„Měl jsem řadu cílů a představ, jak chci online výuku vést. Co zvládnout, co stihnout, v čem se posunout. Jak změnit spolupráci mezi žáky. Řadu těch věcí jsem prostě nezvládl a nedal to. Z původní rozjuchanosti v prvních týdnech, z nadšení a energie se najednou stal splín a stav, kdy mě ta činnost netěšila. Začal jsem vnímat výuku víc jako práci a míň jako to, co dobrovolně dělám proto, že chci. Uvědomil jsem si, že bez kontaktu face to face s dětmi je to prostě nanic. Že kdyby to trvalo déle, tak to položím. I když znám všechny Meety, Kahooty, Discordy, Teamsy, Mentimetery a podobně. Že mi to nedává tu radost. A tím, že mi to nedává tu radost, že nedokážu učit tak, abych byl sám se sebou spokojený,“ píše učitel Daniel Pražák na Facebooku.
 |
| Daniel Pražák (facebook.com) |
Překvapilo mě, kolik skvělých učitelských kolegyň a kolegů mi soukromě řeklo něco podobného. A tak to chci sdílet. Protože možná tu je někde další spousta učitelů, kteří se cítí podobně. Že selhali, že to nedali, že jsou učitelé na nic a měli by jít vrátit diplom. Že vidí práci ostatních, jejich neutuchající nadšení a připadají si jak kus lejna na chodníku.
Tak chci sdílet, že v tomhle pocitu nejste a nejsme sami. Že takový pocit má i velká řada pedagogických superhrdinů, u kterých by to člověk nečekal.
Celý text naleznete zde
3 komentářů:
UČITELÉ JSOU NECHRÁNĚNÁ ZVĚŘ-KAŽDÝ SI MŮŽE VYSTŘELIT
Já jsem ta výjimka - mě to baví oběma způsoby (a podle rozhovorů s mými žáky to tak mají i oni)... :)
Iames:
nejenom, že si může každý vystřelit, ale v případě kolektivu nejvyšší guru si může v podstatě dělat, co chce klidně i v rozporu se zákonem.
No a protože je většina učitelek žen před důchodem a samoživitelek, nechají si vše líbit a nikdo se neozve!
Proč nezavedete ochranu učitelů jako na Slovensku?!
Okomentovat