Pokud je v nějaké lokalitě třicet procent Romů, a ve škole se sejde sto procent romských dětí, je jednoznačné, že jde o segregaci, říká socioložka Laura Fónadová z Masarykovy univerzity v Brně. Je spoluautorkou studie, v níž ukázala, že v Brně existují segregované školy, jejich počet narůstá a že přímo souvisí se sociálně vyloučenými lokalitami. Rozhovor přináší Deník N.
Laura Fónadová (muni.cz) |
V čem je to vlastně špatné?
Špatné je to tehdy, pokud se k tomu navíc váže ještě nějaké prostředí, v němž se mohou reprodukovat určité typy výhod či nevýhod. Pokud se někde systematicky vyděluje nějaká skupina, zpravidla se to děje proto, že za tím jsou ještě jiné důvody, případně může být etnicita provázána s jinými sociálními charakteristikami.
V Brně jsou podle vašeho výzkumu segregované tři základní školy, v městských částech Brno-střed a sever. Myslela jsem, že je to problém jen v pohraničí. Jak je možné, že jsou v takhle bohatém městě vyloučené školy?
Jde o dlouhodobý proces. Ve většině velkých měst kvůli nastavení školského systému dochází k marketizaci vzdělání. To znamená, že existuje něco jako vzdělávací trh s nálepkami horší a lepší školy. Ty mezi sebou soutěží, která přiláká víc žáků, a jde jim hlavně o bezproblémové žáky. Pokud systém něco takového umožňuje, nemůžeme se divit, že rodiče to maximálně využívají. Z jejich pohledu je to racionální a logické. Každý chce pro svoje dítě to nejlepší. Takže tu máme kombinaci systémového nastavení a rodičovských strategií, které vytváří tržní prostředí mezi školami.
Důsledkem marketizace, tedy možnosti výběru školy, je třeba i to, že můžou pár ulic od sebe být třeba jazyková základní škola a segregovaná, kde se toho žáci nenaučí tolik čistě proto, že učitelé musí řešit spíš výchovné problémy?
Teprve teď se začíná nahlas pojmenovávat, že vyčleňování dětí nezačíná až na osmiletých nebo šestiletých gymnáziích, ale už v prvních třídách základních škol. Samotný výběr školy totiž ovlivňuje budoucí školní dráhu žáka. Takže o osudu dětí se vlastně rozhodne v jejich šesti letech. V moderní demokratické zemi bych předpokládala společensky zodpovědný vzdělávací systém, protože to, co teď máme, není prospěšné.
Celý rozhovor naleznete zde
3 komentářů:
Po dvaceti letech objev. A jak to budou řešit? Stejně jako těch 20 minulých let?
No jasně - ujal nám vlak, žeano!!
Mám zkušenost z těchto končin. Před 25 lety tam "vznikl" můj třetí syn. Jednoduše jsme se rozhodla mírně "uhnout" a věnovat se radši svým soukromým dětem, než to, co jsem tam zažívala. Dál se mi již podařilo učit na jiné škole.
V těchto školách učí jen ti nejstatečnější ze statečných. Jeden žák mi tam tehdy řekl(když jsme jej vyzývala, aby se více učil...) že si vydělá se strejdou při natírání sloupů třikrát víc, než já.
Jednoduše - babo raď:-)
Problém jde vyřešit, ale ne hned. Taková segregovaná škola by měla navázat spolupráci s nějakou jinou a pořádat společné akce. Nejprve sportovní, pak i vzdělávací (např. společné besedy, divadlo). Jenže na to není naše školství připravené, nebudou na to peníze a nebude na to prostor. Budou tak maximálně opět přecpané osnovy...
Okomentovat