„Z toho, co zatím víme, vyplývá, že na robotizaci tratí zaměstnanci, kteří vykonávají rutinní činnost, tedy profese, jež lze roboty nahradit. Naopak majitelé robotů či zaměstnanci, kteří se věnují nerutinní práci, na robotizaci získávají. Může jít o vysoce abstraktní, odborné profese, které se často s roboty doplňují, ale například i o pozice v sociálních a zdravotních službách. Robotizace zkrátka vytváří vítěze a poražené a zvyšuje nerovnost v příjmech, bohatství a v životní úrovni,“ píše Michal Šoltés v Hospodářských novinách.
Poražení neztrácí pouze práci, ale přichází i o zaměstnatelnost. S tím se často pojí ztráta životních jistot a náplň, lidé se propadají do psychických a rodinných problémů. Statisticky roste pravděpodobnost rozvodů, sebevražd, kriminality… Málokdo se pře o to, že robotizace a její důsledky pro lidi vytváří prostor pro intervence státu. Jedním z možných zásahů je nějaká forma zdanění robotů, které má redistribuční vliv...
Zdanění robotů lze považovat za nouzové řešení v situaci, kdy vybíráme tu méně špatnou variantu. Systémovým řešením robotizace je především vzdělání a vytvoření podmínek pro vznik profesí s vysokou přidanou hodnotou. Vzdělávat dnes studenty v rutinních činnostech je cesta špatným směrem.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat