„Mnoho rodičů má strach, že děti o něco přijdou, když teď několik měsíců nebudou chodit do školy. Že něco nebudou umět, že budou mít špatné známky, že budou opakovat ročník. A některé školy ten strach bohužel jen posilují. Rozdávají pokyny, úkolují děti i rodiče, známkují, ba i vyhrožují. Rád bych rodiče uklidnil. Nic vážného se nemůže stát,“ píše Ondřej Šteffl v deníku Právo.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
Rodiny nemají žádnou povinnost mít počítače, chytré telefony ani internet. Rodiče také nemají povinnost plnit „příkazy“ školy ani dělat svým dětem učitele. Školy proto nemohou rozdávat pětky ani vyhrožovat neklasifi kací, když děti něco nesplní. Nemohou to ani známkovat. Až se školy otevřou, musí počítat i s tím, že některé děti prostě nedělaly nic, protože neměly tu možnost. Věřím, že ministerstvo školství k tomu brzy vydá pokyny.
Rozumná škola zjišťuje a respektuje možnosti dětí i rodičů, dává dětem dostatek času, nabízí výběr z aktivit, chová se partnersky. Nehrozí, neznámkuje. Nabízí rodičům v už tak složité situaci pomoc a podporu. Pokud to tak u vás není, nebojte se napsat učitelům, co vám vadí i co byste potřebovali. Oni to často nevědí. Netuší, jak jste na tom doma a co by vám pomohlo.
Celý text naleznete v deníku Právo
36 komentářů:
Pane Šteffle výjimečně s Vámi ve většině souhlasím.
Mám jen jednu výhradu. Když děti něco nesplní. Zatím nikdo nevydal pokyn a neřešil to jak pohlížet na povinnou školní docházku. Pokud dítě a rodič nereaguje na pokusy o kontakt i poštou, je to špatně nebo dobře? Děti nemají prázdniny nebo ano?
Rodiče mají být v klidu a jen dohlížet na to, aby děti něco dělaly. A pokud se jim něco nezdá napsat do školy. Slušný učitel zpětnou vazbu vítá.
I to je někde problém. Je na kantorovi, aby situaci zvládl a děti nasměroval.
Jen by to chtělo říci to těm ředitelům, kteří mají představu, že učitelé na home office nic nedělají a nejlepší důkaz činnosti je co největší počet známek.
Jak vidět, spusta ředitelů se nudí a píší své názory do tisku. Mnohdy z toho čiší, že sami si online výuku ani nezkusili, jsou zvyklí na přitakávače a uniká jim nesmyslnost jejich vyjádřeni.
"Až se školy otevřou, musí počítat i s tím, že některé děti prostě nedělaly nic, protože neměly tu možnost. Věřím, že ministerstvo školství k tomu brzy vydá pokyny."
Pokud vím ze svého okolí, školy si dokáží ošéfovat zadávání úkolů i u žáků, kteří nemají přístup k internetu. A silně pochybuji, že ministerstvo vydá pokyn v tom smyslu, že děti nemusí dělat nic. Známkování bych ale v této situaci zarazila, to fakt nemá smysl. Ale zatím jsem v okolí na žádnou školu, která by známkování domácí práce prováděla, nenarazila. Myslím si, že Šteffl zveličuje až je to hanba, a zase opět, jak je to už u našich "expertů" zvykem, přilévá zbytečně olej do ohně.
Pokud se podíváte na titulek, tak tam se v podstatě píše, že je úplně jedno, jestli dítě něco dělá, nebo se totálně fláká. Přece "mu nic neuteče", tak proč se stresovat.
Velmi výchovné.
Ondřej Šteffl
Souhlasím s tímto názorem. Bohužel, koronavirus je silnější nepřítel. Zatím komunikuji s 85% žáků. Velmi důležité je žáky pozitivně motivovat k domácí práci. Situace se podobá situaci z roku 1945. Taky se tam několik měsíců neučilo. A stalo se něco?
Lenka Pokorná řekl(a)... 26. března 2020 11:18
"zatím jsem v okolí na žádnou školu, která by známkování domácí práce prováděla, nenarazila."
V mém okolí zese nejsou velryby, usuzuji z toho, že buď neexistují vůbec nebo ti, co je viděli, zveličují až hanba.
Paní Pokorná, nejste zde jediná, kdo si myslí, že tak jak učí oni, učí i ostatní, a tak jak to funguje na jejich škole, to funguje i všude jinde. Často to jsou fajn příklady, ale pokud se chcete vyjadřovat k obecným otázkám, je třeba se přece jen podívat i jinam. Příležitostí je třeba na FB i jinde dost.
Nestresujte (se) školou, dětem nic neuteče
Jako provolání směrem k zřizovatelům škol fakt dobrý!!!
To je už druhý článek pana Šteffla, který mi hnul žlučí.
Myslím si, že v krizi by se měli všichni snažit rozumně situaci zvládnout. Rezignovat na vzdělání vlastních dětí, byť za cenu obětí, a ohánět se právy s cílem, abych nedej bože nemusel hnout prstem navíc, je teď kontraproduktivní. Naše práva byla silně okleštěna, není na místě vykřikovat, že děti nejsou povinné mít mobil nebo počítač.Mají je, a drtivá většina s nimi otravuje na hodinách. Mají často lepší mobil, než já.Teď nastala příležitost smysluplně mobil využít. A stane se co? Pan Šteffl je proti. Ukázka bezbřehého sluníčkářství, individualismu a vlezdo..vy víte komu kam.
Učím na střední škole ve vyloučené lokalitě a z mých 104 žáků mě na Google Classroom kontaktovalo 90 z nich. Někteří měli problém, poradila jsem. Práce dostávají procenta a také známkuju. Vždycky dám možnost opravy. Jenomže protože mě nemají za zády a můžou si všelijak poradit, mají teď známky lepší, než by měli normálně. Řada z nich chce práci navíc, aby si známku vylepšila.
Jde taky o to, neztratit pracovní návyky. Pro řadu lidí jste jako učitel něco jako pevný bod,symbol normálna a často i pro ty,o kterých byste si to nikdy nepomysleli.
Není třeba to přehánět a zahlcovat, jde to dělat zábavně.
Ale za koho vy to vlastně kopete, pane Šteffle?
Dana Nová řekl(a)... 26. března 2020 14:40
"To je už druhý článek pana Šteffla, který mi hnul žlučí."
Mám dojem, že žlučí vám hnulo už moje jméno, a tak jste si ve článku našla věci, které tam ani nejsou. Paní Nová, ten článek není o vás. Je určen rodičům a to zejména těm, jejichž učitelé a školy nejsou rozumní a moudří. Píšu: "Rozumná škola zjišťuje a respektuje možnosti dětí i rodičů, dává dětem dostatek času, nabízí výběr z aktivit, chová se partnersky. Nehrozí, neznámkuje. Nabízí rodičům v už tak složité situaci pomoc a podporu".
Zkuste si text přečíst ještě jednou, až se vaše žluč uklidní ;-)
Vašich názorů jsem si vždycky cenila jako vyvážených, takže mi nepodsouvejte, že jsem šla po jménu.
V článku bohužel chybí jakákoli zmínka o tom, že se spousta učitelů opravdu snaží. Spousta taky ne, protože jim rodiče nenapíšou ani na ten mail.
Mezi šitím roušek, vařením a Google Classroom opravdu nemám chuť číst článek o tom, jak to ti učitelé zase dělají špatně.
Až to všechno skončí, obětní beránek bude zase po ruce...
V článku bohužel chybí jakákoli zmínka... Nechápu, a toto je co? "Rozumná škola zjišťuje a respektuje možnosti dětí i rodičů, dává dětem dostatek času, nabízí výběr z aktivit, chová se partnersky. Nehrozí, neznámkuje. Nabízí rodičům v už tak složité situaci pomoc a podporu"
a
"Nakonec moudrá škola a moudří učitelé, a těch není málo, právě tohle ocení a podpoří vás v tom."
"Rozumná škola zjišťuje a respektuje možnosti dětí i rodičů, dává dětem dostatek času, nabízí výběr z aktivit, chová se partnersky. Nehrozí, neznámkuje. Nabízí rodičům v už tak složité situaci pomoc a podporu" vyznívá jako školometské poučování, jak to ta správná škola má dělat, a část "Nakonec moudrá škola a moudří učitelé, a těch není málo, právě tohle ocení a podpoří vás v tom." na České škole chybí, takže jsem ji nemohla ocenit.
Co bych ale opravdu ocenila, by byl konstruktivní návod pro rodiče, jak se školou v tak těžké situaci komunikovat, a že by vůbec bylo dobré víc a hlavně slušně komunikovat.
Většina rodičů totiž mlčí, i když musím uznat, že někteří se nečekaně připojili i do zmíněné Google Classroom, i když úkoly neplní:-).
"na České škole chybí, takže jsem ji nemohla ocenit." Njn,ale pak se vyjadřujte k nadpisu a kousku textu, který neznáte celý. To je pak těžké, že.
"konstruktivní návod pro rodiče, jak se školou v tak těžké situaci komunikovat". Jenže já ani vy nerozhodujeme o tom, co Právo otiskne.
Ale když kontruktivně - zde je formulář googlu, který si udělala scioškola na P11:
Dotazník pro rodiče
Rádi bychom posbírali postřehy od rodičů, které bychom pak probrali v meetu 1.4. 2020 v 17:00. meet.google.com/xxx-xxx-xxx
*Povinné pole
Jméno rodiče *
Jaké nároky klade stávající situace, kdy se musíte do nějaké míry věnovat dětem na vás. *
Je to úplně v pohodě.
1
2
3
4
5
Mám toho plný zuby. Je toho na nás moc.
Co podle vás dobře funguje: *
Co je potřeba změnit: *
Ke kterému ročníku se vaše zkušenost vztahuje.
Co byste rádi sdíleli s ostatními rodiči (např. nějaké doporučení co vám doma s dětmi funguje):
Co byste od nás potřebovali:
Nikdy přes Formuláře Google neposílejte hesla.
Tento formulář byl vytvořen v doméně Scio škola - základní škola, s.r.o.. Nahlásit zneužití
Google Formuláře
"Často to jsou fajn příklady, ale pokud se chcete vyjadřovat k obecným otázkám, je třeba se přece jen podívat i jinam."
A v čem se moje příklady liší od Vašich příkladů a moje zobecňování od Vašeho zobecňování, kterým podsouváte rodičům, že školy se nechovají rozumně, a v podstatě je nabádáte, aby místo slušné kominikace s nimi, děti nechali kývat nohama.
Víte Vy co, jděte se s těmi Vašimi kecy o zobecňování laskavě bodnout.
Věřte tomu, že rodičům, kteří si se svými dětmi umí poradit, jsou Vaše přemoudřelé rady směšné, a rodičům, kteří nyní doplácejí na svoji mizernou výchovu, jsou platné jako mrtvému kabát.
A ještě pár informací pro pana Šteffla z webu ministerstva.
"Současná opatření nezměnila organizaci školního roku a nestanovila na tuto dobu prázdniny.
Dálkové vzdělávání, byť neprobíhá přímo ve škole, je zcela legitimní součástí vzdělávání podle školského zákona a naplňuje cíle, které právní úprava školám přikazuje plnit.
Pokud některý z žáků školy nemá k dispozici potřebné vybavení pro vzdělávání na dálku, je třeba umožnit poskytnutí podkladů pro vzdělávání na dálku jinou vhodnou formou (tištěné materiály, učebnice, pracovní sešity atp.)
V současné situaci je pro vzdělávání na dálku důležité, aby se alespoň v základní míře zapojila rodina, obzvláště u mladších žáků.
I v současné době je potřeba poskytovat žákům účinnou zpětnou vazbu k dosahování pokroku. Zadávání on-line testů je vhodnou příležitostí pro autoevaluaci žáků a možnost podpory práce s chybou. Pro hodnocení distanční práce žáků doporučujeme upřednostnit formativní před sumativním hodnocením."
Je zcela evidentní, že představy ministerstva o tom, co se bude ve vzdělávání ještě po několik měsíců dít, se se Štefflovými představami poněkud rozcházejí. Školy se ovšem těmito představami ministerstva musí řídit a také tak činí.
Paní Pokorná, zkuste to, prosím bez osobních útoků. Děkuji!
:-), když docházejí argumenty, přicházejí osobní útoky.
Nebuďte směšný a přečtěte si informace MŠMT pro školy a srovnejte si to se svými "doporučeními" rodičům.
zkuste to, prosím bez osobních útoků
A hlavně žádné vulgarity!!!
Namátkou...
'kývat nohama', 'přemoudřelé rady', 'mrtvému kabát', a především pak
'zpětnou vazbu', 'autoevaluaci žáků', 'práce s chybou' a tak nějak podobně.
Všem přemoudřelým, kteří mají pocit, že by děti neměly v podstatě až do konce školního roku nic dělat, doporučuji vygůglit a přečíst si článek s tímto nadpisem:
„Zvládáme to, ale jak dlouho?“ Rodiče se nedobrovolně mění v domácí učitele.
To, aby měli představu, jak to mají v šuby duby Americe a ve Francii.
"Pokud vím ze svého okolí, školy si dokáží ošéfovat zadávání úkolů i u žáků, kteří nemají přístup k internetu"
POkud vím já ze svého okolí, "ošéfují" si to třeba výhružkou, že rodiny, které nebudou internetem odevzdávat úkoly, nahlásí Policii a sociálce.
"Ale zatím jsem v okolí na žádnou školu, která by známkování domácí práce prováděla, nenarazila."
Zato já mám desíty zpráv o takových školách. Od rodičů, žáků i učitelů. Vítejte v realitě.
V každém případě se ukazuje, že kdo uměl učit, ví jak na to i nnyí a kdo to neuměl, ten se nyní jen odkopal. A malou účastí žáků a mizivou odpovědí na své úkoly vlastně dostává zpětnou vazbu své předchozí i nynější práce.
Rodiny nemají žádnou povinnost mít počítače, chytré telefony ani internet. Rodiče také nemají povinnost plnit „příkazy“ školy ani dělat svým dětem učitele. Školy proto nemohou rozdávat pětky ani vyhrožovat neklasifikací, když děti něco nesplní. Nemohou to ani známkovat. Až se školy otevřou, musí počítat i s tím, že některé děti prostě nedělaly nic, protože neměly tu možnost. Věřím, že ministerstvo školství k tomu brzy vydá pokyny.
Samozřejmě, že je to tak. Stálo by za rozbor resp. za vyšetření, jaké pokyny MŠMT školám vydalo.
J.Týř
Vzdělávání na dálku
MŠMT požaduje, aby školy v co největší míře využívalo vzdělávání na dálku. O jeho využití rozhoduje ředitel školy. Současná opatření nezměnila organizaci školního roku a nestanovila na tuto dobu prázdniny. Zakázaná je osobní přítomnost žáků při vzdělávání ve školách. MŠMT vytvořilo webové stránky https://nadalku.msmt.cz/cs, které dávají školám tipy ke vzdělávání na dálku, dále vysílá Česká televize s podporou MŠMT vzdělávací pořady pro žáky 1. a 2. stupně včetně přípravy na přijímací zkoušky na SŠ a víceletá gymnázia. Takové vzdělávání, byť neprobíhá přímo ve škole, je zcela legitimní součástí vzdělávání podle školského zákona a naplňuje cíle, které právní úprava školám přikazuje plnit. Absence se do třídní knihy nezapisují.
Vzdělávání na dálku může probíhat synchronně nebo asynchronně. V synchronním režimu (on-line) je učitel propojen se žáky zpravidla komunikačním software a klade nároky na propojení k síti, na počítačové vybavení a obě strany komunikují v reálném (stejném) čase. Toho není zpravidla možné v současné situaci dosáhnout, či jen u studentů středních škol, kdy lze předpokládat, že studenti mají svůj počítač, a mají tak podmínky u v dopoledních hodinách komunikovat s učitelem. Tato práce nevyžaduje asistenci rodičů. Tento způsob výuky nelze vyžadovat například u malých dětí, které potřebují asistenci rodičů a často sdílí jeden počítač pro domácnost. Lze využít doplňkově. V asynchronním režimu (off-line) učitel zadává žákům (studentům) úkoly, odkazy na výukové materiály, a to zpravidla emailem nebo aplikacemi pro školy. Nedochází k přímému propojení a komunikaci učitel-žák. Žák pak samostatně nebo s podporou rodičů úkoly plní a posílá splněné zpět učiteli. Tento způsob výuky je časově pro obě strany náročný a je nutné učivo redukovat. Tento způsob výuky by měl převládat.
Pokud některý z žáků školy nemá k dispozici potřebné vybavení pro vzdělávání na dálku, je třeba umožnit poskytnutí podkladů pro vzdělávání na dálku jinou vhodnou formou (tištěné materiály, učebnice, pracovní sešity atp.)
Pro výuku na dálku mohou učitelé používat celou paletu dostupných nástrojů, které jsou teď často poskytovány zdarma. Vzhledem k tomu, že i pro žáky se jedná o nezvyklou situaci a zároveň mnozí rodiče musí i v těchto dnech vykonávat své pracovní povinnosti, je zapotřebí, aby učitelé přistupovali k zadávání úkolů citlivě a měli na zřeteli možnosti konkrétních žáků. Pro zdárný průběh vzdělávání na dálku je potřeba udržovat zpětnou vazbu mezi učitelem a žákem/rodiči, co do množství i obtížnosti učiva.
V současné situaci je pro vzdělávání na dálku důležité, aby se alespoň v základní míře zapojila rodina, obzvláště u mladších žáků. Škola má však poskytovat sama žákům co nejúčinnější podporu a zpětnou vazbu a nepřenášet příliš tuto tíhu na rodinu žáka. Rodiče mnohých žáků mohou být v těchto dnech velmi vytížení. Škola by měla učinit maximum, aby zajistila prostředky pro domácí vzdělávání (zadání úkolů, zpětná vazba) i těm rodinám, které nedisponují veškerým vybavením pro komunikaci na dálku.
Hodnocení je nedílnou součástí procesu vzdělávání a zejména formativní hodnocení významným způsobem ovlivňuje jeho kvalitu. I v současné době je potřeba poskytovat žákům účinnou zpětnou vazbu k dosahování pokroku. Zadávání on-line testů je vhodnou příležitostí pro autoevaluaci žáků a možnost podpory práce s chybou. Pro hodnocení distanční práce žáků doporučujeme upřednostnit formativní před sumativním hodnocením.
http://www.msmt.cz/faq-nejcastejsi-dotazy-k-aktualnim-opatrenim-ke-koronaviru
No a z toho, co je uvedeno na webu ministerstva, potom vyplývá, že hold školy chtějí po dětech, aby něco dělaly a plnily si povinnosti, ať už se to Čapkovi, Štefflovi a Botlíkovi líbí nebo nelíbí. Oni narodíl od ředitelů škol nejsou za nic zodpovědní, takže se jim snadno mudruje.
"POkud vím já ze svého okolí, "ošéfují" si to třeba výhružkou, že rodiny, které nebudou internetem odevzdávat úkoly, nahlásí Policii a sociálce."
Asi zjistili, že maji ve škole nejenom Líné učitele, ale i líné žáky.
Jedné věci nerozumím. Děti nemají mobily, ale nemusí umět počítat rovnice, protože to za ně spočítá mobil.
Jak to za ně může spočítat mobil, když žádný nemají??
Máme tu nějakou situaci se zásadními mnohotvárnými a mnohočetnými problémy, které je potřebné co nejúčelněji a nejúčinněji řešit. Ty problémy a možné způsoby jejich "dobrého" řešení dávají za do značné míry pravdu některým vizím, na které jako mnozí jiní i pan Šteffl už dávno z určitého směru upozorňoval. Neříkám tím, že souhlasím se vším, s obsahem a formou, toho, co kdy řekl. Souhlasím, že zbytečný stres škodí a že jsou situace, kdy je dobře se zamyslet nad tím co, proč a jak vlastně děláme...
Podle mě nastal počátek náhlé změny tzv. "konzumní" společnosti založené na relativně pohodlném "vegetění" různých z určitých hledisek globálně privilegovaných skupin. Jedním ze znaků té "deglobalizační" změny nepochybně bude, že jednotlivé státy se budou nutně muset začít víc spoléhat na vlastní zdroje. Že k něčemu takovému dojde, předvídali mnozí cca deset dvacet let. Minimálně od doby, kdy se Čína, Indie, Rusko a další státy se postupně vymanily ze své dílčí závislosti na zemích tzv. "Západu". Podle mne nastává doba, ve které se všude a tedy i v Česku mj. podstatně změní i požadavky na kvalitu vzdělávání založeného na skutečných znalostech a nikoli na bezduše zideologizovaném žvanění o jakýchsi "kompetencích".
J.Týř
Podle mne nastává doba, ve které se všude a tedy i v Česku mj. podstatně změní i požadavky na kvalitu vzdělávání založeného na skutečných znalostech a nikoli na bezduše zideologizovaném žvanění o jakýchsi "kompetencích".
Kéž by. Příležitost zbavit se všech těch pijavic, které jsou přisáté na školství a aniž by samy učily, trousí knížecí rady kudy chodí.
Já jsem si to ošéfovala vysvětlováním. Bez známek nemůžu klasifikovat, pětky nedávám, neboť to mám zakázané. Ale nemůžu si klasifikaci vymyslet. Takže se snažím zapojit maximum lidí dobrovolně, aby těch neklasifikovaných bylo co nejmíň. Má někdo lepší radu?
aby těch neklasifikovaných bylo co nejmíň
Neklasifikovatelnost žáka není žádný problém.
Ředitel školy může klasifikaci prodloužit a žák, nebo jeho zákonný zástupce, může požádat o komisionální přezkoušení.
Možná by spíše nežli na učitele bylo vhodné apelovat na MŠMT, aby vzhledem k okolnostem svým pokynem zrušilo povinnost čtvrtletních klasifikací a zbavilo tak VŠECHNY zbytečného stresu.
kopíruji z jiné diskuse, protože to sem, myslím, tématicky patří.
Je čas čtvrtletních klasifikací a pedagogických rad.
Ne každý ředitel je tak soudný, či odvážný, aby uvolnil pravidla sám ze své vůle.
Přitom do konce školního roku času dost.
A pak může nastoupit mechanismus, který už popsal kolega Pytlík
Pokud chce MŠMT na dětech, rodičích a školách něco zásadního POŽADOVAT (například přistoupení na náhradu povinné školní docházky tzv. distanční výukou na dálku vyžadující technické vybavení a součinnost rodičů), musí to mít oporu v zákoně. Pokud to oporu v zákoně nemá, nesmí to MŠMT na dětech, rodičích ani na školách POŽADOVAT tj. nařizovat. Smí je jen nabádat, aby takovou věc žáci, rodiče a školy dobrovolně dělali. V tom případě ale nesmí nařizovat školám, aby tyto dobrovolné aktivity klasifikovaly či vyvozovaly z toho pro žáky a rodiče negativní důsledky.
Pro tyrjir:
Začínám obdivovat i slabé děti z vyloučené lokality na SŠ, kde učím. Pochopily, že doba je bezprecedentní a 80 procent z nich se snaží známky získat, i když na to prý nemám právo. Nikdo z nich se teď právy neohání, i když jindy jim to jde skvěle. Jediné, co po mě občas chtějí, je posečkat,opravit známku nebo vysvětlit.Vždycky vyhovím. Pětky nedávám. Všichni mají chytré mobily, jeden zašel za kamarádem, jeho mobil se rozbil. O známky najednou stojí. Nechtějí klasifikaci v náhradních termínech, to by je totiž jinak čekalo.
Prostě pochopily, že jim chci pomoct, a že čekat na zákonodárce teď nemá smysl. Nemudrují, jednají, řada z nich se mě dokonce snaží psychicky podpořit. Je to až dojemné, když slyšíte v telefonu hlavního prudiče třídy, jak se překonává a přeje vám roztřeseným hlasem hodně zdraví.
Smekám před nimi, podceňovala jsem je a až se vrátíme do škol, taky jim to všem řeknu.
Začínám obdivovat i slabé děti z vyloučené lokality na SŠ, kde učím. Pochopily, že doba je bezprecedentní a 80 procent z nich se snaží známky získat, i když na to prý nemám právo. Nikdo z nich se teď právy neohání, i když jindy jim to jde skvěle. Jediné, co po mě občas chtějí, je posečkat,opravit známku nebo vysvětlit.Vždycky vyhovím. Pětky nedávám. Všichni mají chytré mobily, jeden zašel za kamarádem, jeho mobil se rozbil. O známky najednou stojí. Nechtějí klasifikaci v náhradních termínech, to by je totiž jinak čekalo.
Prostě pochopily, že jim chci pomoct, a že čekat na zákonodárce teď nemá smysl. Nemudrují, jednají, řada z nich se mě dokonce snaží psychicky podpořit. Je to až dojemné, když slyšíte v telefonu hlavního prudiče třídy, jak se překonává a přeje vám roztřeseným hlasem hodně zdraví.
Smekám před nimi, podceňovala jsem je a až se vrátíme do škol, taky jim to všem řeknu.
Vaše zpráva mne těší, vážená paní Nová. Kéž by tak bylo všude. Přeji všem učitelům, aby to dokázali dělat podobně. Srdečně vás a všechny obětavé učitele zdraví J.T.
Pro poste restante:
Domnívám se, že většina ředitelů čtvrtletní klasifikaci přejde, výjimkou budou maturanti. Nebo doporučí zprůměrovat známky do 10. března. Jsou příčetní, nepotřebují od MŠMT vodit za ručičku.
Ono nám prospěje zjištění, že škola není honění termínů a zběsilé vyplňování okének a formulářů, jak tomu bylo v posledních letech.
S extrémem "rodiče, nechte děti, ať si užijí prázdniny a zcela zapomenou na školu" samozřejmě nesouhlasím. Což takhle nějaká střední cesta. Učitelé ji najdou, rodiče si oddechnou.
Ale všechno má svůj čas, což mnozí kritici učitelů nechtějí pochopit...
Paní Valíková:
Myslím, že řada učitelů už tu cestu našla. Ono se to stejně muselo udělat metodou pokus-omyl, nebylo možné předem zjistit, jaké tempo bude žákům vyhovovat.
Co jsem si všiml, tak většina z nás postupovala zhruba stylem "v prvních dnech nějaký ten úkol, aby se neřeklo, pak udělat pracovní listy, pak zjistit, že žáci potřebují více času, neboť distanční výuka jde prostě pomaleji, a postupně se s žáky dohodnout na oboustranně přijatelném tempu".
Kritikům učitelů IMHO vůbec nejde o zlepšení čehokoli.
Paní Valíková:
Myslím, že řada učitelů už tu cestu našla. Ono se to stejně muselo udělat metodou pokus-omyl, nebylo možné předem zjistit, jaké tempo bude žákům vyhovovat.
Co jsem si všiml, tak většina z nás postupovala zhruba stylem "v prvních dnech nějaký ten úkol, aby se neřeklo, pak udělat pracovní listy, pak zjistit, že žáci potřebují více času, neboť distanční výuka jde prostě pomaleji, a postupně se s žáky dohodnout na oboustranně přijatelném tempu".
Kritikům učitelů IMHO vůbec nejde o zlepšení čehokoli.
Okomentovat