„Za velmi náročnou považuji hlavně situaci s výukou dětí. Kdo děti má, ví, jak je náročné učit se doma s jedním či dvěma. My máme čtyři rodinné skupiny, každá je po osmi dětech, to znamená, že každá musí zvládat opravdu velké množství úkolů. My jako pedagogové musíme všechno kontrolovat, odesílat. Problém je, že ne všechny děti jsou nadané, spoustě z nich se musíme věnovat individuálně, sedět nad nimi, protože by to samy nebyly schopné zvládnout. Výuka nám dává strašně zabrat. Chodí nám pomáhat tři dobrovolníci z Tisé, učí se s dětmi matematiku, dějepis a zeměpis a jedna bývalá kolegyně pomáhá, s čím je třeba,“ říká v rozhovoru pro iDNES ředitel dětského domova v Tisé Milan Vostrý.
Máte k výuce dostatek počítačů a notebooků?
Na jednu rodinnou skupinu máme jeden stolní počítač, který je neustále obsazen. K dispozici máme asi tři nebo čtyři notebooky, vychovatelé přinesli svoje a dali je dětem k dispozici. Jedna firma nám nabízela, že nám nějaké notebooky půjčí. Ale měl jsem strach, kdyby se s nimi něco stalo. Říká se mi to těžko, ale ne vždy se děti k věcem chovají tak, aby je nezničily. Zatím nám nikdo nenabídl, že by nám nějaké, třeba i starší, daroval. Ale nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji. Pevné počítače máme, notebook navíc by se nám hodil.
Jak tuto situaci vnímají děti?
Je to až s podivem, ale když se jich zeptáte, samy vám řeknou, že se do školy těší. To se stane málokdy, že chtějí chodit do školy. Hlavně ti starší tam mají kamarády a kolektiv spolužáků jim chybí. Už téměř dva měsíce jsou zavřeni jen tady, je to pro ně i pro nás dlouhá doba. Pořád nevíme, jak to bude s prázdninami. Aby děti byly celý rok bez šance někam vyjet, není úplně dobré. Máme dojednané tábory pro 25 dětí a čekáme na rozhodnutí, jestli vůbec někam pojedou.
Celý rozhovor naleznete zde
0 comments:
Post a Comment