„Bylo tento rok lehčí, těžší nebo stejně náročné známkovat? Pro mě to bylo nesrovnatelně náročnější, a tak končím školu s mnoha otazníky, a dokonce s pocitem jisté prohry. Nevím, zda jsem splnil to, co žáci ode mě očekávají snad nejvíce. Totiž abych byl spravedlivý. Vidím za této situace jedinou cestu, nebo vlastně dvě. Buď všem známky výrazně zlepšit, nebo neklasifikovat vůbec. Pro tento názor mám několik důvodů, které bych s vámi rád sdílel. Možná to vyvolá diskuzi, která bude přínosná i pro budoucí časy. Kdo ví, třeba něco podobného budeme řešit brzy znovu,“ píše učitel Tomáš Chrobák pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Tomáš Chrobák (archiv autora) |
Na úvod hned říkám, že řešení nevidím v tom, abychom všem rozdali samé jedničky, ani abychom opsali známky z prvního pololetí. Zvlášť to druhé má totiž háčky, které se tu taky snažím pojmenovat.
Na prvním místě je důležité si uvědomit, že online výuka byla dobrovolná. Učitelé ji nemohli vyžadovat a ani sankcionovat, pokud se žák vypařil nebo nepracoval. Vyhláška, kterou ministerstvo školství upravilo podmínky pro klasifikaci v letošním druhém pololetí, učitelům přikázala, aby brali ohled na rodinnou situaci žáka a na to, jaké má pro distanční výuku doma podmínky. Vyhláška také říká, že závěrečné hodnocení zohlední podklady získané v době vzdělávání na dálku PODPŮRNĚ. Slovo podpůrně považuji za zásadní. Pro mne to znamená, že se poklady berou v úvahu, pokud to žákovi prospěje, a nepřihlíží se k nim, pokud by to jeho klasifikaci zhoršilo. Někomu se to může nelíbit, já s tím souhlasím...
Měl bych snad jako podklad využít známky z minulého pololetí? To se mi taky příčí. Každý z nás už přece zažil mnoho dětí, které se během roku buď zlepšily, nebo zhoršily. Prostě jim sedla látka nebo měly trable s láskou… Učitel musí reflektovat posun žáka, a ne ho zazdít v minulosti. Tenhle přístup bych bral pouze v případě, že známka nebude oproti prvnímu pololetí horší.
Ale tady moje pochybnosti nekončí. I kdybych se rozhodl práci během distanční výuky klasifikovat, musím se vyrovnat s dalšími otazníky...
Pojďme se nad tím společně zamyslet a diskutovat o tom mezi učiteli i veřejně. Možná to přinese i nějaké nové pohledy na klasifikaci a na hodnocení všeobecně. Zvýší to naši učitelskou citlivost k tomu, jak hodnotit a tím žákovi prospět. Rozhodně bych do této debaty zatáhl i žáky. Co si myslí oni? Na rozdíl od nás vědí, co se dělo na druhé straně “drátu”.
Celý text naleznete zde
7 komentářů:
"Na prvním místě je důležité si uvědomit, že online výuka byla dobrovolná."
A to jako fakt, i pro učitele? Nu, škoda, že to pan Chrobák nevypustil do éteru před třemi měsíci. Nemuseli jsme se spolu se svými žáky tolik snažit.
"Učitelé ji nemohli vyžadovat a ani sankcionovat, pokud se žák vypařil nebo nepracoval. Vyhláška, kterou ministerstvo školství upravilo podmínky pro klasifikaci v letošním druhém pololetí, učitelům přikázala, aby brali ohled na rodinnou situaci žáka a na to, jaké má pro distanční výuku doma podmínky."
To, že nám ministerstvo, nikoliv přikázalo ale doporučilo, že máme brát ohled na rodinnou situaci žáka, přece vůbec neznamená, že po žákovi nemohu nic požadovat a že ho nechám se tři měsíce jen válet. Myslím si, že takto to ministestvo vůbec nemyslelo.
"Vyhláška také říká, že závěrečné hodnocení zohlední podklady získané v době vzdělávání na dálku PODPŮRNĚ. Slovo podpůrně považuji za zásadní. Pro mne to znamená, že se poklady berou v úvahu, pokud to žákovi prospěje, a nepřihlíží se k nim, pokud by to jeho klasifikaci zhoršilo."
Já mám o významu slova podpůrně úplně jiné představy.
"Zvýší to naši učitelskou citlivost k tomu, jak hodnotit a tím žákovi prospět."
Jen těžko se dá diskutovat s někým, kdo si odmítá připustit, že spravedlivé a pro žáka přínosné bylo zhoršit mu známku, pokud nepracoval, přičemž k tomu doma podmínky měl.
Víte pane Chrobáku, neměl byste se namísto tohoto filozofování omluvit všem žákům a učitelům, které jste zatáhli spolu s panem Hejným do "výuky zlomků" na H-edu? Desítky učitelů matematiky totiž musely zpětně vysvětlovat žákům proč je zatáhli do něčeho, co obsahovalo desítky příkladů na jedno brdo bez jakéhokoliv nápadu a invence
"Mohl jsem být letos spravedlivý při klasifikaci?" Nemohl. Ministerstvo hodilo "malý problém" s klasifikací nepovinné výuky na učitele a ředitele. Někteří ředitelé se nelekli a nechali učitele aby hodnotili žáky, kteří se e-výuky žádným způsobem neúčastnili, kategorií nehodnocen. Někteří nařídili svým poddaným, aby bez ohledu na účast neúčast, hodnotili nejhůře dostatečnou. Dost zajímavé je, že stejná kritéria nebyla aplikována na maturitu či přijímačky.
S tou "demokracií" nesmíme mít jednotně vůbec nic...debilizace společnosti na postupu.
Nechápu proč to, jak hodnotit měli na zodpovědnost ředitelé...jasně mají právní subjektivitu ale jsme snad ještě v jednom státě...nebo už taky ne?
Pro ty nevědoucí, jako je rváčkezvesla, mám jednu důležitou informaci: každá škola má ŠVP. Svůj vlastní (i když jsme v jednom státě). Tam si každá škola určuje věci jako svou vzdělávací filozofii, cíle a prostředky, jak je dosáhnout. Včetně hodnocení. Školy by se měly profilovat, nabízet varianty, možnosti (právě proto, že i když jsme v jednom státě, už nemáme jednotnou socialistickou výchovu). A je tedy na místě, aby autonomii měly školy co největší, a ne aby jim cokoliv stát nařizoval. Protože i když jsme v jednom státě, svoboda a pestrost jsou znaky kvality ve vzdělávání. Rozumím tomu, že to někdo, kdo píše slovo demokracie v úvozovkách, nemůže pochopit. Ale pravda je, že volání po kontrole státu je přesně ta debilizace společnosti, o které se výše píše ;-)
"Tam si každá škola určuje věci jako svou vzdělávací filozofii, cíle a prostředky, jak je dosáhnout. Včetně hodnocení."
To jakože si opravdu může každá škola dělat co chce? No to možná může, jenže v mezích školského zákona a prováděcích předpisů. A Čapkovi bych, než začne rozumovat, doporučovala, aby si příslušné dokumenty nastudoval, zvláště ty části, které se týkají hodnocení žáků, o němž si myslí, že ho škola může provádět, jak ji napadne.
co žáci ode mě očekávají snad nejvíce. Totiž abych byl spravedlivý
A to pan Chrobák ví nebo si to jen myslí? A jak to zjišťuje? Vyptává se na to svých žáků, nebo mu to ti žáci sdělují iniciativně sami?
Je-li na první pozici spravedlnost, jak daleko za ní je požadavek "naučit ten předmět"? Je takový požadavek vůbec v pořadí?
Okomentovat