„Výuka online mě nesmírně baví, je to pro mě velká výzva a motivace. A myslím, že není nic lepšího, než motivovaný učitel,“ píše učitelka Jana Doležalová na blogu SYPO.
Učím na Základní škole Smetanova ve Vimperku matematiku a anglický jazyk. Mám svoji třídu vybavenou interaktivní tabulí a iPadem pro každého žáka. Je pravda, že i během „normálního“ školního roku využívám hodně ve výuce IT. Vlastně si bez iPadu výuku již neumím představit. Ale nová situace online výuky mi poskytla nové možnosti.
Měla jsem „dobrý vstupní kapitál“, neboť moji žáci v rámci mezipředmětových vazeb právě v hodinách informatiky dokončili prezentaci – každý žák měl jiné téma zaměřené na finanční gramotnost. V této fázi výuky nám již ale nešlo o pouhé vytvoření prezentace, ale především o kvalitní prezentování. A všichni jsme zůstali doma….a tak jsme začali prezentovat přes Skype. Byla to výborná počáteční aktivita, neboť se většina žáků s prostředím teprve seznamovala. Až poté následovala samotná výuka.
Žáci si sami určili, že chtějí výuku začínat jako obvykle v osm hodin. Učím každý den předměty, které mají žáci běžně v rozvrhu (učím pouze osmý a devátý ročník – myslím, že je to jednodušší než mladší ročníky). Naše hodina trvá klasických 45 minut. Podstatný rozdíl je v tom, že žáci nemají domácí úkoly a na závěr hodiny si nechávám pět minut na „popovídání si“ se žáky. Vzhledem k tomu, že žáci nástroje jako Geogebra, eUlohy, Socrative, Padlet používali běžně, nebyl problém přidat další nástroje, které mi výuku online zpříjemňují. Například v současné době probíráme v osmém ročníku statistiku a tak jsem statistické šetření, které bychom prováděli ve třídě, nahradila dotazníkem v prostředí sli.do. Diskuse, které bychom vedli ve třídě, jsem nahradila diskusními stoly v prostředí flinga.fi. Mám napsány i čtvrtletní písemné práce online… Můj výčet by byl dlouhý, ale myslím, že to není to podstatné, protože množství webinářů, které je v současné době dostupné, všem učitelům umožňuje se v této oblasti vzdělávat.
Proč ale tohle všechno píšu?
- Žáci si velice rychle zvykli na nový systém výuky (velice úsměvné mi přijdou omluvenky od rodičů, že se žák nemůže z nějakého důvodu zúčastnit výuky).
- Žáci, kteří potřebují slyšet výklad vícekrát, si ho můžou opakovaně pustit (vše nahráváme).
- Vzhledem k tomu, že žáky „nevidím“, dávám si velký pozor (dělám si poznámky), abych „vyvolávala“ a zapojovala do výuky všechny žáky.
- Výklad látky musím mít velmi promyšlený. Musím přesně vědět a dopředu připravit, co v jakém okamžiku chci sdělit a co naopak budou žáci objevovat.
- Jako učitelé v tom nejsme sami. Máme velké pomocníky – naše žáky. Pří výuce goniometrických funkcí říkám žákům – naše výsledky se můžou trochu lišit – já nemám doma matematickofyzikální tabulky a tak jsem musela použít kalkulačku. No a než jsem to dořekla, už jsem je měla nafocené v chatu. Ani nemusíme o pomoc říkat, tak nějak automaticky nám žáci sami pomůžou a hlavně chtějí.
- Když končím vyučovací hodinu: „Tak ahoj zítra“, moc se těším na odpovědi žáků, neboť mi dost žáků odpoví Ahoj. Toto pro ně asi nepodstatné slovíčko v mých padesáti letech beru jako velkou odměnu.
Zdroj: SYPO
0 komentářů:
Okomentovat