Ondřej Šteffl: Proč nestačí RVP jen “provzdušnit”

„Pro konferenci MŠMT o Strategii 2030+, jsem k tématu Revize RVP ZV a systém metodické podpory připravil následující dokument - je otevřem k připomínkám, doplnění, poznámkám. Věnuji se zde výhradně Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání, RVP ZV, dále jen RVP. Vycházím z analýz (viz např. Evaluace Bílé Knihy z roku 2009), informací a zkušeností nasbíraných za 15 let od jeho vzniku,“ píše Ondřej Šteffl. 

Ondřej Šteffl (facebook.com)

V závěru textu nabízí Šteffl shrnutí:

Osnovy x RVP. 

Učivo versus Očekávané výstupy 

Velmi zjednodušeně současný RVP ZV je založen na definování toho, co by měl žák umět, na výstupech na OV, zatímco dřívější osnovy byly založeny na tom, co se ve škole odučí – na učivu. Traduje se, že za Rakouska-Uherska bylo dokonce dáno nejen, co se má odučit, ale i kdy. Takže třeba stavba těla kočky se probírala všude ve stejnou hodinu. Také za socialismu byly uvedeny hodinové dotace jednotlivých témat, takže i tam se jistá synchronizace předpokládala.

Velkým omylem v roce 2005, kdy RVP vznikly, bylo v celém kurikulárním dokumentu stoprocentně přejít od učiva k OV. Mj. to totiž předpokládá, že umíme všechny OV efektivně ověřit. Tím by se ovšem výsledky výuky více méně zredukovaly na měřitelné, či dokonce testovatelné cíle, ty však tvoří jen velice malou část vzdělávání. Podobným omylem by ovšem bylo vrátit se od OV zase jen k učivu. Není důvod, aby se tyto dvě možnosti nějak rozumně nezkombinovaly.

Mělo by existovat velmi malé jádro toho, co všichni žáci musejí umět, definované pomocí výstupů – nazval bych je povinné výstupy. Např. jistě: čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas; odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, umí (v jednoduchých případech) ověřit fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji; provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly; vyjádří funkční vztah tabulkou, grafem, příp. rovnicí; rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi apod. 

Vedle toho by měly být stanoveny povinné aktivity žáka (v návrhu NÚV z léta 2017 se mluvilo o doporučených aktivitách), tedy to, čím musí žák projít, aktivity, zkušenosti, činnosti žáka, ze kterých by si měl něco odnést, nebo chcete-li učivo, které by žáci v různé míře měli umět, o čem by měli vědět. Co si konkrétní žák z povinných aktivit (z učiva) odnese, bude jistě různé a stěží je to lze povinně vyžadovat. Tak to ostatně vždy bylo, je a bude. Zatímco u jádra se kontroluje výstup, u PA se kontroluje průběh. Metody kontroly mohou být různé.

Jádro, pokud se má kontrolovat jako výstup, musí být stanoveno dosti konkrétně. Naopak povinné aktivity mohou být určeny mnohem volněji, dokonce volněji než OV dnes. Např. žák navštívil památné místo holocaustu; žák si vyzkoušel X výtvarných technik; žák si vyzkoušel X kolektivních her; žák přečetl X knih a diskutoval o nich z různých hledisek; žák úspěšně reklamoval výrobek nebo službu; žák navštívil jednání obecního zastupitelstva (a vystoupil tam); žák vyslechl přednášku o nebezpečí drog apod. Jaké knihy žák přečetl pak může upřesňovat či rozhodovat škola ve svém ŠVP, učitel, ale v moho případech nejlépe sám žák.


Celý text naleznete zde