Jiří Růžička: Po půl roce bez školy budou studenti šílet, chybí jim sociální kontakt

„Budou šílet. Je to pro ně lidsky i psychicky devastující. Studentům strašně chybí sociální kontakt,“ říká ředitel pražského gymnázia Jana Keplera a senátor Jiří Růžička v rozhovoru pro týdeník Respekt. Výuka na dálku je podle něho sice fascinující experiment, nicméně všichni se už těší na skutečnou výuku tváří v tvář.

Jiří Růžička (senat.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Vláda oznámila, že v květnu částečně otevře školy zavřené kvůli epidemii koronaviru. Na středních školách normálně mají proběhnout maturity, také přijímací zkoušky na střední a vysoké školy se uskuteční, ale běžná výuka pro ostatní studenty se vrátí až v září. Co na to říkáte? 

My jsme se o tom s ministrem a se školskými asociacemi přesně v tomhle smyslu bavili - a pokud to takhle skutečně bude, tedy že se školy otevřou pro maturanty a uchazeče o přijímací zkoušky, tak to uvítáme.

Veškerá výuka probíhá už měsíc na dálku. Jak to zvládáte? Máte sjednocený postup pro učitele, jak učit přes internet, nebo si to dělá každý pedagog po svém? 

Naše škola je postavená na tom, že spousta lidí si dělá věci po svém, takže ani v tomhle jsme nebyli nijak striktní. První týden až deset dnů to byl šílený zmatek. Nevědělo se, jaké nástroje a programy k výuce používat, někdo znal tyhle, někdo další doporučoval používat zase jiné, jiný neznal nic a musel se začít rychle orientovat. Po tom týdnu až dvou se to usadilo, že nejužívanější je výuková platforma Google Classroom, tedy jakási virtuální učebna. Učitelé přes ni zadávají úkoly, studenti je vypracovávají a učitelé jim je vracejí opravené s připomínkami. Učitelé cizích jazyků přišli s tím, že budou využívat živé videokonference Google Hangouts, kde společně konverzuje kolem patnácti lidí. Tohle jsou u nás dvě nejčastější metody výuky. Máme to štěstí, že všichni studenti mají školní účty na Gmailu, takže učební skupiny vznikají na pár kliknutí.

Takže přejít do virtuálního módu nebyl problém? Zní to až moc jednoduše. 

Jak říkám, prvních deset dní to byl chaos. A když si to sedlo, začal druhý problém – učitelé se do studentů pustili, jako kdyby byli normálně ve škole. Chtěli co nejvíc učit. Mít pořád videokonference. Paní ředitelka, která mě teď ve škole zastupuje, musela učitelům říct, ať to nepřehánějí. Vznikla interní tabulka, do níž se zanese, kdy má která třída domluvenou videokonferenci, takže je v tom přehled. Vlastně jakýsi rozvrh. Od té doby to funguje celkem bezproblémově.


Celý rozhovor naleznete zde