Mnoha dětem nejvíc chybí živý a vřelý vztah s rodiči, říká ředitelka školy ve vyloučené lokalitě.

Trmice jsou město s několika sociálně vyloučenými lokalitami a vysokou nezaměstnaností a zadlužeností. Třetina žáků tamní základní školy jsou Romové, každý sedmý má speciální vzdělávací potřeby. Velká část rodin nemá dostatečné vybavení pro výuku online. Anebo motivaci. Případně oboje. „O to kreativnější musíme být,“ říká ředitelka tamní školy Marie Gottfriedová. „To, v čem jsou děti nejvíc podvyživené, je živý a vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat takové ty úplně obyčejné věci jako převléknout peřiny, uklidit koupelnu nebo se naučit zatopit v kamnech.“ Rozhovor přináší magazín Rodiče vítáni.

Marie Gottfriedová (linkedin.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpověi:

Jak se vyrovnáváte se současnou situací? 

Spásný recept zatím nemáme, ale neházíme flintu do žita. V pondělí jsme se všichni sešli ve škole a vytyčili si pár principů, kterých se budeme při výuce na dálku držet. Zaprvé přiměřenost – méně je více. Zadruhé typ úkolů – měly by být pro děti lákavé, zábavné. A třetí princip, který jsme si stanovili, je diferenciace – přizpůsobit práci možnostem žáka a úrovni jeho dosažených znalostí. To znamená, že nebudeme posílat všem to samé, ale budeme se snažit v maximální možné míře zohledňovat situaci konkrétního dítěte.

Máte přehled, jaká část žáků nemá přístup na internet? 

Jak v které třídě – někde jsou vybaveni všichni, ale jsou i třídy, kde více než třetina dětí a rodičů na Edookit nechodí. Asi v polovině rodin jde o technické důvody, u zbytku je problém spíš motivace. Právě proto si musíme dát hodně záležet na tom, jaké úkoly budeme dávat. Řada dětí se začne časem nudit a ideální by bylo, kdyby úkoly byly něco lákavého, k čemu se samy budou chtít dostat. My takhle uvažujeme vždycky, ale teď je to okolnostmi ještě umocněno.

Říkáte, že uvažujete o tom, co je opravdu podstatné dětem předávat. K čemu jste došli? 

Přemýšleli jsme o tom, že co bude dětem chybět víc než učivo, bude struktura dne. Ze života jim zmizí řád. Ne všichni rodiče – zvlášť v našich podmínkách – ho umí nastavit. I proto jsme děti vybídli, aby si psaly deník, součástí má být i vytvoření denního plánu. Je to také příležitost k budování samostatnosti dětí. Už třeťák si školní práci zvládne ohlídat sám. Na to chceme v naší komunikaci s dětmi také klást důraz a podporovat je v tom. Co bude dětem časem chybět, jsou sociální kontakty. Dostaví se nuda, panika, u některých dětí může nastat propad, nezájem, apatie. Takže spíš než zahrnout je učivem se snažíme hodně uvažovat o tom, jak děti v této době podpořit, jak s nimi zůstat v kontaktu.


Celý rozhovor naleznete zde