Žákyně deváté třídy chodila v začátcích karantény s mobilem po městě a snažila se chytit signál tam, kde je wifi zdarma, aby se dostala k domácím úkolům. Kromě toho, že chtěla dodělat devátou třídu, čekaly ji přijímací zkoušky na střední školu. Neměla žádné informace o tom, kdy zkoušky budou, a ze začátku nevěděla ani to, jak úkoly získávat. Nemá totiž doma počítač ani internet. Naštěstí má aspoň mobil, ale na něm se úkoly vypracovávat nedají. To není příběh z dystopického románu, ale z pražských Nuslí. Reportáž přináší magazín A2.
Když se mluví o sociálním vyloučení, jsou často zmiňovány děti a skutečnost, že doma nemají počítač a připojení k internetu. Jenže problém je mnohem širší. „Jedna matka napsala do školy zoufalý e-mail, že při vší snaze nerozumí systému google classroom a neví, co má se svým dítětem dělat,“ upozorňuje asistent Martin na to, že nejde jen o vybavení, ale také o kompetence. Ty schází nejen dětem, které doma nemají zázemí, ale právě i mnoha rodičům. A není to jen otázka etnicity, jak si mnozí rádi představují. Dívka, která je v devítce a ze začátku karantény chytala mobilem po Praze signál, je z etnicky české rodiny. Stejně tak mnozí další. Rodiče často nedokážou pomoct svým dětem, protože je pro ně virtuální prostředí příliš složité. Sami třeba pracují někde, kde s počítači nepřijdou do styku, a také mnohdy řeší opravdu závažné problémy. Maminka oné deváťačky přišla o práci a teď hrozí, že přijdou i o bydlení. To je přirozeně situace, kdy se rodič bude těžko prokousávat systémem a snažit se pochopit úkoly, jež má jeho dítě dělat. A jak vidno, problém to může být i pro lidi, kteří doma počítače mají a používají e-mail, a přesto je pro ně něco jako google classroom příliš složitá záležitost.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat