Zástupci třinácti organizací a subjektů zabývajících se mediálním vzděláváním, sdružených v neformálním společenství pod názvem Platforma pro mediální vzdělávání, se prostřednictvím otevřeného dopisu obrátili na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagu s žádostí o změnu dosavadního přístupu k mediálnímu vzdělávání.
1. Pojmenování důležitosti mediálního vzdělávání (např. formou metodického doporučení).
2. Transparentnost procesu revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) a nastavování vzdělávacích strategií, zohlednění mediální gramotnosti.
3. Začlenění mediálního vzdělávání do vzdělávání studentů pedagogických fakult.
4. Finanční podporu projektů a aktivit subjektů aktivních na tomto poli (např. formou otevřených grantových výzev).
Mediální gramotnost je přitom nezbytnou součástí vzdělanostní výbavy člověka žijícího v 21. století. Rozvíjet ji znamená učit se samostatně vyhledávat potřebné informace, analyzovat a posuzovat důvěryhodnost mediálních sdělení, rozlišovat fakta od lží a manipulací. Seznamovat se s riziky kyberprostoru a učit se, jak bezpečně využívat potenciál moderních technologií. Právě jejich prudký rozvoj a pohyb dětí v digitálním světě už od útlého věku jsou jedním z hlavních důvodů rostoucího významu mediální výchovy. Podle průzkumu ČŠI tráví přibližně 60 % žáků používáním různých typů médií většinu svého volného času.
Úroveň mediální gramotnosti je přitom velmi nízká; jak vyplynulo například z průzkumu mediální gramotnosti středoškoláků, realizovaného agenturou Median pro Člověka v tísni, podle kterého v testu zaměřeném na základní znalosti a analytické dovednosti obsažené v RVP vyřešilo správně více než 60 % úloh pouze 20 % studentů. I gymnazistů, kteří si mezi studenty ze všech typů středních škol vedli v testu nejlépe, uspělo na 60 a více procent méně než 40 %.
Při testování ČŠI, která se kromě středoškoláků zaměřila i na mediální gramotnost žáků základních škol, byla očekávaná průměrná hodnota úspěšnosti stanovena na 60 %. Žáci ZŠ však dosáhli v průměru pouze 43% a studenti SŠ 50 %. Výborného výsledku nedosáhl z žáků ZŠ vůbec nikdo, v případě SŠ pak jen 1%. V kontextu vysokého významu médií v životě žáků (především internetu a sociálních sítí) jsou uvedená čísla alarmující.
„O mediálním vzdělávání se v poslední době mluví a píše čím dál častěji. A nezřídka se přitom objevuje také jeho kritika. Například, že to je nemístné tahání politiky do škol, vymývání mozků, šíření jediné správné ideologie, zákazy určitých médií atd. Nic z uvedeného neplatí. Autoři podobných výroků, a patří mezi ně i politici, šíří zcela zkreslené představy, ať už to dělají úmyslně, nebo z neznalosti. Bezpochyby tak ale přispívají ke stavu, že mnoho vyučujících mediální výchovy označuje vnímání vzdělávacích snah v této oblasti ze strany veřejnosti jako kontroverzní. Je proto žádoucí, aby relevantní vzdělávací instituce včele s ministerstvem školství pojmenovaly důležitost mediálního vzdělávání, “ uvádí Karel Strachota, iniciátor vzniku Platformy pro mediální vzdělávání a ředitel programu Jeden svět na školách, v němž se mediálnímu vzdělávání už přes třináct let věnuje.
Seznam signatářů otevřeného dopisu zastupujících jednotlivé organizace sdružené v Platformě:
Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni), Jan Cemper (šéfredaktor, Manipulátoři.cz), Lenka Chudomelová (lektorka, Demagog.cz), Jakub Janda (ředitel, Evropské hodnoty), Michal Kaderka (zakladatel, Svět médií), Martin Kožíšek (Akademie CZ.NIC), Tereza Kráčmarová (předsedkyně, Fakescape), Kateřina Křivánková a Vojtěch Bruk (zakladatelé, Zvol si.info), Michal Kučerák (lektor, produkce, Centrum současného umění DOX), Vlaďka Mušálková (ředitelka, Asociace pro mezinárodní otázky), Michaela Slussareff (zakladatelka, Slowtechinstitute.org), Jaroslav Valůch (koordinátor, Transitions) a Tereza Vodičková (předsedkyně, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd).
Zdroj: Člověk v tísni
0 komentářů:
Okomentovat