Zatímco před vyhlášením nouzového stavu Klaudie Lišková učila žáky první třídy čtyři hodiny denně, on-line výuka zabrala mnohonásobně víc času. A bez nároku na mimořádný příplatek, který by poslalo ministerstvo školství. „Všichni jsme se museli naučit dělat on-line přenosy, děti i já. Napřed jsem svých dvacet prvňáčků zkoušela učit hromadně, to byl obrovský chaos,“ vypráví v reportáži CNN Prima NEWS zkušená kantorka, která na prvním stupni učí čtvrt století. Aktuálně na vesnické škole v Kozmicích na Opavsku.
Ministerstvo školství přitom učitelům prvních tříd vzkázalo, že část výuky lze odložit do dalšího ročníku. „Nedovedu si představit, že by moji prvňáčci neuměli v červnu číst, psát a základní počty,“ říká Lišková. To by po čtvrtstoletí praxe považovala za profesní selhání. Její svěřenci musí znát písemnou i tiskací abecedu a počítat do dvaceti. „Kdybych je nenaučila všechna písmena před prázdninami, ve druhé třídě by to byla velká brzda.“
Partnerství mezi vesnickým učitelem a žáky přitom nekončí výukou. Dobrý kantor je dětem k dispozici vlastně kdykoliv. Vždyť dříve platilo, že farář, lékař a učitel jsou v dědině nejdůležitějšími osobami. „Posílají mi své obrázky, jedna žákyně třetí třídy teď dokonce píše román, který musím komentovat. Nouzový stav ji hodně vyvedl z míry, skoro by se dalo mluvit o depresích, ale díky té knížečce se z toho pomalu dostává,“ vypráví Lišková a cituje z dětského románu.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
Jak vidět je všech 20 prvňáčků schopno jít na síť a pracovat, a to i na venkově. Kde je problém v pozdějším věku?
Že by to nebylo o technice, ale lemplovství žáků a rodičů?
Ano výuka je náročná, když se dělá poctivě. A online výuka žere učiteli čas. Takže nemá čas poslouchat jalové rady z netu a číst sáhodlouhé teoretické elaboráty.
Nic proti paní učitelce, ale proboha odcamcaď pocamcaď. V nejhorší situaci jsou vyučující hlavních předmětů v osmém ročníku a vyučující třetích ročníků na maturitních oborech. Ti moc prostoru na dobrání a především pořádné procvičení zameškaného učiva se svými žáky mít nebudou. Rozumní učitelé prvního stupně vám všichni do jednoho řeknou, že si to vše v pohodě doženou. Na začátku každého ročníku na prvním stupni se vše několik měsíců z gruntu opakuje. A mám trošku obavy, že paní učitelka bude v pondělí nemile překvapena efektivitou dálkové výuky.
Učitelé hlavních předmětů ve třetích ročnících na maturitních oborech pracují s lidmi na hranici dospělosti, kteří se vzdělávají dobrovolně. To se mi nezdá být nejhorší situací.
se vzdělávají dobrovolně
Všechny děti se vzdělávají dobrovolně, přece.
Nebo je někdo nutí? Jak? Fyzickým násilím? Nebo psychickým?
Okomentovat