„Stále více firem, vládních agentur i vzdělávacích institucí je v zajetí fenoménu, který jsem nazval „posedlost metrikami“... Zdrojem problémů je skutečnost, že pokud lidi soudíme podle výkonnostních metrik, jsou motivováni k tomu, aby dělali to, co tyto metriky měří, a právě z toho se stane nějaký stanovený cíl. To však brání inovacím, tedy práci na něčem, co ještě stanoveno nebylo a co se vlastně ještě ani nevyzkoušelo.“ píše americký profesor historie Jerry Z. Muller v Deníku N.
Pokud se výkonnost posuzuje podle několika měřítek a v sázce je mnoho (udržení zaměstnání, zvýšení platu či zvýšení ceny akcií v době, kdy se získávají akciové opce), lidé se zaměří na uspokojení právě těchto měřítek, často na úkor jiných, důležitějších cílů organizace, jež se neměří.
Nejznámějším příkladem je „příprava na testy“, rozšířený jev, který od přijetí školského zákona No Child Left Behind (Žádné dítě nezůstane pozadu) v roce 2001 zkreslil základní a středoškolské vzdělávání ve Spojených státech (tento zákon schválený americkým Kongresem vyžaduje sledování výsledků žáků na základě státních standardizovaných testů...).
Dalším negativním důsledkem posedlosti metrikami je krátkodobost. Měřená výkonnost podněcuje „naléhavou bezodkladnost zájmů“, jak to v roce 1936 nazval americký sociolog Robert K. Merton, kdy „skutečnost, že aktéra primárně zajímají předpokládané přímé následky, vylučuje, aby se zajímal o další nebo jiné následky“…
Celý text naleznete zde
19 komentářů:
"Zdrojem problémů je skutečnost, že pokud lidi soudíme podle výkonnostních metrik, jsou motivováni k tomu, aby dělali to, co tyto metriky měří, a právě z toho se stane nějaký stanovený cíl."
Hádej kantore, proč je to špatně.
"Základními složkami posedlosti metrikami jsou:
1)přesvědčení, že je možné a žádoucí nahradit úsudek založený na osobní zkušenosti a talentu numerickými indikátory komparativního výkonu, jež jsou založeny na standardizovaných datech (metrikách);
2)přesvědčení, že zveřejnění takových dat (transparentnost) zajišťuje, že instituce skutečně plní svůj účel (zodpovědnost);
3)přesvědčení, že nejlepším způsobem, jak motivovat lidi v těchto organizacích, je napojení odměn a sankcí na jejich měřený výkon, přičemž odměny mohou být buď finanční (platba za výkon), nebo reputační (žebříčky).
Posedlost metrikami je lpění na těchto přesvědčeních navzdory jejich nezamýšleným negativním důsledkům, které se objeví po jejich uvedení do praxe. Dochází k tomu, protože ne vše, co je důležité, je měřitelné, a mnohé z toho, co je měřitelné, není důležité. "
Krásně to přesně takhle rozbujelo třeba v Británii, kde je 94% učitelů proti plošnému testování a je jim to prd platné. Kotlinka je tak svá, že musí opakovat chyby jiných. aby se jako z těch chyb sama, zkutečně ale zzzkutečně poučila, nejlépe pak na vlastní kůži žáčků.
Takže abychom si to ujasnili - existuje tzv. "goal setting theory" a princip "definition by measure". Minulý týden se o nich zmiňoval jeden z našich nejlepších psychologů a koučů Radvan Bahbouh na přednášce, kterou měl pro manažery naší společnosti. Zmiňoval to jako velmi důležitou podmínku skutečného osobnostního rozvoje.
Nejedná se o žádnou posedlost metrikami, jedná se o nutnou podmínku osobnostního rozvoje. Přiřazování čísel nějakým stavům, nebo vlastnostem má pochopitelně své nevýhody, ale podstatou je, že pokud nejsme schopni ty stavy ani uspořádat podle toho, který je pro nás více žádoucí, než jiný, pak se nemůžeme rozvíjet - tak nějak totiž není jasné kam. Jasně, můžeme si volit každý jiné cíle, ale to neznamená, že se lze rozvíjet bez cíle. Pro někoho mohou být zvolené cíle a způsoby ověřování jejich dosažení nesmyslné, ale bez nějakého způsobu měření to prostě nejde ať už máme jakýkoliv cíl. Nepoznáme totiž, zda se k němu blížíme, nebo zda se od něj vzdalujeme.
To, co tvrdí pan historik, je nádherná ukázka mediálně zajímavého klišé, které ale v praxi zjevně moc nefunguje. Vnímám tedy ono zvolání "měření výkonnosti se obrací proti nám", jako platné toliko pro historiky a jiné humanitní vzdělance, proti nimž se jistě leckteré měření obrací. Největšími inovacemi jsou známé národy, které jsou také známé svojí až puntičkářskou pečlivostí a měřením a dokumentováním všeho, počínaje Němci a konče třeba Japonci. Tvrdit, že když měříme, tak nemůžeme býti inovativní, je projevem nepochopení. Mimochodem, co inovativního vyzkoumali a přinesli historici v čele s panem autorem, že o tom káží?
"1)přesvědčení, že je možné a žádoucí nahradit úsudek založený na osobní zkušenosti a talentu numerickými indikátory komparativního výkonu, jež jsou založeny na standardizovaných datech (metrikách)."
To jistě není. Ale, a opakuji to neustále, standardizované měření zase nelze nahradit osobní zkušeností. Proto se provádí. Proto máme v medicíně standardizované testy a intervaly normálních hodnot pro každou sebenepatrnější složku krve, moči a dalších tekutin. Lékař opravdu nepozná pohledem jak vysokou teplotu pacient má a zda je zapříčiněna viry, bakteriemi, nebo něčím jiným. Na to odesílá pacienty na standardizovaná vyšetření, a teprve s jejich numerickými výsledky dokáže stanovit diagnózu a postup léčby.
"2)přesvědčení, že zveřejnění takových dat (transparentnost) zajišťuje, že instituce skutečně plní svůj účel (zodpovědnost)."
Takové přesvědčení někdo má? Spíše pozoruji jinou úchylku - přesvědčení, že když něco neměřím, tak to funguje správně. Je to podobné, jako s tím slavným bonmotem Winstona Churchila: "Všude čtu, že kouření škodí zdraví. Budu asi muset přestat číst." To je naprosto přesné vyjádření uvažování některých individuí vystupujících proti měření.
"3)přesvědčení, že nejlepším způsobem, jak motivovat lidi v těchto organizacích, je napojení odměn a sankcí na jejich měřený výkon, přičemž odměny mohou být buď finanční (platba za výkon), nebo reputační (žebříčky)."
Další strašák. Zeptám se, na co byste chtěl navazovat odměny vy? Na osobní kontakt? A jak vysvětlíte jednomu, že jste dal odměny jinému na základě svého dojmu a pocitu? Budete dávat odměny podle toho, jak je vám kdo sympatický, nebo jak? Podle čeho jiného chcete lidi třídit? Nebo dostanou všichni stejné odměny a stejné platy? Já třeba své podřízené neměřím. Opravdu nemám na každého excelovskou tabulku - i když i to jsem už zažil, ovšem to je nemoc. To ale neznamená, že nehodnotím výkon a že nejsem schopen ty výkony porovnávat. Dokonce bych řekl, že kolegové, kteří jsou mnohem méně kvantitativně zaměření a zdatní a jsou spíše ekonomové, účetní, či právníci, než statistici, fyzikové, či matematici, mají tendenci k tomu měření vyšší. Představte si pane Šnirchu, já si ani čárky nedělám a dokonce hodnotím vedle výkonu i přístup a projevenou snahu. Jenže míra projevené snahy je taky určitý výkon a taky ji uspořádáváme. Se společností, kde všichni berou stejně a mají stejné odměny, stejně jako se společností, kde se odměňuje na základě osobních sympatií a antipatií, mám osobně zásadní problém.
PD napsal jste: "Proč Kartous (ale i mnozí jiní) nejde do terénu a nedoučuje děti? Proč nejde pomáhat konkrétním lidem a místo toho se jen snaží sám sebe zviditelnit a dělat chytráka?" PD.
Proč sám neuděláte to, co radíte jiným?
No ano tajnej. My víme, že se měření štítíte proto, abyste se náhodou něco nedozvěděl. Jenže právě kvůli tomu se provádí, víme?
Chápu vaši averzi k měření a pochopím i to, že v měření nevidíte smysl, neb co je pro vás důležité, změřit nelze. Co ale nechápu je, proč vám to vadí u maturity. U maturity se neptáme, co je důležité pro tajnýho, ale co považuje většinová společnost za dostatečné SŠ vzdělání, které opravňuje ke vstupu na VŠ. Pokud student není schopen ani ekvivalentních úprav při řešení lineárních rovnic, neumí roznásobit závorky a vyřešit triviální logaritmickou rovnici, tak to se na mě nezlobte, to má prostě smůlu. Ano, možná to, na co se ptám v testech, ovlivnilo nepříznivě jeho vzdělání. Ale proč sakra, když se připravoval na ten test, tak ho nedá? Vy mi říkáte, že student se na test připraví hůře, když tento existuje, než kdyby neexistoval? Tak to můžete zkoušet na někoho jiného. Pár hlupáků, kteří tomu budou věřit, se jistě najde.
Tím, že zavedeme nějaké ověřování, tak dramaticky zvýšíme neúspěšnost a nějací chytráci se nám neustále snaží namluvit, že to je tím, že jsme zavedli to ověřování. Kdybychom ho nezavedli, studenti by to, na co se tak usilovně připravují a čemu se věnují, vlastně zvládali lépe, viďte? Kdo tomu věří, ať tam běží.
"Proč sám neuděláte to, co radíte jiným?"
Ále, nějak se mi nechce. Ovšem já taky nelezu do televize jako expert na vzdělávání a neradím vám, jak máte zkompetentňovat žáky. Já vás jen nechci nechat doprznit náš vzdělávací systém. Už teď je poprzněn dostatečně.
"Pokud student není schopen ani ekvivalentních úprav při řešení lineárních rovnic, neumí roznásobit závorky a vyřešit triviální logaritmickou rovnici, tak to se na mě nezlobte, to má prostě smůlu."
My se ale neptáme, co je důležité pro Doležela, ale "co považuje většinová společnost za dostatečné SŠ vzdělání, které opravňuje ke vstupu na VŠ."
Doležele, pojďte odprzňovat ten náš vzdělávací systém tak nějak zevnitř. Třeba vás ten váš americkej chlebodárce na chvíli pustí, jako na sabatickej.
Fíha, ono se to měření týká lidí, tož humanisté řvou, naopak technokraté slintaj blahem, že se konečně dostávaj na kloub těm lidem a prej že nejdou změřit. Tůdle nejdou. Změříme je na kvadrát ako rohlíky haby se jako vidělo, že to jde. A když se budou cukat tak utáhneme ďurky.
"Fíha, ono se to měření týká lidí, tož humanisté řvou, naopak technokraté slintaj blahem, že se konečně dostávaj na kloub těm lidem a prej že nejdou změřit. Tůdle nejdou. Změříme je na kvadrát ako rohlíky haby se jako vidělo, že to jde. A když se budou cukat tak utáhneme ďurky."
Vyjádření je to moc hezké. Je v tom emoce, je v tom příběh. Je vidět, že jste srdcař. Chybí v tom jediné - argument.
TU, Doležel,
už toho zase bylo více než dost, tento typ diskuse skončil... Děkuji!
Pytlikům pořád vrtá hlavou, proč už se dávno nezrušila jakákoli klasifikace.
Zvláště pak, pokud postačí 'úsudek založený na osobní zkušenosti a talentu'.
A to jako talentu posuzovaného, a nebo posuzujícího?
Zrušme tedy klasifikaci - ubližuje totiž talentům a nerozvíjí dostatečně "osobnost" dítěte = zlatého telete. Potom ale zrušme i peníze - ty totiž taky jaksi měří nějaký výkon.....a jsme kde? V komunismu...abyste jako věděli vi rozumbradové kam spějěte:-)
Jistě, od tyranie měření k nulovému měření. Černobílé vidění světa. Nic mezi tím není?
Přečtěte si tu knihu, možná pochopíte, v čem je problém tyranie metrik a jak jsou v dlouhodobém horizontu neúčinné ve firmách (a často vedou i k podvodům). Ve školství i v krátkodobém horizontu, to ví každý. Když povýšíte měření na kult a místo vzdělávání začnete jen poměřovat jako to dělá státní maturita. To nejcennější na vzdělání nezměříte - jak správně uvádí RVP. Proto vzdělávání měříme u státní maturity tím méně podstatným a divíme se, že jak to se vzděláváním jde z kopce.
Ale opravdu to není o zrušení měření.
Není to o zrušení měření ale o zdravém selském rozumu, který se někam vytrácí...jestli se už dávno nevytratil. Nahrazují ho ajfouni a jouhlásné trubky, Kvílení a hýkání moderátorů už i v Českém rozhlase. Emoce zastiňují rácio, prostě se po spirále spouštíme do hlubin nevědění a tumpachovitosti.
"Není to o zrušení měření ale o zdravém selském rozumu, který se někam vytrácí...jestli se už dávno nevytratil." - nahrazuji ho testy zatrhni ABCD. Souhlasím. Je to cesta do hlubin nevědění a nepřemýšlení.
"Ne vše, co je důležité, je měřitelné, a mnohé z toho, co je měřitelné, není důležité."
Zdroj citace: Tyranie metrik, Jerry Z. Muller
Státní maturita je v tom přímo ukázkový příklad, jak formou primitivních metrik (vyhodnocovaných počítačem) dojít do hlubin nepřemýšlení.
Pytlici žádnou klasifikaci, natož pak sepisování nějakých posudků ke svojí práci nepotřebují. A ani jejich žáci. Pokud si to sami se sebou nesrovnají, vždycky se dozvědí, jaký je soulad jejich práce se zadáním. Co udělali správně, a co ne. Co víc by bylo potřeba?
Okomentovat