Anketa České školy k „Manuálu“. Petra Mazancová: Pocit, že se MŠMT obrátilo k učitelům zády, zůstává

Česká škola oslovila učitele, ředitele a odborníky s otázkami, které se týkají „Manuálu“ ministerstva školství ohledně fungování otevřených škol. Jde nám především o situaci „ohrožených učitelů“. Odpovídá středoškolská učitelka a předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová.

Petra Mazancová (facebook.com)

Petra Mazancová: Pocit, že se MŠMT obrátilo k učitelům zády, zůstává

Věřím, že ředitelé a učitelé jsou profesionály a dokáží se aktuální situaci postavit. Informace o neplaceném volnu mě překvapila, přijde mi, že není konzistentní s dřívějšími výroky MŠMT - ředitelé, se kterými jsem to konzultovala mi říkali, že už se svými kolegy situaci probírali před vydáním metodických pokynů a dokážou situaci ve své škole vyřešit. Nevím, jak se podobná situace (riziková osoba) řeší v jiných profesích. Kolegy, kteří mají obavy plně chápu. Je potřeba situaci samozřejmě řešit individuálně. Ale pocit, že se MŠMT k učitelům obrátilo zády a jenom na ně nasypalo hromadu leckdy jen obtížně realizovatelných pokynů - ten zůstává. Důvěra učitelů v MŠMT je silně podkopána a pokud chceme v českém vzdělávání zásadní věci měnit, potřebujeme, aby byl tento vztah pevný, jasný a vzájemně respektující.

Přijde mi nepochopitelné, že děti mohou zpátky do škol, ale nemohou do přírody. Učení venku je přirozené, efektivní a z hlediska epidemiologického je les mnohem bezpečnější oblast než školní třída a chodba. Za Učitelskou platformu bychom rádi apelovali MŠMT, aby toto konkrétní omezení ještě jednou zvážilo.

Velmi mě mrzí, že se návrat dětí do škol scvrknul na deváťáky kvůli přijímačkám a poslední ročníky kvůli maturitě. Pokud se situace tak zlepšila, že děti mohou do MŠ, bylo by tedy možné vrátit se ke dvěma termínům JPZ, které byly (a stále jsou) považovány za problém z hlediska epidemiologického. Místo toho se snažíme rodičům "zavřít pusu" tím, že umožníme přítomnost deváťáků ve škole (zrovna příprava na JPZ může vemi efektivně probíhat i na dálku a leckde probíhá).

Vůbec nezvedáme příležitosti, které nám současná situace přináší. Většina škol učí efektivně na dálku. Místo toho, abychom podpořili ty školy, které ještě mají s distančním vzděláváním problémy, přinášíme nový chaos i do práce těch škol, kde učitelé se svými žáky již distanční výuku nastavili, zaběhli si ji a je pro ně efektivní a přínosná. Ti, kteří učí plnohodnotně online, budou muset své aktivity omezit, aby se vešli i do dvouproudé výuky prezenční a vzdálené. Poté, co se učitelé neuvěřitelně vzájemně podrželi a naučili se na dálku pracovat, je opět nutíme přerušit tuto efektivní práci a dělat věci, které mají spíš alibistický smysl. Ve veřejnosti tím jen utvrzujeme názor, že jediná a správná výuka je 45 minut ve třídě s učitelem a frontální výukou (při skupinové práci budou muset mít žáci nasazené roušky, takže se dá předpokládat, že se tomu učitelé budou snažit vyhnout). Přitom zavření škol výrazně posunulo nejen digitální kompetence učitelů, ale i jejich uvažování o smysluplnosti a efektivitě výuky.