Lukáš Bůžek: O Berlínských zdech v českém školství, … aneb proč je třeba zrušit víceletá gymnázia, část 3

„Nerovnosti nejsou nespravedlivé, pokud jsou legitimní. Jana Straková, z jejíž výzkumů zde ve velké míře čerpáme, ale i mnozí jiní autoři, se již téměř dvacet let snaží dokázat, že nerovnosti, které jsou generovány přítomností víceletých gymnázií v našem vzdělávacím systému, legitimní nejsou. Zdá se až neuvěřitelné, že ve světle na tvrdých datech založených důkazů, které opakovaně předkládá (naposledy v roce 2017 jako spoluautorka unikátní longitudinální studie CLOSE, která potvrdila předchozí zjištění), můžou ještě instituce jako víceletá gymnázia v českém školství přetrvávat. Přesto je tomu tak,“ píše Lukáš Bůžek na svém blogu.

Bůžek mimo jiné píše: 

„Vysoce efektivní jsou především ty systémy,“ říkají David Greger s Věrou Ježkovou, citujíce A. Greena, „ve kterých společnost klade velkou hodnotu na vzdělávání všech skupin, ve kterých (vzdělávací systémy) institucionalizují normy a očekávání pro každého, nejen pro elity“. (Greger, Ježková, Kvalita a spravedlivost ve vzdělávání, in: Matějů, Petr, Jana Straková, Arnošt Veselý (eds.). 2010. Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, Str. 51) 

Existuje obrovská spousta důkazů, dokládajících fakt, že nesegregované školství vede k ekonomické prosperitě...

Obdobně za Finským vzdělávacím úspěchem stojí reforma ze 70. Let, která spočívala na sjednocení kurikula pro základní školy včetně zrušení raných výběrových škol, redukci na dvě větvě na úrovni střední školy, sjednocení a zjednodušení národního kurikula a zavedení jednotné maturitní zkoušky. Podobné znaky vykazuje i školství v Estonsku, jehož žáci v současnosti dosahují nejlepší výsledky ze všech evropských zemí. Není náhodou, že estonské školství (podobně jako finské) vykazuje jednu z nejnižších měr nerovností na světě.

Podpora všech, a především těch sociálně slabých, má mimořádný ekonomický přínos. Dylan Wiliam uvádí, že pokud by všichni američtí teenageři dosáhli minimální úrovně předepsané OECD, americká ekonomika by narostla o 30 biliónů dolarů!...

Další významný společný znak úspěšných vzdělávacích systémů je jejich důraz na všeobecné vzdělání. Úspěšné systémy se nesnaží předvídat budoucnost a to z toho důvodu, že je nepředvídatelná - dnes více než kdy jindy. Pouze všeobecné vzdělání zajistí člověku možnost uspět ve světě, o kterém dnes nic nevíme. Neexistuje kritérium, na základě kterého bychom mohli 11letého člověka odsoudit k lopatě, nejen proto, že je to nespravedlivé, ale především z toho důvodu, že nemáme žádnou jistotu, že za těch pár let, kdy opustí školu, tam ta lopata bude stále čekat.

Cesta k budoucí prosperitě vede pouze přes všeobecné vzdělání pro všechny. S tím souvisí i nové pojetí spravedlnosti. Principy meritokracie jako odměňování podle zásluh ve 21. století neobstojí. Místo toho nastupuje nová spravedlnost. Citujme opět Gregora a Ježkovou: „Jako spravedlivé vnímáme takové příležitosti ve vzdělávání, které umožňují uspět každému dítěti. Zvláště jsou z hlediska tématu spravedlivosti ve vzdělávání důležité různé kompenzační mechanismy ve vzdělávání, které umožňují jakkoliv znevýhodněným žákům ... dosáhnout požadovaných cílů vzdělávání.“


Celý text naleznete zde
Předchozí části naleznete zde a zde