"A jedna z věcí, která je velmi diskutovaná, je kontraproduktivnost známkovacího systému. Lidé se shodli, že to klasické hodnocení podle známek je kontraproduktivní, protože v mnoha případech se žáci učí kvůli známce, aby uspokojili rodiče či učitele, nikoli s touhou po poznání,“ říká Radko Sáblík k přípravě Strategie 2030+ v rozhovoru pro magazín flowee.
 |
| Radko Sáblík (sablik.cz) |
Čeho všeho se vlastně nová strategie týká?
Vlastně všeho. Řeší se tam předškolní vzdělávání, co by děti měly znát a čím by se měly zabývat, aby přišly připravené na základní školu. Dále řeší základní školy – to znamená, jak by měli být žáci připravováni, aby úspěšně přešli na ten sekundární stupeň, případně na víceletá gymnázia. Třetí část řešila to, jak by měli být připravení středoškoláci, aby mohli jít na vysokou školu. Naprostá shoda je v tom, že osnovy jsou obecně přebubřelé, že je potřeba je zeštíhlit, zestručnit, zredukovat. Kariérové poradenství a cílená práce s lidmi, aby našli svůj talent, by měly začít nejpozději ve 3. třídě základní školy.
Shoda trvá do chvíle, než se to začne týkat konkrétního předmětu a konkrétního člověka. Je zájem do toho dokumentu dostat techniku, environmentální výchovu, sexuální výchovu, brannou výchovu a všechno možné. Je třeba posílit informační technologie, protože jedna hodina výuky týdně na prvním stupni a jedna hodina výuky na druhém stupni je ostuda. Na druhé straně je otázka, kdo to bude učit, protože na tyto nové věci nejsou lidé, kteří by to vyučovali, takže to pak vyučují učitelé, kteří to mají jako doplnění úvazku. Bohužel tomu pak odpovídá kvalita.
Jde ona strategie tak daleko, že se tam řeší například otázky ohledně kyberbezpečnosti? Třeba i to, jak mají děti ve škole pracovat a nepracovat s internetem, s technologiemi?
Co se týká využití informačních technologií, tak to je alfa a omega, protože nová generace s těmi věcmi žije odmalička. My jim to můžeme zakázat po dobu výuky. Někde to dělají, u nás jen do nějakého věku. Já osobně jsem proti jakýmkoli zákazům, jsem pro to, aby to bylo uvědomělé. Chceme lidi motivovat k tomu, aby to nepoužívali, když mají jinou zábavu. To je samozřejmě velmi těžké. Soupeřit s dětmi o jejich pozornost s technologiemi je prohraný boj.
Je tedy potřeba technologie využít k získání jejich zájmu. Proto si myslím, že bude třeba využití virtuální nebo rozšířené reality. Když jim to zakážeme, tak dosáhneme jen toho, že to po určitou dobu mít nebudou, a o to intenzivněji se tomu budou věnovat, až budou starší, aby dohnali to, co jsme jim nedali. Navíc to nebudou používat způsobem, který je vhodný. Když je naučíme, že se telefon dá použít jako výborný pomocník při vyhledávání informací, jejich třídění a podobně, a technologie k větší názornosti třeba pomocí rozšířených realit, tak budou mít další prostředek ke svému cílenému samovzdělávání.
Celý text naleznete zde
71 komentářů:
Věta v nadpisu - známkování nemusí být kontraproduktivní, pokud všichni (učitelé, rodič, žáci a studenti) dají známce jen ten význam, který má - tedy forma zpětná vazby, ale nic víc.
Není to hodnocení dosaženého vzdělání, protože tam je mnoho podstatnějších kritérií než známka, které to lépe vyjádři.
Ale většina české populace se ptá na známku a pak z ní vzniká kult, který vzdělávání ovlivňuje kontraproduktivně. Chce to tedy osvětu zejména rodičů.
Ten rozhovor je pro mě zajímavý, děkuji za jeho zprostředkování.
"Kariérové poradenství a cílená práce s lidmi, aby našli svůj talent, by měly začít nejpozději ve 3. třídě základní školy."
Super. Budeme vědět deset let dopředu, kolik budeme mít právníků, doktorů a hlavně jutuberů.
"Lidé se shodli, že to klasické hodnocení podle známek je kontraproduktivní, protože v mnoha případech se žáci učí kvůli známce, aby uspokojili rodiče či učitele, nikoli s touhou po poznání,“
Switch off známky provede switch on touha?
"Je zájem do toho dokumentu dostat techniku, environmentální výchovu, sexuální výchovu, brannou výchovu a všechno možné."
Kde je ten zájem? Myslíte úřady a politiky, že?
"Soupeřit s dětmi o jejich pozornost s technologiemi je prohraný boj."
Tak proto ta frustrace - asi ho nikdo neposlouchal.
"Když je naučíme, že se telefon dá použít jako výborný pomocník při vyhledávání informací, jejich třídění a podobně..."
Tak se naučí aspoň něco, že?
Strašné, jak může někdo takhle žvatlat.
Výuka bez zpětné vazby? To můžeme škole začít říkat hotel. Slovní hodnocení je spousta slov, které nerozumím já, natož laik (bez toho, abych si vzal k ruce tabulku významu těch "vět") a slouží tak jen k zakrytí (nelichotivé/skutečné) situace. Asi by se neměla za 4 nevýznamné chyby dávat pětka, ale rušit kvůli tomu známky úplně?
Jen víc takových rozhovorů. Soudný člověk si aspoň udělá obrázek o kvalitě reformátorů.
Refomátoři jsou kntraproduktivní. A bohužel často úplně mimo.
"Lidé se shodli, že to klasické hodnocení podle známek je kontraproduktivní, protože v mnoha případech se žáci učí kvůli známce, aby uspokojili rodiče či učitele, nikoli s touhou po poznání,“
Kteří lidé se shodli? Pár reformátrů u kafe? Co znamená v mnoha případech? 1% nebo 99%?
A že se učí kvúli známce, to má být špatně? Proč?
Zaměstnanec taky pracuje kvůli penězům. A mnozí podnikatelé se shodnou, že je plat kontraproduktivní a měli by dělníci pracovat zadarmo s touhy po práci?
Takovým blábolům máme věřit?
Známky jsou mnohdy jediným (a posledním) motivačním nástrojem, jak některé dnešní žáky základních škol motivovat k činnosti.
Zrušte, "stratégové", známkování a ze základních škol zbudou už jen odkladiště na dopolední hlídání dětí...
v mnoha případech se žáci učí kvůli známce, aby uspokojili rodiče ...ale to je přece v pořádku. Odpovídá to vývojové psychologii.Až když jsou děti starší, tak mohou vědět proč skutečně...ale i tak jsou děti prostě ve škole a tam se něco učí... Proč převracet, co funguje.Jen aby to bylo líbivější? Proč neustále (dělám to samosebou také) vysvětlovat aplikaci učiva, aby bylo dítko dostatečně motivované.Násobilku jsme se naučili, protože jsme prostě museli. Obávám se, že těmito motivačními hystetrickými reji ztrácíme cenný čas. Něco se prostě musím naučit nazpaměť(málo) a pak už hurá k aplikaci a řešení problému. Nechápu, proč je kolem toho tolik tanečků...vlastně chápu. Musejí si vydělat i nezjiskovky a další "vzdělanci", kteří objevují Ameriku.Také rodičové - laici mají stále větší pocit, že děti tím, že je něco učíme - něco po nich požadujeme, že je týráme. Je to zlozvyk doby. Snad se to přežene.
Tohle mě fascinuje: jak někdo odkopá své základní neznalosti a ani o tom neví :-)
Cituji M. Vaňka: "A že se učí kvúli známce, to má být špatně? Proč? Zaměstnanec taky pracuje kvůli penězům. A mnozí podnikatelé se shodnou, že je plat kontraproduktivní a měli by dělníci pracovat zadarmo s touhy po práci?
Už student střední školy se učí tu nejzákladnější (protože je nejprimitivnější) Maslovowu hierarchii potřeb. Jsou i složitější teorie motivace, ale tuhle zná opravdu každý. Tedy kromě M. Vaňka. Takže přímo pro něho: uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily vyšší potřeby. Jejich hierarchie je:
fyziologické potřeby
potřeba bezpečí, jistoty
potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
potřeba uznání, úcty
potřeba seberealizace.
To znamená, že když žák (nebo dělník) pracují kvůli známce (penězům), uspokojí jen svou nejnižší potřebu. Tahle motivace je nejméně kvalitní, nejméně trvanlivá, nejméně motivující. Proto dobrý učitel nabízí žákům víc, než jedničky. Takže blábolí tu ten, kdo neví o psychologii nic. Už vás je to dost na založení klubu ;-)
Komplet všechny děti na základkách se budou učit z touhy po vědění?
Tomu říkám STRATEGIE! Moc se těším, až to přijde do praxe. To všichni Finové puknou závistí.
Zatím si však neumím moc představit, jak budou ti naši mladí živi jen z LÁSKY, PŘIJETÍ A SOUNÁLEŽITOSTI.
Strašné, jak místní komentátoři dokáží blábolit, žvatlat a jsou úplně mimo.
Zatímco si myslí, že žáky známkami motivují, většinou jimi spíš vyhrožují.
Na jednu stranu si stěžují, že děti nedokáže nic nadchnout a motivovat, na druhou stranu tvrdí, že není potřeba nic měnit, když to tak krásně funguje.
Ale možná učí jen pro peníze a vědecké poznatky jsou jim putna... A ta vývojovka - nejsem psycholog, ale co jsem se dočetl, tendence k autoregulaci (tzn. nejen pro uspokojení rodičů) začíná s koncem předškolního věku.
Kéž by byly známky zrušeny!
PS: Fakt nedokážete nadrilovat dítě násobilku bez známek? Zkuste třeba jednu z milionu her...
Existence nebo neexistence známkování nemá žádný vliv na kvalitu vzdělávání dětí. Takový vliv může mít ve větší nebo menší míře jen konkrétní instance, tedy konkrétní jednotlivá známka od konkrétního učitele jako konkrétní hodnocení. Snažit se zrušit známkování proto, aby to něco ovlivnilo může soupeřit jen s nesmyslem, že snížením konzumace masa pomůžeme globálnímu klimatu.
Víra v existujícího Boha se díky podobným nesmyslům stává téměř racionální.
"Kariérové poradenství a cílená práce s lidmi, aby našli svůj talent, by měly začít nejpozději ve 3. třídě základní školy."
Jasné, nejpozději ve 3. třídě by měl dětem někdo vysvětlit, že nemůžou být všichni kosmonauty.
"Jde ona strategie tak daleko, že se tam řeší například otázky ohledně kyberbezpečnosti? Třeba i to, jak mají děti ve škole pracovat a nepracovat s internetem, s technologiemi?"
Ve škole? Já myslím, že v kyberbezpečnosti jde o to, jak mají pracovat s techlogiemi doma.
"Když je naučíme, že se telefon dá použít jako výborný pomocník při vyhledávání informací, jejich třídění a podobně, a technologie k větší názornosti třeba pomocí rozšířených realit, tak budou mít další prostředek ke svému cílenému samovzdělávání."
Naivita na kvadrát. Počítače ve výuce využívám třicet let, děti je ve výuce rády využívají, ale... . Nedělám si iluze, že doma tutéž výukovou aplikaci využívají, nebo že ji využívají s nadšením.
A k tomu známkování. Všichni, kteří známkování zavrhují, prokazují základní neznalost problému. Známkování není motivační prostředek, známkování je prostředek k vyjádření toho, jakým způsobem se žákům daří zvládat školní práce, a k vyjádření toho, jaké má žák schopnosti, nic víc, nic míň.
Dno nekompetentnosti prostě nemůže být dosaženo. "Pedagožka" L. Pokorná nedává známky za školní výkony, ona jimi přímo vyjadřuje, jakou má žák schopnost. Je to sice malý zázrak, ale česká učitelka poručí dešti. Někdo by řekl, že třeba test z matematiky ukáže jen způsob, jakým žák spočítá konkrétní příklady. Ale ne, rovnou schopnosti. A když "pedagožka" Pokorná přidá cvičení navíc, hned má "prostředek k vyjádření" genové kvality žáka. Nic víc, nic míň. A to určitě ještě nekončí. Ona známkami vyjadřuje životní úspěšnost žáků, potenciál založit rodinu a schopnost nebo neschopnost dosáhnout akademické tituly.
Nebuďte trapný, každému jinému je tady jasné, že schopnosti žáka se navzdory Vašim kecům promítají do jeho školních výkonů. Kdyby se nepromítaly, museli by moji žáci mít díky mým dobrým pedagogickým schopnostem všichni jedničku z matematiky. Jenže nemají, protože jejich schopnosti se prostě liší. A buďte tak laskav a přestaňte si na ČŠ uspokojovat svoji nejnižší potřebu - urážet lidi.
Paní Pokorná, i Vy buďte tak laskava a přestaňte v diskusi na ČŠ urážet a znevažovat ostatní diskutující. Děkuji!
Děkuji pane Komárku za upozornění. A mohl byste mi napsat, čím jsem koho v této diskuzi jako první urazila, že jsem si toto upozornění vysloužila já a ne Váš oblíbenec Čapek?
Paní Pokorná, nezlobte se, ale na úrovni "on si začal" s Vámi diskutovat nebudu. Platí obecně: Zdržte se, prosím urážek a znevažování a diskutujte věcně. Děkuji!
Známkování je kontraproduktivní
Že ta nic neříkající čísla je nezbytné zrušit, říkají pytlici už léta letitá.
Jedině posudek žáka s vysokou výpovědní hodnotou založený do osobního spisu:
"Umí toho sotva čtvrtinu, protože většinu času profláká. Je nespolehlivý a ke svému okolí hrubý. Se školskou politikou vlády otevřeně nesouhlasí a při scio testech se ustavičně šklebí."
Jo, ale umí pěknou bábovku.
Pěkná bábovka se hodí v každé době. Ani nemusí být chutná.
"Už student střední školy se učí tu nejzákladnější (protože je nejprimitivnější) Maslovowu hierarchii potřeb. Jsou i složitější teorie motivace, ale tuhle zná opravdu každý. Tedy kromě M. Vaňka. Takže přímo pro něho: uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily vyšší potřeby. Jejich hierarchie je:
fyziologické potřeby
potřeba bezpečí, jistoty
potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
potřeba uznání, úcty
potřeba seberealizace."
Mistře, to je nějaká nová inovativní a originální teorie? Já, že znám jen Maslowovu, ale Maslovowu? To je pro mě novinka. Já vím, že trpíte nutkavou představou, že jste primář, ale aby vám to alespoň někdo uvěřil, tak by bylo dobré, kdybyste se naučil pravopis alespoň šesté třídy základní školy. Bylo by dobré, abyste se naučil i spousta jiných věcí, ale to zase nemůžeme chtít po panímámě, aby byla ze dne na den spisovatelkou, že jo.
Pane Pytliku,
flákající se, nespolehliví a hrubí žáci dnes už přeci neexistují!
Vůbec nevím, kde jste je mohl vidět..?! Jestli Vy nejste učitel-zpátečník...
"Strašné, jak místní komentátoři dokáží blábolit, žvatlat a jsou úplně mimo.
Zatímco si myslí, že žáky známkami motivují, většinou jimi spíš vyhrožují."
Co to? Známka je předně zpětná vazba, nikoliv motivační nástroj. Pro někoho je zpětná vazba informací, která motivuje k lepším výkonům, pro někoho je trestem - to jsou takoví ti lůzři od přírody, kteří se při prvním neúspěchu sesypou.
Bez zpětné vazby nefunguje absolutně žádný systém, lhostejnou zda vyrostlý, nebo vytvořený. Neschopnost se adaptovat, znamená neschopnost v dlouhém období přežít a adaptace bez zpětné vazby je dlouhodobě prakticky vyloučená.
Pokud se někdo domnívá, že smyslem známek je studenty motivovat, pak je blbec. Pokud jedinec po zpětné vazbě netouží, tak proč proboha ty známky neignoruje? To mi připomíná opět Mistra, který je sice do morku kostí odpůrcem formálních autorit, ale přitom místo toho, aby projevil tu přirozenou, tak se neustále domáhá toho, že je primář. Ještě by mohl mlátit občankou o stůl a křičet: "Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší?"
A poslední poznámka - vyhrožování je pochopitelně jednou z nejúčinnějších motivačních metod. Kluci, že vy nás chcete jen pobavit - zcela v duchu toho poskytování něčeho víc, než jen jedniček?
Tak doteď fungovaly novátorské školy na úrovni paralelních forem - domácí vzdělávání, soukromé školy. Kdo chtěl pro své dítě slovní hodnocení, zrušení předmětů, dobrovolnost a nekonečné zaujetí až nadšení, dal jej do některé z alternativních škol. Tradiční rodiče dál přidrželi dítka v klasice s předměty, známkami a drilem. Tomu říkám svoboda - každý si může vybrat a kdo si chce experimentovat se svým dítětem, budiž mu to přáno.
Strašidelný je, že se z tohohle neověřenýho experimentu má stát díky Strategii 2030+ mainstream. Kam vrtneme své děti my, co vyznáváme klasiku? Budeme si příští rok touhle dobou číst ve slovním hodnocení takový perly, jako že "Anička je sluníčko celý třídy a v matice se seznámila se zlomky?"
Kdo to chce? Kolik lidí? K čemu dobrému to povede? Kdo za to bude zodpovědný?
Nezlobte se na mne pane Komárku, ale já jsem se Vás na něco slušně dotázala a očekávala jsem slušnou odpověď. Té jsem se však nedočkala, což svědčí předevší o Vaší "úrovni", která ke škodě solidních diskutujících negativně ovlivňuje úroveň tohoto webu.
Klárka učivo zvládá dobře. Vašík méně dobře, ale moc se snaží. A Robík v novém pololetí potřebuje, aby mu škola nabídla ještě větší podporu při naplňování jeho specifických vzdělávacích potřeb. Ale taky je skvělej, jako všechny děti na tomto prohnilém světě!
No pár lidí, kteří to takhle chtějí, bohužel znám... Většinou jsou to ale lidé, co neučí.
Na většině ZŠ snad existuje ve školním řádu systém hodnocení žáka. Velmi často je zde stanoven bodový systém pro známkové hodnocení písemných prací v rozsahu 100%-90% (výborně), 89%-75% (chvalitebně),...Jde o objektivní hodnocení, které vylučuje subjektivní známkování konkrétních věcí. Vychází se z obecných předpokladů.
Např. (naukové předměty)
Stupeň 1 (výborný)
Žák samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti. Myslí logicky správně.
Ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti uceleně a přesně, chápe
vztahy mezi nimi a smysluplně propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích
oblastí. Jeho ústní a písemný projev je správný, přesný, výstižný, účinně se zapojuje do
diskuze. Je schopen samostatně studovat vhodné texty, řešit problémy a obhajovat svá
rozhodnutí. Plně respektuje demokratické principy, uvědoměle a aktivně pracuje v týmu, jeho
působení je velmi přínosné. Je téměř vždy schopen sebehodnocení a hodnocení ostatních
členů.
Podstata skutečné svobody spočívá v tom, že dítě má právo zůstat nevzdělané!
"Klárka učivo zvládá dobře. Vašík méně dobře, ale moc se snaží. A Robík v novém pololetí potřebuje, aby mu škola nabídla ještě větší podporu při naplňování jeho specifických vzdělávacích potřeb. Ale taky je skvělej..."
A vždyť takto to také funguje. Rodič, který má o své dítě zájem, si takováto vyjádření může od učitelů vyslechnout na konzultačním odpoledni. Jen bohužel nemohu napsat, že si to může vyslechnout každý rodič, protože někteří žáci se nesnaží a narušují výuku, nedá se to uhrát na specifické vzdělávací potřeby a učitelé nemají zapotřebí mazat rodičům med kolem huby, protože mazáním medu se výchovné problémy neřeší. Někteří by tam ale to mazání medu nejraději viděli. Jenže zapomínají na to, že rodiče velmi dobře vědí "co mají doma." Naprostá většina těchto problémových dětí nám na schůzkách potvrzuje, že si se svou ratolestí neví doma rady, a na výtky učitelů přikyvuje.
Zajímavé na celé situaci kolem známkování je, že většina učitelů a většina rodičů s ním nemá problém. Berou to prostě tak, jak to je. To jen někteří vizionáři by rádi vymysleli jiný, stručný a jasný systém. Ale když se rozhlédneme po celém světě, nějak se jim to nedaří.
Máme rok 2020 a tak by měla platit "Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020" (schválila vláda ČR 9. 7. 2014). Zde je úkol "Modernizovat systém hodnocení na úrovni dítěte, žáka, studenta". Jde o přechod od tzv. sumativního hodnocení (známka) k formativnímu hodnocení (sledování individuálního pokroku). Některé školy na tuto cestu nastoupily. Zastaralost sumativního hodnocení je nepochybná. Někdo to těžko chápe, ale tak už to je. Někdo chápe pomalu, někdo rychleji. Neplatí jen pro žáky.
Zastaralost sumativního hodnocení je nepochybná.
Ano? Nějaký důkaz?
Vl.Václavík
A myslíte, že strategie do r. 2020 byla vládou pana Sobotky dobře nastavena? Tady to samozřejmě zabíhá do politiky a fungování paní Valachové na MŠMT v dresu ČSSD. Vlády už v této zemi schválily tolik blbostí, že kdyby se tím občané doslova řídili, tak jsme snad zpátky v nějaké rovnostářské společnosti. I metodici by měli používat zdravý selský rozum ve smyslu, že všechno není černobílé a absolutní pravda neexistuje. Ale "pěkný" příspěvek do diskuze.
sledování individuálního pokroku
Fláká se ještě víc, než loni.
Formativní hodnocení (sledování individuálního pokroku) je možné vyjádřit známkou, protože se cyklicky bere nové učivo (nové téma) a známka je nejstručnější možnost jak ukázat, jaký pokrok dítě dosáhlo. Každý posun k nové kapitole znamená restart (nové učivo, procvičení, otestování => známky), průběžný pokrok v roce ukazují kontrolní práce (čtvrtletní, pololetní), přechody mezi ročníky pak vstupní testy.
Kvůli slovnímu hodnocení a individuálnímu sledování lze navštívit učitele, který ochotně řekne (setrvalý lajdák vs. prostě se mu to tentokrát nepovedlo, lze si opravit). Na ZŠ je normální, že se rodiče trochu chodí ptát. Na SŠ je normální, že normálně nechodí. Na VŠ rodiče vůbec nechodí. Celé je to založeno na osamostatnění dítěte a také na tom, jak rodič vzdělávání podporuje. Nemůžeme rodiče nutit, ale přesto na ZŠ si problémové předvoláváme automaticky, na SŠ v krizových případech.
Netuším, co je na tomhle systému špatně. Že neskryjete lajdáctví? Že někdy jsou známky kruté (5 stupňů je málo)? Že někteří rodiče známky přeceňují (např. trestání za dvojky)? Ale to přece neřeší rušení známek, tím se problém *se vzděláváním* jen skryje (případně rozmělní na procenta nebo na výsledky SCIO testů).
"Jde o přechod od tzv. sumativního hodnocení (známka) k formativnímu hodnocení (sledování individuálního pokroku). Některé školy na tuto cestu nastoupily. Zastaralost sumativního hodnocení je nepochybná. Někdo to těžko chápe, ale tak už to je."
Škol, které přešly k formativnímu hodnocení je naprosté minimum, a to ho ještě aplikují jen na prvním stupni. Podstatná část škol to opravdu celé nepochopila a přistoupila k něčemu, co bych pracovně nazvala sumativně-formativní hodnocení. V praxi to znamená, že v první třídě neexistuje dvojka na vysvědčení, ve druhé třídě neexistuje trojka, ve třetí třídě neexistuje čtverka, ve čtvrté a páté třídě čtverky suplují pětky. Na druhých stupních už to naštěstí taková katastrofa není, i když pětky jsme zrušili i tam. Ale přiznám se, že než toto výše popsané bylo by asi opravdu zavést na první stupně skutečné formativní hodnocení.
"Fláká se ještě víc, než loni."
Jejej, tohle napsat dítěti nějakého aktivistického rodiče hraničí s trestním oznámením na kantora. To se prostě nesmí! To je "nekorektní". Musíte to subjektivně zabalit. Například:"Loni mu práce na PC šla výborně, ale letos se také velmi snaží ("žák ve škole chyběl 420 vyučovacích hodin v důsledku záškoláctví" - to samozřejmě napsat nelze).
"Ale přiznám se, že než toto výše popsané bylo by asi opravdu zavést na první stupně skutečné formativní hodnocení."
Už ve čtvrté a páté třídě vás někteří inkludovaní žáci rozeberou na součástky.
Jen na okraj z reality: Kvůli matice za mnou rodiče nechodí na ZŠ ani SŠ. Je to tím, že mám hodně známek a klasifikuji férově (body, stupnice, žáci přesně vědí jak), písemky ukazuji, přijímám reklamace od žáků (člověk se snadno splete/přehlédne), mám za rok i 70 známek. Prostě není co řešit, nelze to okecat (a propadnout znamená jen naprosto nepracovat). Známkuji aktivitu při hodině, dávám známky za domácí aktivitu. Dávám si pozor, abych netoleroval jen někomu něco, zvýšený dohled oznamuji (nelíbí se mi to, budu tě muset více o hodině sledovat).
Bohužel znám kolegy, kteří hodnotí předpojatě, zasedávají si ("tebe k maturitě nepustím"), ale to opět zrušení známek neřeší, jen problém skryje.
Formativní hodnocení se stejně převádí na známky. A mohu Vás ujistit, že přečíst si pořádně a popravdě sepsané formativní hodnocení, je pro rodiče krutější než známky. To jen někteří sluníčkáři si myslí, že učitelé v něm o dítěti lžou.
"Tohle napsat dítěti nějakého aktivistického rodiče hraničí s trestním oznámením na kantora."
Ano, ano. A tohle je na tom nejsmutnější. I kdybychom nedejbože přistoupili na (formativní) slovní hodnocení, tak v dnešním hyperkorektním prostředí by vlastně do těch slov nešlo napsat ani zrnko pravdy.
Lenka Pokorná
Učím matematiku 93 žáků + dějepis dalších 51 žáků + ICT 15 žáků. Byrokracie ve školství je neskutečná, už nyní je papírování tolik, že jen sedíte za PC a něco řešíte, opravujete, věnujete se inkluzi, doučujete v rámci intervence, provádíte dohledy,...V podstatě to znamená 150 stránek různého textu při hodnocení v pololetí a 300 stránek za školní rok. Je tento spisovatelský a subjektivistický výpis efektivní?
No, pane Václavíku, vaše vyjádření ve stylu - ty školy na nějaké tyhlencty strategie stejně kašlou, mne naplňuje určitým optimismem. Kéž byste měl pravdu.
"Zastaralost sumativního hodnocení je nepochybná.
Ano? Nějaký důkaz?"
Používá se od doby Marie Terezie? Tak je to zastaralý. To, že mám jednu hlavu a dvě ruce, už je taky zastaralý. To snad bylo normální dokonce už i před Marií Terezií.
"Fláká se ještě víc, než loni."
Nedbalý, líný, neprospívá.
Pane Mádře, hovořila jsem o formativním hodnocení na prvním stupni. Na druhém stupni si ho rovněž nedovedu představit a domnívám se, že ani rodiče ne. Vždyť někteří by ho ani nedočetli do konce.
Viděla jsem vysvědčení z Anglie z prvního stupně. Také známkují, ale třeba angličtinu asi čtyřmi známkami. Zvlášť čtení, gramatiku, psaný projev a mluvený projev a taky si nemyslím, že by to byla bůhvíjaká výhra v loterii.
Takže za mne, pokud se týká prvního stupně, buď se vrátit k původnímu stylu známkování, neboť plácnout všem na vysvědčení jedničku a děcku, které je na opakování ročníku dvojku, abychom je náhodou nedemotivovali, opravdu nemá smysl, nebo zavést formativní hodnocení, ovšem pravdivé, žádné mazání medu kolem huby. Přece nemůže do budoucna docházet k situacím, kterou jsem zažila vloni, že mi žák přišel do šestky s jedničkou z matematiky (podotýkám, že z jiné školy, na naší se v páté třídě přece jenom i nějaké ty trojky a čtverky objevují), ale neuměl vůbec nic a skočil rovnýma nohama na čtverku.
Už student střední školy se učí tu nejzákladnější (protože je nejprimitivnější) Maslovowu hierarchii potřeb. Jsou i složitější teorie motivace, ale tuhle zná opravdu každý. Tedy kromě M. Vaňka. Takže přímo pro něho: uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily vyšší potřeby. Jejich hierarchie je:
fyziologické potřeby
potřeba bezpečí, jistoty
potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
potřeba uznání, úcty
potřeba seberealizace.
Pane Čapku, nevím, jak dobře znáte dnešní středoškoláky. Za sebe mohu říci, že já u nich pozoruji hlavně fyziologické potřeby a jejich naplňování. To ostatní ve škole nějak nepřichází do úvahy.
Dostat pěknou známku vede k uspokojení nějaké fyziologické potřeby? Jaké?
Tak se nám ta diskuze pěkně rozjela. Pro pana Čapka. Je třeba chápat co věty od lidí, kteří mají jiný názor, znamenají. A to, že umíte citovat základy psychologie na nejnižší úrovni, které zná každý slušný učitel, má málo společného s tím, že umíte učit či že výuce rozumíte.
Když si přečtete můj příspěvek pořádně, pochopíte, že píši o něčem úplně jiném.
Co to je zastaralost? Komenský je zastaralý? Nebo Herbart, Montessori?
Jak se pozná zastaralost formativního hodnocení? A není už i sumativní hodnocení zastaralé?
Chtěl bych od místních raformátorů a teoretiků, aby se nad svými slovy zamysleli. A pokud zde chtějí argumentovat, ať své teze doloží.
Pokud jejich teze jsou v přímém rozporu s mou kantorskou každodenní zkušeností, tak bez řádných důkazů jim prostě věřit nebudu. A úplně stejně na tom budou i ostatní učitelé.
Zrovna tak by si měli uvědomit, že jejich lpění na detailech a přehánění stylem učitelé sumativní hodnocení dostatečně nemodernizovali, tak jim je zakážeme, důvod se nějaký najde, je poněkud dětinské a zavání to trucvitostí.
Pokud chcete něco změnit, musíte učitelům nabídnout lepší alternativu. A to znamená nejen o tom planě plácat, ale vytvořit konkrétní funkční vzdělávací strategii či hodnotící metodu a tu učitelům nabídnout. Pokud toho nejste sami schopni, pak prosazovat, aby zřizovatel vzdělávacích ústavů sehnal lidi, kteří to dovedou a zaplatit jim.
Zatím učitelům nabízíte jen plané řeči a ideologické teze plné fanatizmu.
Většina učitelů formativní hodnocení užívá, ale v mezích možností. Zrovna tak tzv. moderní metody. Ale aby jich bylo víc, aby se vzdělávání zlepšovalo, musíte učitelům vytvořit podmínky, aby mohli a pak je vhodně motivovat. Omračovat je bláboly opsanými z teoretických prací mnohdy nevalné úrovně nepomůže.
Chcete-li aplikovat vyšší psychologii na žáky, musíte ji aplikovat i na učitele. Pokud to nedokážete, pak jste špatní praktici.
Pane Vaňku, vy jste trefil hřebík do hlavičky.
Moderní způsoby práce učitele, které reflektují platné poznatky z oboru psychologie a pedagogiky, jsou českým učitelům nabízeny. Ať už je to RWCT nebo strategie Líného učitele či další. Komenský nebo Montessori nezestárli, ale jejich principy NIKDY nebyly většinou českých učitelů v každodenní práci akceptovány či realizovány. Takže shrnuji první část své odpovědi: vzdělávací strategie hodné kvalitního učitele tu jsou a jsou i nabízeny.
Jsou i lektorovány, takže je i nabídka na trhu vzdělávání, kterou mnozí ředitelé a zřizovatelé využijí. Podmínky, o kterých píšete, jsou jenom záležitostí myšlení. Jiné věci kvalitní výuka nepotřebuje: pouze pedagogicky myslícího učitele. Nevím, co myslíte těmi bláboly - něco, co neumíte realizovat? Nebo něco, co si ani nedokážete představit?
Protože já - se vší upřímností - ignoruji to, čemu říkáte "v přímém rozporu s mou kantorskou každodenní zkušeností", protože to - neberte to osobně - může být i každodenní zkušenost špatného učitele. Ten často ani neví, jak a co může dosáhnout.
A ty důkazy? Jsou jich stovky, tisíce. Malý příklad za všechny. Řeknete v klasické české škole, že žáci někde něco dělají sami. Hned se ozvou učitelky: bez dozoru? To zboří třídu nebo se na všechno vykašlou nebo vytáhnou mobily... prostě to nejde. Pak přijdete do jiné školy a vejdete do mstnosti a tam žáci klidně a tiše pracují na svém projektu a učitelů je tam - nula. Celou dlouhou hodinu, úplně bez dozoru a donucování, prostě dělají žáci svoji práci. Ty stejně děti ze stejného sídliště, jen v jiné škole. Důkaz!
Ad PP (21:28): Zastaralost sumativního hodnocení je nepochybná. Nějaký důkaz?
Je potřeba vyslechnout (přečíst si) názory učitelek a učitelů, kteří přešli od známkování ke slovnímu hodnocení (popřípadě nějak využívají oba způsoby). Je potřeba podívat se na školní vzdělávací programy a také se informovat o trendech v zahraničí.
Samozřejmě je potřeba vzít v úvahu, že jiná situace je na primárním stupni a jiná na nižším a vyšším sekundárním stupni.
Robert Čapek
S těmi dohledy ve třídě, na chodbě, .... je to docela problém, škola odpovídá za žáka "obrazně ve chvíli, kdy překročí práh školy". Zanedbání dohledu a možný následný úraz (nedej Bůh nějaký vážnější) okamžitě řeší všichni počínaje ČŠI a konče pojišťovnami a nikomu nepřeji třeba policejní vyšetřování. Všechny (i méně vážné úrazy) se evidují centrálně na inspiS. Stačí si přečíst ty milionové pálky pro učitele, školy, zřizovatele, kteří zanedbali dohled a žák má trvalé poškození zdraví. Tady je třeba se obrátit na MŠMT, ....Učitelé za nic nemůžou, ti jen plní právní předpisy. Většina škol si proto na vypracování ŠŘ najímá právníky. Je to mnohem složitější problém než se člověku mimo školství jeví.
Celou dlouhou hodinu, úplně bez dozoru... Důkaz!
Na které že to škole se nedrží pedagogický dohled na žáky? Dokonce celou hodinu?
Tak konkrétně... Jinak to není důkaz, ale lež, jako věž.
Milí kolegové.
To, že někdo někde něco dělá není důkaz, že je to lepší a vhodné pro všechny.
A to ani v zahraničí. Důkaz znamená výzkum na stejném typu žáků a porovnání výsledků. A o tom každý jen plká, ale nikdo to řádně neprovede. Nejsou peníze, ani lidi a není čas. Každý honí body za publikace či si musí přivydělávat.
Podpora učitelů je jen lektoring, který masivně nic neřeší.
1. Učitelů je příliš mnoho - suplování, neochota jít na nekvalitní školení, kterých je čím dál víc
2. Je příliš mnoho typů škol, žáků, předmětů, i učitelů, tedy odlišných vzdělávacích praxí.
Každá třída vyžaduje jiný přístup i každý učitel má jiný přístup. Obecná prohlášení nic neřeší.
To co chybí jsou volně přístupné utříděné použitelné kvalitní materiály.
Materiálu na netu je spousta, ale minimum použitelných a ta doba hledání. Kdo na tomá čas.
Pokud na škole pracuje nekvalitní učitel není to vina ostatních učitelů, ale vedení školy a zřizovatele, že to dopustí. A potažmo systému, který je špatný. Zrovna tak, pokud zůstane třída bez dozoru je to průšvih. Pokud jsou to 18. letí maturanti menší, pokud mateřinka tak větší. Ale otázkou jsou příčiny. Jestli si kantor nevšiml suplování nebo se na to vykašlal nebo musel na wc a neměl nikoho, kdo by zaskočil nebo přechází z jiné budovy a fyzicky to včas do hodiny nemůže stihnout(5.minutové přestávky). Obdivuji prvostupňové, když jsou s dětmi celé dopoledne. To je otázka na dlouhou samostatnou diskuzi.
Černobílé vidění dobrý X špatný učitel je hloupost.
Pane Kopecký, Vy jste učitel? V systému, který používá známky několik století je referenční hodnota těchto tak vysoká, že bych Vás opravdu chtěla vidět po roce úplného neznámkování třeba u malých dětí. Ony se na ty jedničky tolik těší a stále se jen ptají "bude to na známku?"
Snad existuje nějaká možnost postupného přechodu na jiný typ hodnocení ale POSTUPNÉHO!!
Už nyní děláme (opravdu do děláme, pane Kopecký) to, že se dítěte, než jej ohodnotíme my, zeptáme? "Co by sis dal/-la.?" Divil byste se, jak je jejich autoevaluace přesná. Víte, ono se to ve školách opravdu posouvá. Zatím jsou tam vysokoškolsky vzdělaní učitelé...zatím.
"Ony se na ty jedničky tolik těší a stále se jen ptají "bude to na známku?"
Nejsem bůhvíjaká zastánkyně formativního hodnocení, ale pokud budou učitelé prvního stupně motivovanost dětí ke vzdělávání se udržovat až nesmyslným rozdáváním jedniček, asi se ze mne příznivec formativního hodnocení na prvním stupni stane. Dotaz v matematice v šesté třídě, zda je daný úkol za jedničku, mne totiž vždy minimálně dva měsíce přivádí k šílenství. A už v té šesté třídě se najde několik jedinců, kterým se úkol nechce vypracovat, protože za jedničku není. Pak si postupně zvykají, ale vždy to trvá minimálně jedno pololetí než děcka pochopí, že v matematice se usilovně nepracujeme kvůli jedničkám.
Chování, že bez odměny (bez známky) se nepracuje, je převzato z reality tržního hospodářství. Většina lidí bez peněžní odměny nehne prstem. Pokud chcete děti/žáky naučit, že je vhodné pracovat i bez odměny (altruismus), je zrušení známek nejhorší cesta. Zrušení známek odejme zpětnou vazbu, jednu z motivačních složek (práce za známku je více důležitá), možnost srovnání (práce bez odměny vs. s odměnou) a navíc stejně na odměnu dojde (slovní hodnocení), ovšem v negativním smyslu (Pepíček nepomáhá slabším etc).
Před listopadem'89 se sice bez odměny běžně pracovalo (třeba "Akce Z", různé výzdoby, "mírové demonstrace", Spartakiáda), ale pokud se člověk neúčastnil, byl potrestán (což je horší, než absence odměny).
A ještě něco - po zrušení známek se začne extrémně testovat (stejně jako ve vzorových zemích), což je ještě krutější způsob hodnocení, než známky (které se obvykle dají u nižších ročníků "opravit").
Já ani tak nejsem zastáncem formativního hodnocení, jako jsem spíš odpůrce současného stylu známkování na prvních stupních základních škol, které neplní svou základní funkci, a to funkci hodnotící. To, co se děje v tomto směru na prvních stupních je šaškárna. Extrémní případy, kdy dítě na konci první třídy ještě nezná všechna písmena, není schopno ani číst slabiky a byl by pro něj vhodný přechod do praktické školy, přičemž má na vysvědčení nekompromisně dvojku, nejsou výjimkou. A tady ta šaškárna teprve začíná.
@Lenka Pokorná: Klasifikace je poměrně pevně sešněrovna Klasifikačním řádem a RVP/ŠVP (požadované výstupy). Pokud máte pochybnosti, nezbyde vám než se obrátit na vedení školy (počítejte s nuceným odchodem ze školy) nebo na Českou školní inspekci (musela byste oznámit anonymně nebo se opět smířit s tím, že vás kolegové a vedení vyštípají, přestože budete v právu).
Kolegy posílám do někam přímo, na to nepotřebuji žalovat řediteli nebo ČŠI. Podařilo se mi tím spolu s několka dalšími kolegy dosáhmout jakž takž spravedlivého známkování na druhém stupni naší školy a ve čtvrté a páté třídě, kde se točí dvě kantorky. Museli jsme také trochu zatlačit na jednu angličtinářku a na začínajícího biologie-chemie. Bohužel situace v první až třetí třídě je mimo náš dosah, protože tam se dokola točí tři kantorky, po kterých přímo nepřebíráme děti.
Ale v souvislosti s tím se ptám:"Ono to ti ředitelé a inspektoři sami nevidí, co se děje?"
Divil byste se, jak je jejich autoevaluace přesná.
Paní Rváčko,
mám stejnou zkušenost. Většinou se hodnotí buď podle toho, co chci dát já, nebo o půl stupně hůř. O stupeň tam nebo tam už je silná výjimka.
Na PedF nás v 90. letech učili, že máme po zkoušení shrnout, co bylo dobře a co špatně. On tam pak moc velký prostor na omyl není...
Nepřipadám si jako exot, když to dělám, a děti se nijak nediví.
Blbý je, když se o tom, jak to na školách chodí, káže na základě předsudků.
Klasifikace je u každého učitele/předmětu jiná. Autoevaluace žáka proto neodpovídá magicky vaší představě, ale vyplývá ze zkušeností žáků právě s vaší klasifikací. Žáci umí zahrnou i případné preference/ambivalence vyučujícího ke konkrétnímu žákovi. Dobře se to dá ukázat na VŠ, když máte PF nový kruh a učíte se s nimi (klasifikovat). Při prvních hodinách/pokusech to vůbec nejde, zakrátko se začneme shodovat. Kdysi jsem to dělal v hodinách didaktiky informatiky jako ukázku.
Co se týká Klasifikačního řádu (a toho, jak by se to mělo dělat): 1) váha známky musí být předem stanovena pro různé způsoby (test, kontrolní práce, ústní, praktická práce, aktivita) pro celou školu 2) žák/rodič musí mít možnost se dopředu seznámit s podmínkami klasifikace (v některých školách se musí seznámení vyplňovat do třídnice, zejména na SŠ). 3) Větší váha musí být oznámena dopředu (kontrolní práce) 4) klasifikace musí být předvídatelná, vyvážená, spravedlivá. 5) Žák musí být seznámen s důvody klasifikace. Jen z toho vyplývá, že nemůžete jednoho/dva ve třídě vyzkoušet z 3 nebo 5 měsíců staré látky, zatímco ostatní z nové látky nebo je nevyzkoušet vůbec. Nelze ústně vyzkoušet jen někoho, nelze opakovaně zkoušet jen někoho. Nelze měnit váhy známek. Nelze doplňovat známky je tak (práce v hodině) od stolu. Existuje pouze institut přezkoušení v případě absence/neklasifikace apod., ale i ten má svá pravidla (nutno sdělit dopředu, měli by být svědci), rodič může požádat o komisionální přezkoušení (nutná komise). Musíte respektovat známky, když už je dáváte (vážený průměr).
Vím, že spousta kolegů si známkuje jak chce, ale to pak vypovídá o jejich neúrovni, případně nekvalitě školy. Učil jsem na škole, kde ředitel dbal na férovost a spravedlnost a nemusel kvůli tomu na nikoho tlačit, protože dokázal obhájit kolektivní zájem, stavovskou čest a hrdost na školu (a její kvalitu). Kéž by to tak bylo všude.
Žáci samozřejmě vědí, jaký je kdo ras (já moc ne) a co po žákovi chce (já myšlení). Podle toho sami sebe hodnotí.
To je ale naprosto v pořádku, tak to později chodí v zaměstnání i jinde. Takže i v tomto je škola vhodný trénink pro budoucnost :)
Podstatné je, aby jeden učitel v jedné třídě/ročníku měl na všechny stejný metr.
Ústně zkouším dost nerad, ale žáci na to mají právo a měli by si to vyzkoušet, protože to budou časem potřebovat (konkurzy apod.). Samozřejmě 100 % objektivní být nelze, pokud nemáte přesně strukturované otázky (a pak by zas němělo smysl ztrácet čas ústním zkoušením face-to-face), ale subjektivita se dá minimalizovat.
1) váhu známky samozřejmě znají, 2) jestli myslíte rozsah procent, tak klasických 25/50/75/90, na mé minulé škole se to dokonce přímo zobrazovalo v elektronické žákovské, 3) nevím o škole, kde by se velká práce napálila bez upozornění, 4) samozřejmě, to je snad běžné, 5) viz výše, to shrnutí.
Jediné, s čím bych polemizoval, je zákaz známky za práci v hodině. Podle mne na to má učitel právo, ale musí být schopen to odůvodnit, když se dítě zeptá. Ještě jsem nezažil, že by se žák kvůli malé jedničce nějak vztekal. Ono to výslednou známku na vysvědčení prakticky neovlivní, ale je to motivační.
Právo na přezkoušení (komisi) je snad centrálně dáno. Zažil jsem to za víc než 20 let ani ne 5x. Známku počítá Bakalář, nerespektovat váhy je tudíž nemožné, ovšem známku dává učitel - když vidím, že je to třeba 1,51 a žák se celé pololetí snažil, ale v září mu utekl jeden test, je na místě použít lidskost.
Pokud si děti nestěžují na nespravedlnost hodnocení, nevidím problém. V době studentských parlamentů by se jistě ozvaly. Jasně že může existovat (a někde, někdy existuje) lidské selhání, to ale neznamená, že systém je špatný.
Zákaz známky za práci v hodině: Psal jsem o případu, kdy to dává učitel "od stolu", aby mu vyšlo požadované hodnocení, což by se dít nemělo (ale děje).
Za 1,6 jedničku můžete dát, ale měl byste všem, ne jen jednomu.
Studentská rada samozřejmě existuje, ale jsou případy, kdy se neodváží, protože učitel se okamžitě pomstí a to studentům za to nestojí. Kdybych nevěděl, že si oficiálně studenti nestěžují více jak 10 let, nepsal bych o tom, že je to možné a že to ani studentská rada/parlament stejně nevyřeší (i když se o tom ve sboru ví).
Když má známka za práci v hodině váhu 1 a celkově máte za pololetí váhu dejme tomu 80 (nebo taky 120), prakticky nic to neřeší.
Jasně že se nemá verglovat podle libosti se známkami a že 1,6 je dvojka. Mluvil jsem o 1,51 a o "tendenci k jedničce" (např. posledních 8 známek včetně velkých samé 1), což není nějaká libovůle učitele, ale objektivní fakt. Jinak teda nevím jak u vás, ale u nás se o nějaké učitelské zvůli neví... a žáci si stěžují na parlamentu ředitelce i kvůli blbostem typu "jak moc kdo hlídá na dozoru u jídelny".
Nemám pocit, že by se ohledně známkování děla taková zvěrstva, jak se to prezentuje. Nepamatuju si to ani jako žák.
Nemůžete jednoho/dva ve třídě vyzkoušet z 3 nebo 5 měsíců staré látky, zatímco ostatní z nové látky nebo je nevyzkoušet vůbec -- Hahaha.
Nelze ústně vyzkoušet jen někoho -- On někdo stihne za hodinu ústně vyzkoušet celou třídu?
nelze opakovaně zkoušet jen někoho -- Dejme tomu.
Nelze měnit váhy známek -- A může si váhy typů známek stanovit učitel? Nebo ty váhy musí být celoškolní? Celookresní?
Nelze doplňovat známky je tak (práce v hodině) od stolu -- A když vstanu od katedry, tak ty známky dávat mohu?
Musíte respektovat známky, když už je dáváte (vážený průměr) -- Tak znova, mohu si ty váhy stanovit já? ////
Pane Keršláger, myslel jste to vážně? ////
Každá škola má svůj Klasifikační řád, kde by měly být váhy známek uvedeny podle celoškolní dohody (v Bakalářích lze váhy pojmenovat). Pokud to nerespektujete, pak to je ukázka cochcárny a nedivím se, že se to rodičům leckde nelíbí a nadává se na učitele, školy a klasifikaci známkami (že nemají smysl).
Opravdu se divím, jaká je realita tristní (jen na okraj - na jednu vaši repliku jsem odpověděl již dříve). Nemusíte samozřejmě vyzkoušet celou třídu za hodinu, ale když máte ústní zkoušení, měli by jím projít všichni, což je ta férovost a objektivita.
Na Bakalářích je "kompozice 10", "zkoušení ústní/písemné 4" a "malý test 3", teda u nás. Zbylé váhy jsou na učiteli. Já se držím pravidla, že pětiminutovka je za 1, ale třeba písemka je někdy potřeba udělat střední, tj. na váhu dejme tomu 6. Učitel taky musí mít možnost reagovat na aktuální vývoj, samozřejmě v rámci fair play.
Jiná věc - za aktivitu se dává 1, váha 1. Jenže co dělat, když někdo předvede opravdu excelentní výkon? Podle mne má dostat "mimořádnou prémii", aby to bylo spravedlivé.
Nevím o tom, že by si na to někdo stěžoval. Nejsem konfliktní typ, takže ze strachu to určitě není.
Jinak samozřejmě zkoušet půl roku starou látku je selhání učitele, o tom žádná. Ono to ani nemá smysl.
Pane Keršlágere, kam na to chodíte?
"1) váha známky musí být předem stanovena pro různé způsoby (test, kontrolní práce, ústní, praktická práce, aktivita) pro celou školu"
To slovo MUSÍ máte prosím odkud? Zase z nějaké vyhlášky MŠMT, ze které odmítáte citovat? Vždyť třeba ty testy může sestavovat každý učitel jinak (v jiném rozsahu a jiné náročnosti) a dokonce ani testy od stejného učitele nebudou ve stejném rozsahu a ve stejné náročnosti. A totéž platí i u ostatních Vámi uváděných způsobů ověřování znalostí a dovedností. Nelze přece šmahem nařídit učitelům, že test bude mít vždy váhu 2. Tím ovšem nepopírám, že váha známky by měla být žákům před písemkou či známkovanou aktivitou oznámena.
"2) žák/rodič musí mít možnost se dopředu seznámit s podmínkami klasifikace (v některých školách se musí seznámení vyplňovat do třídnice, zejména na SŠ)."
Každá škola má klasifikační řád a ten visí na webu. Seznámit se s ním je džob každého rodiče. To, že se na některých školách vyplňují do třídnice úplné kraviny a vymýšlí se zbytečné haldy papírů, je všeobecně známé.
"3) Větší váha musí být oznámena dopředu (kontrolní práce) 4) klasifikace musí být předvídatelná, vyvážená, spravedlivá. 5) Žák musí být seznámen s důvody klasifikace."
Ano, samozřejmě.
Ale, že "Jen z toho vyplývá, že nemůžete jednoho/dva ve třídě vyzkoušet z 3 nebo 5 měsíců staré látky, zatímco ostatní z nové látky nebo je nevyzkoušet vůbec. Nelze ústně vyzkoušet jen někoho, nelze opakovaně zkoušet jen někoho.", se mi nepozdává a navíc to opět není nikde legislativně ukotveno.
Pokud např. nebude mít žák kvůli absencím splněné podmínky hodnocení v daném předmětu, mám např. v pololetí (samozřejmě, že po domluvě s ředitelem) možnost ho nehodnotit a doplnit klasifikaci do dvou měsíců. Nevidím důvod, proč bych ho nemohla v tomto případě vyzkoušet ze starší látky, kterou zameškal, samozřejmě po předchozím upozornění a po oznámení dané skutečnosti rodičům. Dále nevidím důvod, proč bych opakovaně nemohla zkoušet jednoho žáka, který se vyhýbá písemkám a tudíž má málo známek.
"Nelze měnit váhy známek."
S tím souhlasím.
"Nelze doplňovat známky je tak (práce v hodině) od stolu. Existuje pouze institut přezkoušení v případě absence/neklasifikace apod., ale i ten má svá pravidla (nutno sdělit dopředu, měli by být svědci), rodič může požádat o komisionální přezkoušení (nutná komise). Musíte respektovat známky, když už je dáváte (vážený průměr)."
Zase motáte vše dohromady. Situaci při nehodnocení jsem Vám už popsala, a o tom, že by se v tomto případě muselo jednat o komisionální přezkoušení není pravda. Komisionální přezkoušení se týká opravných zkoušek a přezkoušení při stížnostech rodičů. Samozřejmě, že vážený průměr by měl být hlavním kritériem, ale nedá se ho držet otrocky, a to zejména u dětí se SVP.
"Pokud to nerespektujete, pak to je ukázka cochcárny a nedivím se, že se to rodičům leckde nelíbí a nadává se na učitele, školy a klasifikaci známkami (že nemají smysl)."
Tu cochtárnu jste si mohl nechat od cesty a uvědomte si, že vše se nedá svázat do vážených průměrů a známek. Dokud neexistovali Bakaláři apod. tak byla váha známek spíše intuitivní pojem a asi to bylo i dobře. Všichni si sice počítali průměry, ale zároveň si byli vědomi, že se neznámkuje jen podle nich. Rozumným rodičům je to kupodivu jasné i nyní a ti ostatní, kteří nadávají, většinou nadávají na přísné učitele a ne na ty, kteří mají ve známkách brajgl, pokud tedy mírně hodnotí.
zkoušet půl roku starou látku je selhání učitele
Jemináčku, tak to teda selhávám! V rámci přípravy na MZ zkouším i 3 roky starou látku. Jo a jsem tak neschopnej, že to občas ani nedokážu odfiltrovat - jako abych řekl studentům "tohle je 3 roky staré, tohle je 2 roky staré". ////
Nemusíte samozřejmě vyzkoušet celou třídu za hodinu, ale ...
Pane Keršláger, uvědomujete si, že jste v rozporu sám se sebou? Inu, tak to chodí, když někdo píše ptákoviny ... ////
Pane Kocourku,
základní věci samozřejmě má umět. Ale že nemůžeme po dětech chtít, aby si pamatovaly trvale všechno, to se asi nebudeme přít, ne?
Přít se nemusíme, pane Portwyn, mějme každý svůj názor. Mí studenti si mohou kdykoli (od prvňáku do čtvrťáku) na školním webu přečíst požadavky k MZ, a od okamžiku, kdy příslušné téma vyložím, ho musí umět až do MZ. Pak ať to klidně zapomenou, ale pokud se tomu budou věnovat profesionálně (což většina bude), tak to nezapomenou. ////
Okomentovat