Bořivoj Brdička: Podvádění při online výuce

Dnes se již nejedná jen o kontrolu plagiátorství. V podmínkách online vzdělávání vzniká potřeba hlavně ověřit, zda ten, kdo něco dělá (typicky píše test), je skutečně tím, za koho se vydává, a zda neopisuje. Díky tomu, že je poptávka, i v tomto případě existuje technologické řešení. V USA se používá hned několik aplikací, které kontrolují, co žák (či student) dělá pomocí kamery (Proctorio, Examity, Verificient, Honorlock). Jejich využívání však v současné době (hlavně kvůli krizi) roste. Není proto divu, že je to investory zvláště oblíbený segment trhu. Podle portálu Recode se zde očekává růst ze 4 miliard dolarů v roce 2019 na 21 miliard v roce 2023. Jen Proctorio v dubnu ohlásilo meziroční 900% zvýšení počtu realizovaných kontrol.

Bořivoj Brdička (youtube.com)

Schopnosti těchto systémů se výrazně zdokonalují. Mají v sobě zabudované rozpoznávání obličejů, takže jsou schopny porovnat obraz sejmutý kamerou s fotografií uloženou v archivu systému (nebo umístěnou na dokladu předloženém na začátku zkoušky). Algoritmus posílený umělou inteligencí zkoumá chování zkoušeného a podle toho, jak často se dívá jinam, jak plynule píše na klávesnici, zda se v okolí nevyskytují rušivé zvuky apod., zvyšuje skóre ukazující pravděpodobnost podvádění...

Tato kontrola navíc nutně musí disponovat celou řadou důvěrných osobních dat a není úplně zřejmé, kdo všechno k nim má přístup – nemohou-li být zneužita. Ve Spojených státech se proto proti jejímu použití zvedají protesty studentů vysokých škol (např. Florida State University či University of California Berkeley. Je docela vtipné, musí-li student před zkouškou odsouhlasit použití této kontroly, protože jinou možnost vlastně vůbec nemá, chce-li zkoušku vykonat.

O využití podobné kontroly zcela jistě uvažují i některé střední a základní školy. Nelze vyloučit, že za určitých specifických okolností, jedná-li se o nějaký druh certifikace, by to snad i dávalo smysl. Jen si zkuste představit, jak by asi vypadala taková maturita (či přijímačky) online. Kdo ví, třeba i na to jednou dojde.

Rozhodně však toto není cesta vhodná pro použití při běžné online výuce. Ta by měla být postavena na důvěře mezi učitelem a žákem, na spolupráci žáků, a hlavně na co nejkvalitnější soustavné komunikaci, která zajišťuje účinnou formativní zpětnou vazbu.


Celý text naleznete zde