„Nyní je už polovina května, a ačkoli se život pomalu vrací do normálu, otevírají se obchodní centra, kina, divadla a začnou se pořádat akce pro mnoho lidí, školy jsou stále prakticky uzavřeny. Proč už děti také nechodí do školy? Proč se tam nemohou alespoň na měsíc vrátit, aby si prošly učivo, které se samy nebo s rodiči učily doma?” ptá se rektor ZČU Miroslav Holeček v textu pro server Novinky. Jako by se tak podle něj z důvodu koronavirové pandemie snad poprvé od doby Marie Terezie mimoděk otevřela otázka, k čemu je vlastně povinná školní docházka…
 |
| Miroslav Holeček (zcu.cz) |
Současné tápání v otázce znovuotevření škol považuje rektor ZČU za velmi nebezpečné. Zvláště pokud se otevírají otázky, jestli by neměl být vzdělávací systém výrazně zreformován, či zda by se jeho významná část neměla přenést do on-line prostoru.
„Pokud se politici začnou dokonce zaobírat otázkou, jestli by neměl být vzdělávací systém založen více na dobrovolnosti, řítíme se do velkého problému,” uvedl a hned nabídl svůj pohled, proč by mohly dva měsíce zničit něco, co funguje přes 200 let, ačkoli školství už přežilo množství reforem.
„Přežilo je proto, že je založeno na kvalitních základech. Ty stojí na tom, jak lidé školství vnímají. Pokud všichni považují za samozřejmost, že děti chodí do školy, musí se naučit násobilku, vyjmenovaná slova a cizí jazyk, školství žádná reforma ani politický otřes vážně neohrozí. Ale pokud se toto zpochybní a lidé si začnou říkat, proč se děti mají učit násobilku či pravopis a proč do školy vlastně chodit, tak už školství nikdo nedá dohromady,” shrnul.
Celý text naleznete zde
6 comments:
Ano je to nebezpečné. Ale vypovídá to o vzdělanosti a rozumu národa. A dnes to má úzkou souvislost s ekonomikou a životní úrovní. Vzdělanost populace znamená produkci a produkce znamená ekonomickou prosperitu a životní úroveň.
Číst, psát, počítat znamená být gramotný a schopný sebevzdělávání. Schopný přežít bez pomoci v současné společnosti.
Povinná školní docházka se snaží připravit občana na základní nástrahy společnosti a umožnit mu nezávisle existovat.
Ani tak není 100% úspěšná a spousta lidí vzdělání odolá a jsou odkázáni na pomoc okolí po celý život.
Zrušení povinné školní docházky tyto lidi namnoží a žádná ekonomika to neutáhne. Osud subsaharské Afriky náš vzor.
A co vnitřní motivace v touze po vzdělání v souladu s oprávněnými vzdělávacími potřebami každého člověka v té dnešní překotně se měnící době?
Negramotní si jen plní své rozhodnutí, ke vzdělání nikoho nedonutíte.
Ta pomoc společnosti jim pak vyhovuje. Když budeme stále pomáhat, tak jich bude ještě víc. Myslím, že ta přípodoba s Afrikou kulhá, tam jim nikdo nepomáhá...
Mimochodem zde máme spojené vzdělání minimálně s maturitou. Vzdělaný je ale i (a možná víc než docent) truhlář, který vám udělá pěkně kuchyň!!!
Toto nezohledňuje nikdo.
Vlastně pardon, kuchyň mna míru vám bude dělat robot...
Princip dobrovolnosti u dětí znamená, že budou v posteli čumět na obrazovku a cpát se bonbóny. Toto covid e-výuka jasně dokázala.
Jiná věc je, že když už do té školy musí, měly by tam být aktivity, které je co možná nejvíce přirozenou a efektivní cestou něco naučí. K tomuto cíli však nevede cesta přes obrazovku, nýbrž přes živého, inspirativního učitele, který má svou práci rád a vnímá jí jako svobodné a tvůrčí povolání, v ideálním případě oproštěné od byrokratické buzerace, výuku znásilňujících, osudových testů a podobných nesmyslů.
Tajný Učitel
A výuku i náročnou, protože běhání po lese a brnkání na kytaru není příprava na průmyslovou revoluci 4.0. Pokrok zastavit nelze. Stagnace je cesta do pekel.
Post a Comment