Učitel patří mezi nejprestižnější povolání, mezi rodiči žáků přesto učitelé nemají valnou pověst

„Na jednu stranu je na učitele nahlíženo jako na vzdělanou osobnost vykonávající velice záslužnou profesi, což se projevuje vysokou prestiží povolání. Na druhou stranu je tato profese v myslích veřejnosti často představována uštvanou učitelkou, která dobrovolně pracuje za velmi nízkou mzdu, což se projevuje nižším sociálním statusem učitelů,“ upozorňuje na zjevný rozpor Antonín Jančařík z Pedagogické fakulty UK. Reportáž přináší deník Aktuálně v rámci projektu Chytré Česko.

Podle Zdeňka Slejšky z Nadačního fondu Eduzměna se vnímání profese ve společnosti odvíjí od toho, jak moc náročná je příprava na budoucí povolání. „Stát se například lékařem, pilotem, vědcem je vnímáno jako náročné. Naopak stát se učitelem už veřejnost jako těžko dostižné nevnímá. Jiná věc je samozřejmě být učitelem. A také mi přijde, že je to spojeno s masovostí, což u pilotů nebo vědců rozhodně neplatí.“

Pedagogové obecně nemají v české společnosti příliš velké zastání. Šéf Eduzměny připomíná, že nemají silné profesní zastoupení, jako je tomu například u lékařů v lékařské komoře. „Jejich hlas proto dlouho nebyl výrazně slyšet. Navíc jde o velkou profesní skupinu – čítá na 150 tisíc lidí, což představuje značné finanční výdaje. Proto se žádné vládě nechtělo jít do výrazného navyšování finančních prostředků do vzdělávání,“ říká Slejška.

„Postavení učitelů v české společnosti určitě nepomáhá ani poměrně vysoká míra pasivity a neschopnosti dohodnout se napříč vzdělávacím systémem na konkrétních jednotných cílech, za nimiž by společně šli,“ říká v podobném duchu Bob Kartous ze společnosti EDUin.

„Pedagogickou profesi navenek z velké části zastupují reprezentanti, jejichž činnost je kontraproduktivní a reputaci učitelů snižuje. Prostor totiž zaplňují ti, kdo jsou nejhlasitější, což v digitální dimenzi velmi často koreluje s mírou frustrace a neukojených osobních potřeb. Naopak ti učitelé a ředitelé, kteří by perfektně obhájili vysokou pedagogickou i charakterovou úroveň, příliš často vidět nejsou,“ míní Kartous.


Celý text naleznete zde