Neudělají kotrmelec, nevyšplhají. Neuroložka Jaroslava Chlupová vysvětluje, jaké důsledky může mít u dětí nedostatek pohybu

„Samozřejmě ideálně by se děti měly hýbat každý den. Když vidím, co se učí můj syn v prvním ročníku gymnázia v biologii – teď probírali houby do takových detailů –, myslím, že místo toho by klidně mohli mít tělocvik. Anebo alespoň aktivitu po škole. Jsou družiny, kde mají jen kroužek šachů a angličtiny. Takže děti přijdou ze školy, kde sedí, a jdou si sednout ještě na kroužek. Školní věk je zhouba pro dětské tělo,“ říká neuroložka Jaroslava Chalupová v rozhovoru pro Lidové noviny.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Je to s českými dětmi opravdu tak zlé? 

Je. V rámci projektu Lokomoce jsem často v mateřských školách a součástí toho, že učíme učitelky, jak s dětmi cvičit, je také vstupní vyšetření. Výsledky jsou hrozné. Osmdesát procent dětí má vadné držení těla, nejsou dostatečně osvalené, mají nohy do x, ploché nohy, vbočená chodidla – to je do pěti šesti let fyziologické, ale pokud se to nekoriguje, už to tak zůstane. V každé třídě o třiceti dětech jsou třeba dvě tři, které vypadají tak, jak by měly. Podobný vývoj pozoruji i ve své neurologické ambulanci, kde jsem dvacet let.

Problém taky je, že učitelky se bojí nechat děti něco dělat. 

Ano, protože se bojí rodičů. Když řeknete dětem, ať běhají, všechny běhají dokola stejným směrem, jenže tím se nic nenaučí. Skvělý trénink koordinace je hra rybičky, rybičky. Samozřejmě že se u toho párkrát srazí nebo spadnou, rodiče by měli chápat, že je to normální. Já být ředitelem, tak hned na první schůzce rodičům vysvětlím, jak je pohyb důležitý a že se takové věci mohou stát. Ani ve školním tělocviku děti nešplhají, necvičí na nářadí, hází si pomalu s heliovým balonem, aby si náhodou nezlomily prst. Jenže když budeme takhle opatrní, bude to horší a horší.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách