Manfred Spitzer: Věřím, že touto vynucenou on-line výukou se ukáže, jak důležitá je klasická výuka ve škole

„Je jasné, že za pandemie se školy zavřít musely. A z toho vyplývá, že všechny moderní komunikační prostředky se s klidným svědomím mohou používat. Já naopak věřím, že touto vynucenou on-line výukou se ukáže, jak důležitá je klasická výuka ve škole s učitelem, tabulí a žáky v lavicích. Naprosto všední školní den. Všichni si oddechnou, až se školy zase otevřou,“ říká v rozhovoru pro týdeník Echo autor knihy Digitální demence Manfred Spitzer.

Manfred Spitzer (youtube.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Čtenář vaší Digitální demence je dnes přesvědčen, že spousta jeho spoluobčanů už jsou digitální dementi. Bude teď vinou karantény té digitální demence ještě víc? 

Rozhodně to není nevyhnutelné. Kdo s nastalou situací umí zacházet tvořivě, kdo z ní něco pro sebe získá – klid, besinnung, novou sílu –, ten to dělá dobře. Kdo jen nesedí, neotáčí ustrašeně palcem a jen nečeká, až se svět takzvaně znovu začne točit, nýbrž tu pauzu nějak využije, bude výhercem dnešní složité situace. Vím, zní to asi triviálně, ale je to tak. Mám strach z toho, že řada lidí – a tím odpovídám na otázku – se v této situaci stane ještě pasivnější, ještě méně bude vycházet ven. Z toho budeme mít na konci víc mrtvých než kvůli celému koronaviru. V lékařských časopisech se už léta píše o fenoménu takzvané pandemie pasivity. Pandemie pasivity už dnes v celosvětovém měřítku stojí za devíti procenty úmrtí. Jeden každý by měl vědět, že právě teď nesmí propadnout nečinnosti, ale pokud možno aktivně sportovat.

Studii o digitální demenci jste dokončil před devíti lety. Byly mezitím nežádoucí účinky digitálního světa na člověka a jeho společenský život potvrzeny? Tehdy jste měl hodně kritiků, že vývoj vidíte příliš černě. 

Datová základna je dnes mnohem širší a výsledky jasnější. Právě v posledních letech vyšla řada studií, která myslím škodlivý vliv digitálních médií na zdraví, úroveň vzdělání a společnost prokazuje zcela zřetelně. Že jsem měl pravdu, je čím dál zřejmější, kritiky také značně ubylo. Po Digitální demenci, která vyšla v roce 2012, jsem vydal další knížky – v roce 2015 Kybernemocné a v roce 2018 Smartphonovou epidemii. Ale víte co? Dnes jsem mnohem optimističtější než před těmi osmi lety. Spousta lidí, a je to trend zvlášť mezi mladými, už chápe, že chytrý telefon jim nedělá dobře, tak zkoušejí plavat proti proudu. Čerstvý průzkum říká, že v Německu ve věkové kohortě 14 až 24 let vnímá digitální média 60 procent respondentů kriticky. Pro mě je to vzpruha a důvod, proč dál pracovat.


Celý text naleznete v Týdeníku Echo