„Naši politici koronavirovou krizi s oblibou označují za válku. Aby ne. Slovo válka sugeruje, že se máme semknout proti nepříteli a že si zaslouží mimořádné pravomoci. K semknutí došlo, pravomoci mají. Potud dobře. Jenže co je k vítězství ve válce nejdůležitější? Ano, je to kompetentní velení, které dokáže vydávat srozumitelné a jednoznačné rozkazy. A tady to je bída. Vždyť si představte nejvyšší velení uprostřed války, kde jeden naznačuje, že lidi mohou vylézt z krytů, protože nepřítel je na ústupu, a druhý vzápětí volá: "Zpátky, letí bombardéry!" Přesně to se děje u nás,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.
 |
| Petr Honzejk (twitter.com) |
Prostě komunikační waterloo. Můžete mít zkrátka sebemotivovanější armádu, která si dokonce vyrobí podomácku zbraně, které jim velení neumí dodat (roušky). Ale když se velí stylem "Útok!" - "Ústup!", "Sundat!" - "Nasadit!", "Pal!" - "Nepal!", tak to nemůže dopadnout dobře.
No a strategie? Největší bída. Jeden z generálů koronavirové války, který sice nemá nejvíc hvězdiček, ale zato největší zkušenosti, zvolá: "Promořit populaci!" A nejvyšší lídr obratem na to: "Ne, nikdy!!!" Amatérismus nejhrubšího zrna.
Vláda by se zkrátka měla při velení v koronavirové válce dát do richtigu, aby nakonec její mobilizační výzvy nepůsobily podobně, jako legendární pasáž ze Švejka: "Tuhle vojnu vyhrajem docela určitě, opakuji to ještě jednou, pánové!" Víme, jak to tehdy dopadlo.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat