Učitelé ladí výuku na dálku a české rodiny občas paralyzuje objem domácí práce

„Minulý týden jsme nad domácími úkoly trávili skoro šest hodin denně,“ říká pod podmínkou anonymity matka jednoho z šesťáků pražské Základní školy Františky Plamínkové. Zadání ze španělštiny přepisovali do internetového překladače a chlapcovy odpovědi posílali známému ke kontrole. „Synovi občas padá hlava únavou a skučí, že už nemůže,“ říká žena, jejíž zkušenosti sdílejí i další rodiče, a to nejen z „prestižních“ státních či soukromých škol. Děti dostávají úkoly nejen z profilových předmětů, ale i z výtvarné či hudební výchovy, nebo dokonce z kroužků. Reportáž přináší týdeník Respekt.

„Dětem kvůli krátkodobému přerušení výuky neuteče vůbec nic. Bylo by dobré, kdyby se všichni trochu uklidnili a zvolnili,“ říká Miroslav Piňos, ředitel Pedagogicko-psychologické poradny v Bruntále. „Děti by teď měly v první řadě opakovat, co se už naučily: pracovních listů je plný internet a školy je mají běžně k dispozici. Toto není vhodná doba na novou látku,“ říká Miroslav Piňos, který se sám podílí na roznosu materiálů do škol, jejichž žáci nemohou pracovat s počítačem.

„Na prvním stupni je potřeba pořád dokola opakovat základní věci: psaní, čtení, počty. Pokud přece jen musí dojít na nové učivo, dětem stačí během dvaceti minut vysvětlit, jak se – například – sčítá a odčítá pod sebou, a pak to s nimi tři dny ve dvacetiminutových blocích procvičovat,“ domnívá se šéf poradny, která v mnoha případech slouží jako korektiv spolupráce mezi rodiči a školou. „Když si představím, že by moje malé dítě mělo sedět čtyři hodiny u obrazovky, nejpozději po dvou hodinách ho odtamtud vyženu. Principem kvalitního vyučování je zpětná vazba – učitel na dálku nepozná, jestli ho dítě vnímá a látce rozumí,“ uzavírá Piňos.


Celý text naleznete v týdeníku Respekt