za pedagoga, protože si po studiu fyziky obhájila jakousi práci z pedagogiky. A znal jsem lékaře, který obhájil na Matfyzu práci ve spolupráci s kolegy fyzikálními chemiky na nějaké téma z biochemie, které souviselo s jeho medicínskou odborností a také se nezačal nazývat fyzikem, protože jím prostě nebyl. Ovšem na rozdíl od vás si toho byl vědom. Vy jste si naproti tomu myslel, že když to nešlo standardní cestou, tak to šikovně přeskočíte cestou nejmenšího odporu. Postgraduální studium má správně navazovat na magisterské, ale v žádném případě jej nenahrazuje. Krásně to ale ukazuje na váš způsob uvažování v Cimrmanovském duchu - "můžete i podlézt, ale pak se zase narovnejte". A dokresluje to celý váš přístup k podstatě vzdělání a toho, jak je pro vás důležitá jeho formální složka, ačkoliv všude deklarujete, že není. A také to dokresluje vaši frustraci z přednášení a zkoušení. Pokud se považujete stále za psychologa, uveďte, kde jste na zmíněných fakultách psychologii absolvoval, v jakém roce, na jaké téma jste obhájil diplomovou práci a kdo vaši práci vedl. Pokud jde o vaše vědecké působení, mohl byste odkázat na nějaký relevantní recenzovaný zahraniční impaktovaný odborný časopis, kde jste něco publikoval?
O mě, mém studiu a mé práci si můžeme určitě popovídat, ale nemyslím si, že by to bylo vzhledem k obsahu článku relevantní. Navíc o mně lze dohledat veřejně veškeré informace např. na mém linkedinovém profilu.
Pánové, už toho, prosím opravdu nechte. Děkuji!
"A malý dodatek: to, že nerozumíte zmíněným oborům ukazujete stále.
Když píšete. že "o čem se zde diskutuje, není didaktika, ani psychologie, ale co žáci mají umět - tedy obsah vzdělávání a pak také ověřování kvality dosaženého vzdělání, případně pak nastavení vzdělávacího systému", to je samozřejmě pedagogika, pedagogický výzukum, konkrétně teorie výchovy a školský management a další podmnožiny pedagogiky."
No, to je věcí arbitrárního rozhodnutí. Ekonomie vzdělávání je sice uvedena v Průchovi jako jedna z pedagogických disciplín, nicméně ekonomové se tím zabývají rovněž a to na podstatně hlubší úrovni, než umožňuje aparát humanitních věd.
Vy se snažíte předstírat, že didaktika a pedagogika jsou jakési vědy věd a že odborník na didaktiku a pedagogiku má rozhodovat o všem, co se týká vzdělávání, ale obávám se, že opak je pravdou. Žádné vzdělávací panacey neexistují. O tom, co by měli studenti umět v daném oboru, by měli rozhodovat jednak odborníci v daném oboru, jednak praktici - jak jste správně dovodil v mnou citované odpovědi, didaktici a učitelé. Ale ty odborníky a praktiky z toho nelze vyčleňovat. Já nevím, jaké abstrakce je schopno průměrné 12leté dítě, vy zase nemáte nejmenší potuchu o tom, co je potřeba v praxi a jaký je skutečný rozsah a hloubka dnes dostupných znalostí v jednotlivých oborech poznání.
Pane Komárku, omlouvám se, ale je krajně hloupé, když pan Doležel
1) neustále schazuje pedagogiku a psychologii jako vědu, přestože se sále pouští - i když laicky - na tuhle odbornou půdu, navíc na webu ČESKÁ ŠKOLA, a také
2) když už minimálně podesáté se naváží do mmého vzdělání, aniž sám cokoliv v této oblasti dokázal.
Vy oprávněně voláte po věcné diskuzi, ale bohužel se děje to, že je tu velmi často Země placatá a švec tu poučuje malíře v malbě. Je tedy nutné občas ukázat, co je to kopyto, kterého by se švec měl držet. Na druhou stranu, i švec může zajisté hovořit o obraze. Souhlasím. Je však nepřijatelné, když velkopansky kritizuje uměleckou akademii, ke které má opravdu od svého verpánku daleko.
Ta osobní agresivní diskuse nicméně tady dál pokračovat nebude. A týká se to pochopitelně nejenom diskutujících pánů. Děkuji!
Paní Adamová. "Dobrých 30 % žáků, a to zejména chlapců, má v 9. ročníku všeobecného vzdělávání plné zuby. Tak jim toho vy chytráci pokud možno ještě co nejvíce servírujte na středních školách. Ti hoši už vyloženě touží po tom, dělat něco praktického a mnozí se právě na odborném vzdělání teprve tzv. chytí."
Co třeba něco hodně praktického plus všeobecné minimum?
Já jen, že i hoši toužící po dělání něčeho praktického by měli být možnost naučit se věci, které by jim umožnili orientovat se ve světě mimo dělání toho něčeho praktického tak, aby z nich byli uvědomělí, nezadlužení a angažovaní kosmopolitní, evropští občané, vědomí si benefitů diverzity a rovných práv pro všechny děti, muže, ženy, lgbtqetc lidi a úspěšně hatící plány imperialistů.
"Já jen, že i hoši toužící po dělání něčeho praktického by měli být možnost naučit se věci, které by jim umožnili orientovat se ve světě mimo dělání toho něčeho praktického tak, aby z nich byli uvědomělí, nezadlužení a angažovaní kosmopolitní, evropští občané, vědomí si benefitů diverzity a rovných práv pro všechny děti, muže, ženy, lgbtqetc lidi a úspěšně hatící plány imperialistů."
Já jen že, když získají slušné odborné vzdělání a práce je bude bavit, dospějí ne k té vaší uvědomělosti, ale k tomu, aby byli slušnými lidmi, možná i sami, kdežto, když do nich budete ještě několik let tlouct plané kecy namísto toho, aby se odborně vzdělali, nedospějí k tomu díky frustraci z neustálého všeobecného vzdělání, které je nebaví, možná nikdy.
Paní Adamová, pokud jsou pro vás jazyky, dějepis, zeměpis, předměty zsv a přírodověd (všeobecné vzdělání) "plané kecy", pak je vše mnohem jasnější.
A jen tak mimochodem, do vzdělání dnes může kecat úplně každý s velkým nebo malinkým egem a/nebo hbitými svrbivými prstíky, viz náš starý známý mistr všeho, pd. Pokud má pan Čapek co říct a lidé naslouchají a jsou ochotni kupovat knihy a semináře, proč ne? Je demogracie, na kádrování a lustrování už si nehrajeme. Zvykejte si, že vzdělávání našich dětí je věc veřejná a otevřená kritice i chvále, ať už přichází odkudkoli. Časy, kdy veřejnost poníženě smekala před učiteli čepice, jsou pryč. A snad je to dobře.
Sám jsem kdysi, dle vzoru nezapomenutelného výroku pana profesora dvouctihodného, pomazaného, jehož jméno nelze vyslovit, vzkázal pd, "běžte učit, nebo držte hubu". Nezabralo to, ani vám to tentokrát to nezabere, pouze to odhaluje poměrně dost zoufalou snahu umlčet a zdiskreditovat oponenta v nedostatku argumentů.
Paní Silvie A.
Když dělám přípravu hodin, pečlivě promýšlím dávkování zadání, aby úkol na dvouhodinovku (A) nebyl příliš snadný, a na druhou stranu aby (B) se za tu dvouhodinovku dal stihnout. atd.
Teď si asi nerozumíme?
Samozřejmě, že plánujeme hodinu tak, aby se dala stihnout.
Je i efektivní na konci hodiny udělat zpětnou vazbu (já často rozhodím papírky, povolím sešit, a chci, aby mi napsali nějakou klíčovou informaci - lempl, co si nepíše a nedává pozor, tu pětku dostane).
Ale nedělám to proto, abych měl známky. Nestavím hodinu s cílem mít známky (teda pokud to není hodina, ktde se píše tematická práce :o) ).
Cílem je, aby se naučili látku - dovednosti a/nebo vědomosti. U Vás ne?
Pan Tajný
Přišel jsem do třídy a než jsem pořádně začal, padla otázka, zda se to bude známkovat, před tím, než vůbec došlo k možnosti práci, ať už poutavou nebo nudnou, zahájit.
Ano, to jsme asi zažili všichni - ale myslíte, že se to učitelům líbí?
To je přístup žáků, nikoli školy.
Těch žáků, kteří (podle reformistů) vědí přece ve 13 letech nejlíp, co budou za 15 let potřebovat.
Když to nebylo na známky, dvě třetiny třídy se vzápětí "vypnulo". Když ano, nebo to dokonce bylo něco k maturitě, tak se bedlivě naslouchalo a zapisovalo a zpracovávalo. Do diskuze se zásadně nevstupovalo, čekalo se pasivně na použitelné a hodnotitelné poznatky.
Ano, to se bohužel někdy stane.
Ale liší se to řídu od třídy a dokonce hodinu od hodiny. Kolikrát jim říkám "jste dnes nějací chcíplí, co se děje?", protože vím, že minule dělali...
Druhý odstavec:
Já to zažil i na základce, kde ti žáci vyskytovali v rámci jedné třídy spolu s těmi "otevřenými". Těžko to přitom hodit na "systém" nebo "školu", když měli předtím pět let všichni stejnou učitelku...
Někdy se stane, že je to kultura třídy. Zažil jsem třídu na víceletém gymnáziu, kde zdomácněl přístup "bonusy za to nejsou, tak co bych se snažil". Bonusy se na té škole dávaly jako odměna za aktivitu... Zajímavé je, že v jiných třídách systém bonusů fungoval.
Na druhou stranu teď jsem měl děti, které byly na teorii vesměs pasívní, ale když jsem začal vyučovat přes manuální činnost (pro kolegy: svorkovnice z prkénka a hřebíková metoda spojování součástek), výsledky se viditelně zlepšily. Taky mi několik dětí řeklo, že by se v životě nejraději zabývaly manuální činností. Je otázka, proč takové děti chodí studovat gymnázium. (Aby nedošlo k omylu: chodil jsem tam rád, jsou příjemní.)
"Paní Adamová, pokud jsou pro vás jazyky, dějepis, zeměpis, předměty zsv a přírodověd (všeobecné vzdělání) "plané kecy", pak je vše mnohem jasnější."
Tak pro mne ne, ale pro ty hochy určitě.
"Když to nebylo na známky, dvě třetiny třídy se vzápětí "vypnulo". Když ano, nebo to dokonce bylo něco k maturitě, tak se bedlivě naslouchalo a zapisovalo a zpracovávalo. Do diskuze se zásadně nevstupovalo, čekalo se pasivně na použitelné a hodnotitelné poznatky."
Jestli ono to není tím, že učíte na nevýběrové střední škole, kde bohužel musíte přijímat téměř všechny, tedy i žáky se slabými studijními předpoklady bez skutečného zájmu o obor. Já tedy ze základky takové zkušenosti nemám, a to ani s puberťáky. A ze svého působení na gymnáziu v dobách minulých už vůbec ne. Na základce "vypínají" jen žáci s poruchou pozornosti a poruchou chování no a vyloženě slabí žáci, kteří látce nerozumí, ale těch všech je dohromady jen pár. Na gymplu mi občas "vypínala" některá děvčata, která na přírodovědné předměty moc nebyla.
Učitele na středních školách, kteří mají na maturitních oborech lavice plné žáků bez studijních předpokladů a bez zájmu upřímně lituji.
P. Portwyn,
Pravíte, to je přístup žáků (k výuce) nikoli školy. Zde se právě má zkušenost liší. Různé školy, různé přístupy žáků k výuce. Pravda, může to být nestudijní atmosféra ve třídě, např v důsledku vůdčí skupinky žáků, kteří udávají tón. Pak je to ale důsledek roztříštěného přístupu učitelů školy. Ideální postup by pak byl ten, že se učitelé kteří třídu znají, učili tam, nebo stále učí, sejdou a promluví si, pojmenují problém a zamyslí se nad trvalejším řešením, sdílí zkušenosti, co tam zabírá a co ne, například vaše zkušenost s praktickou činností, která žáky "probudila". Opět, ideálně by výuka mohla být strukturovaná tak, aby byl poměr mezi pasivním přijímáním informací a praktickou činností byl vyvážen.
Můžeme se ptát, jak je učiteli školy vnímána a oceňována zvídavost, ochota diskutovat, ptát se, bádat nad rámec povinností apod. Je to spíše pruda, která ruší ticho, pozornost a plnění plánu, nebo je to vítaná možnost žáky zapojit do výuky, byť je to na úkor toho, co jsme původně chtěli probrat a na co jsem měli přípravu? Je tato vnitřní aktivita učiteli v hodnocení nějak oceněna? Lze to známkovat? Jak?
Paní Adamová, zmíněná věc se mi stávala ve 4 ročníku gymnázia.
Pan Tajný
Pravda, může to být nestudijní atmosféra ve třídě, např v důsledku vůdčí skupinky žáků, kteří udávají tón. Pak je to ale důsledek roztříštěného přístupu učitelů školy.
Na I. stupni, kde mají děti prakticky na vše jednu učitelku?
Psal jsem, že jsem se s tím setkal uvnitř jedné třídy na II. stupni, např. v šestce. Tam to na různé učitele prostě nesvedete. Neměli je.
Můžeme se ptát, jak je učiteli školy vnímána a oceňována zvídavost, ochota diskutovat, ptát se, bádat nad rámec povinností apod.
Ve sborovnách se po tom vzdychá jako po ideálu.
Je to spíše pruda, která ruší ticho, pozornost a plnění plánu, nebo je to vítaná možnost žáky zapojit do výuky, byť je to na úkor toho, co jsme původně chtěli probrat a na co jsem měli přípravu?
Nikdy jsem neslyšel stížnost na to, že děti jeví aktivní zájem o výuku. Něco tak absurdního bych si pamatoval.
Je tato vnitřní aktivita učiteli v hodnocení nějak oceněna? Lze to známkovat? Jak?
Obvykle ano. Malé jedničky, body, na prvním stupni nějaká sluníčka a tak.
Otevřete-li Bakalář či podobný nástroj u dítěte ze základky, téměř jistě tam podobnou kolonku najdete - ale to jistě jako učitel víte.
P. S. Na základce jsem učil řadu let. Nešlo tedy o jednu třídu, aby nedošlo k omylu.
Samozřejmě učitel může aktivitu podporovat více nebo méně.
Ale představa, že děti jsou tupé automaty pouze reagující na to, co udělá učitel, bez vlastní vůle a bez různosti charakterů a výchovy, je mylná.
Ovlivnění znamená posunutí části třídy tam nebo onam. Ale jak to bude početná část, záleží i na tom, koho do třídy dostanete. Můžete mít i dvě třídy v ročníku, které učí stejní učitelé, a v každé je jiná pracovní kultura.
Soubor 30 dětí není tak velký, aby ho 2 - 3 náhodně se tam vyskytující jedinci nemohli ovlivnit. Což myslím i Vy píšete.
Časy, kdy veřejnost poníženě smekala před učiteli čepice, jsou pryč.
To pytlikům ani tak moc nechybí, protože předválečnou školu nezažili.
Pytlikům chybějí časy, kdy se veřejnost chovala slušně.
Teď si asi nerozumíme?
Vypadá to, že nerozumíme. Jak říkával Orwellův Boxer, "I will try harder".
Cílem je, aby se naučili látku - dovednosti a/nebo vědomosti. U Vás ne?
Převážně dovednosti. Ty vědomosti jenom občas, hlavně v maturitním ročníku, ale vědomosti teď neřeším.
Typická dvouhodinovka zaměřená na získání dovedností: Student prokazuje svoji programovací dovednost tak, že včas odevzdá požadovaný výsledek (zpravidla soubor), a za to dostane známku (a pětku pokud neodevzdá). Každý přítomný student dostane nejméně jednu známku.
Vybraní studenti mohou dostat ještě druhou známku - třeba jedničku "za snahu" nebo pětku za nevhodnou činnost (hraní her).
Na začátku dvouhodinovky na projekční ploše svítí odkaz na zadání (t.j. na číslo cvičení), a případně ještě pár úvodních řádků toho cvičení (celé cvičení může mít několik stránek). Ústně sdělím, až po kolikátý krok to mají to mají na této dvouhodinovce dodělat. Případně mohu na projekční ploše zobrazit vybraná úskalí daného cvičení, a doporučené výkladové stránky.
Všechno je to ve školním e-learningovém prostředí a předpokládá se, že každý student si to zobrazí na své obrazovce. Studentům doporučuji, aby během celé dvouhodinovky měli otevřená 3 okna: 1) browser se zadáním, 2) vývojové prostředí se studentovým programem, 3) správce souborů pro odevzdání výsledku. Volitelně si mohou otevřít 4) browser s výkladovou stránkou, 5) textový editor do svého logovacího souboru.
Později se na projekční ploše může objevit i statistika plnění úkolů: kdo, kdy a v jaké kvalitě splnil úkol. A také se na projekční ploše může objevit vybraný kus vybrané výkladové stránky, pokud usoudím, že některý student si neuvědomuje, že by to měl použít.
Jelikož je dosti podrobně předepsán nejen obsah odevzdávaného souboru, ale i jeho jméno a umístění, student - úspěšný řešitel - musí prokázat nejen dovednost v programování, ale i dovednost v práci se soubory a s adresářovou strukturou.
jak je učiteli školy vnímána a oceňována zvídavost, -- kladně
ochota diskutovat, -- Co to je? To ať si studenti řeší mezi sebou. Já hodnotím kladně ochotu a schopnost odpovídat na moje otázky.
ptát se, -- kladně, je-li dotaz relevantní
bádat nad rámec povinností apod. -- Záleží na směru bádání. Je-li to relevantní, pochvala.
Je to spíše pruda, která ruší ticho, pozornost -- Ticho rušit nemůže, protože studenti spolu mluví a radí se. Pokud by to někoho rušilo, požádám rušitele o ukončení rušení.
a plnění plánu -- Narušitele upozorním, že dělá cosi nežádoucího. Nabídnu individuál. Pokud nepřijme individuál a nadále maří můj plán, sankce.
Je tato vnitřní aktivita učiteli v hodnocení nějak oceněna?
No jistě, kolonky na to jsou, ale je to zbytečné. Protože ti zvídaví, bádající a aktivní bývají také všestranně špičkoví studenti, a za vynikající plnění řádných úkolů nasbírají tolik jedniček, že nějaké "malé jedničky" za zvídavost pak vypadají jako vtípek.
Paní Adamová, já po vás nechci, abyste smekala před kýmkoli. Pouze se domnívám, že každý může vyjádřit svůj názor, bez ohledu na vzdělání, věk etc. Často jsou názory lidí zvenčí neotřelé zajímavé právě proto, že jsou zvenčí. Člověk často zevnitř nevidí názorovou bublinu ve které je zavřený. Na tomto webu například dlouhodobě a za potlesku "kapacit" nejobsáhleji a nejurážlivěji vystupuje člověk, který by dle jeho vlastních slov děti nikdy učit nemohl, který pracuje v nějaké bance a jehož vzdělání není pedagogického směru. Což zřejmě nevadí, protože jeho názory konvenují. Pan Čapek nekonvenuje, tak začíná lynč.
"Ale představa, že děti jsou tupé automaty pouze reagující na to, co udělá učitel, bez vlastní vůle a bez různosti charakterů a výchovy, je mylná."
Podceňujete vliv učitele, zejména pokud všichni učitelé na škole pracují se společným základem a pochopením toho, proč a jak motivovat žáky. Samo sebou, že jsou děti různé, ale já několikrát zažil prvák plný různých žáků z různých škol, některých apatických, v neustálé defenzivě, některých aktivních, jak po měsíci výuky novým učitelem jednoho předmětu začali být všichni, ano skutečně všichni motivovaní pracovat se zájmem, cílevědomě a nad rámec povinností.
Na prvním stupni je to tedy vliv jednoho třídního učitele.
Paní Silvie A.
Soudím, že nejsme ve věcném sporu, že je to jen záležitost terminologie.
Pan Tajný
Podceňujete vliv učitele
Ale vůbec ne.
Jsou dva extrémní pohledy na pedagogiku: pedagogický optimismus ("všechno se dá ovlivnit, dítě je tabula rasa") a pedagogický pesimismus ("nic se nedá ovlivnit, o všem rozhoduje dědičnost"). No a pedagogický realismus vyznávám já: dá se ovlivnit něco a u někoho. V různé míře, podle konkrétních dětí.
To není nic proti názoru, že se učitel má snažit a že spoustu věcí k lepšímu posunout může.
Jsem ale tvrdě proti absolutnímu sejmutí odpovědnosti z rodin. Je to společensky destruktivní, protože když to dítě "zkazíte", náprava je pak velmi obtížná a nemusí se podařit.
Nesouhlasím ani s abslutním determinismem, protože ten nepočítá s vlastní vůlí jednotlivce a s vlivem náhody.
Druhý odstavec: Když to píšete, jistě je to pravda. Všichni bez výjimky pracovali výtečně, aktivně a dobrovolně. Jistě i po celou dobu zbývající docházky do školy. Stát se to teoreticky může, tudíž to nevylučuji.
Akorát teda nevím, proč v těch zemích, k nimž vzhlížíme, nemají 100 % občanů povahově skvělých a výtečně vzdělaných. Tam musí být nějaký zádrhel.
"...tak začíná lynč."
Hezky jste to Tajný pojmenoval, tak vyloženě kreativně. A jak byste v tom případě pojmenoval to, co prování Čapek některým lidem na svém blogu aniž by jim dal sebemenší možnost obrany?
kPane Portwyne, přiznám se, že mi není jasná vaše tendence zmiňovat jiné země, ke kterým údajně vzhlížíme. Já tedy velmi nevzhlížím a školy v jiných zemích mně nezajímají, pokud tam neobjeví něco, co by se dalo naroubovat i k nám, např přístup k domácím úkolům ve Skandinávii. To s tím učitelem a třídou, stalo se to několikrát, bohužel ne mně, je to prostě výjimečný člověk.
Pan Tajný
Aha. No, ono se to točí kolem kritiky česdkého školství, a když je lepší školství nečeské, tak je zahraniční, jistě ne z těch ošklivých zemí, které vyhrávají předmětové soutěže, ale z těch druhých, co jsou teď aktuálně náš vzor - zhruba tohle byla moje úvaha.
Nicméně Vy jste to myslel jinak - že jde o výjimečného člověka.
Tvrzení o jakémkoli výjimečném případu nezpochybňuji ani náhodou, to píšu dlouhodobě. Ten samozřejmě nastat může.
Takže: moje věta se zádrhelem byla v tom případě bezpředmětná.
Okomentovat