Jiří Münich: Transparentnost Cermatu je naprosto šílená

„Transparentnost Cermatu je naprosto šílená. Nikdo neví, co se tam děje. I kdyby dělali nejlepší praxi na světě, tak to nemůžeme vědět, protože o tom nikde nic neříkají a máme jenom takové střípky a zprávy prostřednictvím žádostí o informace, které jsme my nebo někdo jiný získali. Z těch to nevypadá dobře a myslím si, že ta jejich práce není dobrá. Zároveň ale nemůžu otevřeně říct, že Cermat odvádí špatnou práci, protože toho je zkrátka příliš moc, co nevíme,“ říká datový analytik Jiří Münich v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jiří Münich (eduin.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Co dnes Cermat v přijímacích zkouškách a maturitách testuje? Co o žácích zjišťuje? 

Už tahle základní otázka je trochu problematická. Cermat říká, že původně chtěli v případě maturit jenom oddělit žáky, kteří nemají základní znalost, a neměli by tak dostat maturitu. Kvůli tlaku z Ministerstva školství ale žáky škálují a vyhodnocují celý rozsah schopností žáka známkami. Jsou to vlastně dva odlišné přístupy. Buď můžeme seřadit žáky podle schopností od nejlepšího po nejhoršího, anebo jenom říct: Tihle žáci nezvládli základní minimum a nezajímá nás, jak jsou na tom.

Z toho, co tedy víme, bere Cermat ohled na to, aby zadávání, formulace a vůbec úlohy jako takové byly fér pro všechny žáky? Ať už z pohledu jazyka, formy nebo způsobu otázek, aby žáci pochopili, co se po nich chce? 

Myslím si, že minimálně u ex post validace se vůbec nebere ohled na rozdíly mezi různými podskupinami škol nebo třeba chlapci a děvčaty... Třeba jedno velké téma podle mě také je, že Cermat používá takzvanou klasickou testovou teorii, ve které všechny obtížnosti úloh jsou pouze relativní jedna k druhé a ke schopnostem žáků, kteří na ně ten rok odpovídají. Takže já můžu seřadit úlohy tak, že jedna je například pro testované žáky třikrát lehčí než jiná, ale už nemůžu říct, že tahle úloha má takovou a takovou objektivní náročnost, natož je srovnávat mezi lety.

Tedy, jestli to chápu správně, že se úlohy pouze odkazují samy na sebe, ale fakticky není dáno, jak je obtížná výchozí úloha? 

Přesně tak. Takže já třeba nakonec při použití této metody nezjistím, jestli se mezi lety zhoršili studenti nebo zvýšila náročnost testů, protože to je čistě relativní. Způsob, jakým tvrdí, že zaručují obtížnost, je, že se koukají na úspěšnosti napříč lety.



Celý rozhovor naleznete zde