„Testy z českého jazyka a matematiky jsou koncipovány “samozřejmě” pro rodilé mluvčí. U testu z ČJ to znamená, že hodnotí, do jaké míry si uchazeč osvojil svůj mateřský jazyk, který ho většinou obklopuje již od narození (přesněji od prenatálního věku). Zároveň se v daném jazyce většinou devět dalších let systematicky učil číst a psát. A učil se hlavně jazyková pravidla, jejich aplikaci i tzv. metajazyk, kterým se jazyk popisuje - to se totiž objevuje v testu požehnaně. A nejen to, rozvíjel v tomto jazyce veškeré další znalosti a dovednosti. Jak je to ale s žáky, kteří se český jazyk teprve učí, přišli do Česka třeba před čtyřmi lety, nebo dokonce až v září deváté třídy? Možná si myslíte, že mají jiné, přizpůsobené testy? Nebo že by měli jen pohovor?,“ píše na svém blogu Kristýna Titěrová ze společnosti META.
Omyl! Všichni uchazeči skládají stejnou zkoušku (vždyť je přece jednotná!), nevadí, že nerozumí komplikovanému, mnohdy i nejednoznačnému zadání, natož dlouhému textu, ve kterém mají najít hrubku, citově zabarvené slovo nebo slovo odvozené. Nějaké výjimky u tak důležité zkoušky nebereme v našem vzdělávacím systému v potaz! Maximálně můžeme v poradně doporučit několik minut navíc a slovník… Minuty navíc vám ale s testem, který měří znalosti z předchozích 9 let, ale i jazykový cit, nepomohou, pokud jste se češtinu systematicky neučili několik let. A nebo nejste génius. Výskyt obou případů je zhruba stejně početný… (oprava: geniálních dětí je asi víc než těch, co měly na základní škole intenzivní a systematickou výuku češtiny. Navíc z určitého pohledu jsme geniální všichni, ale to už je zase jiné téma.)
Divíte se? My taky… čekali bychom, že při přípravě tak zásadního rozhodnutí (myšleno zavedení jednotné přijímací zkoušky), které ovlivňuje přístup mladých lidí k dalšímu vzdělávání, bude CERMAT a především MŠMT zvažovat všechny znevýhodněné skupiny a upravovat jim podmínky. Protože rovný přístup neznamená, že všichni dělají tu stejnou zkoušku, ale že se předchází znevýhodnění, aby všichni měli stejné příležitosti a šance. Což tedy jednotná zkouška rozhodně nedělá. “Inkluze u nás končí jednotnou přijímací zkouškou,” je povzdech jedné paní učitelky, který situaci skutečně plně vystihuje.
Celý text naleznete zde
5 komentářů:
Inkluze u nás končí jednou přijímací zkouškou
Středoškolské zkompetentňování není povinné a nikdo jej nikomu nezakazuje!
A středoškolské zkompetentňování je v současné době nejsnáze dostupné v celých dějinách této země od vlády Marie Terezie až po inkludovaný dnešek.
Inkluze u nás není.
Jako inkluze u nás končí základní školou. na střední škole už většinou skoro nejsou žádná PO.
Chytrý žák nepotřebuje (kromě možná navýšení času nebo ap nebo spešl sw) nic víc. udělá i na první dobrou. Ostatní to mohou zkoušet třeba desetkrát. nehledě na to, že nikdo nikomu nezakazuje příští rok udělat přijímačky znova.
Co s politickým rozhodnutím o zavedení tzv. inkluze? Zodpovězení této otázky je naprosto zásadní v současném školství.
A já když přijedu do Vietnamu, tak mě tam vezmou na střední školu, i když nebudu umět Vietnamsky ani slintat?
Jak by si to přesně, paní kulturoložka představovala? jak vypadá taková zkouška, která nikoho neznevýhodňuje a jak přesně se pozná? Že všichni dosáhnou stejného počtu bodů? A co potom tedy taková zkouška ověřuje? Já jsem si naivně až dosud myslel, že zkouška z češtiny má za úkol ověřit míru ovládnutí češtiny a nikoliv národnostní původ. Člověk se pořád učí.
Okomentovat