Laďka Ortová: Strategie 2030+: Plíživé nebezpečí do každé rodiny

„Strategie má za cíl úplně překopat dosavadní vzdělávací model, aniž by nabídla cokoliv srozumitelného a přesvědčila, že tyto změny budou žákům, potažmo celé společnosti k dobru,“ píše Laďka Ortová v úvaze o dokumentu Strategie 2030+. Přinášíme celý text.

Laďka Ortová (archiv autorky)

Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (dále též jen Strategie 2030+ či Strategie) je dokument, po jehož přijetí se okamžitě přistoupí k implementaci a stane se závaznou normou. MŠMT na svých stránkách uvádí, že Strategie má být dokončena letos na jaře a „v polovině roku lze očekávat schválení vládou“. Oproti podobným dokumentům z let minulých je patrný důraz právě na implementaci; za tímto účelem má dokonce vzniknout „střední článek“ (Strategie 2030+, str. 51). Má se jednat o organizaci včleněnou pod MŠMT, avšak do značné míry autonomní, která bude mít v první řadě na starosti právě pečlivou implementaci postupů vedoucích k naplňování cílů Strategie „okamžitě po jejím odsouhlasení“.

Vzhledem k této novince tedy neradno odmávnout Strategii 2030+ jako další z pokusů cosi ve školství měnit; podcenění faktů by mělo dalekosáhlé důsledky. O tom v textu dále.

Strategie 2030+ si vytkla dva hlavní cíle:

1. „Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život.“ 
 2. „Snížení nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnění maximálního rozvoje potenciálu žáků a studentů.“ 

Mé připomínky tradičního rodiče jsou tyto:
1. Hlavní vzdělávací cíle jsou opatrné, přikrčené. Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání lze sotva považovat za hlavní cíl – jedná se spíše o prostředek k dosažení cílů hlavních. Nedozvídáme se totiž nic o ambicích ČR ve vzdělávací oblasti. Mohli jsme diskutovat o počítačových dovednostech našich dětí, o aktivním ovládání jazyků, o výuce technických či přírodovědných předmětů, o důrazu na obory, v nichž v příštích letech nebudou lidé snadno nahraditelní roboty. Estonsko kompletně digitalizovalo státní správu, Číňané registrují jeden patent za druhým, do Singapuru směřují ohromné objemy peněz na výzkum a vývoj, Švédové mají nejvíce start-upů na počet obyvatel, Izrael je technologickou velmocí, Dánsko se stalo jedničkou v oblasti obnovitelných zdrojů energie a mladí obyvatelé Skandinávie a Beneluxu se plynule domluví jedním až dvěma světovými jazyky. A naší největší ambicí na příští desetiletí je zaměřit se na občanské a sociální kompetence (1. cíl)!

2. Chybí provázání s dalšími ministerstvy, resp. oblastmi, jakkoliv je sympatické, že se MŠMT alespoň pokouší o nějakou vizi. Máme představu, kde chceme jako společnost za 10 let být? Víme, jaké absolventy bude ČR potřebovat? Jsme srozuměni s pozicí montovny, anebo vsadíme na inovace a rozvoj technologií? Pokud ostatní ministerstva podobný dokument nemají, chybí ve Strategii nějaká obecná vize: takové potřebujeme absolventy ZŠ, SOU, SOŠ, VŠ a dostaneme se k tomu takto.

3. Cíle Strategie nejsou měřitelné. První cíl obsahuje formulaci „Zaměřit vzdělávání VÍCE na získávání kompetencí ...“, přičemž „více“ není nijak definováno. To je u strategického cíle číslo 1 opravdu vážný problém, neboť jak si budeme moci říci, zda jsme cíle dosáhli či nikoliv, když neznáme výchozí stav a neumíme definovat stav cílový? Strategický cíl č. 2 zase hovoří o přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, aniž by definoval, co je kvalitní vzdělávání a jak jej změřit. Podobně u specifických cílů (podrobněji popisují cíle hlavní) chce Strategie např. „... posílit aspirace žáků a pocit smysluplnosti studia ...“ Mohli jsme posilovat třeba výuku jazyků, namísto toho budeme posilovat pocity!

4. Největší slabinou celé Strategie je kompetenční přístup. Považte: „K osvojení kompetencí pro aktivní občanský život bude možná důležitější než učivo zažívat školní komunitu jako demokratické společenství rovnoprávných partnerů, pro kompetence v oblastech trvale udržitelného rozvoje společnosti a osobního zdraví zase mohou být významnější činnosti v přírodním prostředí a vedle vyučování najde své místo i rehabilitace hry.“ (Strategie 2030+, str. 19)

a. Jak tohle všechno pomůže ČR ke konkurenceschopnosti? Jak budou naši žáci připraveni na studium třeba i na prestižních světových univerzitách? Proč chceme nahradit kdysi kvalitní střední odborné školství hrami? Jak se tahle generace uživí?

b. Škola jako společenství rovnoprávných partnerů je iluze. Škola má za dítě zodpovědnost, dítě za školu nikoliv. Tím je zcela mimo diskusi, zda se jedná o rovnoprávné partnerství a podobné postuláty jen matou děti, rodiče a nakonec i učitele. Mluvme o respektujícím přístupu, nikoliv o rovnoprávnosti.

c. Jako rodič si výslovně nepřeju, aby škola vedla moje děti VÍCE k osvojení kompetencí pro aktivní občanský život. To si vyřídíme doma, nebo na skautu. Od školy očekávám, že škola mé děti naučí cizí jazyky, matematiku, češtinu, zeměpis a další předměty. Naprosto samozřejmě se zároveň s tím budou učit sbírat a vyhodnocovat informace, kriticky myslet, spolupracovat ve skupině a rozvíjet vytrvalost, zodpovědnost, soustředěnost a soustavnost. Stejně jako dosud. K čemu tolik zbytečných řečí o gramotnostech a kompetencích?

d. Autoři si ve Strategii stěžují: „Nemalá část pedagogické veřejnosti považuje kompetenční pojetí po jeho zavedení za new speak znevažující znalosti jako základ výuky a jsou k celému konceptu rezervovaní ...“ . (Strategie 2030+, str. 19) Samozřejmě! Na znalosti a dovednosti se dá sáhnout, dají se změřit, dají se uplatnit i v zahraničí, definují absolventa jednotlivých stupňů škol. Naproti tomu kompetence i gramotnosti jsou jen přívažkem znepřehledňujícím RVP i ŠVP, blábolivou vsuvkou, pod kterou se dá schovat cokoliv.

5. Má dojít k výrazné redukci učiva, aniž je jasné, co to udělá s návazností jednotlivých stupňů vzdělávací soustavy. „V zájmu zkvalitnění vyučování a odbřemenění učitelů se doporučuje v rámci revize RVP výrazná redukce očekávaných výstupů RVP na úrovni ZŠ a SŠ za účelem snížení objemu celkového učiva obsaženého v ŠVP minimálně až o polovinu.“ Proč o polovinu? Proč ne třeba o 10% nebo o 80%? Jak byla stanovena právě polovina učiva? Kdo, jak a na základě čeho konkrétně určí, která polovina učiva nebude dále vyučována? A pokud autoři zamýšlejí snížit učivo na polovinu i na středních školách, mají představu, co to udělá s učivem na školách vysokých? Nebo v zaměstnání? Budou absolventi středních škol po snížení objemu učiva schopní nastoupit a setrvat na vysokých školách, budou vůbec moci dostát jejich nárokům? Nebo vzniknou přípravky, jako mají třeba ve Francii, ve kterých studenti několik let budou „dohánět“ to, co bylo ze ŠVP vypuštěno a bez čeho přitom nemohou studovat VŠ? Je nutno veškeré učivo redukovat, není naopak vhodné v některých oblastech učivo rozšířit? Provedl někdo podrobnou analýzu, dle jejíchž závěrů bychom mohli postupovat?

6. Vznik rozsáhlé organizační složky MŠMT s velkým vlivem a velkou autonomií. Tímto „středním článkem“ mají být centra metodické podpory, síťování, informování mezi školami i směrem k MŠMT, poskytování právního poradenství atp.

a. Představa o jeho faktickém postavení je poněkud znepokojivá: „V tuto chvíli je těžké předjímat, jakou pozici by „střední článek“ měl z hlediska struktur veřejné správy. Alespoň ze začátku by mohlo jít o „detašované pracoviště“ MŠMT. Každopádně považujeme za důležité, aby tento střední článek by zařazen do systému státní správy (tedy spadal přímo pod MŠMT), ale zároveň se těšil jisté míře faktické autonomie.“ Skupina lidí v pozici státních úředníků tedy bude financována z rozpočtu MŠMT, přitom bude na MŠMT „do jisté míry fakticky“ nezávislá. Kdo ji tedy bude řídit, komu se bude zodpovídat, kdo bude kontrolovat její činnost? 

b. Do gesce středního článku má spadat též „systematické propojování inovativních škol s ostatními“. Jaké školy budou inovativní a kdo to určí? Střední článek má mít „klíčovou roli v implementaci Strategie 2030+“ – budou školy povinny se středním článkem spolupracovat, anebo bude možné jeho přítomnost v oblasti ignorovat?

c. Střední články by měly vznikat na úrovni okresů, popř. obcí s rozšířenou působností, kterých je v ČR 205; jde tedy o masivní projekt, o jehož řízení, natož financování se ve Strategii nepíše. Proč? Záměry středního článku jsou nečitelné, nepředvídatelné a do budoucna snadno zneužitelné.

Shrnuto: Strategie má za cíl úplně překopat dosavadní vzdělávací model ( „... proměnit způsob a strukturu vzdělávací nabídky tak, aby došlo k maximálnímu rozvoji kompetencí a gramotností.“, Strategie 2030+, str. 5), aniž by nabídla cokoliv srozumitelného a přesvědčila, že tyto změny budou žákům, potažmo celé společnosti k dobru. Změny by se týkaly statisíců občanů (žáků, studentů, rodičů, učitelů, zaměstnavatelů ad.). Komplexní implementace kompetenčního přístupu včetně redukce učiva o 50%, to vše bez pečlivé analýzy současného stavu a promyšlené vize, kam kráčíme, by byla faktickou revolucí ve vzdělávání. Strategie je z výše uvedených důvodů nepřijatelná, hraničí buď s naivitou, anebo arogancí. Strategie 2030+ nesmí být v této podobě schválena, natož implementována.