Češi mají tendenci tolerovat násilí, v rodině ho zažívá 14 % českých dětí. Školy se učí, jak je rozpoznat

Jak rozpoznat, jestli „problémové“ dítě v mojí třídě je špatně vychované, trpí nějakou poruchou, nebo se mu doma děje něco nepříjemného? A když už mám podezření, že ho doma bijí, je mým úkolem jeho situaci vyřešit? Na otázky, které si určitě alespoň někdy klade každý, kdo pracuje s dětmi, hledají odpověď učitelé a družináři ze školy v Praze 7. Pomáhá jim s tím Centrum LOCIKA. Reportáž přináší magazín Rodiče vítáni.

Petra Wünschová (centrumlocika.cz)

Petra Wünschová z Centra LOCIKA uvádí několik statistik: 14 % českých dětí zažívá doma nějakou formu násilí, ať už jde o bití, ponižování, sexuální zneužívání. Zčásti je to způsobeno i tím, že Češi se z evropských statistik vymykají zejména ve dvou ohledech – vysoké toleranci k pití alkoholu a stejně vysoké toleranci k násilí: „Když v obchodě v Británii batole předvede klasický dětský záchvat vzteku, pokud by ho matka zbila, jistě by někdo zavolal policii. Pokud se to samé stane v Česku, bývá matka pod velkým tlakem, aby dítě udeřila,“ vysvětluje Wünschová.

Další část školení se točí kolem lidí (dětí i rodičů) s traumatem, jak je můžeme poznat a jak jim pomoci. V týmu družinářů je patrná značná úleva, když jim ředitelka Centra LOCIKA vysvětluje, že není v jejich silách ani popisu práce traumatizované děti zachraňovat. Je pouze třeba je rozpoznat a upozornit na ně školní poradenské pracoviště, které se jim bude věnovat dál. „Hlavně je třeba na traumatizované lidi – děti i jejich rodiče, kteří sami nezřídka mají zkušenost s násilím – hledět jako na lidi, kteří potřebují podporu, nikoliv jako na bezmocné oběti,“ dodává Petra Wünschová.

Ve chvíli, kdy pracovníci školy mají nahazovat nápady, jak poznat traumatizovaného člověka, je znát, že mají spoustu pracovních zkušeností. „Nechce nic řešit, nezvedá telefon, neodpovídá na e-mail.“ „Sám nám řekne, abychom synovi nebo dceři dali facku, když neposlechne.“ „Je posedlý kontrolou, musí mít úplně o všem přehled, nezvládá, když je najednou něco jinak.“ Popisují děti, které jsou uzavřené, agresivní, úzkostné, neustále v napětí – a když se řeší šikana, bývají jak na straně pachatelů, tak na straně obětí.


Celý text naleznete zde