Rady profesora George Fox University v Oregonu Johna Spencera učitelům přecházejícím na výuku online.
 |
| Bořivoj Brdička (youtube.com) |
Příliš často chápeme učení jako přenášení výukového obsahu do hlav žáků (kognitivismus). Chceme-li dospět až k vyšším formám myšlení (bádání, řešení problémů), musíme do výuky zavádět i jiné postupy, takové, které podporují samostatnou činnost žáků. Ta se samozřejmě může odehrávat online a na výstupu je nějaký (v ideálním případě sdílený) produkt.
John Spencer jako příklad ukazuje projekt Wonder Day (Den údivu). Základem je vhodně položená otázka (na rozdíl od Hodiny géniů ji zde pokládá učitel). Vše začíná motivací („Dnes je tvůj den, …“) a pokračuje otázkou „zajímalo by mě (jak, zda, co, co kdyby, apod.).“ Žák je veden k tomu, aby odpověď na otázku zjistil samostatně nebo v týmu (např. v duchu Mitrových SOLEs). Lepší je samozřejmě, má-li učitel během práce přímý kontakt s žáky, vše lze ale zorganizovat i tak, že je k dispozici online ke konzultacím. Výstupem je zpracování odpovědi v publikovatelné formě, např. jako:
- Blog
Může být zorganizován jako třídní blog, kam se vkládají příspěvky všech žáků, ale ještě cennější je, když se žák sám začne o něco zajímat tak, že začne tvořit blog (web) vlastní (např. viz Jak v Lochgilpheadu zvítězila otevřenost).
- Podcast
Je zvukovou podobou blogu, to znamená, že se hodí na poněkud odlišný typ tvorby – reportáž, rádio, rozhovor apod. Žáci se při jeho použití navíc naučí zpracovávat zvuk v digitální podobě.
- Video
Je sice poněkud složitější na zvládnutí, ale zase přináší více možností. Nejjednodušší formy nejsou příliš těžké – např. ozvučená prezentace, photostory, videotutoriál apod. Teď, když jsou žáci doma, by možná stálo za to, se pokusit je přivést k natáčení videí. Je to jistě užitečná dovednost i po samotné technické stránce Wonder Day Project
2. Je třeba využít potenciál online spolupráce
Nástrojů pro online spolupráci je obrovské množství – fóra, chat, sdílení dokumentů, videokonference ad. Žáci jsou většinou již zvyklí mezi sebou komunikovat online. Spolupráce (komunikace) může mít 3 základní formy.
Synchronní
Probíhá v reálném čase. Umožňuje získat okamžitou reakci (třeba odpověď na otázku při spojení s učitelem online). Typicky se u online výuky odehrává pomocí videokonference v pravidelných, předem domluvených časech.
Asynchronní
Zde pracuje každý samostatně a výsledky své práce sdílí s ostatními. Typicky se jedná o příspěvky ve fórech, sdílené dokumenty, komentáře pod videi apod.
Hybridní
Jedná se o kombinaci přímé komunikace se záznamem. Může být textová, zvuková i video (např. Voxer). Zvláštním případem je zaznamenávaný webinář, který v synchronní podobě umožňuje účastníkům přímý kontakt s lektorem, v asynchronní je pak možné si pustit záznam.
Pro online výuku je spolupráce klíčovou podmínkou úspěchu. Měla by být základem společného bádání a projektů (jako např. Wonder Day).
3. Je třeba vést žáky k chápání poznání jako osobního vlastnictví
Často mluvíme o rozdílech mezi výukou v podobě plnění pokynů a vlastním zájmem se učit. Pokoušíme se vytvořit prostředí, v němž se žák chce učit, místo toho, aby se učit musel. Ve skutečnosti se jedná o změnu paradigmatu. Otázky pak neklade primárně učitel, ale žák. Cílový stav může mít i další znaky:
- Žák provádí své vlastní hodnocení.
- Žák si vybírá studijní téma.
- Žák si vybírá studijní oporu (zdroje).
- Žák si rozhoduje, jakou formu budou mít jeho výstupy.
V online prostředí je nepochybně snazší takové změny uskutečnit, protože je v něm činnost žáků daleko více individualizovaná. Podaří-li se v žácích vyvolat pochopení poznání jako hodnotného osobního vlastnictví, je cíl nadosah.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat