„Z češtiny se plošně maturuje deset let, do modelu zkoušky se vetřelo vše, co jsem jako studentka v době totality nesnášela: teorie jazyka a literatury, formální rozbory textů. Rodný jazyk se stává strašákem, literatura předmětem k biflování analýz, respektive rozborů dvaceti knih. Klesá povědomí o spisovatelích a dílech, která nejsou v maturitních seznamech; ty získávají na školách opět status „povinné četby“,“ píše v MF DNES Veronika Valíková k aktuálnímu kolu diskusí o státní maturitě.
 |
| Veronika Valíková (archiv autorky) |
Slohové práce jsou samostatná kapitola, o jejich neprůhledném hodnocení, gumových kritériích a ne zcela šťastných zadáních bylo napsáno dost. Mnozí češtináři věřili, že maturitní novela situaci konečně vyřeší. Řešení se možná opět odloží. Do druhého čtení míří pozměňovací návrh, který počítá s odkladem maturitních změn o dva roky, tedy na rok 2023, a vzhledem k rozložení Sněmovny má šanci na úspěch. Jediné pozitivum toho blázince je fakt, že ústní část zkoušky z češtiny chce vrátit školám. Budeme-li dlouho živi, možná se těch změn přece jen dočkáme.
Celý text naleznete v MF DNES
54 komentářů:
Nedávno zde byl publikován článek Oldřicha Botlíka („Manipulovaná státní maturita“), kde se mj. píše: „Tu [náročnost testů] stanovuje – mění, případně udržuje – několik lidí podle vlastních představ.“ Totéž platí pro podobu a náplň celé maturitní češtiny: Několika lidem se podařilo vnutit všem školám své představy, své pojetí předmětu ČJL. (V naprosté zkratce: Všichni maturanti ať znají S. K. Neumanna!!!) Výsledek pí Valíková popsala velmi výstižně.
Náprava je možná. Schválení novely by mohlo být dobrým vykročením. Věřím (chci věřit), že nebudou platit slova, jimiž autorka uzavírá svůj článek: „Budeme-li dlouho živi, možná se těch změn přece jen dočkáme.“ Řekl bych, že těch deset let neplodného života státní maturity bylo tak akorát.
Pane Lukáši a paní Valíková,
vždyť můžete mít v ŠVP a učit si, co chcete. Jen pak musíte odkázat maturanty na nějaký společný základ (v katalogu požadavků), který po nás chce CERMAT k MZ. A jestli jste se na gymnáziích snížili k tomu, že učíte jen k maturitě, když tam máte geniální žáky, tak to je pouze váš problém. Jistě vaši žáci rádi přistoupí na daleko rozsáhlejší pensum učiva.
Na jiných středních školách máme problém, abychom žáky přesvědčili, že se mají naučit aspoň to málo, co se po nich k MZ z CJLU požaduje ze strany CERMATu.
Právě proto, že jsem CEHOPP, mám přehled o tom, jaká je úroveň slohového vyjadřování našich žáků napříč republikou i různými typy škol.
Hodnocení vůbec není tajné a věřím, že by Vám z CERMATu poskytli materiály k hodnocení, tak jako je poskytují nám všem hodnotitelům.
Každý rok se znovu a znovu kalibrujeme tím, že společně opravujeme PP z minulých maturit a musíme se dobrat co nejbližší shody, aby byla zajištěna co možná nejvyšší objektivita hodnocení. V minulých dnech jsme právě kalibraci dokončili. A já jsem velmi ráda, že nemusím opravovat PP svým žákům. Neboť by spoléhali na to, že je budu ofukovat a jim přilepšovat a běda, když ne.
ÚZ, přiznávám, se nepovedla. Četba knížek měla žáky přivést ke čtení, a je tomu přesně naopak. Ale ono by tomu bylo i bez této maturity. Horší je, že žáky dnes nezajímá už ani literární historie a nechtějí si nic ukládat do paměti. Gogol patří do renesance, Shakespeare je romantik ap. A to jsem ráda, že jim některé z těch jmen aspoň uvízne v paměti.
Vůbec nemají zájem o všeobecný přehled. Natož si pamatovat jména, názvy, umělecké směry a jejich znaky, rozlišit folklór od umělé a umělecké literatury.
Slovní zásoba chudinká.
Opravdu už se moc těším na zasloužený odpočinek a ráda to přenechám vám mladým.
Paní BP,
o všem tom, o čem píšete, tady byla řeč nesčetněkrát. Proto jen velmi stručně.
společný základ (v katalogu požadavků), který po nás chce CERMAT
To je právě problém. Opakuju: Několika lidem se podařilo vnutit všem školám své představy, své pojetí předmětu ČJL. Více viz článek na České škole: „Jiří Lukáš: A co s didaktickým testem?“
Každý rok se znovu a znovu kalibrujeme…
A v čem je problém tady? Vybírám z obsáhlé diskuze pod článkem „Asociace češtinářů: Otevřený dopis ministru školství České republiky k novele maturitní vyhlášky“ uveřejněném na České škole:
„Určitá část učitelů českého jazyka a literatury stále není při hodnocení prací schopna správně aplikovat jednotnou metodiku.“ Toto se uvádí v důvodové zprávě k novele školského zákona, kterou se před lety znovu zavádělo centrální hodnocení maturitních slohovek.
Co z toho vyplývá? To, co je evidentní: Bude-li nějaká písemná práce hodnocena nezávisle dvěma hodnotiteli, z nichž jeden je centrální a druhý školní (maturantův češtinář), a to podle téže metodiky, bude výsledek mnohdy docela odlišný. Bude odlišný ne proto, že centrální hodnotitel by byl nestranný, zatímco ten školní by chtěl nadržovat. Je to prostě proto, že to, co je a co není dobrý sloh, můžou vnímat různě (opakuji: při oboustranné snaze o seriózní hodnocení podle týchž hodnoticích kritérií).
V čem je problém? Co je dobrý sloh, učí studenta jeho češtinář (případný školní hodnotitel). A pokud ten mu čtyři roky říká „takhle piš“ a maturant se na závěr svého studia dozví, že podle „jakýhosi centrálního anonyma“ to „takhle“ úplně dobře není, bude to oprávněně pociťovat jako systémovou nespravedlnost.
Paní BP,
nejde o to, že by učitelé na gymnáziích nemohli učit více, než chce společný základ. Proti testům SUČJL NEBROJÍ.
Jde o to, že není jeden jediný správný způsob, jak učit a zkoušet literaturu. Učitelé hledají cesty. A tato cesta nám byla vnucena.
Jsem ráda, že ani Vy nepovažujete ústní model za šťastný. Děkuji.
Paní Valíková,
žáci si stejně myslí, že je učíme do života naprosto nepotřebné věci. Oni již nemají v dnešní době potřebu hledat v literatuře vzory, ani nepotřebují být povznášeni nějakými vyššími duchovními a estetickými hodnotami. Literatuře 19. století a starší vůbec nerozumí a 20. století se jim už také docela vzdaluje. Pro většinu mládeže je vše, co bylo napsáno před rokem 2000, již starověk, který jim nemá co říci.
Já se bojím žáky na střední škole nechávat nahlas číst z čítanek, jelikož bych je znemožnila před ostatními. Oni ani ve 4. ročníku před maturitou ještě neumějí pořádně bezchybně číst a v tom je také další problém.
Žáci se nesoustředí, chybí jim tzv. "sicflajš", jsou netrpěliví, všechno, co by si měli pamatovat, je obtěžuje, nechtějí si nic psát, učebnice jsou pro ně přežitek i rukou psané poznámky, chtějí mít hotové papíry namnožené na kopírce nebo volně přístupné prezentace na stránkách školy. Já bych to třeba i respektovala, kdybych už konečně zažila tu zkušenost, že si v tom aspoň podtrhávají, zvýrazňují a že jim to slouží ke studiu.
Ale když přijde na věc, začnou si vyhledávat nesmysly na internetu a tvrdit, že tak to jedině je a nijak jinak.
Pravopis neovládají, protože nic nečtou a sami téměř už ani nic nepíší. Spoustě běžných českých slov, které se v jejich chudobných slovnících nevyskytují, vůbec nerozumí. Kolikrát se mě ptají na význam některých českých slov, která v životě neslyšeli. Neznají už ani žádná ustálená rčení a přísloví.
Já navrhuji zrušit povinnou maturitu z češtiny. V dnešním globalizovaném světě je potřeba pouze angličtina, a tak ať je povinná pouze tato jediná zkouška pro všechny jako státní a pak ať si školy podle svého zaměření zbytek školní maturity stanoví samy.
Paní BP,
mám zkušenost jinou. Uznávám, učila jsem na pražské gymnáziu, ale v literatuře jsme vzory hledali a mnozí i četli.
Učila jsem ovšem i na jiných školách. Ani tam jsem nepropadala zoufalství. A věřím že si o knížkách budu se studenty povídat i na nové škole.
Prostě - vzbudit zájem. Najít úryvek, který je jim blízký, otázku, která je zajímá.
Vím jistě, že je nezajímají tropy, figury a polopřímé řeči. Nezajímaly ani mě v jejich věku.
A nezajímají mě ani teď.
Pane Lukáši,
s tím slohem nemáte tak docela pravdu. Mnozí učitelé si práci zjednodušují a slohovky s žáky vůbec necvičí, neboť je to šílená morda opravovat ty nečitelné hrůzy, plné hrubek bez interpunkce a diakritiky (mimochodem - tu už nepočítáme ani za chyby a nebo jen za malé chyby).
A mnozí žáci samotní nejsou schopni žádný sloh dokončit a odevzdat včas k hodnocení (nechávají si raději napsat pětky, protože jsou líní). Bohužel ani to nepodkročitelné minimum 200 slov nejsou mnohdy s to naplnit.
A když jsem teď chtěla s maturanty procvičit všechny slohové útvary, aby si našli, co jim nejlépe půjde, vypískali mě, že je to pro ně ztráta času. Oni si napíší všichni vypravování (i když v životě nepřečetli ani jedinou knihu, nemají žádnou slovní zásobu a možná ani moc fantazie, ale nevadí i popis děje může s 12 body ještě projít).
Jsem na nynější škole teprve od tohoto školního roku a učím z češtiny celou školu. Žáky od prvního ročníku nechávám psát slohovky podle maturitních kritérií a hodnotím jako u maturity, aby si na to zvykli. Vždy mě neopomenou upozornit, že ještě u žádné maturity nejsou, jako by k ní ani nechtěli dospět.
Proč jim to nehodnotím jen tak? Většinou bych ty práce musela hodnotit známkou nedostatečnou, protože jsou bezduché, bez logiky. Větná stavba žádná, textová návaznost nesrozumitelná, slovní zásoba chudá.
Když ale člověk začne hodnotit podle maturitních kritérií, tak aspoň na dostatečnou známku se práce vyhoupne. A nejhorší je, že žáci se nechtějí pak smířit s tím, že ta jejich práce je hrozná, protože oni sami mají o sobě dost vysoké mínění. Nevím, jestli to v nich vypěstovali na základních školách, že jsou prostě malí géniové.
Co je dobrý sloh, učí studenta jeho češtinář (případný školní hodnotitel). A pokud ten mu ...čtyři roky říká „takhle piš“ a maturant se na závěr svého studia dozví, že podle „jakýhosi centrálního anonyma“ to „takhle“ úplně dobře není, bude to oprávněně pociťovat jako systémovou nespravedlnost.
To mi hůlava nebere. Myslím, že populace gymnazistů by se měla naučit psát hlavně smysluplně, bez gramatických přešlapů. "Sloh" může být nejrůzněji kreativní - ale to musejí být kreativní hlavně ti "tvůrci". Osobně bych dovolila uvažovat o kreativitě až po dosažení bohatší slovní zásoby a zvládnutí hlavního proudu gramatiky.
Myslím, že učitelům se nakládá práce (vyučování a hodnocení) stále víc a žáci sedí , nohu přes nohu a jen to stoicky sledují. Vědí, že si mohou stěžovat prakticky na cokoliv a odvrátí tím pozornost od jejich naprosté lenosti. Můžete to klidně nazývat systémovou nespravedlností. Je to všechno jednoduše šaškárna. Naše generace se poctivě čtyři roky připravovala, pak si sehnala otázky, vypracovala si je a týden si usilovně vše zopakovala. Mě to tedy taky přijde nefér, když vím, že mladí nic nedělají - ani nečtou... je to nehorázné. Vyhnala bych je s motykou na pole.
Hlavně že mají šerpu, stužku i prsten(ano to je uže standart maturanta)
omluva z" hůlavu" ... je tom poetika, ne? Jsem též kreativní - jako ti naši maturanti a empatická a umím softskily a hlavně se dobře učím manupilaci druhého - to je standart:-)
šílená morda opravovat ty nečitelné hrůzy, plné hrubek bez interpunkce a diakritiky ...neprostý souhlas. Já jsem ještě byla popotahována, že jsem v té zněti klikiháků přehlédla pár chyb. Mám čtvťáky a rodičové si stěžovali...byla jsem i poučena, že ve slově "můžeš" když dítě napíše můžež , tak, to naopak opravovat nemám. Je to fakt na hlavu. Malá písmena jsou velká jako ta velká...už je mi to vážně fuk. Proč máme my učitelé ve škole fungovat jako první zlí mužové, které to chůdě robě potká - chtějí po něm, aby psalo čitelně a smysluplně. JE MI TO VÁŽNĚ FUK!!
Paní Valíková,
já už se vůbec nesetkávám s tím, že by si chtěl někdo přečíst na základě ukázky v čítance celou knihu, protože ho ten úryvek nějak oslovil. Česká literatura a ani české filmy žáky vůbec nezajímají, a když jsem před Vánocemi viděla, které americké filmy oni sledují třeba v originále, tak se už vůbec nedivím, že je dnes ve světě na denním pořádku, že nějaký šílený psychopat zase někde vystřílel školu nebo nákupní centrum či, nedej bože, nemocnici.
Dnešní děti se dívají s oblibou na takové šílenosti a zvrácenosti, že mně se z toho dělá špatně, ale oni nechtějí vidět již žádnou poetiku, nic jemného a krásného. Přestávám tomuto světu rozumět. Všichni se honí pouze za mamonem.
Ve škole je u žáků na prvním místě, aby jim tam nebylo ani horko ani zima, aby se moc nesvítilo, aby mohli v klidu klimbat na lavicích, běda, když si dovolím rozsvítit, okamžitě zhasínají, neboť je to bodá do očí. Chtějí mít dost času na svačinky a obědy, dostatek tekutin v kteroukoli chvíli a vynucují si po přestávce courat všichni z hodin na WC. Mobily přirostlé k prstům a bezdrátové špunty v uších. Myslí si, že to nevidím. Sedí ve třídě celý den v čepicích a kšiltovkách (i děvčata!), nohy strkají do šuplíků v lavicích, protože je bolí záda, tak si potřebují do židliček lehnout. A když jim vysvětluji, že právě kvůli tomuto nespolečenskému lehu je bolí o to více v zádech, tak mi to nevěří.
Ono by stačilo, kdyby všechny ty zlepšovatele opravdu zajímal žák a jeho vzdělání.
Pak i státní maturita by byla průchozí a situace ve školách by taky byla jednodušší.
Místo zájmů testovacích agentur zrušit konkurenci, neziskovek zajistit si práci či politiků zviditelnit se v médiích a hrát starostlivé a škol, které jsou závislé na penězích a žák je jen prostředek jak je získat.
Místo nesmyslných právních paskvilů by stačilo chodit po chodbě jako za první republiky, protože to byl pohyb, kterého se žákům nedostává nebo moderně o přestávkách si vyběhnout na hřiště což by dnes způsobilo infarkt řediteli při představě, co kdyby si žák něco udělal a ČŠI ho zpucovala či tým právníků odsoudil.
Raději ředitel zkrátí přestávky na 5 minut a diví se, že žáci v hodinách zlobí.
Stačilo by, kdyby měl učitel, (psycholog aj. odborník ba i rodič) čas si se žákem promluvit a řešit problém a připravovat se na výuku místo papírování a nesmyslných komisí, které berou čas a nic nevyřeší.
Stačilo by aby škola mohla plnit svou funkci a zkoušky byly kontrolou a zpětnou vazbou a ne bičem. Atd. Stačilo by, kdyby někdo přemýšlel.
nečitelné hrůzy, plné hrubek bez interpunkce… ani to nepodkročitelné minimum 200 slov nejsou mnohdy s to naplnit… v životě nepřečetli ani jedinou knihu, nemají žádnou slovní zásobu a možná ani moc fantazie… jsou bezduché, bez logiky. Větná stavba žádná, textová návaznost nesrozumitelná, slovní zásoba chudá
Paní BP, odkdy tak se tento trend – podle Vašich zkušeností – začíná výrazněji projevovat?
Proč jim to nehodnotím jen tak? Většinou bych ty práce musela hodnotit známkou nedostatečnou… Když ale člověk začne hodnotit podle maturitních kritérií, tak aspoň na dostatečnou známku se práce vyhoupne.
Nenapomáhá pak ale Vámi popsanému tristnímu stavu (neumí psát, neumí číst, nic je nezajímá) i státní maturita?
Ne, pane Lukáši, já je přece na střední škole už číst nenaučím, pravopis a gramatiku mohu pouze opakovat. Gró učiva střední školy tvoří hlavně literatura a sloh.
A bohužel, i bez státní maturity se vývoj nedá zastavit. Žáci jsou dnes více na internetu, než v knihovně. Tištěné noviny už nikdo nekupuje, časopisy neznají. Doma lidé nemají žádné knihovny a knihy.
A tento vývoj se možná souběžně zrychlil s nástupem nové maturity. V rodinách se více začal prosazovat cenově dostupnější internet společně s používáním notebooků.
Podle toho, co říkáte, paní BP, se dá usuzovat, že výuka češtiny ve školách je značně neefektivní. Asi by to chtělo velký restart. A asi bez státní maturity.
Jiří Lukáš: "...A asi bez státní maturity." - Pokud bychom použili logiku, jaká je využívána u mat. z matematiky, pak by polanci a MŠMT museli říci: Nejdřív se musí změnit výuka ČJL, pak teprve jde uvažovat o povinné maturitě pro všechny (státní či nestátní).
BP: "Sedí ve třídě celý den v čepicích a kšiltovkách (i děvčata!)" - teď trochu mimo téma.Přesně tyhle typy vždy vidím před sebou (ve třídě i u oběda), když se někdo hrozně rozčílí, že muslimka chce mít na hlavě šátek.
Asi by to chtělo velký restart.
Pane Lukáši, zkuste nám prosím popsat, jak by mohl vypadat uskutečnitelný restart.
Podmínky zadání: finančně podhodnocené školství, znudění nemotivovaná žáci, kteří přes všechny neefektivní kampaně typu česko čte dětem, nečtou.
Když pracuji se čtvrťáky, vyslovím - jdeme na to - uchopte učebnici...slyším neééé, dnes nééé, nechcemééé, kroutí se jak hadi...samozřejmě , že měním metody a formy, máme práce skupinové pohybové, strukturovaná dramata....na dětech je vidět, že doma nemají nižádné povinnosti, rodiče umí uškemrávat, jsou jednoduše rozmazlené až pánbůh brání.
Jediné, co je baví na sto procent je civění na video...což samozřejmě při procvičování dělení nebo vyjmenovaných slov třeba fakt nejde.
Pane Lukáši, zkuste nám prosím popsat, jak by mohl vypadat uskutečnitelný restart.
To je myslím úkol pro ministerstvo školství. Nesnadný, dlouhodobý, ale podle toho, jak Vy a paní BP popisujete současný stav, asi nutný.
Jedním z prostředků nápravy (ať se vrátím k tématu článku, k němuž se zde diskutuje) by mohlo být projednávané omezení centralizace státní maturity. Protože státní maturita omezuje „hledání cest“. Třeba tak, jak o tom v této diskuzi psala paní Valíková a paní BP:
Jde o to, že není jeden jediný správný způsob, jak učit a zkoušet literaturu. Učitelé hledají cesty. A tato cesta nám byla vnucena.
Většinou bych ty práce musela hodnotit známkou nedostatečnou, protože jsou bezduché, bez logiky. Větná stavba žádná, textová návaznost nesrozumitelná, slovní zásoba chudá.
Když ale člověk začne hodnotit podle maturitních kritérií, tak aspoň na dostatečnou známku se práce vyhoupne.
Pro renives: Každá jsme asi zvyklá na jiný standard. Já tak špatné zkušenosti nemám. Může to být samozřejmě školami, na nichž jsem učila.
A ten restart - pokud proběhne decentralizace a učitelé budou moci učit podle svých představ (protože maturitní model se do hodin čjl promítá, ne že ne, i na gymnáziích, ačkoli tam se občas něco navíc stihne), postarají se o něj zčásti učitelé sami.
Ono se totiž málo píše o tom, že vysoké školy budoucí češtináře připravují víceméně jen na českou literaturu, a to ještě často formou povinné četby a referátů. Mnozí z nás jsou samouci.
A jistě si poradí.
Pane Lukáši. Je to milé, ty vaše představy. A možná by byly i reálné a správné. Myslím si ale, že naše mšmt není schopono(samozřejmě míním ti lidi v něm)a ani nechce nic dělat. Nemá důvod. Školství v podstatě nikoho nezajímá. Zájem se projeví jen v situaci, kdy se zjistí, že mohou připlynout nějaké peníze skrz neziskovky. Takový je stav. Celý život to sleduji.
Břemeno vzdělávání leží na bedrech učitelek(chlapi mi jistě prominou, jsou v takové menšině, že na specifikaci oboru to má zásadní vliv), ty mají rodiny ů kmitají klem nich a tak se podrobněji o děje ve školství nestíhají zajímat.
A k tomu - učit dle svého svědomí svobodně -cha chá, dělám to celý život a odcházím ze školy, pokud se mi tam nelíbí...někdo mě vnímá třeba i jako černou ovci, hledají chybu ve mě.. cha chá je mi to jedno ale jsme přesvědčena, že učitel nemůže učit tak zcela dle svého - do hry vstupuje mnoho jiných vlivných vlivů. Učím nyní tak, abych nemohlo být nic použito proti mě...to je skutečnost!! Dělám to tak proto, že brzy odejdu do důchodu. Kdybych měla před sebou delší profesní dráhu, nevidím jiné východisko, než duševní rozvrat nebo opuštění oboru.
Paní renives, zažívám celý život stejné pocity jako vy.
Jsem už na své jedenácté škole v pořadí a jsem už jednou nohou v hrobě. Na důchod se již těším velmi dlouho, protože buzerace ve školství se neustále stupňuje.
Snad za totáče jsem měla větší pocit svobody v tom, co a jak učím, než za této z...vené doby.
Snad za totáče jsem měla větší pocit svobody v tom, co a jak učím, než za této z...vené doby.
Paní BP – promiňte a při vší úctě –, nemůže být nějaká chyba i na Vaší straně?
Může. Ale ŠVP je zrůdnost sama o sobě.
Jediný školní rok, kdy měli učitelé neomezenou svobodu, pane Lukáši, byl 1989/90, ministrem školství byl lékař Milan Adam. Vedlejší prázdniny uznal jako volno i pro učitele, protože je naše práce náročná a že si potřebujeme také odpočinout.
Tenkrát jsem měla dobrý pocit, že si za svou práci plně zodpovídám já sama. Pak už nikdy.
Tenkrát jsem měla dobrý pocit, že si za svou práci plně zodpovídám já sama. Pak už nikdy.
Paní BP, dovolte, abych se znovu vrátil k tématu článku, pod nímž vedeme tuto diskuzi, a zeptal se Vás: Jak v tomto kontextu posuzujete státní maturitu?
Pane Lukáši,
v době, kdy žáci považují většinu toho, co se učí ve školách, za naprostou ztrátu času a do praktického života nepoužitelné věci, si netroufám soudit stávající maturitní model a navrhovat nějaký jiný, neboť by to bylo "prašť jak uhoď".
ÚZ v podobě vlastní četby na základě školního seznamu nepřinesla kýžený výsledek, že žáci začnou číst. A že by se opět rádi učili, jako tomu bylo dříve, nějaký literárně historický přehled, to je úplně zcestné.
V době, kdy jsou naši žáci zvyklí si všechno vygůglit a hlavně si paměť nezatěžovat žádnými informacemi, si návrat ke starým pořádkům neumím už vůbec představit.
Za posledních deset let se doba šíleně změnila. Možná by bylo na místě uvažovat o zrušení jakékoli maturitní zkoušky z českého jazyka.
Maturanti by si měli povinně dělat certifikáty z cizích jazyků, řidičské průkazy a maturitní zkoušku z informatiky (aby mohli co nejlépe gůglit bez hoaxů a fake news).
A já už u toho nechci být. Za rok a půl končím a pak už si na pracáku počkám jen rok a půl na důchod.
Nechce se mi házat ty pověstné perly ... či hrách na stěnu. Je to čím dále větší řehole.
Učitel musí dělat vše, žák dnes pomalu už nic. Jakmile se jim něco nelíbí, okamžitě si stěžují vedení školy.
Paní BP, jako pamětník si troufám na základě vlastní zkušenosti tvrdit, že žáci mnohé z toho, co se ve škole učí, za ztrátu času považovali i v minulosti. Na vině je holý fakt, že škola je tradičně pozitivistická, že všechny předměty jsou osnovány tak, jako by se jejich obsahem měl v budoucnosti každý profesionálně zabývat, což je na první pohled nesmysl. Jediným řešením je rozlišování odbornosti a vzdělání v rámci všech oborů: co bude potřebovat odborník a co laik. To, že tradiční systém navenek dříve fungoval, bylo dáno odlišnou společenskou situací, která vedla k větší poslušnosti žáků. Důležitost vzdělání i odbornosti dnes však významně stoupá, což ovšem odhaluje všechny nedostatky tradiční pozitivistické výuky v plné nahotě. Logicky se pak objevují i návrhy, které představují opačnou krajnost. Já za tradici vzdělání nepokládám pozitivismus, nýbrž tradici Komenského. Tu jsme zcela zavrhli.
Literárně historický přehled není literární historií, pedagogicky i didakticky je tedy demotivující. Literární historii, tvoří specificky (umělecky) prezentovaná zcela zásadní témata lidského života, jejichž význam neklesá, naopak významně stoupá. Stejně tak stoupá význam jazyka. Současná podoba tradiční pozitivistické výuky (jen literárně historický přehled je v současné maturitě nahrazen přehledem literární teorie a jednoznačných úsudků, což vágním jazykům nepřísluší), působí logicky zcela opačně. Nedivme se tomu. V první řadě by se měl změnit systém vzdělávání, což není věcí žáků. Teprve potom si na ně můžeme začít stěžovat.
Pro BP
Myslím, že je nás na tom takto hodně. Je mi ale smutno z toho, že se neumíme více ozvat. Máme hodně zkušeností - není třeba je sdělovat. Mladí ví jak na to. Neříkám, že neví. Je mi třeba záhadou jak se vytratila například funkce uvádějícího učitele. Asi tak, že na to prostě nejsou peníze.
Takže držme se, jedeme z kopce!!
Důležitost vzdělání i odbornosti dnes však významně stoupá...
Pane Lippmanne můžete mi to trochu osvětlit? Já mám spíš pocit, že dnes už dávno JE odborník KAŽDÝ A NA VŠECHNO!! …. a čím je ten člověk mladší, tím víc toto platí. Vše si přece vygoogluji….
nýbrž tradici Komenského. Tu jsme zcela zavrhli.
S tímto prohlášením (pane Lippmane) si troufám hlasitě nesouhlasit. Já osobně se snažím jakkoli - když to jde věci s dětmi probírat zábavně, hrou, hádankami, otázkami, prožitkem. Promiňte ale v minulém století se takto učitelé vzdělávali - říká se tomu didaktika. Nově samozřejmě přistupuje prožitková pedagogika, nová technika(pc, dataprojektory..)..atd.
Nevím , proč si máme řezat větev sami pod sebou prohlášením, že neumíme dodržovat zásady Komenského!!
Ad rváčkazvesela:
Trochu jsme si nerozuměli. Důležitost vzdělání v stále komplikovanějším globalizovaném světě významně stoupá. To, že je každý odborníkem na všechno, je mj i důsledkem školní výuky, která je založena na principu, že každý žák je potenciálním odborníkem na všechno. Je to zajisté naprostý nesmysl, ale systém je takto nastaven. Žák i učitel jsou lidské zdroje. Nedivme se pak, že v životě je to posléze považováno za normální a samozřejmé.
Komenského nelze redukovat didaktické metody, které uvádíte. Důležitý je celkový smysl Komenského pedagogiky, který vychází z kritiky Descartova dualismu. Doporučuji Vám blíže se s tím seznámit. Napsal jsem o tom několik článků zde na ČŠ, velmi podrobně o tom psal třeba Jan Patočka či Radim Palouš. To, co jste uvedla, jsou prostředky, které ovšem sledují nějaký cíl. Ovšem jen za určitých okolností. A zde jsme Komenského zavrhli. Nad jeho triadismem jednoznačně zvítězil karteziánský dualismus. Typickým dokladem toho jsou testy. Pravda - nepravda. Samozřejmě komeniánská triáda (operatio, virtus, pietas) má logicky jinou podobu na ZŠ (tam jistě převažují prostředky, které uvádíte), jinou na SŠ (tam už by mělo daleko více jít o způsob myšlení a prostředky už jsou skutečně jen důležitými, leč nikoli cíl představujícími prostředky). Cílem je zde vedle odbornosti naučit žáky myslet v souvislostech, rozlišovat mj. postupy exaktní a vágní. Rozlišení odbornosti a vzdělání by vedlo k tomu, že by bylo možné daleko více využít zaměření žáků na určitý obor, a současně žáky různých zaměření naučit i základům vzdělání, tedy schopnosti vidět svět a v něm i svůj obor v souvislostech. Stručně řečeno: odbornost se týká jen části světa, současně však vždy obsahuje cosi, co se týká světa jako celku. Potom by "fachidiot" možná ztratil představu, že rozumí všemu.
Z časových důvodů zasílám bez následných oprav textu.
SPAMy PP zahltily rubriku Diskuse, omlouvám se za nepříjemný vizuální smog a připomínám, že diskusi lze nerušeně sledovat v rubrice Komentáře v horní liště. Děkuji!
"A zde jsme Komenského zavrhli. Nad jeho triadismem jednoznačně zvítězil karteziánský dualismus."
Je třeba se ptát proč. A také je potřeba se ptát, proč se někdo snaží o v pořadí již třetí synodu mrtvých - mám na mysli křísení bájného triadismu. Podle mého skromného názoru karteziánský dualismus zvítězil prostě proto, že odpovídá skutečnosti mnohem lépe. Ale nejen to, také o ní vypovídá mnohem více.
"Typickým dokladem toho jsou testy. Pravda - nepravda."
Toto už jest klasický strašák. Skutečnost je složitější, než binární, nicméně to stále ještě neznamená, že některé věci nelze zjednodušit na "pravda-nepravda". Lze. Obzvláště v matematice, i když tam raději hovoříme o platnosti-neplatnosti nějakého tvrzení v daném axiomatickém systému, případně pak o jeho deduktivní nerozhodnutelnosti. Takže vlastně máme taky triadismus. I když na některé inovátory a originální umělce je i triáda málo a ať dělají, co dělají, tak se (jak by řekl tajnej) - do ní nevejdou.
"Cílem je zde vedle odbornosti naučit žáky myslet v souvislostech, rozlišovat mj. postupy exaktní a vágní."
Výborně. A zde se dopouštíte dualismu vy. To, čemu vy říkáte myslet v souvislostech, já říkám elementární triviality.
"Rozlišení odbornosti a vzdělání by vedlo k tomu, že by bylo možné daleko více využít zaměření žáků na určitý obor, a současně žáky různých zaměření naučit i základům vzdělání, tedy schopnosti vidět svět a v něm i svůj obor v souvislostech."
To je čistě otázka míry. Vy se domníváte (ilustrativní příklad), že počítání logaritmických rovnic je odbornost, pro mě je to úvod do základů nižší matematiky a odbornost začíná mnohem později až s takovými pojmy, jako je limita funkce v bodě, spojitost funkce v bodě, limes superior, limita posloupnosti, stejnoměrná spojitost, konvergence řad, apod.
"Stručně řečeno: odbornost se týká jen části světa, současně však vždy obsahuje cosi, co se týká světa jako celku. Potom by "fachidiot" možná ztratil představu, že rozumí všemu.
"
Ano a přesně proto, aby fachidiot ztratil představu, že rozumí všemu (která je velmi nebezpečná), měli bychom mít povinnou maturitu z matematiky, rodného a cizího jazyka a nikoliv jen s rodného jazyka.
oprava: z rodného jazyka
Pane Lippmanne,
možná, že žáci dříve také všechno považovali za ztrátu času, ale nikdy to neříkali nahlas a neprotestovali, že se jim něco nechce dělat. A hlavně nechodili si stěžovat řediteli, že po nich někdo chce, aby si před maturitou vyzkoušeli všechny slohové útvary prakticky, když jim se vůbec do toho nechce a pokazilo by jim to přece výslednou známku z CJLU za 4. ročník!
Spatřujete v tom z jejich strany nějakou logiku? Já tedy ne.
"Pane Lippmanne, možná, že žáci dříve také všechno považovali za ztrátu času, ale nikdy to neříkali nahlas a neprotestovali, že se jim něco nechce dělat."
Paní BP, nemyslel jsem si to jen jako žák, ale myslím si to, dokonce s mnohem větší naléhavostí dodnes. Mnohokrát jsem to vysvětlil a konkrétními ukázkami doložil. Neblahý stav současná maturita symbolizuje a petrifikuje. Právě ti nejlepší žáci se jí "smutně smějí". Jeden z nich před časem dokonce navrhl její logo, kde uprostřed dvorku se čtyřmi sloupy (ABCD), obehnaného ostnatým drátem, sedí na zemi maturant a drží se za hlavu.
Proč by své výhrady neměli žácí říkat nahlas? Nás to nemá zajímat? Naší povinností není s nimi ve všem souhlasit, naší povinností je brát jejich výhrady vážně, přesvědčivě jim argumentovat a především se zamyslet nad tím, zda není chyba také v systému "všechni všechno stejně, hlavně aby se to dalo snadno ("spravedlivě") hodnotit. Zdůrazňuje, na vině je především systém, který nefunguje, ne učitelé a rodiče kteří v něm byli vychováni a vnímají jej jako tradičně samozřejmý. Pokračovat v něm, jak se zřetelně ukazuje, nikam nevede. A dávat vinu žákům? Kdo je naučil klást podstatně vědší důraz na známky (lhostejno za co) než na skutečné vzdělání?
Zdůrazňuji...
Na známky se učí děti především kvůli svým rodičům. Protože ti chtějí, aby jejich děti měly skvělé známky, ale neptají se už za co.
Já žákům říkám, že se neučí kvůli známkám ani kvůli rodičům, ale pro sebe.
"Já žákům říkám, že se neučí kvůli známkám ani kvůli rodičům, ale pro sebe."
To jim, paní BP, asi říká každý učitel. A nepochybuji, že v dobré vůli, s těmi nejlepšími úmysly. Jen říkám, že bychom měli konečně najít odvahu a začít daleko více přemýšlet o tradici vzdělávání, o skutečném obsahu našich dobrých úmyslů, o obsahu a smyslu toho, co se mají žáci učit "pro sebe".
Pane Lippmanne,
nakonec dospějeme všichni k tomu poznání, že dnes nemá smysl už vůbec nic učit.
"Pane Lippmanne, nakonec dospějeme všichni k tomu poznání, že dnes nemá smysl už vůbec nic učit."
Paní BP, z toho, co jsem kdy napsal (i 49 let dělal), nic takového v žádném případě neplyne.
BP: nakonec dospějeme všichni k tomu poznání, že dnes nemá smysl už vůbec nic učit
Problém bude asi velmi komplexní. Rád bych se krátce zaměřil na roli učitele. (Ostatní aspekty nechávám v této chvíli stranou. Ne proto, že by byly méně zásadní.)
Nedávno jsem studentům četl z jedné knížky Emila Hakla. Píše se tam: „Jsi posedlej pravdou, která je neuvěřitelně nudná a úmorná jako pomalu se plazící infekční hlen.“ Toto se mně teď vybavilo. Přesně tohle někdy ve školách děláme, jsme nudní a úmorní.
Postoj žáků se do určité míry odvíjí od postoje učitele. Není pravda, že děcka nic nezajímá. Je to tak, že my jim dovedeme věci, které by je zajímaly, občas docela otrávit.
Tato diskuze se vztahuje k článku o státní maturitě z češtiny, proto bych rád uvedl jeden příklad z této oblasti.
Jednou jsem si psal s jedním člověkem z Asociace češtinářů. Říkal, že studenti by měli knížky, které se vybrali k maturitě, číst dvakrát. Aby se řádně připravili k maturitní analýze. Trochu jsem se zděsil, protože: co je pak často důsledkem toho druhého čtení? Snažil jsem se tedy pánovi z ASČ oponovat:
„Říkávám studentům: Čtěte s radostí a maturujte s radostí! Své maturitní knížky čtěte jednou, pořádně. Čtěte „s porozuměním, jež povede k hlubokým čtenářským zážitkům“ (RVP). A když budete mít chuť, tak si je přečtěte znovu. Ale určitě ne kvůli maturitě. To byste je mohli přizabít. Možná i úplně zabít. A zůstala by ve vás mrtvola. A co pak s ní? A vaše maturita by pak třeba nebyla interpretací knihy, která ve vás žije, ale pitevním protokolem. To by byla velká škoda.“
Nebyl jsem příliš úspěšný, pán z ASČ to moc nepřijal.
Co ale tím chci říct? Chci říct, že s tím, že „dnes nemá smysl už vůbec nic učit“, nesouhlasím. Má smysl učit mnoho věcí. Musíme je ale učit tak, aby to mělo smysl.
Pane Lukáši, těžko můžete někoho přesvědčovat, že má smysl se něco učit, když už předem nemáte žádného adresáta - příjemce.
Narážím na tohle od začátku školního roku u maturantů. Začala jsem na nynější škole působit od tohoto školního roku.
Trochu lépe se mi daří u 1. a 2. ročníků. Ale ani 3. ročník není nakloněn tomu se něco učit. Byli zvyklí pouze na nějaké kopie z učebnic, já jsem po nich vyžadovala, že si pořídíme nějakou učebnici, nosím do hodin čítanky, abychom si texty ohmatali a u 3. a 4. ročníku s tím mám problém. Chtěla jsem po nich, aby si psali rukou poznámky, a to jsem si dovolila příliš. Nebyli na to zvyklí a nedělají to, jen někteří.
Paní BP, rozumím Vám, i když s tím, co říkáte, ani trochu nesouzním. Chápu, že jste učitelsky unavená, že už chcete odejít, ale že to ještě nejde. Asi se to tedy ještě ten rok a půl (jak jste psala) bude muset nějak vydržet. Asi se to – řečeno s mírnou nadsázkou – patrně oboustranné utrpení bude muset nějak přežít.
Nicméně trvám na tom, že není pravda, že „dnes nemá smysl už vůbec nic učit“. Trvám na tom – a teď se budu opakovat –, že má smysl učit mnoho věcí. Že je ale musíme učit tak, aby to mělo smysl, ne být posedlej svou nudnou a úmornou pravdou, jak o tom pěkně píše citovaný Emil Hakl.
Paní BP, toto píšu ne proto, abych na Vás nějak útočil nebo něco podobného, ale proto, abych vyjádřil přesvědčení, že čeština je nebo může být – i přes některé nesmysly, jako je třeba státní maturita a dvojí čtení maturitních knížek – velmi smysluplný předmět.
"Trochu lépe se mi daří u 1. a 2. ročníků. Ale ani 3. ročník není nakloněn tomu se něco učit. Byli zvyklí pouze na nějaké kopie z učebnic, já jsem po nich vyžadovala, že si pořídíme nějakou učebnici, nosím do hodin čítanky, abychom si texty ohmatali a u 3. a 4. ročníku s tím mám problém."
Jsem rád paní BP, že jste tohle napsala. Ocituji Vám k tomu prof. M. Machovce z knihy Filosofie tváří v tvář zániku (1998). Když mluví o Komenském píše: "Střední školství je ryze formálně tvořeno i nadále prostým kladením ´hlavních oborů´ vedle sebe: ale ti, kdo k tomu tvoří osnovy, učebnice a náplň, se daleko více podobají soukromým podnikatelům, vrhajícím na trh a reklamně doporučujícím své vlastní výrobky proti všem ostatním, než hledačům harmonického lidství a výchovy k němu směřující. Školství i osvěta dnes poskytují přibližně stokrát víc informací než ještě před stoletím - mj. už proto nenaučí přemýšlet o žádné z nich."
Právě z těchto důvodů je nutné začít konečně rozlišovat vzdělání a odbornost. Právě proto jsem zásadním odpůrcem centralizované maturity. Protože ano, zejména od třetího ročníku jsou žáci zcela logicky ovlivněni onou "tržní nabídkou", kterou, ovšem na rozdíl od skutečné nabídky, nařizuje žákům ke "koupi" současná maturita. Po jejím zavedení jsem to, co popisujete, zažil také. Je to zcela logické, byť to její stoupenci vehementně popírají. Překonat "tržní" chování žáků vyžaduje nyní mnohem více zbytečné námahy. Zmírnit její neblahý vliv je možné jen tehdy, když si alespoň její ústní část učitel vykládá trochu "volně".
Takže je naprosto nutné skončit s tradicí, které vede k tomu, že si jednotlivé předměty vzájemně stále více překážejí (přičemž ty exaktní mají velkou výhodu, neboť se písemky mnohem snáze opravují a mohou být proto četnější) a kterou současná maturita ještě významně posílila.
Jsem rád, paní BP, že...
i když si to stále nechceme připustit,žijeme v době kapitalistické= tržní,transformace,privatizace,restituce vše se zvládlo ok, jen na to školství se zapomnělo......
základní pravidlo trhu říká=musí převyšovat poptávka nad nabídkou
vzdělání musí být žádaným, a tudíž ceněným zbožím,musí se stát dobrou investicí do budoucnosti
je potřeba nabídnout pestrý sortiment zboží různé kvality a různé ceny,přičemž, musí býti zachována svobodná volba,my se místo toho snažíme procizovat socialismus do komunismu:to nejlepší pro všechny a zadarmo....to je však utopie,ksč zkrachovala na tom,že nedokázala každímu zajisti banán,mercedesa dovču v jugošce...
školství dnes stále soutěží mezi jablkem a mrkví a slibuje banán,přičemž ta jablka dotuje,lidé však žádají více,a více než banán,chtějí avocádo!zatím si vláda stále půjčuje na jabka ale jednoho dne nastane "den pravdy",kdy vláda bude muset sdělit "zadarmo bude jen mrkev a za jabka se bude platit",na banán si nechte zajít chuť a za avocádem jeďte do oxfordu !
pokrač. stejně tak jest nesmyslné slibovat všem žákům avocádo- učitele.
nejsou,prostě tu neurostou,není podnebí,jistě židi to pěstujou v poušti ale jde to na export do číny,tam to zákazník zaplatí....
zde máme mrkev,hrušky s jabkama a někde i meruňky.....
přestaňme s řečmi o krásných, mladých, kreativních asertivních,empativních,alternativních,heppy a in učitelích...
"Každý jen tu svou ..."
Paní BP učí na soukromé škole, jak sama někde uvedla, a tam je úroveň žáků jiná, protože tím, že rodiče zaplatili školné, očekávají, že učitel, ne žák, naučí. Paní BP sama píše, že u žáků 1. a 2. ročníku se jí daří lépe (nejsou ještě zvyklí nepracovat). Tak to, prosím, berte v tomto kontextu.
Pane krtku, učím nyní na církevním gymnáziu, tedy vlastně škole soukromé, ale s tím, co jste napsal, nemohu ani trochu souhlasit. Rozhodně nemohu potvrdit, že žáci vyšších ročníků jsou zvyklí nepracovat, což z Vaší poznámky logicky plyne. Jen se v systému výuky naučili "chodit" mnohem více účelově, pragmaticky. Zkrátka tomuto systému přizpůsobili svou pracovitost. Např. se na písemky z matematiky učí např. i v předchozí hodině češtiny pod lavicí. Různé testy z určitých předmětů píšou totiž velice často. Na úkor předmětů jiných. Tento systém, završený a posílený současnou maturitou, k tomu nutně vede. Dokonce je, až na výjimky, patrné, že nejméně si na něj zvykají žáci, kteří jsou na škole nejkratší dobu, tedy žáci čtyřletého cyklu. "Nejlépe" se přizpůsobují "osmileťáci". Vy jste (byste) to nedělal? Já jsem to dělal také, i když učiva a testů bylo tehdy daleko méně. Proč někteří učitelé tak snadno zapomínají na své "mladé časy"?
No vidíte, pane Lippmanne, nedělal. Prvního podvodu jsem se dopustilaž při zkoušce z komibnatoriky na VŠ, snažil se vždy učit průběžně. U mne prostě vnitřní motivace fungovala (nebo to byla vnější - strach z neúspěchu? A neúspěch bylo i to, že jsem tomu nerozumněl? Asi ano.).
Pane krtku, já jsem přece nemluvil o "podvádění", ale o taktice, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku v tom, co současný školský systém požaduje, hodnotí a známkuje. Takové učení vede k "instantním úspěchům" (k okamžitým, nepříliš důležitým a posléze nezřídka zapomenutým), ale jeho vzdělávací účinek je bohužel dost pochybný. Skutečných podvodů jsem se nedopustil nikdy, ani na FFUK. Také jsem se učil dost systematicky (a takticky se přizpůsoboval tomu, co jsem u zkoušky očekával) jen něco, co jsem potom až z příliš velké části nepoužil.
Vidíte, to mne nenapadlo, taktizovat. Snad jen v dějepise zkoušela dobrovolníky, což ale znamenalo se stejně všechno naučit, jen jsme si mohli určit, kdy to předvedeme.
Pane krtku, stále více se od podstatných záležitostí odvracíte k ryze subjektivním dojmům. Nevidím důvod dále s Vámi diskutovat o Vašich studijních kvalitách.
Okomentovat