Karel Lippmann: Svět myšlení a jazyka podle Cermatu.

V souvislosti s mimořádnou situací se rozběhla živá debata o významu maturity v její současné podobě. Prostřednictvím následující ukázky předvedu, jak Cermat přistupuje k problematice myšlení a jazyka v didaktickém testu z českého jazyka a literatury.

Karel Lippmann (archiv autora)

Nejdříve si maturanti přečtou následující výchozí text:

VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOHÁM 11–15 (jaro 2019)

(1) Seděl jsem v kavárně a zkoumal neznámé znaky ve fialové knize. Náhle do kavárny vstoupil starší muž s trhavými pohyby. Když mě míjel, všiml si mé knihy. Zarazil se, obezřetně se rozhlédl a pak se ke mně sklonil. Chtěl vědět, odkud tu knihu mám. Vysvětlil jsem mu, jak jsem k ní přišel. Přisedl si ke mně a řekl mi tiše: „Pane, zbavte se té knihy. Od té doby, co jsem viděl ta prokletá písmena, bloudím jako zmatený pes světem. Ta písmena vydechují jed, jenž rozežírá známé věci našeho světa. Uvidíte, že naše stavby zvětrají v tomto dechu do obrysů barbarských chrámů, jež se lesknou ohyzdnou krásou.“ Jeho slova vzbudila můj zájem. Zeptal jsem se ho, odkud to záhadné písmo zná.

(2) „Ten strašlivý příběh začal před lety, když jsem ve škole poznal zvláštní dívku. Žila sama ve velkém bytě s výhledem na Malou Stranu. V jedné místnosti byly bílé, neustále zamčené dveře. Do jejich rámu kdosi vyryl několik divných písmen. Ty dveře mě nevysvětlitelně přitahovaly, má přítelkyně se ale hovorům o nich vyhýbala. Když jednou odběhla nakoupit, sundal jsem z háčku klíče a zkoušel dveře skrývající tajemství odemknout. Po několika pokusech povolily…“

(3) Vtom jsme uviděli, že se k nám blíží vrchní. Mával na mého společníka, že prý ho někdo chce k telefonu. „Nikdo neví, že jsem tady,“ znepokojeně řekl muž, ale vstal a zamířil k šatně. Dlouho se nevracel a já začínal být netrpělivý. Nemohl jsem se dočkat, až dokončí své vyprávění. Náhle do kavárny vběhli muži s nosítky. Za chvilku byli zas venku, na nosítkách teď ale leželo bezvládné tělo. Ani jsem se nemusel dívat, kdo to je. (M. Ajvaz, Druhé město, upraveno)

Poté následují úlohy, které mají maturanti řešit. Pominu ty, které se týkají gramatiky (substantiva s předponou), pravopisu (pravopisná chyba), slohu (nepřímá řeč) a literárněvědných pojmů (oxymóron).

Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z výchozího textu? 

A) Starší muž s trhavými pohyby nebyl překvapen, že svou návštěvu kavárny před muži s nosítky neutajil.

B) Alespoň jeden z mužů, kteří spolu v kavárně hovořili o fialové knize, získal od toho druhého informaci, o niž stál.

C) Mladší muž pocítil strach, když ho starší muž s trhavými pohyby varoval před knihou, v níž byly neznámé znaky.

D) Alespoň jeden z mužů, kteří spolu seděli u stolu, dal tomu druhému najevo, že je průběhem jejich schůzky zklamaný.

Které z následujících tvrzení o slovních spojeních podtržených ve výchozím textu není pravdivé? 

A) Slovní spojení jsem od ní odešel má opačný význam, než má v textu slovní spojení jsem k ní přišel.

B) Slovní spojení pověsil jsem na háček má opačný význam, než má v textu slovní spojení sundal jsem z háčku.

C) Slovní spojení že se od nás vzdaluje má opačný význam, než má v textu slovní spojení že se k nám blíží.

D) Slovní spojení z kavárny vyběhli má opačný význam, než má v textu slovní spojení do kavárny vběhli.

Ajvazův román Druhé město má značně komplikovaný syžet. Mohla by to mlhavě naznačovat i použitá ukázka. Hovoří o fialové knize psané záhadným písmem. Vypravěč je před ní v kavárně varován neznámým mužem, který mu začne vyprávět jakýsi příběh, během svého vyprávění je však vrchním odvolán k telefonu, i když o své návštěvě kavárny nikomu předem neřekl. Po nějaké době je odnášen v bezvládném stavu na nosítkách několika muži.

Více se maturant o Ajvazově románu (inspirovaném postmodernismem a magickým realismem) záměrně nedozví, nic netuší o pouti vypravěče paralelním světem druhého města. Do tohoto světa (města) postupně proniká, ovšem pouze v noci.

Na první otázku je správná odpověď B. Jak už to u testů tohoto typu často bývá, lze dvě odpovědi, v tomto případě A a D, poměrně snadno vyloučit. Odpověď B je jediná správná proto, že maturant má co do obsahu a jeho významu brát v úvahu jen přísně ohraničený text. Řešení C je tedy chybné, neboť o strachu se v tomto textu přímo nemluví, nejsou tam ani strachu blízká synonyma. Naopak řešení B vyhovuje, neboť se v textu vyskytuje slovo „zájem“ (blízké „stát o něco“).

Ve druhé úloze, kterou jsem uvedl, mají maturanti zaškrtnout možnost A. Stačí k tomu jediné souvětí: „Vysvětlil jsem mu, jak jsem k ní přišel.“

V čem je tedy problém? Úryvek poskytuje maturantům jen velice kusou, neúplnou informaci o nějakém strašném tajemství a tak je i vyprávěn. Příběh je nazván „strašlivým“. Zajímavý je jeho styl (slovní zásoba a obrazné prostředky). Neuvedu všechno: „trhavé pohyby, prokletá písmena, zmatený pes, ohyzdná krása, barbarský chrám, bezvládné tělo, rozežírá, zvětrají, lesknou, vyryl, náhle, vtom…“

V čem je problém? Všechny uvedené prostředky svým významem utvářejí téma tajemství, spojeného s neklidem, nejistotou i strachem. I když maturant nezná příběh celý, dá se v tomto případě zmíněné téma předpokládat. Nabízejí se mu tedy dvě možnosti. První, ta uznaná za správnou, znamená zcela ignorovat celý obsah úryvku, vůbec o něm nepřemýšlet a zabývat se jen jeho izolovaným segmentem. Pokud by se maturant úryvkem zabýval z hlediska jeho celkového obsahu a stylu a nechal se „svést“ kontextem tohoto segmentu, vystavil by se nebezpečí, že začne o jednoznačnosti odpovědi B pochybovat.

Shrňme to tedy. Vztah myšlení a jazyka je v uvedeném případě zúžen na přečtení úryvku zcela izolovaného od obsahu celého díla. Za porozumění textu se považují řešení vyvozená na základě vytržení příslušných částí textu nejen z kontextu celkového, ale i z obsahových a formálních souvislostí předložené krátké ukázky. V katalogu požadavků se k tomu říká, že maturant „prokáže porozumění celému textu i jeho částem“.

Posuďte sami a srovnejte dále se závaznou strukturou ústní části maturity.