„Je třeba mít pozitivní myšlení a pěstovat u všech zúčastněných sociální dovednosti. Samozřejmě že naším primárním cílem je vzdělání, ale bez trochy výchovy to nejde. Musíme vytvářet podnětné prostředí pro děti, aby se cítily dobře. A k tomu potřebujeme optimisticky naladěné učitele, kteří chodí do práce rádi. Ředitel se musí chovat dobře vůči učitelům, učitelé vůči dětem a rodičům. Nemám ráda, když někdo hledá důvody, proč věci nepůjdou, místo toho, co by to prostě vyzkoušel. Když se něco nepodaří, nevadí, příště to třeba vyjde. Neustále musíme hledat, zlepšovat se. Jsme pořád na cestě,“ říká ředitelka děčínské základní školy Alena Tomášková v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Alena Tomášková (machovka.cz) |
Už nemáte pověst „cikánské školy“?
Jsme velmi inkluzivní škola, máme mnoho různorodých dětí. Chodí k nám asi 530 žáků, z nich zhruba 80 jsou děti z romských nebo smíšených rodin a asi 130 má nějaké speciální vzdělávací potřeby. Máme tu děti z činžáků v centru Děčína-Podmokel, máme tu děti z vesnic, a to jak takové ty budoucí traktoristy, tak děti ze satelitů. Snažíme se opravdu být školou pro všechny. Přibývá nám dětí s ADHD. Hodně narůstají poruchy chování a obecně psychická nevyrovnanost u dětí. Setkáváme se s velmi úzkostnými dětmi, které cítí velký tlak. Doba je čím dál rychlejší a takové ty normální, trochu pomalejší, tišší děti se s tím hůř srovnávají.
Na inkluzi a začleňování problematických dětí se v poslední době stalo skoro módou si stěžovat. Co vy na to?
Já to vlastně moc nechápu. Základní vzdělání tu je pro děti. Co by ti kritici inkluze chtěli? Aby tam nebyly děti, které běhají, jsou hyperaktivní? Aby tam nebyly děti pomalejší? Pak si říkám, kdo je tedy dost dobrý na to, aby chodil v Česku do školy… Je třeba říct, že i dřív se v základních školách vzdělávaly děti s lehčím mentálním postižením nebo hraniční. Jen teď se víc řeší a jsou víc vidět.
Přesto to ale u některých dětí zase tak dobře nejde?
Určitě tu máme každý rok třeba pět nebo deset dětí, které ukončí školní docházku v sedmé třídě. Některé děti opakují pátou a šestou třídu a v patnácti letech pak odejdou. Některé opakují už i první třídu, protože prostě na školu intelektově nemají. Škoda je, když nás rodiče neposlechnou a odmítnou dítě umístit do speciální školy, kde mají méně žáků a je pro ně jednodušší dosáhnout úspěchu. Některé děti jsou prostě intelektově na tom tak, že dál než do té páté třídy je nedokážeme dovést. Ale v tu chvíli už umějí všechno, co pro praktický život nutně potřebují, tedy číst, psát, násobit, dělit. To, že nepoznají přívlastek, nespočítají kvadratickou rovnici nebo neumějí chemii, jim v životě vlastně vůbec nemusí vadit. Nad nikým tu nelámeme hůl a každého se snažíme dotáhnout tak daleko, jak je to jen v jeho silách. Minimálně si ze školy odnesou ty základní znalosti a snad i nějaké dobré návyky do života. Pak je jen třeba najít osvíceného zaměstnavatele, který takovému člověku pomáhá a vede ho i v dospělosti, což je trochu problém.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat