Michal Černý, Kristýna Kalmárová: Rozvoj konstruktivistického vzdělávání skrze technologie I.

V určitém ohledu se o konstruktivismu a konstruktivistických metodách pořád více mluví, než aby se s nimi skutečně efektivně pracovalo. Náš článek se tedy snaží být jistým inspiromatem nebo myšlenkovým trsem metod, které mají pevné ukotvení v konstruktivismu, a současně mohou být ve školním prostředí rozvíjeny pomocí technologií.

Metoda výběru byla taková, že jsme hledali zajímavé edukační nástroje a z nich poté kritickou analýzou získávali určité obecně platné edukační perspektivy spojené s konstruktivismem jako s pedagogickou teorií. Ty jsme zpětně spojovali s nástroji, které je umožňují rozvíjet. Snažili jsme se přitom vybírat primárně takové, které budou cenově i funkčně snadno dostupné. Nejde nám o úplný výčet ani konstruktivistických metod, zásad a postupů, ale ani o výběr nástrojů, ale skutečně o inspiraci pro učitele, který se rozhodně konstruktivisticky učit a využít k tomu nějakých technologií.

Co vlastně konstruktivismem ve vztahu ke vzdělávání chápeme? Jednu z cest poměrně pěkně ukazují texty Bořivoje Brdičky, které konektivismus a konstruktivismus srovnávají a dokáží poměrně jasně pojmenovat některé základní prvky, na kterých konstruktivismus stojí. Druhým zdrojem pak mohou být texty Jeana Piageta (především skvělá kniha Psychologie inteligence), ale samozřejmě se lze opřít o řadu textů z české i slovenské pedagogické produkce, nebo i nahlédnout do Rámcových vzdělávacích programů, které s konstruktivismem v určitém smyslu silně pracují. Současně ale musíme upozornit, že nic jako jeden konstruktivismus neexistuje, jde o široký soubor teorií, které jsou od sebe často velice silně vzdáleny.

My budeme konstruktivismus v níže uvedené analýze chápat jako přístup ke vzdělávání, které je založené na práci s vnitřním světem a zkušeností jedince. Tato zkušenost není ale čistě privátní, jelikož je ovlivněna prostředím (a s ním spojenými sociálními interakcemi), ve kterém se člověk nachází. Učení pak vlastně není ničím jiným než úpravou, rozšiřováním a přeskládáním této zkušenostní báze. Z toho pak přirozeně plyne důraz na spolupráci, kritické myšlení, kreativitu nebo na formativní zpětnou vazbu, jako na základní edukační pilíře. Málo prostoru je v něm věnováno drilu a pevnému opakovanému cvičení, ale o to více se zaměřuje na projekty, badatelské vyučování nebo občanskou vědu. Zdůrazňuje roli hry a emočního zapojení, protože člověk není andělem (jak píše pragmatistický filosof Marc Johnson), ale jeho poznávání a bytí ve světě je spojené s jeho emoční a tělesnou zkušeností. I to přitom musíme brát do úvahy, když uvažujeme o vzdělávání... 

Závěr 

V tomto přehledu jsme ukázali jen některé oblasti, které mohou být s technologiemi efektivně a zajímavě rozvíjeny. Vlastně na všech příkladech je patrné, že jsou to právě technologie, které umožňují individuálnější, hlubší a více heuristický edukační zážitek. Což jsou právě ty hodnoty, které jsou pro konstruktivismus zřejmě nejpodstatnější.

V pokračování článku se zaměříme například na zpětnou vazbu, učení se v životních situacích nebo na kreativní techniky.


Celý text naleznete zde