Děti narozené v létě, celkově nezralé, příliš hravé, nesoustředěné či s poruchami řeči. To vše jsou hlavní adepti na pozdější nástup do školy. Podle údajů České školní inspekce (ČŠI) jich v loňském školním roce byla téměř pětina – devatenáct procent – ze všech dětí, na něž se vztahovalo zahájení povinné školní docházky. Učitelé i odborníci z pedagogickopsychologických poraden se shodují, že jedním z důvodů, proč podíl pozdních nástupů do první třídy neklesá, je, že se čím dál víc věcí posuzuje jako porucha. Například dyslexie neboli porucha čtení, s níž si dřív vyučující u žáků běžně poradili. Reportáž přinášejí Lidové noviny.
„Náš vzdělávací systém je nastaven tak, že děti se přizpůsobují škole. V jiných zemích se škola přizpůsobuje dětem,“ kritizuje praxi ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. „Pozitivní na tom aspoň je, že máme velmi malý podíl dětí, které selhávají během školní docházky,“ doplňuje. Česká republika se s vysokým počtem odkladů potýká dlouhodobě. Za posledních třicet let se situace nezměnila, jakkoli se školní prostředí vyvíjelo.
V řadě případů je přitom odklad docházky zbytečný. Pomohla by včasná příprava dětí – v rodině či v mateřských školách. Jenže na ni mnohdy nezbývá prostor, ať už z časových (pracovně vytížení rodiče), nebo z kapacitních (příliš mnoho dětí ve třídě) důvodů.
Celý text naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat