„Chybí-li v současné době něco českému školství, pak to jsou, podle mého názoru, právě přesně definované cíle a výstupy pro každý jednotlivý předmět, a to nejen na úrovni celkových a ročníkových výstupů, ale především na úrovni jednotlivých témat a podtémat – věc, která je například v britském školství zcela běžná. Jsem přesvědčen, že nápravu této situace vyřeší teprve zásadní kurikulární reforma, která nás zbaví systému RVP – ŠVP,“ píše Lukáš Bůžek na svém blogu.
Téměř každý den narážím na nutnost pro své žáky přesně definovat cíle, které mají v jednotlivých výstupech dosáhnout a musím je vymýšlet sám – absence přesných evaluačních kritérií je jednou z mých současných největších starostí a myslím, že by je uvítali i jiní učitelé (alespoň všichni, kteří chtějí sobě a především svým žákům objasnit to, kam směřují).
Každý žák, aby se učil samostatně a aby vůbec mohl být vnitřně motivován, musí být především seznámen se standardy, které se od něj očekávají. Tento fakt je osvobozující pro všechny strany: žák si může sám vybrat priority a cíle, kterých chce dosáhnout: možná chce dospět do úrovně 1 (nebo čtyř usměváčků nebo něčeho jiného) v algebře, ale již tolik nestojí o podobnou úroveň v zeměpise v oblasti znalostí hospodářství rozvojových zemí. Toto rozhodnutí je totiž pouze a jenom na žákovi, učiteli nepřísluší. Co musí stát definovat a učitel ze své pozice garantovat, je určité funkční minimum, které prostě žák musí zvládnout. Zbytek ať je na žákovi samotném.
Víme již, že zpětnou vazbu, která nám oznámí, nakolik se nám podařilo cíle dosáhnout, nazýváme sumativní hodnocení. Zpětná vazba, která nám říká, kde se ve svém učení právě nalézáme a jakým směrem se máme dále vydat a která je tedy pro učení nejpodstatnější, se nazývá formativní hodnocení.
Sumativní hodnocení bývá anglicky označováno jako assessment of learning, neboli hodnocení učení. Pro formativní hodnocení bývá používán ekvivalent „assessment for learning“, „hodnocení pro učení“. Formativním hodnocením proto v naší úzké definici nazýváme takovou zpětnou vazbu učitele, která umožní a podpoří další učení žáka.
Nás, učitele, ale také rodiče a hlavně žáky, zajímá především to, co se děje ve třídě. Pokud chceme u dětí vidět skvělé výkony a markantní posuny v učení, rozlišujme správně pojmy a řiďme se podle nich v praxi. Říkejme a ukazujme žákům, jaké jsou naše společné cíle, umožněme jim rozpoznat a posoudit kvalitní práci a rozlišit ji od průměrné, seznamme je s našimi očekáváními. A potom je jako skuteční navigátoři správnými prostředky směrujme k cíli. Jedině tak se můžeme dočkat, že se nám ze tříd, které dnes často připomínají spíše vrakoviště, stanou stáje formule 1.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat