Sociolog Daniel Prokop vysvětluje, jak koronakrize ovlivnila a pravděpodobně ještě ovlivní české školství i způsob vzdělávání

„Český vzdělávací systém obecně nechává velkou část na rodině, a tím zvýhodňuje ty děti, které mají rodiče schopné jim pomoci. A ještě jedna věc, kterou koronakrize zvýraznila: ministerstvo školství není schopné implementovat funkční opatření rovnoměrně do škol. Všechny průzkumy České školní inspekce i naše vlastní ukazují, že se školy i jednotliví učitelé obrovsky liší v tom, jaké používají nástroje a jestli s dětmi komunikují interaktivně. Je to důsledek toho, že je české školství hodně decentralizované a že úplně chybí střední článek vedení,“ říká sociolog Daniel Prokop v rozhovoru pro Lidové noviny.

Daniel Prokop (twitter.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

To je možná i odpověď na otázku, proč se ve školství pořád nic nemění... 

Je to tak. I kdyby ministerstvo školství přicházelo s reformními kroky, hrozí, že nedoputují do škol nebo že se budou implementovat formalisticky. Myslím, že jeden z blízkých cílů Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ bude reforma obsahu, jakési provzdušnění a aktualizace toho, co se děti učí, a já mám obavu, že když to nebude podpořeno mentoringem učitelů, tak to zase bude mít jen omezený dosah. Je důležité, aby se to promítlo do učebnic a aby to nějaký ten střední článek dostal do škol...

Ještě nějaké důsledky toho, že rodiče měli šanci přihlížet vzdělávání svých dětí? 

Docela překvapivá věc: ptali jsme se rodičů, jak hodnotí úroveň základního vzdělávání, a když jsme se zeptali těch samých během distanční výuky, mírně narostlo pozitivní hodnocení. To je velmi zajímavé, protože určitá část společnosti je k práci některých učitelů dost kritická, ale v globálu se pohled na pedagogy zlepšil. Hypotéza je, že si rodiče uvědomili náročnost učitelské práce. Teď děláme novou vlnu výzkumu na stejných lidech a ptáme se jich konkrétněji, jak se proměnilo vnímání role školy a učitelů.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách