„Nedostatečné digitální kompetence učitelů pro vedení výuky v online prostředí internetu nemusejí být tím největším problémem. Zásadní výzvou dneška je pro učitele nutnost změnit zaběhlé způsoby vzdělávání v nových podmínkách, a to během bezprecedentně krátké doby. Přenést tradiční výuku ve stejné podobě do prostředí online totiž nejenže není efektivní, ale často to ani nelze. Příprava na digitální výuku musí být pečlivější, stále při ní objevujeme nové věci, online nástroje se neustále vyvíjejí, takže ani již dříve vyzkoušené výukové aktivity nemusejí fungovat, v digitálním světě trvá většina aktivit déle, učitel zpravidla nemá bezprostřední zpětnou vazbu o postupu žáků… Online výuka je prostě jiná a návyky získané výukou vedenou v prostředí školní třídy jsou přenositelné jen omezeně,“ píše Ondřej Neumajer pro časopis Řízení školy.
 |
| Ondřej Neumajer (neumajer.cz) |
Pokud píšu, že digitální kompetence učitelů nejsou zásadní problém, uvažuji tak proto, že věřím, že jejich relativně rychlý rozvoj je možný. Není to jednoduché a nebude to ze dne na den, ale jde to. Učitelé metodou pokusů a omylů (což je mimochodem jedna z nejlepších metod pro práci s počítači) zjišťují, co v online prostředí funguje lépe, co hůře, že na všechny aktivity je potřeba více času a že jednou z výhod e-learningu je skutečnost, že si žák sám může určovat, kdy se rozhodne učení věnovat. Ve skutečnosti se toho dozvědí ještě mnohem více, třeba i to, jak to mají náročné lidé, kteří u počítače běžně tráví celou pracovní dobu.
Podpora řízení vlastního učení
Již dlouhou dobu hovoříme o potřebě změny výukových metod a forem a měnící se roli učitele. Ten by měl instruktivní metody více upozaďovat a vytvářet větší prostor pro aktivnější a tvořivější zapojení žáka. Místo předkládání učiva žákům v předem vytvořené struktuře a formátu a rozdávání na ně vázaných úkolů, u kterých se očekává jejich přesné splnění, by měl žáky vybízet, aby se sami na zadání více podíleli, realizovali smysluplné aktivity, které zapadají do jejich chápání světa, do života, který oni sami žijí, dávají jim smysl, a tudíž je i více baví. Takové směrování probouzí vnitřní motivaci, předpoklad pro vrcholný cíl, kterým je situace, kdy si je dítě schopno řídit své učení samo. Žáci s touto dovedností budou mimo jiné mnohem lépe připraveni na dobu po opuštění školy, kdy jim už nikdo přesné instrukce zadávat nebude.
Řídit si vlastní učení je náročná dovednost i pro kognitivně a volně vyzrálé dospělé, vyžadující schopnost ovládat vlastní motivaci, pozornost, své emoce, zvládat neúspěchy, učit se z vlastních chyb… V případě žáků, kteří byli dosud vedeni svými učiteli převážně instruktivně, se jedná o zcela novou situaci. A právě to je jedna z největších výzev dneška.
Pro posun k vedení žáka, který se sám dokáže co nejlépe učit, nastala s uzavřením škol docela vhodná situace. Jedná se o náročný úkol, který trvá každému dítěti různou dobu, a jistě v něm ani všichni hned napoprvé neuspějí. V alternativních školách, které se tohoto pedagogického cíle snaží dosáhnout, to mnohdy trvá několik let. Nastalá situace je natolik nová, neozkoušená a bezprecedentní, že je zřejmé, že při hodnocení tohoto období bude potřeba být značně tolerantní. Jinými slovy, lepší příležitost pro dělání chyb učitelé asi nikdy mít nebudou. A to za trochu experimentování stojí.
Více na žáka přenášet promýšlení vlastního konání, kontrolování a hodnocení postupů vlastního učení je náročné a vyžaduje to individuální prostor pro konzultace s učitelem. Kdy ale bude mít učitel větší příležitost se věnovat každému žákovi samostatně nežli v době, kdy mu za zády nestojí třicet dalších? Byla by velká škoda nevyužít možnost spojit se prostřednictvím online videohovoru s každým žákem a konzultaci využít pro individuální rozhovor. Tím spíše, že nabídka online platforem pro komunikaci je široká a velká část z nich školu ani rodiče dítěte nemusí stát ani korunu navíc.
Chci být pozitivní a chci věřit, že nastalá situace nejenže pomůže nárazově zvýšit digitální kompetence učitelů na novou úroveň, ale zároveň umožní novou zkušenost v delegování řízení vlastního učení na každého žáka. Největší chybou by byla urputná snaha o přenesení současných forem, metod, postupů, ale i výukových cílů tradičního vzdělávání do distančního vzdělávání a světa online. Pohřbili bychom inovační potenciál digitálních technologií a v potřebné transformaci vzdělávání krok vpřed neudělali.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat