Představme si situaci, že učitelé opravdu potřebnou, vlastní motivaci k realizaci online výuky, coby podpory své prezenční výuky, nenajdou. Nebo na ni nezískají potřebný prostor či podporu. Mám teď na mysli především ty učitele, kteří před zavřením škol žádnou online výuku nerealizovali. Ti, kteří ji běžně používají již několik let, se patrně vrátí k modelu, který jim fungoval, případně jej upraví na základě nabitých zkušeností z posledních měsíců. Těmto učitelům bez motivace a zájmu pokračovat v online výuce bych nic nevyčítal, nalezení jejího smyslu je asi vůbec tím nejtěžším v celém procesu jejího zavádění do prezenční výuky.
Co ale, kdyby online výuka nebyla doplňkem výuky jednotlivých předmětů a stala se součástí jen těch volitelných, případně dalších kroužků či projektů realizovaných na škole? Učitelé by pak mohli mít např. jen jednu online učebnu pro svůj volitelný předmět namísto deseti pro všechny předměty, které učí, a nebyli by tolik zahlceni. Navíc právě na školní projekty a podobně koncipované aktivity jdoucí napříč obory, předměty a třídami se online výuka hodí možná ještě víc.
Přístup, kdy se v rámci školní strategie online vzdělávání rozhodneme pro takovouto „volitelnou“ online výuku, může být dobrým začátkem pro její postupné rozšíření i na ostatní předměty. Vše ovšem opět záleží na tom, zda nastavená forma online výuky bude učitelům dávat smysl a zda v ní uvidí přínos pro všechny strany.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat